Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, nevíte jak poznat diabetes u dětí? Známá má mimi cca 8měsíců a ona pořád hrozně pije. Za noc vypije cca půl litru čaje. A přes den i víc. K tomu samozřejmě klasické jídlo a mlíčko. Někde jsem slyšela, že když má člověk cukrovku pořád pije. Nevím jestli to platí i u dětí?
Určitě to platí i u dětí, je to jeden z příznaků cukrovky, ale taky ta žíznivost může mít jinou příčinu, ať známá určitě zajde s dítětem k lékaři ![]()
Priznaku muze byt hodne, ale take nemusi. Jak tu bylo napsano, tak vetisnou clovek hodne pije (dospely clovek klidne muze vypit i 10 l) a take hodne moci, take to vetsiou provazi hubnuti, unava, zmatenost, zvyseny hlad nebo naopak nechutenstvi, opakujici se infekce se svedenim, prechodne poruchy ostrosti zraku (no to u miminka asi nepoznate), take hodne casty je dech pachnouci po acetonu… takzep riznaku je hodne, ale hodne z nich take muze znamenat uplne neco jineho. Takze pokud se bojite, ze neni neco v poradku sla bych za doktorkou, pokud i ona usoudi, ze se muze jednat o cukrovku udela testy.
Ahoj děvčata, mám takový dotaz, je zde nějaká maminka co má dítě s cukrovkou? Nebo nějaká skupina pro maminky co mají někoho v rodině či dítě s diabetem? Skupinu ani nějakou obsáhlejší diskusi jsem nenašla. Poradíte? Díky. p
@papavlinka33 Ahoj, zkus mrknout sem: http://www.diadeti.cz/ - to je asi taková nejrozšířenější organizace pro děti s diabetem. Diskuzní fóra jsem na toto téma taky moc neviděla.
@werumka píše:
@papavlinka33 Ahoj, zkus mrknout sem: http://www.diadeti.cz/ - to je asi taková nejrozšířenější organizace pro děti s diabetem. Diskuzní fóra jsem na toto téma taky moc neviděla.
Díky
@papavlinka33 píše:
Ahoj děvčata, mám takový dotaz, je zde nějaká maminka co má dítě s cukrovkou? Nebo nějaká skupina pro maminky co mají někoho v rodině či dítě s diabetem? Skupinu ani nějakou obsáhlejší diskusi jsem nenašla. Poradíte? Díky. p
Ahoj,
mám syna s DM1. Onemocněl ve 3 letech, takže už mám 3leté zkušenosti. Pokud chceš nějaké info ptej se, co budu vědět ráda zodpovím.
http://www.medatron.cz/diskuze/ jinak tyhle stránky jsou super, diskuze běží neustále, několikrát jsem hledala radu a vždy jsem ji dostala.
Děkuji za odkazy. Já mám manžela s diabetem 1, ale bohužel to v poslední době vypadá i na syna(13m), co se týče odborné zdravotní stránky tak jako zdravotník znalosti mám, navíc manžel…léčí se už 25 let tak zkušeností je dost, ale dětská cukrovka je přece jen trochu něco jiného, spíše mi jde o takové ty strasti běžného života s dětským DM však to znáte…
Tak snad se malému nemoc nepotvrdí a bude vše ok! Měřila jsi mu glykemku, nebo jste nechávali dělat genetické testy?
Jinak běžný provoz u nás katastrofální.
Měl 14 dní před nástupem do školky, když jsme to zjistili, takže nastoupil na zkoušku o 3 měsíce později, nedalo se to, glykemky mu lítali. Takže byl celý rok doma, nástup měl skoro v 5 letech pouze na 3 hodiny denně, před obědem vyzvedávám. Na svačinku měl půl jednotky jídla takže neměl ve školce pečivo jako ostatní děti, ale dávala jsem mu křehké chlebíky tak to nějak šlo. Jinak žádný výlet, žádná akce bez rodičů není možná.
Učitelky samo nemají povinost ho měřit ani píchat inzulin, takže štestí, že mám školku 3 minuty od domu, loni měl super učitelku a když se jí nezdál dala hned vědět. Letos katastrofa, malý už na sobě hypo pozná, má bonbony ve školce, ale nedávno se nám stalo, že řekl učitelce, že má hlad a je mu špatně a odpověd taková, že měl přece svačinku tak mu nic nedala, no hrůza, jak jsem ho brala ze školky hned ho měřím a měl glykemku pod 3 ![]()
Takže se připrav na to, že pokud nenajdeš nějakou speciální školku, máš smůlu se zaměstnáním později, pokud nepracuješ z domu. Dřív byl aspoň 7letý rodičák, ten od letošního roku zrušili tak je příspěvek na péči v 1 stupni-3 tisíce měsíčně, na vyšší stupeň není nárok, nemožné získat.
Jinak pokud je manžel diabetik tak se v tom aspoň vyzná vaše babička u nás je problém aby syn jel na půl dne k babičce, nezvládají to, neví co a jak, bojí se ho každý pohlídat i na chvilku, takže je to celkem na nervy.
