Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
Obě chodí do práce, přítelova mamka bydlí 60 km odsud. V prvotním nadšení asi pomůžou, ale jak to bude „starší záležitost“, tak zájem opadne…
To možná jo, ale tu pomoc budes potřebovat nejvic prave v tech začátcích, nez se trochu „zaběhneš“, s ditetem se zžijete. Uvažovala jsi nad kontaktováním psychologa /psychiatra? Nevim, jak to funguje bez objednání, ale zkusila bych zavolat sem https://hnutiprozivot.cz/…ime-pomahame a minimálně te na nekoho odkazou, s kym by sis mohla promluvit.
@Anonymní píše:
Nevím, co chci… Mozek říká něco jiného než emoce. Přítel o všem ví, drží mě za ruku, když brečím, dává mi pusu, zařizuje domácnost.. vím, že je skvělý.
Holka ty žiješ jen tím jak se chová teď, co je teď.. chápu je to ok, ale mas už věk nemyslet jen středobodem. To ze teď skvělý je super, ale co dal? Ze nevíš té nikam neposune, dostala ses svépomocí do situace kde by ses měla přestat hroutit. Není ti už 18, možná by to chtělo s někým vážně promluvit. Ne s přítelem který té utěšuje ale s člověkem který té nakopne abys vstala a jednala jako dospěla ženská.
Zajdi s kamarádkou na čaj a vzchop se, myslím to dobře.. tohle buleni doma té akorát táhne dolu.
@Mialina píše:
To možná jo, ale tu pomoc budes potřebovat nejvic prave v tech začátcích, nez se trochu „zaběhneš“, s ditetem se zžijete. Uvažovala jsi nad kontaktováním psychologa /psychiatra? Nevim, jak to funguje bez objednání, ale zkusila bych zavolat sem https://hnutiprozivot.cz/…ime-pomahame a minimálně te na nekoho odkazou, s kym by sis mohla promluvit.
Děkuji, asi jim napíšu..
@Anonymní píše:
Děkuji, asi jim napíšu..
Zkus to. Odborník ti asi poradí lepe než my tady. Vis, ja myslim, ze to, ze se bojíš, je znamka toho, ze máš v sobě zodpovědnost, neberes na lehkou vahu to, ze se ti zmeni život, a to je dobře. Takove ty ženské, co si dite pořídí a nepřemýšlí nad tim, ty to maji jednodušší, ony myslí stylem „nějak bylo nějak bude“. Ja se taky bojím změn a taky bych byla plna pochybností, jestli to zvládnu a jestli to vůbec chci zvládnout. Myslím ale, ze ted pod vlivem té paniky a nejistoty neuvažujes úplně jasně. Myslim, ze by sis ten potrat hrozne vyčítala. Koukej, kdyz zvládáš vstávat denne ve čtyři a jezdit do práce, kde jsou lidi jedovatý, tak nejsi zas tak slaba osobnost
Možná bys byla překvapená, jak by sis s dítětem dokázala poradit ![]()
Já jsem měla od početí podobné pocity. Dítě bylo plánované. Vše v pořádku, vztah super, stabilní zázemí. Myslela jsem si, že se to časem změní a bude to v pohodě, že mě ty negativní emoce přejdou.
No tak ne. Jsou to dva roky a je to jen blbý a nebo horší. Někomu prostě role matky nesedí a nenajde se v tom. Není to žádná povinnost být matkou a není ostuda, když být nechceš.
Je to úplně v pořádku. Ale spousta lidí to tabuizuje a dělá z toho bůhví jakou špatnost a stigma.
Dnes o tom už i existují knihy- o litování mateřství. Nevím, jestli i v češtině, určitě v angličtině a němčině.
Tohle je jen tvůj život a tvoje rozhodnutí. Zkus si třeba popovídat s psychologem, nebo s lidm co nemají děti. Ať si uděláš vyvážený názor, jestli děti ano, nebo ne. #regrettingmotherhood
@Anonymní píše:
Partner děti chce, ale když vidí, jak se trápím, tak mě podpoří v čemkoliv..
Partner děti chce… Víš jak s ním zamává to, že jeho dítě vědomě zabiješ? Tohle ti dost dobře může zničit současný vztah. Opravdu ti to za to stojí? Dítě ti život nezničí. Dá se s ním dělat většina věcí, co se dá dělat za bezdětna.
@Mialina píše:
Zkus to. Odborník ti asi poradí lepe než my tady. Vis, ja myslim, ze to, ze se bojíš, je znamka toho, ze máš v sobě zodpovědnost, neberes na lehkou vahu to, ze se ti zmeni život, a to je dobře. Takove ty ženské, co si dite pořídí a nepřemýšlí nad tim, ty to maji jednodušší, ony myslí stylem „nějak bylo nějak bude“. Ja se taky bojím změn a taky bych byla plna pochybností, jestli to zvládnu a jestli to vůbec chci zvládnout. Myslím ale, ze ted pod vlivem té paniky a nejistoty neuvažujes úplně jasně. Myslim, ze by sis ten potrat hrozne vyčítala. Koukej, kdyz zvládáš vstávat denne ve čtyři a jezdit do práce, kde jsou lidi jedovatý, tak nejsi zas tak slaba osobnostMožná bys byla překvapená, jak by sis s dítětem dokázala poradit
Děkuju, asi jsi to shrnula nejlíp, jak to šlo…
@Maminass píše:
Já jsem měla od početí podobné pocity. Dítě bylo plánované. Vše v pořádku, vztah super, stabilní zázemí. Myslela jsem si, že se to časem změní a bude to v pohodě, že mě ty negativní emoce přejdou.
