Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@CokeLady dceři jsou dva roky a doteď za ruku nechtěla (sama mi ji dá jen když jdeme přes silnici)…chodí jak šnek, všude se zastavuje a zdržuje…Já vlastně jen „vyhrožuji“
, že ji dám do kočárku (už v něm být nechce) nebo, že půjdeme domů…
to trochu zrychlí, ale vzápětí je to zase lenochod ![]()
Jsem důsledná a neustále jí to opakuji, ale zlepšení jen mimimální ![]()
Takže moje trapná rada zní : vydržet ![]()
Tak to si počkám na odpovědi
, úplně stejně jako u nás!!! Dám na zem jde na druhou stranu, fajn jdu za nim, otočí se jde zase jinam, pak se zastaví a nejde nikam…za ruku nechtěl nikdy ani když sme zkoušeli chůzi…Syn chodí od 13m a neustále někde padal, teď je to trochu lepší, ale jen díky tomu že umí líp padat
Nos a čelo už měl xkrát odřený!!!
Dcera je to samé - běhá jako drak, ale zásadně běží na druhou stranu, než kam potřebujeme, ujde 10 metrů správným směrem, ale pak 50metrů zpátky
nikdy nikam nedojdeme.
Mozna se ti vodici ksiry nelibi, ale ja uprednostnuju bezpeci ditete.Muj kluk byl to same, nechtel za ruku, chodil si kam chtel, boural hlavu v plne rychlosti do vseho. Vodici ksiry jsem mu proste nasadila, chvili koukal co to je, snazil se je sundat, ale mel proste smulu. Zvyknul si a ja nemela strach, ze mi vlitne do silnice, nebo ze se mi znova prasti do hlavy, vzdy jsem padu nebo narazu zabranila prave ksirama.
Dcera začala chodit někdy po 14 m a to samé, za ruku nee, vždy na druhou stranu. Teď jí bude 17 m a zlepšení zatím nula, umocněno je to tím, že když si usmyslí, v kočáru ječí, dokud není vypuštěna. Což zdaleka ne vždy jde.
Co s tím neporadím, prostě ji pouštím tam, kde je to bezpečné, nemuže někam vlítnout a nevadí mi ji honit v protisměru. Ideál je oplocené hřiště. Dle mého v tomhle věku má ještě plný nárok na to zkoušet si, co s tím běháním zvládne, kam může a kam ne, no a když není ochotná ťapat se mnou vedle kočáru a já potřebuju jet, je nemilosrdně naložena a ať si ječí, jak chce. Zkusím to třeba několikrát za sebou a prostě potřebuji-li se někam dostat a ona chce jít do protisměru, má opakovaně smůlu, ono jí to jednou docvakne. Na procvičování běhání jsou velké bezpečné plochy.
S tím souvisí i to, jak objevuje běhání, sice umí být obezřetná, když chce (v lese přkonává kořeny s maximální pečlivostí), ale často nechce a pak je víc na zemi než na dvou. Pokud není pád extra ošklivý, neřeším, nelituju, ona se zvedne a běží dál, to k tomu holt patří. Jen se snažím vybírat místa, kde je riziko zranění minimální, ale ona si vždycky něco najde, i na tom hřišti
Na lavičku taky leze, nechám ji, jen jistím, aby ten případný pád nebyl nebezpečný - bolestivý klidně, ale ať si nerozrazí hlavu. Zatím ošem vypadá totálně nepoučitelně, torpédo ![]()
Tak muj syn je take blazinek on tedy skoro nikdy neboural, tak jsem mela o starost min, ale silene zdrhal a zdrha, nastesti dopredu takze treba pul hodinova cesta klidnou chuzi nam trvala tak 10min.
