Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Diagnostika bipolární poruchy - příznaky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
18.3.19 22:58
Ty jo, tiazko poviedat ci to mas. Podla mna to bipolarna porucha neni, ale zase kazdy to moze mat inac.
Vetcinou to byva tak, ze ked ty mas faze manii tak spanok neexestuje, proste to nepotrebujes. Vsetko zvladas, zacinas riesit 300 veci najednou. Pripadas, ako by si bola kralovna sveta. Dialsia dvolezita vec sou myslenky na sex, stale by si chtela o tom popovidat a vela na to myslis. Ano, peniaze taky - kupujes darceky, proste vubec peniaze neresis, stale by si nieco kupovala.
Druha faze je deprese. Ano, bojis sa vsetkeho a kazdeho. Vubec ti nevadi, co sa deje kolem teba, celu dobu by si len lezala. A ano, si proste mimo, kedy by si bola na inej planete.
Podla mna, ked mas bipolarnu poruchu, tak nejaka faze, napriklad manie, ide proste za nejaku dobu do extremu ( halucinacii, velmi rychle rospravanie).
A co ti poviedala psychiatricka na to? Co teda to mozes mat’, ked to bipolarna porucha neni?
Drzim ti palce! Prajem ti hodne zdravia a doufam, ze co najskvor budes sa citit lepsie.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.3.19 03:02
No já právě také nevím. Proto jsem se o tom chtěla poradit s moji lékařkou, ale tam jaksi narážím na nějaký nezájem to více řešit.
Co se týče toho sexu, ano hodně se o tom říká. Mohu říci, že v těch manických fázích mívám např. občasné narážky na „líbající scény“ v romantických filmech a to i před rodiči. Sama si pak časem uvědomuji, že to asi nebylo vhodné. Ale jelikož nejsem společenský typ (se soc. fóbií to ani nelze) tak sexuální uspokojení nikde nehledám.
Tenkrát co jsem byla v tom stacionáři kvůli sociální fóbii, abych se jako otrkala, tak na začátku na mě nahlíželi, jako bych sociální fobii neměla (mám úplné záchvaty paniky, když si jen představím, že by mi měl někdo volat nebo že mi zvoní telefon, nemohu mluvit s lidmi, odepisovat na emaily atd, protože se mi rozbuší srdce, zrudnu, chvěji se, knedlík v krku, kolikrát se rozpláču …) Chtěli to prošetřit a případně změnit diagnózu … no nějak to „nestihli“. Takže jsem zůstala u sociální fóbie a z jejich strany to bylo ukončeno slovy „osobnostní porucha“. Toto spojení teď psychiatrička velice ráda říká, aniž by mi to bylo nějak dovysvětleno. Takže stále slýchávám „osobnostní porucha“ a jak s tím nic nelze dělat.
Na ty mé příznaky a problémy (když vyloučila bipolární poruchu) mi řekla, že mám tedy „změny nálad“. Pak začala řešit se sestřičkou jiného pacienta, strčila mi recept do ruky a řekla „za měsíc na shledanou“.
Já jsem se tedy pokoušela najít pomoc na internetu, abych zjistila o co se asi jedná, co s tím dělat, jelikož to opravdu někdy není k vydržení. Co jsem se dočetla, tak právě se různě uvádí, že ty fáze nemusejí být vyloženě extrémní a právě tím je těžší tu diagnózu určit, jelikož sám nemocný to nemusí řešit.
No takže nevím jak dál :/ doufala jsem, že mi psychiatrička pomůže, že mi řekne co to tedy se mnou je, když jsem jí nadiktovala čím si procházím, protože ona je na to odborník. Jenže nic 
jen mi vyvrátila mojí hypotézu a poslala mě domů.
- Citovat
- Upravit
19.3.19 08:45
@Anonymní píše:
No já právě také nevím. Proto jsem se o tom chtěla poradit s moji lékařkou, ale tam jaksi narážím na nějaký nezájem to více řešit.