No tak ne. Jsou to dva roky a je to jen blbý a nebo horší. Někomu prostě role matky nesedí a nenajde se v tom. Není to žádná povinnost být matkou a není ostuda, když být nechceš.
Je to úplně v pořádku. Ale spousta lidí to tabuizuje a dělá z toho bůhví jakou špatnost a stigma.
Dnes o tom už i existují knihy- o litování mateřství. Nevím, jestli i v češtině, určitě v angličtině a němčině.
Tohle je jen tvůj život a tvoje rozhodnutí. Zkus si třeba popovídat s psychologem, nebo s lidm co nemají děti. Ať si uděláš vyvážený názor, jestli děti ano, nebo ne. #regrettingmotherhood
Toho se přesně bojím, že ani po porodu ten pocit nepřijde a já budu vězeň situace, asi jako ty, jestli jsem to dobře pochopila..
Treba te to trochu uklidni, ale ja byla doslova v „hajzlu“ skoro cele prvni 3 mesice
a to mam navic psychicky potize a beru leky. I kdyz poceti byla nahodna nehoda, dite jsme uz planovali, na me sahla 30tka, tak jsem si pokecala se svoji psychiatrickou a odesla s pocitem „zvladli to jiny, i totalni trosky, zvladnu to taky“. Ted jsem v 7 mesici a jsem v klidu. Od kamaradek sonduju vse co jde, sbiram i ty nejhorsi zkusenosti, at me toho moc neprekvapi a beru to jako velky zivotni ukol ![]()
dite neni konec sveta, ani konec zivota. Jen to proste bude jiny. Navic mam teda skvelyho chlapa, kterej se stara a chce se starat a tesi se ![]()
@Maminass to co píšeš je pěkný nesmysl. Můžeš se sice rozhodnout nikdy nepočít a to bude, věř mi, společnosti i kradené, ale nechat vzniknout dítě a pak ho zabít protože se mi už nechce najednou..tak to je tabu a stigma a je to dobře!
@Čtyřlístek2 Souhlas. Často mě zaráží, jak lidé ty dvě zcela rozdílné situace směšují. ![]()
@Čtyřlístek2 píše:
@Maminass to co píšeš je pěkný nesmysl. Můžeš se sice rozhodnout nikdy nepočít a to bude, věř mi, společnosti i kradené, ale nechat vzniknout dítě a pak ho zabít protože se mi už nechce najednou..tak to je tabu a stigma a je to dobře!
Přesně. Mám kamarádku, která dítě nikdy nechce, je šťastná, spokojená, tam to vidím úplně v pořádku a souhlasím. Kromě toho, každý to respektuje a nesetkala se s nikým, komu by to přišlo divné. Ale ten druhý případ, to už je něco jiného a tam by se už dotyčná měla vzchopit a přestat se chovat jako dítě.
@Maminass
Není povinnost mít dítě, ale není ok to řešit způsobem ; udělám si ho a pak se rozhodnu a když tak půjdu na potrat.
Litovani mateřství je věc kterou nechci rozebírat, podle mě to dítě pociti a ovlivní to i jeho dospívání.
Ale to je další kapitola o někom kdo sám sobě nerozumí…
@Čtyřlístek2 píše:
@Maminass to co píšeš je pěkný nesmysl. Můžeš se sice rozhodnout nikdy nepočít a to bude, věř mi, společnosti i kradené, ale nechat vzniknout dítě a pak ho zabít protože se mi už nechce najednou..tak to je tabu a stigma a je to dobře!
Nesouhlasím. Tabu to není, je to zákonem povolený, předvídaný a společností odsouhlasený medicínský postup. Samozřejmě existuje celá variace názorů, jako skoro na vše. Ale celkově převládá ve společnosti názor, že interrupce je legitimní.
Není to tabu a není to stigma.
Ale nikdo nikomu interrupci nesmí nutit.
Pokud jsi proti potratům, tak je to tvůj osobní postoj.
Já osobně taky nejsem zastánce potratů, spíš je potřeba podporovat plánování a informovanost o rodičovství. Ale nikdy bych to nikomu neodpírala a nebo někoho stigmatizovala, že je horší, protože byl na potratu.
Je to osobní rozhodnutí a nikdo nemá právo do toho komukoliv zasahovat, nebo kritizovat.
Nevím, co chci… Mozek říká něco jiného než emoce. Přítel o všem ví, drží mě za ruku, když brečím, dává mi pusu, zařizuje domácnost.. vím, že je skvělý.