Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Maminass
Tady je “problém” zakladateky strach a obavy ze přijde o svůj osobní život, neříkám ze to nemá pravo, jen to řeší poněkud zvláštní už rozjetou cestou.
To znamená ze si plánování před touhle situaci možná probrala narychlo v hlavě.
Nepostavila se ale sama před důležitý fakt jako je změna života a tím pádem před nim stojí až teď celá ubrecena a zhroucena..
Takže nezodpovědné plánování zakladatelky, která možná dospěla fyzicky ale ne na 100% psychicky.
Víš co zakaldatelko, těžko můžeš získat objektivní názor na to jestli zrovna ty máš mít zrovna tohle dítě od cizích ženských na internetu:-). To je tak osobní otázka, že ti neporadí asi ani ségra.
A já to mám tak, jak spousta jiných matek. Já jen o tom bez problémů mluvím a nestydím se.
A co se týče mého dítěte, tak to bude v pohodě.
Lítost z mateřství má mnoho podob, ale ten kdo o tom něco ví, ten ví, že to nemusí být neláska nebo nenávist k dítěti.
Já svoje dítě miluju a má se dobře. Jen bych asi byla šťastnější, kdybych byla bezdětná.
@Maminass píše:
Jen bych asi byla šťastnější, kdybych byla bezdětná.
Povíme si za 10, 20, 30 let! ![]()
@Anonymní píše:
@kavulenka A jak zvládáš neustálý křik dítěte a vstávání každou hodinu? Nedokážu si v téhle roli sebe představit…
Tohle se zvlada horko těžko, to slozi každou, osobne zazito.
@Maminass píše:
Nesouhlasím. Tabu to není, je to zákonem povolený, předvídaný a společností odsouhlasený medicínský postup. Samozřejmě existuje celá variace názorů, jako skoro na vše. Ale celkově převládá ve společnosti názor, že interrupce je legitimní.
Není to tabu a není to stigma.
Ale nikdo nikomu interrupci nesmí nutit.
Pokud jsi proti potratům, tak je to tvůj osobní postoj.
Já osobně taky nejsem zastánce potratů, spíš je potřeba podporovat plánování a informovanost o rodičovství. Ale nikdy bych to nikomu neodpírala a nebo někoho stigmatizovala, že je horší, protože byl na potratu.
Je to osobní rozhodnutí a nikdo nemá právo do toho komukoliv zasahovat, nebo kritizovat.
Vůbec nejsem proti potratům. Ale jak už jsem psala, počít neplánovaně, mám nárok rozhodnout se pro dítě, nebo pro potrat. Ale vědomě plánovat dítě a když ho počinu, tak ho zabít mi připadá jako výsměch životu. Možná pro někoho blbé přirovnání, ale je to jako když si někdo pořídí štěně a najednou zjistí, že je to moc zodpovědnosti a šoupne ho do útulku. Ale pes alespoň žije. Dítě matka zabije jen tak z plezíru. V obou případech je to velice nezodpovědné chování.
Mít dítě je pro mě také obrovský krok, krok do neznáma, strach že životní změny, strach že zodpovědnosti za druhého člověka. Ale právě proto si dítě nepořizuji! Nejsem na to připravena.
Samozřejmě zakladatelka má právo na potrat, je to legální, ale dost nemorální (ale na to taky každý nehraje, bohužel).
Příspěvek upraven 09.02.20 v 15:40
Holka neblbni…to embryo, co máš teď v břiše, to není žádná šílená tragédie a konec světa. I s dítětem se dá spát, vařit, číst, jezdit na výlety…Máš-li fajn partnera, tak kde je problém? Dítě ti o víkendu pohlídá a ty pojedeš… Třeba ne hned, ale mně přijde, že to vidíš opravdu černě na strašně dlouho. Tak to není. Koukni na to z praktického hlediska - jak to udělat, aby ti ta péče o dítě přišla zvládnutelná. Mně se při takové verbalizaci problému vždycky strašně uleví, protože vidím, že to má řešení. Takže v tvém případě např.: „Nevím, jestli zvládnu být s dítětem pořád doma. Mám hrůzu z toho, že nebudu moct jet na víkend se sestrou pryč…“ - tak naučím mimčo na flašku, bude na UM, o víkendu se postará partner. „Mám strach, že se vůbec nevyspím.“ - dopředu se s partnerem domluv na případném vstávání k dítěti nebo že tě nechá o víkendu dospat… Prostě to proberte, ať vidíš případná řešení. A pak už se to nějak vyvine. Najednou třeba zjistíš, že se ti chce kojit a podřídíš tomu všechno nebo se ukáže, že vaše miminko bude nejhodnější miminko na světě a vyspíte se v pohodě všichni… Představ si, že za ty tvoje myšlenky teď může parádní hormonální koktejl. Půjdeš na potrat, hormony zmizí a uvidíš to v jiném světle. S tím už nic neuděláš. Ale péči o jedno dítě si v pohodě uděláte tak, abyste se měli všichni fajn.
