Dítě, které bývalo nadané, ale už není
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Já bych řekla, že tím, co popisuješ se intelekt nepozná. Je snaživá,
šikovná, ale děti jsou opice, prostě opakovala to, cos ji učila. Pokud by
byla nějak extrémně nadaná, řeší třeba v těch třech letech základy
matematiky, čtení apod. To, že hezky mluvila a poznávala až tak o ničem
nevypovídá. A to chování teď je to, že se rozvíjí i další části
mozku - hrubá motorika, kooperace s dětmi, postřeh, sociální dovednosti.
To ji sezení u knížky nenaučí. 
(Jako nejsem žádný odborník, jen mám doma
to samé, ve čtyřech letech má prakticky první třídu mentálně za sebou,
ale neposedí ani vteřinu, tužku drží jako kladivo a že by slušně
pozdravil, když má? 
). Vzdělání zdaleka není jen o tom, co má
člověk nacpáno v hlavě, ale právě hlavně o těch sociálních
dovednostech, trpělivosti a vytrvalosti. Právě proto bych takovým dětem
klidně i odklad dala, protoze sedět půlhodinu v kuse a dělat úhledné
vlnky do písanky je teď nikdo nepřinutí a akorát jim to znechutí celý
náhled na školství. 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Podle mě popisuješ úplně normální pětileté dítě. Hele, moje tříletá zpívá anglicky. Ale jen proto, že to odkoukala. Až se začnou nabalovat další informace, podle mě to zapomene. Učitelky ve školce mají jaký pohled?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ono se nadani u malych deti zamenuje s akceleraci. Take mam takove prvni dite a znam radu takovych prvnich deti, kdy se dite muze jevit jako vyjimecne diky prepeci rodicu. Ve skutečnosti to neni nic neuveritelneho, aby dvoulete dite znalo vsechny pismenka a cisla rikalo jak basnicku. I rocni dite ti muze umet pojmenovat pismenka, ono kdyz vidi kravicku a vi, ze dela bu, tak proc by nemohlo vedet, ze krouzek je O, carka je I… Mnohem zajímavější nez toto je touha ditete znat neco noveho, necemu porozumet i kdyz to neni na prvni pohled snadne. Tve dite je urcite velmi sikovne, ale chce se to zamerit na prekonavani prekazek a nechuti k necemu, co mu uplne nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Naprosto souhlasím s předchozím příspěvkem. Taly to mám doma si když ne tak extrémně. Syn byl vždy v myšlení napřed, na všechno šikovnej, všechno uměl, učil se tak nějak sám. Teď bude mít šest, šikovnej je pořád, ale válcuje ho ten zbytek. Úkol umí, ale dělat nebude, obtěžuje ho, že to nemůže udělat podle sebe. Odflakne to, aby to měl rychle. Špatný uchop, špatná výslovnost…co na tom, že už umí skoro číst a psát, začíná chápat počítání, má výbornou paměť, zajímá se o technologie, vesmír, lidské tělo.. každé dítě prostě umí něco jiného. A i jedno dítě je v každé životní etapě šikovné na něco jiného. Můj bratr uměl plynně číst ve 4 letech, o x let později neudělal maturitu. Mně na zš říkali chodící encyklopedie, věděla jsem vždy a všechno. Teď mám všeobecný přehled dost mizivý, mám svoje úzké zaměření, kde vím hodně, ale ten zbytek… zbytečně holku neskatulkuj, rozvijej to, co ji jde, nenásilně uč to, co ji nejde. Časem. bude zas někde jinde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Amelie30 píše:
Podle mě popisuješ úplně normální pětileté dítě. Hele, moje tříletá zpívá anglicky. Ale jen proto, že to odkoukala. Až se začnou nabalovat další informace, podle mě to zapomene. Učitelky ve školce mají jaký pohled?
Jo, asi jo… Mě akorát mate ta změna, to jsou dvě úplně jiný děti. Ve školce na ní nic neobvyklého neshledavaji.
