Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Proste ze maminka neodesla uplne, …
Naši milovaní nikdy neodejdou úplně. Jen máme různé způsoby, jak se s tím vyrovnat. Málokdo prostě zapomene. I to „kouká na nás z nebíčka“ je jeden ze způsobů vyrovnávání se smrtí. I kdyby jí to někdo řekl, tak bych ho za to neodsuzovala.
Zakladatelko,
jsi dobrou náhradní mámou, když k tobě má ta malá takovou důvěru. Klobouk dolů!
Osobně si myslím, že je to prostě věk, kdy děti častěji přemýšlejí o smrti, konečnosti života, o náboženství. Předvánoční čas tomu nahrává. Je dobře, že o tom malá mluví a nedrží to jen v sobě.
@Anonymní píše:četla jsme celou diskuzi a co druhá strana tedy strana od zemřelé maminky, nevnukli jí oni toto do hlavy? Myslím v dobrým, ne že by jí chtěli ublížit. Ale třeba se její prarodiče ( rodiče maminky) zmínili že si s ní povídají a dcera si představuje, že jim maminka odpovídá a tak si s ní taky povídá a nechápe proč neodpovídá. Já bych se snažila dopídit k tomu jak na to tak najednou přišla, líp se ti bude pak s tou situací pracovat.
Přišla jsem se poradit ohledně dětského vnímání smrti. Prosím o zachování anonymity. Je to pro mě a moji rodinu citlivé téma a chodí sem známí. Žiju se svým přítelem skoro šest let. Je to vdovec a spolu se staráme o jeho dvě děti, brzo k nám přibude první společné.
Mladší z dětí je osm a půl roku. Na maminku si prakticky nepamatuje. Ale protože o mamince mluvíme, máme doma vystavené fotografie a stýká se s její rodinou tak toho o ní dost ví. Jde mi o to, že v tomhle věku už normálné úměrně věku chápe co znamené že někdo zemře, že zemřelé lidi pohřbíváme, popřípadě je změněné v prach ukládáme do uren. Pokud jde o ostatní zemřelé, chápe že na ni nemohou mluvit, nemůže se s nimi vidět a tak dále. Né však v případě maminky. Od začátku podzimu jsem si všimla že se zvláštně ptá, jestli může mamince také poslat dopis jako Ježíškovi, jestli si pro něj přijde, jestli na něj odpoví. Dneska dokonce když šla spát do vzduchu pronesla „dobrou noc mami“ a náledně se mě zeptala proč jí máma nikdy neodpoví. Snažila jsem se ji vysvětlit že to nejde. Začala se vztekat jaktože já můžu a máma ne. Zkusila jsem jí tedy vysvětlit, že maminka stejně jako pradědeček a tak dále jsou mrtví a nemohou nám odpovídat. Na to mi ale řekla že maminka mrtvá není. Zajímá mě váš názor, jestli není ochotná vnímat maminčinu smrt stejně jako smrt ostatních, nebo si ji ve své fantazii nějak „oživila“? Nevím jak s ní v těhle momentech jednat, abych jí nějak neoblížila. Ještě dodávám že obě děti po matčině smrti navštěvovali psychologa a dle něj jsou v pořádku a není nic co by se mu nějak nezdálo. Děkuju za názory
Ten prapuvod muže být úplně jinde. Ve škole se pochlubila, ze bude mít brasku nebo sestricku, někdo ji řekl, ze to tak docela sourozenec nebude. Proč? No protože ta paní není tvoje opravdova maminka, nejsi její ale TOHLE dítě její bude.
Čím bude starší tím bude zvědavější, a bude zkoušet všelijaká nadpřirozena ![]()
Podle mě to dostatečně nechápe, co se vlastně děje v případě, že někdo umře. Kor když si na to nepamatuje ![]()
Jestli můžu ze své zkušenosti, tak já bych to s ní především takhle dopodrobna neprobírala
Mému synovi bylo 5 let, když mu zemřel táta, můj manžel. Nijak jsme to nerozpitvávali. Dnaska je mu 12 a žádný takový problém neřešíme. Synovi jsem řekla, že táta je v nebíčku a že se na něj dívá. Rozhodně jsme neprobírali nic o pohřbech nebo urnách atd… To se divím, že jí vůbec takové véci ŕíkáte. My už máme také novou rodinu, miminko a syn je úplně v pohodě. Nechci, aby na svého tátu zapoměl, ale na to, aby jsme si o něčem takovém popovídali, o smrti, jak to všechno bylo má ješté spoustu času ![]()
@rejpalka39 píše:
Jestli můžu ze své zkušenosti, tak já bych to s ní především takhle dopodrobna neprobíralaMému synovi bylo 5 let, když mu zemřel táta, můj manžel. Nijak jsme to nerozpitvávali. Dnaska je mu 12 a žádný takový problém neřešíme. Synovi jsem řekla, že táta je v nebíčku a že se na něj dívá. Rozhodně jsme neprobírali nic o pohřbech nebo urnách atd… To se divím, že jí vůbec takové véci ŕíkáte. My už máme také novou rodinu, miminko a syn je úplně v pohodě. Nechci, aby na svého tátu zapoměl, ale na to, aby jsme si o něčem takovém popovídali, o smrti, jak to všechno bylo má ješté spoustu času
Rejpalko, neexistuje jeden správný postup. A je velmi necitelné, když napíšeš něco takového.
Já osobně zastávám názor, že nemluvit o tom je to nejhorší, co můžeme dítěti udělat. Jako homeopat můžu říct, že trauma z úmrtí milované osoby se může táhnout celá léta a může být příčinou mnoha fyzických i psychických potíží. I já už pár takových případů léčila.