@Anonymní píše:
Taky nesnasim deti a to dve mam. Bohuzel jen na prani manzela, kdyby bylo na mne, nemela bych je. Taky v te dobe byly interupce jen na zaklade rozhodnuti komise, ja byla mlada, zdrava, vdana. Jen velky smysl pro odpovednost mne donutil je vychovat. V tehotenstvi s prvnim jsem si prala at se narodi mrtvy, citila jsem, ze nebudu stastna. Proste nejsem matka hrdinka a v detech nevidim smysl zivota. Anonym, citlive info, jinak smazat.
Ty nesnasis své děti???
![]()
@jege píše:
Povíme si za 10, 20, 30 let!
Snad jo. Bylo by to samozřejmě jen dobře, kdybych změnila názor. Já se tomu nebráním. Tak uvidíme, co život přinese.
Mě by z této diskuze asi nejvíc zajímaly zkušenosti té anonymní paní, která vychovala dvě děti. Opravdu zkušenosti po letech.
@Anonymní píše:
Taky nesnasim deti a to dve mam. Bohuzel jen na prani manzela, kdyby bylo na mne, nemela bych je. Taky v te dobe byly interupce jen na zaklade rozhodnuti komise, ja byla mlada, zdrava, vdana. Jen velky smysl pro odpovednost mne donutil je vychovat. V tehotenstvi s prvnim jsem si prala at se narodi mrtvy, citila jsem, ze nebudu stastna. Proste nejsem matka hrdinka a v detech nevidim smysl zivota. Anonym, citlive info, jinak smazat.
Máš můj obdiv. Povedlo se ti obě děti vychovat dobře? Mají tě rády? Když si vezmu, jak mám svoje děti ráda a jak mě někdy dovádějí k šílenství
, nedokážu si představit, že tam nebudu mít ten vnitřní pohon mateřské lásky. To bych je (naprosto beze srandy) zabila. Jediné, co by mě přimělo to vydržet, by byl partner, který by podstatnou část péče převzal (jak doufám, že by to mohlo být u zakladatelky této diskuze).
To není o tom zda jsem proti potratům, já jsem primárně proti sobeckým lidem a zbytečným potratům. Což je tento případ. Potrat po znásilnění, nebo u vážně postiženého dítěte apod by měla mít matka možnost zvážit. To dítě za to tak jako tak nemůže, ale nemůže za to v takovém případě ani matka. Tady matka schválně počala dítě aby jej pak schválně zabila. To jsme jediná komu to nepřijde v pořádku?
@Čtyřlístek2 píše:
To není o tom zda jsem proti potratům, já jsem primárně proti sobeckým lidem a zbytečným potratům. Což je tento případ. Potrat po znásilnění, nebo u vážně postiženého dítěte apod by měla mít matka možnost zvážit. To dítě za to tak jako tak nemůže, ale nemůže za to v takovém případě ani matka. Tady matka schválně počala dítě aby jej pak schválně zabila. To jsme jediná komu to nepřijde v pořádku?
Tak to není, nepočala jsem dítě, abych ho zabila. Počala jsem ho, protože jsem ho chtěla, nebo jsem si to alespoň myslela.. Jenže teď tu představu nezvládám, přišlo to nečekaně…
@Anonymní píše:
Tak to není, nepočala jsem dítě, abych ho zabila. Počala jsem ho, protože jsem ho chtěla, nebo jsem si to alespoň myslela.. Jenže teď tu představu nezvládám, přišlo to nečekaně…
Na druhou stranu a co máš v plánu?? Počala si dítě, lekla ses a zabijes ho
… Tvoje vec ![]()
@Masina píše:
Máš můj obdiv. Povedlo se ti obě děti vychovat dobře? Mají tě rády? Když si vezmu, jak mám svoje děti ráda a jak mě někdy dovádějí k šílenství, nedokážu si představit, že tam nebudu mít ten vnitřní pohon mateřské lásky. To bych je (naprosto beze srandy) zabila. Jediné, co by mě přimělo to vydržet, by byl partner, který by podstatnou část péče převzal (jak doufám, že by to mohlo být u zakladatelky této diskuze).
Ta myšlenka, že by partner převzal podstatnou část péče je dobrá. Šlo by to u tebe, zakladatelko se dohodnout s partnerem, že pokud se tvůj názor nezmění do porodu, nebo po něm, tak že převezme hlavní péči partner? Třeba se to opravdu ještě změní a pokud ne, tak by byl na rodičovské dovolené partner a ty by sis našla jinou práci a podporovala ho?
@Maminass píše:
Ta myšlenka, že by partner převzal podstatnou část péče je dobrá. Šlo by to u tebe, zakladatelko se dohodnout s partnerem, že pokud se tvůj názor nezmění do porodu, nebo po něm, tak že převezme hlavní péči partner? Třeba se to opravdu ještě změní a pokud ne, tak by byl na rodičovské dovolené partner a ty by sis našla jinou práci a podporovala ho?
Kéž by to šlo, přítel bere mnohem větší plat než já a máme hypotéku… Říká, že se bude starat po večerech a o víkendu, takže teď mi nezbývá, než mu věřit. Vím, že má velmi náročnou práci, takže vím, že i když se bude snažit, tak to nevyjde vždy..