Snažím se to brát tak, že teď teda rozvíjí ty jiné oblasti (a to se
jí zas daří 
.), ale asi bych lhala, kdybych
říkala, že mi to není ani trochu líto… Takové chytré, klidné,
soustředěné a rozumné dítě to bylo! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nadane dite touzi po informacich, hlta je, tridi si je, doptava se atd. Nadane dite se nepozna tak, ze sedi a sklada puzzle. Pokud te zajima mira nadani tveho ditete, objednej ho do poradny na testy. Ale nejdriv bych se poptala ve skolce, jak je na tom v porovnani s vrstevniky. Rodice obcas maji tendenci videt sve dite dokonalejsi, nez ve skutecnosti je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Děti jsou trochu jako zvířátka, co jim ukážeš to udělají/řeknou, naučí se. Jako stim počítánim, hezký že umí vyjmenovat číslice do 12, ale chápe logiku? Že 1+1 jsou dva? Nebo se to naučila na zpamět.. Chováním mi přijde jako normalni pětileté dítě. Možná máš spíš ty na ni přehnané nároky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Máš naprosto norální dítě. To je naprosto v pořádku. Jak vůči ní, tak vůči tvým rodičovských schopnostem.
Ovšem nejspíš jsi neurotická až na půdu. Nech svou dceru být, neprojikuj si do ní nic a netlač ji k tomu aby byla dokonalá a výjimečná.
Tvoje dcera se nenaradila proto, aby plnila tvoje očekávání. Zejména když máš očekávání plynoucí z vlastní nejistoty, perfekcionismu (to není ctnost, to je příznak hodně mizerného sebevědomí) a další důsledků toho že jsi neurotická a neumíš svoje úzkosti zvládat konstruktivně.
když se budeš soustředit na sebe a srovnání se se sebou samotnou, v tom abys mohla pustit otěže kontroly a nezbláznila se z toho panikou, tak překvapivě i tvoje dcer začne zrát výrazně lépe, než co ji svou úzkostí umožńuješ teď. Zjevně není povahou úplně po tobě a tvému tlaku dokáže vzdorovat, aby si uhájila svoje.
Jinými slovy - když vstoupíš po lockdownu do psychoterapie na to aby ses srovnala sama se sebou, s rodičovskou rodlí a s tím, jak tebe vychovávali tvoji rodiče a co s toho chceš a nechceš, aby musela odžít i tvoje dcera, tak to zleší život celé tvé rodině. A zejména tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Muj syn se sám z televize a youtube naucil anglicky. Je mu pět a domluvila jsem mu rodilého mluvčího. Pry mluví jak rodilý americkou angličtinou bez přemýšlení. Celou hodinu a půl spolu nadšeně konverzují. Na dvou letech mluvil ve větách, nikdy nežvatlal. R, Ř a všechna písmenka říkal od začátku správně. Sčítá, odčítá do padesáti a násobí do nevím ani kolika od 3 až 4 let. Jinak ho grafomotorika taky minula. Kreslí na úrovni tříleťáka v pěti letech. Nebaví ho vybarvovat ani cokoliv tvořit. U ničeho z toho nevydrží. Ale lego by stavěl hodiny od malička. Je velmi empatický. Nadaný mi nepřijde, asi jak na co. Sportovně nadaný taky není, co se obratnosti týče. Rozhodně ho nechci dávat nikam dřív.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Ou píše:
Máš naprosto norální dítě. To je naprosto v pořádku. Jak vůči ní, tak vůči tvým rodičovských schopnostem.Ovšem nejspíš jsi neurotická až na půdu. Nech svou dceru být, neprojikuj si do ní nic a netlač ji k tomu aby byla dokonalá a výjimečná.
Tvoje dcera se nenaradila proto, aby plnila tvoje očekávání. Zejména když máš očekávání plynoucí z vlastní nejistoty, perfekcionismu (to není ctnost, to je příznak hodně mizerného sebevědomí) a další důsledků toho že jsi neurotická a neumíš svoje úzkosti zvládat konstruktivně.
když se budeš soustředit na sebe a srovnání se se sebou samotnou, v tom abys mohla pustit otěže kontroly a nezbláznila se z toho panikou, tak překvapivě i tvoje dcer začne zrát výrazně lépe, než co ji svou úzkostí umožńuješ teď. Zjevně není povahou úplně po tobě a tvému tlaku dokáže vzdorovat, aby si uhájila svoje.
Jinými slovy - když vstoupíš po lockdownu do psychoterapie na to aby ses srovnala sama se sebou, s rodičovskou rodlí a s tím, jak tebe vychovávali tvoji rodiče a co s toho chceš a nechceš, aby musela odžít i tvoje dcera, tak to zleší život celé tvé rodině. A zejména tobě.