S jídlem už konečně lepší, pochopil, že nemůže jíst jak ostatní děti, ale těch slz co bylo, i teď jsou situace, že má hlad změřím ho a prostě mu jídlo musím zakázat a vysvětluj děcku, že se nemůže najíst podotýkám normálního jídla.
Nevím, nic mě nenapadá co víc napsat, snad to nebudete potřebovat!!!
Díky za zkušenosti jsi zlatá, já vůbec nemám zkušenosti co se týče příspěvků atd. zatím jsem nic nezjišťovala, chodím do práce na částečný úvazek, pracuji v nemocnici, malého beru občas s sebou, nepracuji s pacienty, a na našem oddělení máme takový improvizovaný dětský koutek, páč je nás tam mamin víc. S hlídáním problém nebude, máme slečnu na hlídání je to studentka mediny, tak než dostuduje bude u nás, za to jsem ráda. Malej je hlídanej od narození kvůli manželovu diabetu, s manželem zkušenosti mám, ale nemám zkušenosti s vážením jídla, jednotkami jídel atd.(teda mám, ale spíše teoretické) manžel si jídlo neváží, za ty léta už to má v oku, navíc má náročnější práci takže spíš jídla potřebuje víc. a u dítěte je to úplně jinak. Zatím mu cukrovku nepotvrdili, ale vzhledem ke zkušenosti s manželem a mé profesi jsem si skoro jista že nás to potká, poslední testy nic moc, doktorka nechce plašit. Jinak mu glykemku měřím průběžně.
Tak z testů u doktorky bych si nedělala až tak těžkou hlavu, na tom diskuzním foru jak jsem posílala odkaz je maminka co má nemocného syna a její dcera už má několik let zvýšené protilátky, ale jak na houpačce jednou v pořádku potom zhoršené. Já nechtěla u dcery nic takového nechat dělat je to snad ještě větší nápor na nervy, pokud má onemocnět stejně to nic nezmění. Co mě jen doktorka radila tak ať má i mé druhé dítě stejnou stravu jako syn, hlavně pravidelné intervaly jídla ať se slinivka zatěžuje co nejmíň a nemá výkyvy, něco na tom bude.
S hlídáním to máš teda skvělé, závidím
! Ale zase na druhou stranu syn má sice omezení, trpí na hypoglykemie - pumpu nechce, ale aktivit má víc jak zdravé dítě, hraje hokej což jsou celkem intenzivní tréninky a pouze teď jednou se nám stalo, že měl hypo na ledě, jinak bez problémů! Je neustále v pohybu takže sice víc měříme tak aspoň 6krát denně, ale zase je víc hlídaný.
Jak jsi psala o těch výměných jednotkách, zkus se podívat po knížce Abeceda diabetu, pokud pracuješ ve zdravotnictví rozhodně na dětském oddělení bude kus na zapůjčení aspoň u nás v nemocnici to tak je.
Jinak můžu mít otázku jak je to tom s kompenzací Tvůj manžel? Já se pořád bojím strašně moc komplikací, ale zase jsem nedávno četla článek tak dřív se udávala mortalita 39 let od propuknutí diabetu což je šílené, když si vezmu, že je syn nemocný od 3 let a teď nějaká nová studie udává, že dnešním diabetickým dětem zkrátí nemoc život zhruba o 15 let podle zdravých vrstevníků.
Ahoj, máš pravdu, nejsem člověk co slepě věří doktorům, ale z vlastní zkušenosti si myslím že nás to nemine. Statisticky zapadáme, bohužel. Ve většině případů diabetes ze strany matky není tak často dědičný jako ze strany otce. No uvidíme, syna hlídám, občas bývá unavenější, ale tomu moc význam nepřikládám, hodně pije, ale to je na etapy, jednu dobu pije normálně pak zase hrozně moc.
Co se týče manžela tak to zvládá zatím dobře, teda myslím.
Bude mu 50, a je na tom zdravotně docela normálně v rámci situace. Má jen potíže s očima, nosí brýle, zrak se mu za posledních pět let dost zhoršil, předtím brýle nepotřeboval, taky má neuropatii, hlavně nohy jsou postiženy, má dost náročnou práci, ale masírujeme a mažeme, bere léky na podporu cirkulace krve. Nijaká hrůza to není jen trochu menší citlivost. S hojením ran problém nemá, dokonce je na tom lépe než já. Bral léky na vysoký tlak asi 3 mešíce, ale už je nebere zlepšilo se to samo. Za těch 25 let co se léčí s diabetem byl hospitalizovaný asi jen 5×, kvůli komplikacím diabetu, většinou nic závažného.
Jen jednou to bylo opravdu vážne, šlo o selhání ledvin následkem infekce+ diabetes tomu taky moc nepřidal, ale dostal se z toho, teď má ledviny úplně v pořádku, funkce nebyla narušena.
