Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě a smrt maminky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.12.13 23:43
Možná má holčička teď citlivější období a takhle se vyrovnává s mamičnou smrtí 
.
Zkus zavolat nebo zajdi k psycholožce poradit se, jak postupovat, aby jste ji nějak nevědomky neublížili, když si umanže, že to tak je a vy budete tvrdit, že není, že to nejde apod.
Možná jestli by nepomohlo, kdyby si promluvil otec s holčičkou sám, třeba by vše příjmula snáz .
Každopádně je mi líto, jaké neštěstí holky potkalo 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.12.13 23:47
@Kelsey
Problém je v tom že tyhle věci nikomu jinému než mě a předemnou neřekne.
- Citovat
- Upravit
1.12.13 23:51
Já bych jí nechala, samozřejmně to nějak moc nepodporovat, ale jen kratce oznamit, proc to nejde, ale nebabrat se v tom, moc to nepitvat, nevysvetlovat. Reagovat jen treba objetim, pohlazenim nebo jinym chapavym gestem.
asi je ve veku, kdy je vnimani smrti velmi citlive. A kdyz nebude chtit tebe, tak at to spis resi tatka. Ty nemusis byt ta spravna osoba, ale neber si to osobne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.12.13 23:51
Ahoj,
když mi bylo 6 let, přišla jsem o sestru.
Byla o rok starší a tragicky zemřela. Byla jsme u toho, když zemřela (některé scény si pamatuju do dnes i kdyžje to skoro 30 let), byla jsem i na pohřbu. (dodnes si pamatuji, že byl v pracovní sobotu a naši mne na něj vyzvedávali za školky)
Upřímně, dnes vím, že se to na mne podepsalo na celý život (určitě jsem šla do první třídy s cejchem „to je ta, co…“ - jsem z malého města).
U psychologa jsem nikdy nebyla ( já ani nikdo jiný z rodiny), tehdy se to tak neřešilo.
Nevím, jak je to dlouho, co paní zemřela (tipuji, že více jak 6 let), ale malá si na ni, podle mne, klidně pamatovat může…
Víc asi bohužel neporadím.
B.
- Citovat
- Upravit
1.12.13 23:52
Možná špatně snáší budoucí přírustek do rodiny a chce proto zpět svou maminku, třeba ji ve škole někdo ohledně toho něco nepěkného navykládal a malá se tím trápí . Nejlepší bude sednout si s ní a probrat to, případně se ji zeptat co ji trápí : 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.13 23:53
@Anonymní píše:
@Kelsey
Problém je v tom že tyhle věci nikomu jinému než mě a předemnou neřekne.
Má k tobě důvěru. To je dobře a je to pro tebe také závazek. Možná bych i změnila psychologa ( ) a pobavila bych se s ním rozhodně nejdříve sama. Máš mé velké uznání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.12.13 23:55
@zikado
S budoucím přírůstkem to samozřejmě souviset může. Ale nevím. Pořád říká že se těší, pusinkuje a hladí mi bříško. Chystá hračky a tak podobně. No ve škole to kromě učitelky nikdo neví, před cizími o mě mluví jako o svojí mámě. Ale určitě děkuju
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.12.13 23:57
@LadyLada
Děkuju. Taky to vidím na psychologa. Mám jí ráda, hrozně nechci aby jí to nějak ublížilo ještě víc. Ale teď mi to tak vrtá hlavou, tak jsem se chtěla poradit.
- Citovat
- Upravit
2.12.13 00:01
Taky na ni mohly mít nějaký horší vliv období dušiček (všude různé reklamní slogany, tykající se mrtvých), třeba se ji něco z toho více dotklo a ted to malé šrotuje v hlavičce .Píšeš, že to trvá od podzimu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.12.13 00:06
@zikado
Právě mě to taky napadlo, dušičky a i ty Vánoce mi přijdou takové jakoby duchovní, i pro mě jako dospelou je to období plné přemýšlění a tak.
@Kelsey
Starší je 14. O mamince normálně mluví, když si na něco vzpomene, nebo něco vypráví. Jinak jí teď spíš zajímají kluci a jde dost do puberty. Nový přírůstek do rodiny si v podstatě vymodlila, mluvila o tom už několik let předem.