Jo, uhájit si svoje umí dobře 
Což se vlastně do života hodí, akorát mě
to poněkud ničí („Buď tu tužku budu držet tak, jak chci já, nebo ten
úkol schválně zkazím. Tak, co si vybereš?“) Zbytek těch psychořečí
pominu, jo?
Ale jako obecně mi tu všichni sdělili, že dítě je normální, tak se cítím uklidněna, díky.
Kvůli tomu odkladu stejně musíme do PPP, tak já to proberu tam.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Jo, uhájit si svoje umí dobřeAle jako obecně mi tu všichni sdělili, že dítě je normální, tak se cítím uklidněna, díky.
Kvůli tomu odkladu stejně musíme do PPP, tak já to proberu tam.
Narazila kosa na kámen, viď? Souhlas s @Ou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
to je co? Představ si, že mě
neustále přemlouvala učitelka v MŠ ať dám dceru do školy pro nadané
děti a to ještě v jejich 5 letech jako vůbec. Nastoupila tedy v 6 letech na
školu, která je rozšířená o výuku jazyků. Jako bylo tam jakési síto,
ne že ne. Já věděla, že prostě rychle něco nasála, nicméně
k jakémusi nadání to mělo sakra daleko. Ty bys tedy asi radostí skákala
až do stropu, že to vidí i paní učitelka v MŠ. Kéž by více matek
došlo k poznání jako ty. To by na světě bylo krásně. No k věci. Dcera
chodí do 4. třídy, stačí tak jak to je. Má sice samé 1, ale má to
docela vydřené. A to se projevovala skutečně velmi slibně.
Příspěvek upraven 26.11.20 v 21:33
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Berry77 píše:
Narazila kosa na kámen, viď? Souhlas s @Ou
Jak, kosa na kámen? Jako že se Ou trefila? To se trefila, ale nechci to rozebírat tady.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Jak, kosa na kámen? Jako že se Ou trefila? To se trefila, ale nechci to rozebírat tady.
Myslím, že na začátku jsi zapomněla dát jednou anonymitu. Schválně becituji, abys to kdyžtak mohla opravit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Už mě to fakt nebaví (covid)
- Mám mít prohlášení o jm.dítěte do porodnice, když jsem vdaná?
- Kdy si pořídit druhé dítě?
- Partner je pryč už týden
- Zahledění u tříletého dítěte
- Struvity - které granule pomohly?
- Druhé dítě: ano či ne?
- Manžel je neustále na počítači a já už nevím jak dál
Znáte případ dítěte, které se dřív jevilo velice chytré, ale postupem času ho to přešlo? Je to vůbec možné?
Mám dceru. Jako batole byla „nadaná“, aspoň mě to tak přišlo. Rozuměla velice nadprůměrně a když začala mluvit, mluvila jak dospělá. Čísla do dvanácti poznala před druhým rokem, všechna pismenka po druhém roce. Chodili jsme na procházky číst spztky. Četla jsem jí knížky pro školní děti, rozuměla, ptala se k věci. Skládala ve třech letech logico a puzzle pro šestileté, vydržela u toho třeba hodinu úplně soustředěně, ve třech letech. Byla velmi klidná a rozumná. Všechno jí šlo vysvětlit, na všem jsme se domluvily. Malý myslitel prostě.
Teď je jí pět. Puzzle a podobné věci ji nezajímají, ukoly dělat sice chce, ale udělá tři čáry a utíká od toho, mluví sice dobře, ale o nic líp než v těch třech. Nevydrží u ničeho, rozhodně ne u čehokoli na přemýšlení. Stolní hry nechce, pexeso nechce, malovat nechce. Stavět cokoli slozitejsiho nechce. Nebo chce, ale dyl než deset minut nedá. Celý den akorát běhá a hraje si s mladším bratrem. Občas něco vyrobí, ale poradit si s tím nenechá. Nevydrží ani u jídla, vrtí se, kope, vstává, leze na stůl (o bože!). Domluva bývá obtížná. Je šíleně vzteklá. Grafomotorika nic moc, výslovnost blbá (ta teda byla blbá vždycky).
Řekla bych, že má poruchu pozornosti, ale je to vůbec možné, když taková nebývala? Může to vzniknout během života? Úraz ani nic takového se jí nestalo.
Slýchávám akorát příběhy typu „v první třídě propadl, a přece vystudoval doktorát“, ale… může to být naopak? Já už fakt nemůžu. Před dvěma lety jsem se lehce informovala o tom, kam dát do školy „rychlejší“ dítě, a teď budeme žádat odklad…