Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
Zakladatelko, úplně se na svého přítele nespoléhej. Určitě ne v začátcích… Chlapi z mimin zas tak odvareny nejsou, on ten malej urvanej uzlicek potřebuje jen mamu, prso, a přebalit. Můj manžel mi tvrdil jak se bude o miminko starat atd… Jako jo, pochova, prohraje si, ale vesměs jsem s dítětem bez 2 hodin denně sama. Myslím si že na začátku to má proste tak každý…
Můj to zas s miminkem uměl víc jak já
mně to naskočili později, on uměl utěšit, pomazlit i uspat tak nějak „mateřštěji“ lépe jako já. I k nošení mě přivedl on. Tak třeba budeš mít také štěstí a pomůže. Ale spoléhat se na to určitě neda
@Anonymní píše:
To jsi mě nepotěšila, doufala jsem, že by mohl pomoci a alespoň třeba o víkendu mě vystřídat… Kdy se chlap začne o dítě zajímat víc?
Přemýšlím, jestli jsi celkově nějaká jiná nebo jenom líná. Čím dál silněji z tvých slov mám dojem, že se vůbec nebojíš zodpovědnosti za dítě, ale že se bojíš práce.
@Maminass a jak takovyho chlapa donutis? Já mám skvelyho manžela, ale prostě se bojí o péči o miminko. A já se bojím mu ho nechat… Navíc to dítě se nejvíc uklidní u matky, a fakt nechat manželovi mimino na víkend si neumím představit… Když už chodí, tak si to představit umím. Ale lezaka fakt ne.. Nikde nezminuju až se začne zajímat, ale prostě ne každej chlap si na mimino troufne. Když vidím toho svyho jak sním manipuluje, nezvládne poslouchat tři hodinový řev od kolik (bolesti bříška).. Prostě chlapům asi chybí ty hormony aby ten křik, brek, nevyspani zvládli… A to že dá miminu flašku si ulehčí leda tak krmení, ona sním bude většinu dne.
@hanka.br. Přesně.. Nedovedu si představit nechat někde dítě a odjet na víkend… On ten strach ti to třeba ani nedovolí.. Pokud si dítě necháš, musíš myslet na všechny možnosti. S přítelem vám to nemusí vyjít, můžete spolu být a nebude to tak slunickovy jak ti vykládá… Oni toho chlapi fakt nakecaj… Měla jsi o tom přemýšlet už dřív než jste se začali snažit… Moje máma (60let) mi říkala že se ještě teď nevyspi kvůli svym dětem. Kvůli strachu o ně… Když jedem na dovenou, když jsem rodila, kdyz jsem chodila na party
ono je hezký že ti tu 50 ženských co jsou proti potratu napíšou jak si znicis život když na něj půjdeš, a jak to všechno zvládneš kdyz si miminko nechas. Musíš se rozhodnout ty, i partner.. Myslím si že na nějakého odborníka je už celkem pozdě, abys tu interupci kdyztak stihla. V dnešní době mají ženský první děti i ve 40..takze na první ještě nejsi stará, klidně můžeš stihnout během života další 3…
Holka trošku se vzchop
meho manžela mimča taky neberou, neví co s ním, co má říkat jak se chovat.. No ale když přišel z práce tak jsem mu malého vrzla do rukou
nebo mu šoupla plinku a prebalil. S radostí to nedělal, ale já chtěla aby to uměl. Teď má malý 20 měsíců a fungují spolu parádně, ten vztah jim trval trošku dyl než se vytvořil, většina chlapů to tak má, musí ten vztah tvořil. Nám naskočí skoro sám. Když se malý narodil necítila jsem tu bezmeznou lásku, jen obrovskou zodpovědnost a strach. Po pár týdnech ta láska přišla a 3 měsíce jsem ho nikomu mimo můj dohled nedala
teď od ledna jsem naskočila brigadne do práce, sem tam si jedu na víkend na welness, muž mě zcela zastoupí a nechává mi volnost. Dali jsme si plány až do konce roku, malý je parťák, už s ním kde vše dělat, babička si bere i na týden prostě super a já najednou zjistila, že jsem neplánovaně těhotná. Je to pro mě šok, prostě všechny plány padly, práce co mě baví je pase, žádná dovolená, vinobraní, košty vín, prostě nic. Jsem asi tak jako ty 8 týden, ale vím, že se mi to srovná, jen potřebuji čas to vstřebat. Nakonec bude fajn nemít jedinacka a vše si splním za 2 roky, kdy s nama budou jezdit parťáci dva ![]()
@Anonymní píše:
@hanka.br. Přesně.. Nedovedu si představit nechat někde dítě a odjet na víkend… On ten strach ti to třeba ani nedovolí.. Pokud si dítě necháš, musíš myslet na všechny možnosti. S přítelem vám to nemusí vyjít, můžete spolu být a nebude to tak slunickovy jak ti vykládá… Oni toho chlapi fakt nakecaj… Měla jsi o tom přemýšlet už dřív než jste se začali snažit… Moje máma (60let) mi říkala že se ještě teď nevyspi kvůli svym dětem. Kvůli strachu o ně… Když jedem na dovenou, když jsem rodila, kdyz jsem chodila na partyono je hezký že ti tu 50 ženských co jsou proti potratu napíšou jak si znicis život když na něj půjdeš, a jak to všechno zvládneš kdyz si miminko nechas. Musíš se rozhodnout ty, i partner.. Myslím si že na nějakého odborníka je už celkem pozdě, abys tu interupci kdyztak stihla. V dnešní době mají ženský první děti i ve 40..takze na první ještě nejsi stará, klidně můžeš stihnout během života další 3…
Však jo, ať jde. Kdyžtak to může skusit za pár let a když to zase nebude ono, tak může jít na potrat znovu. Však o co jde…
No ve 40 ceti se to nepovede každý.. to je teda rada
![]()
Já bych řekla ze jich stihne i 5 ![]()
Ve 40 ceti muže taky být i neplodna, což to muže být i po 30 tce. Případu z ivf stále přibývá, takže by to chtělo myslet trochu vdecneji, ne jako by to bylo v podstate nic.