Je dobře, že tvůj syn je v pohodě a že jsi zvolila způsob, který je pro něj ten nejvhodnější. Ale neodsuzuj druhé, že to dělají jinak. A doufej, že ti syn za 30 let neřekne, že to byla chyba a že mu tvoje neochota mluvit o smrti velmi vadila, protože si o svých obavách neměl s kým popovídat.
@rejpalka39 píše:
Jestli můžu ze své zkušenosti, tak já bych to s ní především takhle dopodrobna neprobíralaMému synovi bylo 5 let, když mu zemřel táta, můj manžel. Nijak jsme to nerozpitvávali. Dnaska je mu 12 a žádný takový problém neřešíme. Synovi jsem řekla, že táta je v nebíčku a že se na něj dívá. Rozhodně jsme neprobírali nic o pohřbech nebo urnách atd… To se divím, že jí vůbec takové véci ŕíkáte. My už máme také novou rodinu, miminko a syn je úplně v pohodě. Nechci, aby na svého tátu zapoměl, ale na to, aby jsme si o něčem takovém popovídali, o smrti, jak to všechno bylo má ješté spoustu času
Nikdy jsem nerekla, ze tyhle veci do podrobna rozebirame. Jen jsem rekla co o tom sama vi. Pokud se pta jak se clovek vejde do male vazicky, prijde mi vhodne odpovedet.
@MaDoRaBe
Jak uz jsem psala, mezi ostatnimi nekdo nevi, ze ji maminka zemrela. Ve skole mluvi o me jako o mame, i mezi cizimi lidmy.
@tetma
Tak rodina zemrele maminky se se smrti svoji dcery, sestry, vnucky nikdy nesmirila, pokud to vubec je mozne. Dlouhou dobu jsem byla nenavideny element. Bali se, abych se nejak nesnazila jim maminku vymazat, takze se o ni snazili az prilis mluvit a vypravet. Ted uz je situace trochu jina, ikdyz vetsina rodiny mi porad neni schopna odpovedet ani na pozdrav.
@Anonymní píše:
@MaDoRaBe
Jak uz jsem psala, mezi ostatnimi nekdo nevi, ze ji maminka zemrela. Ve skole mluvi o me jako o mame, i mezi cizimi lidmy.@tetma
Tak rodina zemrele maminky se se smrti svoji dcery, sestry, vnucky nikdy nesmirila, pokud to vubec je mozne. Dlouhou dobu jsem byla nenavideny element. Bali se, abych se nejak nesnazila jim maminku vymazat, takze se o ni snazili az prilis mluvit a vypravet. Ted uz je situace trochu jina, ikdyz vetsina rodiny mi porad neni schopna odpovedet ani na pozdrav.
chápu, určitě nejsi v nejlepší pozici… nemůže mít to povídání od nich? Schází se s nima? Tím je nechci ničím očerňovat, zcela určitě by to neudělali záměrně.
@tetma
Schazi se pravidelne, jezdi k nim na vikendy, cast prazdnin a obcas i v tydnu po skole. Samozrejme nevim co vsechno si povidaji a klidne neco, co tohle zpusobilo rict mohli. Urcite by to rekli s tim nejlepsim umyslem. Ale nevim.
@Anonymní píše:
@tetma
Schazi se pravidelne, jezdi k nim na vikendy, cast prazdnin a obcas i v tydnu po skole. Samozrejme nevim co vsechno si povidaji a klidne neco, co tohle zpusobilo rict mohli. Urcite by to rekli s tim nejlepsim umyslem. Ale nevim.
Hele zkusila bych se malý zeptat kdo jí to poradil mluvit s maminkou a klidně říct, že maminka slyší, ale nemůže odpovědět
Určitě si myslím, že ze strany zemřelé maminky to nebyla schválnost a vše mysleli v dobrém. Můžu se zeptat maminka odešla náhle nebo se to dalo očekávat. Je fajn, že druhá rodina funguje, šoda že vztahy mezi tebou a nima nejspu úplně v pořádku, když si s nima půjdeš promluvit a zeptat se otočí se to proti tobě. Co na to vše tvůj manžel? neměl by on zkusit to malý vysvětlit? Rozhodně musíš být skvělá ženská když takhle přemýšlím nad cizím dítětem ( i když tvým) jak mu vše usnadnit, to dokáže málok do. ![]()
@tetma
Muzu ti o tom napsat SZ? Nechci aby na to pak nekdo narazil, mohlo by se to obratit proti me ![]()
@Anonymní píše:
@MaDoRaBe
Jak uz jsem psala, mezi ostatnimi nekdo nevi, ze ji maminka zemrela. Ve skole mluvi o me jako o mame, i mezi cizimi lidmy.@tetma
Tak rodina zemrele maminky se se smrti svoji dcery, sestry, vnucky nikdy nesmirila, pokud to vubec je mozne. Dlouhou dobu jsem byla nenavideny element. Bali se, abych se nejak nesnazila jim maminku vymazat, takze se o ni snazili az prilis mluvit a vypravet. Ted uz je situace trochu jina, ikdyz vetsina rodiny mi porad neni schopna odpovedet ani na pozdrav.
Tak možná tohle všechno vysvětluje, pokud tvoji osobu nemůže rodina zemřelé matky přijmout, můžeš od nich čekat cokoliv obzvláště pokud čekáš přírustek do rodiny. I když tohle nepochopím, člověk by spíše čekal aspoň trochu vděku(nebo tolerance),málokdo dokáže s láskou přijmout cizí děti. Držím palce ![]()
@Anonymní píše:
@tetma
Muzu ti o tom napsat SZ? Nechci aby na to pak nekdo narazil, mohlo by se to obratit proti me
jistě jestli chceš můžeš…
@tetma
Myslela jsem pokud te to zajima a chces mi nejak poradit. Nerada bych se vnucovala