Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dítě provokatér nemá kamarady
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
14.8.14 14:27
dite provokater nemá kamarady
Ahoj. Jsem unavena, nervózní a všechno si moc beru. To jen pro ty co se budou divit nad tím co mám potřebu řešit
Syn 4roky hodně ostatní provokuje, poštuchuje, bori hračky…
Chce tim strhnout pozornost na sebe, ale naopak je id sebe tim odhani. Vysvětluji mu to, ale houby platné.
Další věc je ze když se rozjede tak nevi kdy přestat. Konci to křikem a brekem.
Příspěvek upraven 14.08.14 v 14:38
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.8.14 14:29
@marieondatra píše:
Ahoj. Jsem unavena, nervózní a všechno si moc beru. To jen pro ty co se budou divit nad tím co mám potřebu řešit
A máš nějaký dotaz? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.14 14:34
@marieondatra píše:
Ted koukám že se mi můj elaborat vymazal
nevymlouvej se, unavene a nervozni matky obcas zapominaji slova a spatne se vyjadruji, to je bezny jev 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.14 14:35
Tvůj nadpis zhodnotil situaci - na nic se neptáš. Předpokládám, že ani není na co.
Taky mám syna provokatéra - je to jeho boj. Vysvětlujeme, káráme, neustále řešíme konflikty se starší sestrou, která jeho provokování nerozdýchává, nechá se vyprovokovat pokaždé a vždycky ke „špatnému“ řešení… holt, nějak se to časem upraví. Povyroste, život ho naučí to, co my nemůžeme.
Je to boj o pozornost - potřebuje na sebe upozornit. Tj. něco mu někde chybí - jeho (možná vyšší) potřeba pozornosti není uspokojena. To je potřeba si uvědomovat - že ty „schválnosti“ nejsou ze zlé vůle, i když tak navenek působí. Jsou z hloubi duše, která má nějaký problém, s něčím bojuje, něco řeší. Na to se nesmí zapomenout - zvlášť při následných případných „rodičovských sankcích“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.14 14:42
Uz jsem to editovala.
No dotaz. Jestli se to změní nebo si ja musím zvyknout. Špatně nesi, ze nemá kamarády. Děla to i ve školce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.14 14:47
@marieondatra, sama sis odpověděla - strhává pozornost na sebe. Zvyknout si - to bys asi měla - ale taky by to chtělo zamyslet se nad tím, jak mu pomoci.
U nás je to jinak, syn je druhorozený a hledá si svoje místo - u Tebe je syn první, možná bojuje o místo a práva prvorozeného. Má to skutečně? Nebo ho o to místo mladší brácha často připravuje? Možná jsou příliš často stavěni na roveň, možná nezpracoval období žárlivosti po narození sourozence (třeba jím navenek prošel míň nebo vůbec)… důvodů a příčin může být strašně moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.14 14:49
Ta moje je zase hrozny diktator a kdyz si nekoho oblibi tak si mysli, ze toto dotycne dite si s ni MUSI vzdycky hrat a to co ona chce.Kdyz tomu tak, pochopitelne, neni tak place a divi se, ze ONA HO/JI ma rada a ONA CHCE s s nim/ ni hrat a porad dokola jak u blbejch a neda a neda si vyvetlit, ze s takovou mit kamarady nebude 
Je mi ji lito, ona je jinak strasne empaticka a zlata, pomaha, je vesela, vtipna, ale tahle vlastnicka povaha je fakt na palici. V rijnu ji budou 4 roky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.14 14:50
Dá se to řešit bachovýma esencema…vrací naše emoce do rovnováhy 
abychom adekvátně reagovali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.14 14:56
@BohunkaP no a to je prave ono, ze bych mu chtěla pomoci, ale nevim jak.
A ano žárlivost u něj skoro neproběhla. Když je sám třebas u babi je super. Ale jinak se dost předvádí. Myslíš tedy dat mu vic privilegií jako staršímu? Ja uz normálně pracuji a mladší chodí taky do školky tak tímto ze by žárlil ze je malej doma se mnou to není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.14 14:57
@Nina Filipi píše:
Dá se to řešit bachovýma esencema…vrací naše emoce do rovnováhy
A to je pravda.Taky pouzivame. tedy pouzivali jsme.To me privadi na myslenku, opet poridit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.14 15:04
@marieondatra píše:
@BohunkaP no a to je prave ono, ze bych mu chtěla pomoci, ale nevim jak.