Co se týče toho sexu, ano hodně se o tom říká. Mohu říci, že v těch manických fázích mívám např. občasné narážky na „líbající scény“ v romantických filmech a to i před rodiči. Sama si pak časem uvědomuji, že to asi nebylo vhodné. Ale jelikož nejsem společenský typ (se soc. fóbií to ani nelze) tak sexuální uspokojení nikde nehledám.Tenkrát co jsem byla v tom stacionáři kvůli sociální fóbii, abych se jako otrkala, tak na začátku na mě nahlíželi, jako bych sociální fobii neměla (mám úplné záchvaty paniky, když si jen představím, že by mi měl někdo volat nebo že mi zvoní telefon, nemohu mluvit s lidmi, odepisovat na emaily atd, protože se mi rozbuší srdce, zrudnu, chvěji se, knedlík v krku, kolikrát se rozpláču …) Chtěli to prošetřit a případně změnit diagnózu … no nějak to „nestihli“. Takže jsem zůstala u sociální fóbie a z jejich strany to bylo ukončeno slovy „osobnostní porucha“. Toto spojení teď psychiatrička velice ráda říká, aniž by mi to bylo nějak dovysvětleno. Takže stále slýchávám „osobnostní porucha“ a jak s tím nic nelze dělat.
Na ty mé příznaky a problémy (když vyloučila bipolární poruchu) mi řekla, že mám tedy „změny nálad“. Pak začala řešit se sestřičkou jiného pacienta, strčila mi recept do ruky a řekla „za měsíc na shledanou“.Já jsem se tedy pokoušela najít pomoc na internetu, abych zjistila o co se asi jedná, co s tím dělat, jelikož to opravdu někdy není k vydržení. Co jsem se dočetla, tak právě se různě uvádí, že ty fáze nemusejí být vyloženě extrémní a právě tím je těžší tu diagnózu určit, jelikož sám nemocný to nemusí řešit.
No takže nevím jak dál :/ doufala jsem, že mi psychiatrička pomůže, že mi řekne co to tedy se mnou je, když jsem jí nadiktovala čím si procházím, protože ona je na to odborník. Jenže nic
Jako kdyby mi řekla, že s tím nejde nic dělat a nechtěla se se mnou pořádně bavit, tak tuplem pryč, at už tu poruchu máš nebo nemáš, vždy je řešení situace, aspon zlepšit, když ne už úplně vyléčit. A ted mě napadá, psát v diskuzi ti nevadí, když nejsi schopna odpovědět na e-mail?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.3.19 09:57
Anonym kvůli práci.
Žádný z lidí s již diagnostikovanou bipolární poruchou nebyl schopen své příznaky popsat tak, jako ty. Měli pocit, že se chovali úplně normálně. U tebe to - při vší úctě - takto jak to popisuješ, na bipolárni poruchu nevidím. Spíš mi přijde, že hledáš a pátráš a toto ti na tvé pocity sedí. Ale není to tak. Navív, všichni z těch, co znám měli maňické a depresivní fáze NEPOMĚRNĚ delší.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
19.3.19 16:40
pro Zuzanec: Psát do diskuzí mi vadí stejně tak, jako nedokážu odpovídat na emaily. Proto také nikam nikdy nepřispívám. Ale to zoufalství, které v člověku je, když neví, co si sám se sebou počít… to mě donutilo překousnout ten blok a strach, který uvnitř panuje a anonymně se ptát a zjišťovat.
Takže se snažím najít odpovědi na otázky, nějaké řešení nebo alespoň pomoc či cestu.
- Citovat
- Upravit
19.3.19 17:20
@Anonymní píše:
Zdravím,
od loňského května pociťuji příznaky velmi podobné bipolární afektivní poruše.
Začalo to hodně vydatnou depresí, která se po měsíci z ničeho nic ztratila a já měla najednou spoustu elánu, nápadů, utrácela jsem spoustu peněz a poprvé v životě si změnila barvu vlasů (ač jsem byla velikým zastáncem přírodní barvy). Pak se to ale bohužel zase otočilo do deprese.