, ale nahanet ho fakt sila.Nyni mu byly 3roky a je trochu klidnejsi, ale ne o moc.Take cekam kdy ho to prejde, ale aspon uz docela chodi za ruku ![]()
Píšeš o naší malé? Hahaha… my už to částečně máme za sebou, teď bude mít na konci srpna dva roky a už teda nepadá, už umí slézt skoro ze všeho, kam vyleze, ze schodů už se naučila chodit dávno sama… za ruku většinou nechce, jen od starší sestřičky se dá chytit a vést… ale to se zase zkouší i s ní rozběhnout, takže o nic lepší to není…
![]()
Jinak je taky takový tvrďásek - spadne, opráší si ruce, kolena a jde dál, bouchne se, tak si to akorát pohladí, řekne au bum nebo bouchla a dál nic, většinou ani nezapláče… modřiny jsem zpočátku ani nestíhala počítat, hlídat ji znamenalo být jí neustále za zadkem nebo ji přidržovat… na místě moc nevydržela, pořád byla v pohybu, pořád něco objevovala… dnes už dovede i krásně sedět a hrát si, baví ji duplo a staví a staví… ale co se týká pohybu, tak je pořád velmi aktivní…
Takže vydrž, on časem přestane tolik padat, získá jistotu a ubudou ty modřiny a šrámy… ta naše měla na čele taky jedno totálně otlučené místo, už je to za námi…
Mám doma to samé, dokonce ve stejném věku
.Za ruku nechodí, šmaruje si, kam chce on. No a ty pády - minulý týden měl pusu rozbitou furt - většinou padá na nos, Dělám si srandu, že si chce svůj hezký nos vymodelovat do orlího - to jediné po tatínkovi nepodědil:-). Když vidím sousedovi kluka, stejně starýho, jako je náš - ten má obličej jak z alabastru, oblečení pořád čisťounké…no ale ten ještě nechodí, tak to bude tím. Radu nemám, ale asi je to normální ![]()
Dcerka je taky taková. Lítala sama, ruku nikdy nedá. Nakonec jsem chtě nechtě musela koupit kšíry, protože je to neúnosné když chci přejít silnici. Kšíry jí vůbec nevadí, naopak je vyžaduje. Ale vidí to u našeho psa, takže v tom má zábavu
pokaždé jsem jí ale nabídla ruku když jsme šly přes silnici a občas už mi jí dá. Když kšíry zapomenu, tak z ní tu ruku vymámím povídáním jestli mě může podržet, že se bojím, ale to je tak na 5sekund ![]()
Zas s kšírama získala pocit neohrožení a neustále padá, přestala dávat pozor, takže je to fakt zábava, jsme samý šrám.
Radila bych ty kšíry a nebo ještě chvilku počkat jestli se nějak nesrovná sám. Záleží na tom, kolik máš kolem sebe nebezpečných silnic
Holky, to vas uprimne lituju! Ja mam deti tri a to, co tu ctu, jsem nezazila ani u jednoho
Mozna je to i tim, ze dokud me neposlouchali, tak venku proste sedeli na kocare, ven jsem je pustila az kdyz to bylo bezpecne, na hristi nebo nekde, kde nejezdi auta. To stejne i ted s nejmladsim, ma rok a dva tydny, chodi mi od 11 mesicu, ale venku jsme jen na kocare nebo ho pustim na hriste, kde se stejne drzi pri me.
Tak se drzte a preji pevne nervy, nic vic asi taky nezbyva ![]()
Ahoj syn má 15 měsíců a sám nechodí. Okolo nábytku od 11 měsíce, ale jak ho chytnu za ruku, hned jde na čtyři. Sám chodit nechce.
@Leknínek tak to buď ráda… já mám děti čtyři a každé bylo v tomto směru jiné… ono je to hodně dáno také povahou… třetí dcera byla dítě za odměnu… ale ta její zdánlivá „poslušnost“ byla z velké míry ovlivněna její povahou, od samého počátku je to prostě kliďas, flegmatik, pohodář, ale na druhou stranu je dost konzervativní a opatrná… svět taky nejraději objevovala se mnou za zády nebo za ruku… ![]()
@Regina Hero Tak to jsou presne moji kluci
Beze me ani krok, teda kdyz byli mali, ted uz je to o necem jinem, nejstarsi ma osm, prostredni tri, ale ten nejmensi rocni se ode me nehne nikam a naopak po me natahuje rucicky a chyta me za prsty, abych s nim sla ![]()
Ahojky, prihlasila jsem se sem uz asi ciste ze zoufalosti, syn 20 mesicu je hoodne zive dite, pres den nespi a neposedi ani u jidla, spis si ted nevim rady venku, v kocarku nic moc, jinak vsude, na hristi i mimo nej lita a neni opatrny a ma stale havarky, kdyz se divam na ostatni deti ktere v klidu chodi i mensi tak se mi chce brecet, my neustale s brekem, na zemi, vztekly kdyz ho nepustim kam chce on, je to na ostudu, mam pocit ze na nas vsichni civi a mysli si ze je rozmazlenec ale nejde uhlidat, je nerizena strela a ja porad v pohybu a stejne nekde spadne, dnes si pro zmenu odrel oblicej, spadl z male motorky, je takovy odmala ale mam pocit ze je to cim dal horsi, jestli ma nekdo stejny ditko tak budu rada za nazory, diky:-)
Ahojik muj syn taky nerad za ruku. pouzivame chodici ksiry. Od zacatku chodeni, Pro ostatni lidi je to duvod k usmevu a hned si nas vsimaj, zvlast kdyz syn vede psici na voditku a babi jeho na ksirach. Ksiry jsou jen pro jistotu, mam ho na volno tudiz je nebere jako jistotu.