Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Na nespavost byl třeba krátký. Ale rozklíčovat strach by mohl. Jen tedy nevím, jak seženou psychologa na pojišťovnu. U nás jsou jen soukromí, kde platíš za hodinu tisícovku nebo víc. A stejně mají čekačku několik měsíců.
Syn jednu dobu, to už byl tedy starší, taky spal v obýváku na gauči. V pokoji se zbudil třeba v 1, že potřeboval čůrat a nespal do 5. Takže se na čas přestěhoval se spaním do obýváku a spal tam. Nechala jsem ho, ať spí, kde chce
. Sám potom přešel zase zpět.
Jak tady už někdo píše, já jsem měla taky v dětství trauma, že jsem jednou nemohla usnout a pak jsem byla vystresovaná, že se to bude opakovat, že jsem z toho nespala
Nikam jsem nechtěla jezdit, k babičce, k tetě apod, tábor byl největší noční můra (naštěstí jsem na žádný nemusela), představa, že jsem někde jinde než doma a okolo všichni spí, mě úplně děsila.
Takže jsem syna nechala jak chce sám.
Me ted dite obcas prijde, ze nechce umrit. Ne teda kdyz jde spat, ale k veceru. Sama jsem se jako mala bala bubaku za oknem (v nekolikatem patre panelaku). Nechavame vecer rozsvicena svetylka a poslouchaji pohadky z kouzelneho cteni. Casto ty same stale dokola a jak to znaji, tolik se na to nesoustredi a usnou rychleji.
@hospodki píše: Více
Podobný problém jsem měla od devíti let - v podvečer hlavně v zimě, kdy byla brzo tma. Bála jsem se „černé temnoty, která nastane po smrti“. Do dnes nemám ráda dlouhé zimní večery a pomáhá světlo.