- Citovat
- Upravit
2.12.13 00:14
@Anonymní píše:
@zikado
S budoucím přírůstkem to samozřejmě souviset může. Ale nevím. Pořád říká že se těší, pusinkuje a hladí mi bříško. Chystá hračky a tak podobně. No ve škole to kromě učitelky nikdo neví, před cizími o mě mluví jako o svojí mámě. Ale určitě děkuju
podle mě se snaží navázat s ní kontakt, když se na ní nepamatuje, a doufá že jí odpoví, nebo když jí popřeje dobrou noc že se jí bude o ní zdát, musí to být těžké pro ní když ví že její maminka zemřela, ale tebe bere jako maminku a mluví tak o tobě, to je moc dobře, je mi líto že se tohle stává, potom si uvědomuju jak moje problémy co řeším jsou jen kraviny, je dobře že jsi jim vstoupila do života a jsi pro ně maminkou, máš můj obdiv, hodně žen by tohle nedokázalo, většina se nesmíří, že mají partnera co má dítě a žárlí na ně, ale ty jsi skvělá ženská co je přijala, a díky tobě mají maminku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.13 00:14
Já bych jí nechala, čekáš miminko, ona nějak reaguje na to, že jí jsi nečekala, prostě by chce být i v kontaktu s tou, u které byla v bříšku. Podle mého se jí to všechno motá v hlavičce. Nech ji, ať si s ní povídá, ať jí pošle dopis. Já si dodnes povídám se svou mámou, která umřela před 25 lety. A teď i se svou kamarádkou. Proč malé vnucovat tvé vidění světa? Jako její 2. máma bych reagovala objetím, utěšením, rozhovorem o tom, že mrtví jsou tady s námi v našich vzpomínkách a myšlenkách. A hlavně ji utvrzuj o své lásce, jak k vám patří a jak jste rodina a budete větší. Přeju hodně trpělivosti a lásky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.13 00:17
Souhlasím s @LadyLada a viděla bych v tom známku blízkosti a důvěry k tobě, která jsi zastoupila maminčinu roli. Nevím, nakolik je ve Vaší výchově směrem k dětem prostor k tomu, aby s maminkou mohly komunikovat, ačkoliv jim nemůže odpovídat běžným způsobem, nakolik mají děti naději v setkání jednou někde, nebo nakolik úmrtím toto končí. Ony ty Vánoce, Ježíšek, takovej ten kouzelnej čas a čas zázraků k těm velkým přáním asi i nabádá Proč netoužit po něčem tak úžasným, jako je možnost mluvit, psát si i s maminkou, která umřela… Malou může trápit i to, že si maminku nepamatuje, resp. moc nepamatuje a ty společné zážitky zná jen zprostředkovaně, starší sestra je na tom přeci jen jinak. Nebála bych se touhy mladší holčičky komunikovat se svou maminkou a byla bych ráda, že Ti tohle přání svěřila, byť někdy i se vztekem. Neber si to osobně. Nekonfrontovala bych ji s tím, zda je to vše reálné, spíš ji podpořila v tom, že je pěkné držet si pouto s někým, kdo nás miloval a koho jsme milovali my, i po smrti. Jaká slova volit, o tom bych se zkusila poradit třeba s psychologem, ke kterému děti docházely, popř. hledala odborníka, který má s překonáváním takovéto ztráty zkušenost. Přeju vše dobré! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Přišla jsem se poradit ohledně dětského vnímání smrti. Prosím o zachování anonymity. Je to pro mě a moji rodinu citlivé téma a chodí sem známí. Žiju se svým přítelem skoro šest let. Je to vdovec a spolu se staráme o jeho dvě děti, brzo k nám přibude první společné.
Mladší z dětí je osm a půl roku. Na maminku si prakticky nepamatuje. Ale protože o mamince mluvíme, máme doma vystavené fotografie a stýká se s její rodinou tak toho o ní dost ví. Jde mi o to, že v tomhle věku už normálné úměrně věku chápe co znamené že někdo zemře, že zemřelé lidi pohřbíváme, popřípadě je změněné v prach ukládáme do uren. Pokud jde o ostatní zemřelé, chápe že na ni nemohou mluvit, nemůže se s nimi vidět a tak dále. Né však v případě maminky. Od začátku podzimu jsem si všimla že se zvláštně ptá, jestli může mamince také poslat dopis jako Ježíškovi, jestli si pro něj přijde, jestli na něj odpoví. Dneska dokonce když šla spát do vzduchu pronesla „dobrou noc mami“ a náledně se mě zeptala proč jí máma nikdy neodpoví. Snažila jsem se ji vysvětlit že to nejde. Začala se vztekat jaktože já můžu a máma ne. Zkusila jsem jí tedy vysvětlit, že maminka stejně jako pradědeček a tak dále jsou mrtví a nemohou nám odpovídat. Na to mi ale řekla že maminka mrtvá není. Zajímá mě váš názor, jestli není ochotná vnímat maminčinu smrt stejně jako smrt ostatních, nebo si ji ve své fantazii nějak „oživila“? Nevím jak s ní v těhle momentech jednat, abych jí nějak neoblížila. Ještě dodávám že obě děti po matčině smrti navštěvovali psychologa a dle něj jsou v pořádku a není nic co by se mu nějak nezdálo. Děkuju za názory