A ano žárlivost u něj skoro neproběhla. Když je sám třebas u babi je super. Ale jinak se dost předvádí. Myslíš tedy dat mu vic privilegií jako staršímu? Ja uz normálně pracuji a mladší chodí taky do školky tak tímto ze by žárlil ze je malej doma se mnou to není.
Ano, určitě - to nám hodně pomáhá u dcery (ta sice neprovokuje, ale bojuje o pozornost jinak). Dát pocítit, že má (v mezích možností) větší privilegia, protože je starší. Může si dát coca-colu v restauraci, protože už chodí do školy… může jít spát o něco později, apod.
U Vás to určitě souvisí s tou nedořešenou žárlivostí - ona tam je stále, neodbyl si ji navenek, je to v něm - a možná se to právě takto projevuje. Nebyl ujištěn svým místem doma a bojuje - ten boj si přenáší i navenek.
Ale samozřejmě tam může být spousta dalších věcí, takhle jednoduše z pár řádků a bez znalosti celé situace (a zúčastněných) se nedají dělat „diagnózy“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.14 15:18
@Haku píše:
A to je pravda.Taky pouzivame. tedy pouzivali jsme.To me privadi na myslenku, opet poridit
pokud víte kterou esenci, tak není co řešit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.14 15:40
I my dospělí máme někdy problém si najít svoje místo na slunci, protože tak nějak se pohybujeme v jiných světech. V jiných říkám, protože někdo žije skrze data a konkrétní počítatelné věci (třeba peníze, ale prostě cílené ukončení akce), někdo žije skrze citát i cesta je cíl, někdo prostě prožívá a emoce jsou pro něj více důležité než věci, někdo potřebuje lidi a skrz jich a jejich chování k sobě samontému teprve vnímá sám sebe. A těch rozlišení by bylo více. A většinou je lidská povaha ještě kompilací.
Bylo by fajn vědět, který ten typ syn je. V kterém tom světě žije, jak jej chápe. Pak by bylo lépe ho v tom jeho světě vést a naučit ho, jak ten svůj svět chápat lépe, tak v něm umět dobře žít. K životu nepotřebuje nutně kamarády, ikdyž se říká, že s přáteli je hned lépe. Je spousta introvertů, kteří si vystačí sami, naopak lidi je otravují, neví si s nimi rady. On potřebuje, aby mu bylo dobře, aby popřípadě nežárlil, nezáviděl, nezlobil se. Aby se naučil s těmi negativními jevy ve svém životě pracovat. Aby se naučil mít sám sebe rád a vážil si sebe, a přitom z něj nebyl sesbestředný sobec.
Když třeba vnímám, že ten mladší se může cítit odstrčený, tak se fofrem snažím najít něco, za co by mohl být mimořádně pochválen. Ale zase to nepřehánět, pak je to teatrální a to dítě to vycítí. A jak jsem si všimla, ti dva jsou na sebe velmi fixovaní, byť se rvou jak asi leckteří sourozenci, ale výtečně funguje zmínka „bráško, všimni si, co pro tebe bráška (jako ten pochválený) udělal!“ Posiluju v nich právě tu sourozeneckou… vazbu, a funguje to proti žárlivosti a vztahovačnosti.
Hodně si povídáme, hodně rozebíráme vztahy, emoce, vazby, snažím se to vysvětlovat jak to je, žádné zabalování, a taky žádné mentorování. Leccos taky demonstruju na sobě, že mě něco zlobí, že někomu něco závidím, že je mi něco líto, a naopak, že mám radost, že se mi to líbí, a co s tím dělám a jak s tím citem pracuju. že negativní emoce je normální, ale že je třeba s tím něco dělat. Zajímavé je ale, že pak kluci umí ty svoje pocity popsat, a pak je prostě snazší domluva ve všem, no. Mimochodem, lépe pak pracují ve školce i s těmi typy, jak je zde popsáno - těmi dětskými kazisvěty, co se jen perou a berou cizí hračky. „Mami, Marek nám asi moc závidí, že si spolu hrajeme,, viď, dneska nám zase bral hračky.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