Jinak je na tom dle mého opravdu dobře, vzhledem k věku, zaměstnání a životosprávě
. Kouří jako fabrika a s tou životosprávou tomu taky moc nedá
. Má super doktora, to taky dělá hodně. Co se týče diety a vážení tak nedodržuje, dělá to od oka, za ty roky už to zná, a cukr má kupodivu celkem stabilní. Taky je to hodně o obdobích, někdy má hypa častěji a někdy třeba 3měsíce nic. Hlídám ho jak můžu co se týče jídla, ale musí jíst trochu víc vzhledem k práci. Sport u něj není žádnej. Dlouhodobý cukr má taky dobrý, ostatní testy také v normálu, tak to moc neřeší, hlavně se nestresuje. Sám doktor mu říkal že si z toho nemá dělat velkou hlavu, zdravotně je na tom jako čtyřicátník… ![]()
No ale u dítěte to je přece jen něco jiného, musí se víc hlídat a být důsledný co se týče životosprávy, jídla, pohybu.
Jinak tu učitelku co tvému synovi nedovolila se najíst, té bych zakroutila krkem, je až neuvěřitelné že se lidská hloupost dostane do takových pozic.
Tak to je super jak je na tom manžel! Ono psychika u nemoci je strašně moc důležitá, vidím to u nás. Někdy jen měřím, jídla vážím na gramy a nestojí to za nic a potom si řeknu a kašlu chvilku na to a syn v pohodě. A teda pokud manžel i kouří a je na tom dobře, super, to jsi mě potěšila ani nevíš jak!
Jo s učitelkama je to celkem „veselé“. Ale já se jim na jednu stranu vůbec nedivím, těch dětí s diabetem je fakt strašně maličko, proto nechci žádné jiné věci jak u zdravého dítěte, ale pokud si kluk řekne, že má hlad a nedají mu hroznový cukr co tam pro tyto případy má to je prostě bez komentáře, naštvalo mě to strašně, ale ony si nedokáží představit ten následek co by bylo pokud by upadl do hypa.
Jinak s tou dědičností to taky není pravidlo. U nás je to teda v posledních pár letech s diabetem strašné od obou stran. Má mamka dostala DM1 na padesátiny, potom onemocněla od sestřenky z taťkové strany holčička taky ve 3 letech, za 3 roky onemocněl můj syn a loni onemocněla sestřenka-maminka té holčičky s DM1 - všichni DM1. Takže u nás je tahle diagnoza z obou stran. Teď poslední dobou se mě nepozdává synovec, strašně pije, je unavený rodiče to asi nevidí a neřeší ![]()
Tak zkus synovci změřit cukr, třeba se rodiče proberou. ![]()
Můj muž je spíš takový div přírody, jeho doktor to říká, kouří a plíce má ok, občas si dá i pivko, ale maximálně 2, a játra má taky dobrý, doktor mu to pivo doporučil, což je nezvyklé protože u diabetiků je alkohol tabu, prý to prospívá těm ledvinám, tak nevím, ale každopádně mu to zatím nějak neškodí. Doma jíme normálně snažím se aby měl vyváženou stravu i kvůli synovi, ale nic extrémního, jíme jako každá jiná rodina. Zato v práci jí samý mastný(koupí si tlačenku, pečenej bůček atd.) a cholesterol má taky nízkej. Zuby má také v pořádku. Jí uplně všechno i sladký občas, teda né pořád, ale občas sežere celou čokládu na posezení
. Četla jsem že je diabetici klidně můžou i sladké, ale občas, že jim ten cukr tolik neškodí jak se říkalo. Doktor potvrdil.
Jinak má dva inzulíny, krátkej podle jídla, a dlouhej ráno a večer. Dávky si reguluje sám, má to schválené, když se nají méně tak si píchne méně, když se přežere
tak si připíchne víc. Je to podle mého lepší než se stresovat, přísná omezení v jídle nejsou asi moc dobrá na psychiku. Ta psychika dělá hodně v celkově co se týče zdravotního stavu.
Hypa mívá málo, když má přes den nižší glykemku tak to pozná a dá si něco, horší když ho to chytne v noci, což se stává když má hypo období, tak ho to nevzbudí a když, tak už je pozdě, tak to většinou nastupuju já, protože už se nemůže hýbat, udělám mu nasycenej cukrovej roztok, když už ho nepřinutím ani pít, tak píchnu glukagon. Ale to se stává opravdu vyjímečně. Už mám za ta léta vycvičenej instinkt a párkrát za noc ho podvědomě v polospánku kontroluju.
No však to znáš, člověk už to pozná že ten druhej je nějakej divnej.
Co se týče hroznového cukru jak jsi psala tak nemám dobré zkušenosti, asi je to teda menší zlo než bílej cukr, ale u nás se neosvědčil, má u manžela moc pomalej nástup a stalo že nepomohl vůbec. V případě nočního hypa používám nasycený roztok z hnědého nebo bílého cukru, stává se to málo, tak to snad tolik nevadí, ale zabírá to rychle. Cukr si manžel měří taky jen když si vzpomene, nebo když mu ho měřím já, teď ten glukometr využívám spíš já pro syna.