@Anonymní píše:
@kavulenka A jak zvládáš neustálý křik dítěte a vstávání každou hodinu? Nedokážu si v téhle roli sebe představit…
Dítě přeci neznamená neustálý křik. Normálně děti neprořvou celý den, ani jeho větší část. Pokud jste si koupili byt, tak to asi myslíte spolu vážně, ne? A jestli myslíš, že třeba za 3 roky budeš připvavenější, tak nebudeš. A pak už vám to třeba nepůjde a budeš hořce litovat, že dítě nebude žádné. 28 je už je teda dost (já měla první v 35 - nedařilo se nám počít - a hodnotím to jako pozdě). Leda bys tedy nechtěla dítě nidky, pak bych si ho nenechávala.
Nechci moralizovat, ale zdá se mi, že někteří lidé úplně ztrácí pokoru ![]()
Všechno ať je perfektní, pohodlné, nenáročné, dokonale načasované… a pak samozřejmě často přichází náraz do zdi.
Depresivní diskuze.
Nevim, co maté za chlapy, ale můj muž se staral od začátku pěkně. Co vím od kamarádek, tak ti jejich také. V noci vstal, přinesl mi ho na kojení, když přišel z práce, pomohl s přebalovnáním. Vypral, vyžehlil (to dělal i před tím, teda)…
@Zapadslunce Přesně tak, ve 40 se to nepovede ani 10% žen, prostě smůla. A na to ani zázraky medicíny nepomůžou, leda darovaná vajíčka. Takže radit někomu, ať si počká do 40 je dobrej úlet.
@Anonymní píše:
To jsi mě nepotěšila, doufala jsem, že by mohl pomoci a alespoň třeba o víkendu mě vystřídat… Kdy se chlap začne o dítě zajímat víc?
A ty máš doma jejího manžela? Nebo má ona věštit, koho máš doma ty?
![]()
@Anonymní píše:
@Maminass a jak takovyho chlapa donutis? Já mám skvelyho manžela, ale prostě se bojí o péči o miminko. A já se bojím mu ho nechat… Navíc to dítě se nejvíc uklidní u matky, a fakt nechat manželovi mimino na víkend si neumím představit… Když už chodí, tak si to představit umím. Ale lezaka fakt ne.. Nikde nezminuju až se začne zajímat, ale prostě ne každej chlap si na mimino troufne. Když vidím toho svyho jak sním manipuluje, nezvládne poslouchat tři hodinový řev od kolik (bolesti bříška).. Prostě chlapům asi chybí ty hormony aby ten křik, brek, nevyspani zvládli… A to že dá miminu flašku si ulehčí leda tak krmení, ona sním bude většinu dne.
Jako rodiče prvního dítěte toho oba víte tak stejně a máte stejný zkušenosti..0.
Já jsem taky dítě nikdy předtím nedržela, nepřevlíkala, nekrmila, nepřebalovala. Musela jsem se všechno naučit sama za pochodu, takže jste oba na stejné startovní čáře. Víš prd a máš obavy. Stejně tak partner.
Docela chápu, že se mu do péče moc nechce, kdo by se taky hrnul. Ale nějaký nucení je asi scestný. Dítě je vaše stejně a měli by se postarat oba rodiče. Pokud to chlap nebude dělat, jak se to naučí?
Já to spíš vnímám tak, že se spíš bojíš ty, nechat dítě bez tebe. Neříkám, že bys musela hned na víkend pryč od mimina, ale pokud nekojíš, tak se třeba můžeš v noci klidně vyspat a partner může krmit a přebalovat. Zvládne to stejně jako ty. Je to asi spíš tvůj strach, že ne. Kdybys musela náhle do nemocnice tak co? Dáte dítě do klokánku?
Ono vlastně existuje takový krásný přísloví… Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.
Pokud se o dítě chceš starat sama a vyhovuje ti to tak a o pomoc ani nestojíš, tak je to přece taky ok. Nemusí to mít všichni stejně.
Vypadnout z nevyhovující práce na mateřskou je snad ideální, ne? Máš dobu neurčitou? Můžeš i na neschopenku a až po třech dětech jim doneseš výpověď.
@Anonymní píše:
To jsi mě nepotěšila, doufala jsem, že by mohl pomoci a alespoň třeba o víkendu mě vystřídat… Kdy se chlap začne o dítě zajímat víc?
Zatím děti nemáte, tak Ti nikdo nevyvěští, jak se bude zrovna Tvůj chlap chovat k dítěti. Navíc ho můžeš leccos naučit. Obávat se rovnou, že bude nemožný otec, to je podle mě cesta do pekla.