Během toho jsem vlivem sociální fobie skončila na 6 týdnů v denním stacionáři, kde jsem od počátku nástupu měla deprese. Ty opět po měsíci odezněly a zbývající 2 týdny jsem měla „utrácecí“ náladu, kdy nebylo problém vyhodit 7 tisíc korun za 2 dny. Jenže v té době těch 2 týdnů nebyl ve stacionáři žádný odborný personál a tak mi nezjistili nic, než osobnostní poruchu.
Nechtěla jsem to nechat jen tak, a tak jsem si sepsala příznaky a seznam dala své praktické lékařce, protože jsem u psychiatričky nenašla dost odvahy. Ta je následně přeposlala k psychiatričce, takže při dnešní návštěvě jsem se na to ptala.Ve zkratce - měsíc mám depresivní náladu - nechuť nic dělat, úzkost, strach, nespavost a poté zase až přespříliš spím, nesoustředěnost, sebevražedné myšlenky, strach z budoucnosti atd.
Psychiatička mi na toto řekla, že to maniodeprese není, že bych musela mít bludy a halucinace. Když jsem jí opáčila, že halucinace sluchový a čichový občas mívám, tak mi sdělila, že bych musela být úplně mimo realitu. Mě se to ale nezdá, že by pro diagnostiku bipolární poruchy bylo nutné mít naprosto zkreslené vnímání světa a být „mimoň“
dva týdny mám manickou náladu - velmi utrácím, většinu svých peněz utratím právě v době manické fáze, jsem veselá, pohodová, sebevědomá, spím málo, mám spoustu myšlenek a nápadů, někdy mám dojem, že bych dokázala všechno na světě.
Ani na internetu jsem nenašla tuto věc jako „podmínku“ a tak se vás chci zeptat, zda má s tímto někdo zkušenost. Už se tím trápím skoro rok a není to nic zábavného ani příjemného, chtěla bych pomoct, ale nějak tu oporu v psychiatrii ztrácímMá pravdu paní psychiatrička a nebo praktická lékařka, která s mým názorem a příznaky na bipolárku souhlasí?
Změnila bych psychiatra.Pokud máš bipolární poruchu,ta se dá léčit, stejně jako sociální fobie.Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.3.19 18:24
Moja, skus najit lepsieho psychiatra. Je to velmi tiazko “pozriet” niekomu do hlavy a rovno poviedat nejaku poruchu. Ako som ti pisala vcera, bipolarna porucha neni pre kazdeho stejna. Niekedy maniakalne faze jsou “klidne”, ale depresija je ovela horsia, niekedy naopak. Nechapu ako psychiatr moze po jednej navsteve dat diagnozu, na to treba cas.
Neviem odkial si, v Prahe by som ti doporucila skvelu doktorku.
Drzim ti palce! Si statecna, ze sa nevzdavas a snazis najit riesenie! 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.3.19 23:34
Tuto psychiatričku navštěvuji více jak rok a chodím k ní na kontrolu každý měsíc. Přišla jsem k ní právě kvůli soc. fobii, pak se přidávali ty deprese, takže mi dala cipralex, ten mi ale dělal zle. Změna na aurorix, který jsem brala přes půl roku s žádným pozitivním výsledkem, nakonec jsem na zoloftu, který mám od října. Jediné pozitivní je, že mi nezpůsobuje žádné nežádoucí problémy.
Snažím se jí svěřovat s problémy, pokaždé se mě i ptá, jak se cítím. Dokonce si pamatuje, jak jsem se měla minule. Ale mohu ji každou návštěvu opakovat, že se necítím lépe a ona mi jen vytiskne recept a „přijďte se ukázat za měsíc“. A ten zoloft mi dala jen proto, že jí lékař ze stacionáře ve zprávě doporučil změnu medikace.
Asi začnu pokukovat po jiných psychiatrech v okolí Jinak jsem od Pardubic. A děkuji všem za podporu, moc si ji vážím 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.3.19 23:53
Jaj, tak kazdopadne uz za tuto dobu by sa dalo nasadit vam leky, ktery by pomohli. Viem, ze je tiazko najist spravne leky, vsetko je individualne. Ale ked vam to nepomaha, tak proc to nezmenit. Podla mna, ona vam dava antidepresivum, ale mozno by vam pomohl stabilizator nalady, napriklad Valproat.
Urcite skuste aj ineho psychiatra.
tak at’ sa vam dari!
- Citovat
- Upravit
18.4.19 00:50
Ahoj zakladatelko, jak se ti daří? O BAP toho vím docela dost, tak jestli chceš, napiš mi sz.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.19 23:11
Já mám bipolární poruchu, je pravda, že jsem ji nedokázala identifikovat a myslela jsem si, že jsem úplně normální. Dokonce jsem změnila psychiatra, když mi řekl, že mám BAP, pohádala jsem se s ním, že je to lež.
Navíc tvoje výkyvy trvají jen měsíc, docela krátká doba, tzn. bych to viděla na cyklothymii, slabší bipolární poruchu obvykle bez smíšených fází a rychlejším cyklováním.
Opravdu pro BAP nejsou stěžejní psychotické příznaky a lidé, které tvůj psychiatr popisuje spadají do schizoafektivní poruchy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Zdravím,
od loňského května pociťuji příznaky velmi podobné bipolární afektivní poruše.
Začalo to hodně vydatnou depresí, která se po měsíci z ničeho nic ztratila a já měla najednou spoustu elánu, nápadů, utrácela jsem spoustu peněz a poprvé v životě si změnila barvu vlasů (ač jsem byla velikým zastáncem přírodní barvy). Pak se to ale bohužel zase otočilo do deprese.
Během toho jsem vlivem sociální fobie skončila na 6 týdnů v denním stacionáři, kde jsem od počátku nástupu měla deprese. Ty opět po měsíci odezněly a zbývající 2 týdny jsem měla „utrácecí“ náladu, kdy nebylo problém vyhodit 7 tisíc korun za 2 dny. Jenže v té době těch 2 týdnů nebyl ve stacionáři žádný odborný personál a tak mi nezjistili nic, než osobnostní poruchu.
Nechtěla jsem to nechat jen tak, a tak jsem si sepsala příznaky a seznam dala své praktické lékařce, protože jsem u psychiatričky nenašla dost odvahy. Ta je následně přeposlala k psychiatričce, takže při dnešní návštěvě jsem se na to ptala.
Ve zkratce - měsíc mám depresivní náladu - nechuť nic dělat, úzkost, strach, nespavost a poté zase až přespříliš spím, nesoustředěnost, sebevražedné myšlenky, strach z budoucnosti atd.
dva týdny mám manickou náladu - velmi utrácím, většinu svých peněz utratím právě v době manické fáze, jsem veselá, pohodová, sebevědomá, spím málo, mám spoustu myšlenek a nápadů, někdy mám dojem, že bych dokázala všechno na světě.
Psychiatička mi na toto řekla, že to maniodeprese není, že bych musela mít bludy a halucinace. Když jsem jí opáčila, že halucinace sluchový a čichový občas mívám, tak mi sdělila, že bych musela být úplně mimo realitu. Mě se to ale nezdá, že by pro diagnostiku bipolární poruchy bylo nutné mít naprosto zkreslené vnímání světa a být „mimoň“
Má pravdu paní psychiatrička a nebo praktická lékařka, která s mým názorem a příznaky na bipolárku souhlasí?
Ani na internetu jsem nenašla tuto věc jako „podmínku“ a tak se vás chci zeptat, zda má s tímto někdo zkušenost. Už se tím trápím skoro rok a není to nic zábavného ani příjemného, chtěla bych pomoct, ale nějak tu oporu v psychiatrii ztrácím