Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj maminky,
moje 19-měsíční dcera chce permanentně přes něco lozit a zdolávat nějaké překážky
. Když jsme venku, je to celkem hrůza. Pořád jen chodíme po schodech, po šikminách, lavičkách, při nejhorším aspoň po obrubnících nebo různých nerovnostech v terénu. Sama se na těch překážkách ještě neudrží, takže ji musím pořád držet za ruce. Problém je tom, že jsem v 6. měsíci těhotenství a hrozně mě to zmáhá. Prakticky denně mě bolívá břicho, jak dceru pořád zvedám nebo když mi zůstane viset na rukou, když jí některý krok nevyjde. ![]()
Když ji zkouším ignorovat a nepomůžu jí, tak spustí řev. Za chvíli třeba přestane, ale poodejdeme pár kroků dál a je to tu zas. Nebo se o zdolání překážky pokouší sama, což hrozí úrazem, takže ji opět musím zvednout a odnést. ![]()
Navíc bydlíme u fotbalového stadionu (schody, lavičky na tribuně a ochozech) a nedaleko jsou hřiště či šikmý břeh do potoka, takže překážky jsou všude kolem.
Zažili jste někdo také něco takového? A jak jste to řešili?
ahoj, myslím, že toto je naprosto normální chování dítěte tohoto věku. Potřebuje si všechno vyzkoušet a naučit!
Tak tohle řeším u naší nejmladší už několik měsíců. Začalo to asi v deseti měsících tím, že vylezla z postýlky na okno. O dva měsíce později jsem ani nezaregistrovala kdy mi vylezla na palandu. Do teď se už dostatečně zdokonalila ve vymýšlení různých prolejzaček a výškových překážek. Nezbývá mi nic jiného než za ní chodit a dělat záchranu. Ale ona už to většinou zvládne sama, takže jen opravdu hlídám, kdyby náhodou padala
Ahojky, mám dítě podstatně mladší, ale také to momentálně řeším
Ještě nechodí, leze po čtyřech, ale jeho akrobatické výkony jsou neuvěřitelné. Leze po nábytku, po zábradlí, včera vylezl sám po žebříku na dětskou klouzačku a dokonce se i sklouzl dolů
Je k neudržení… Na druhou stranu vidím, jak zdokonaluje svůj „lezecký styl“ a je stále opatrnější a samostanější, takže paradoxně se o něj přestávám tolik bát.
Ještě uvidíme, co nás čeká až začne chodit
Jana
To chování je normální a žádoucí - děcko potřebuje procvičovat, procvičovat, procvičovat, čím víc bude trénovat, tím bude obratnější a bezpečnější. Já to vítala. Kámen úrazu asi není chování malé, ale tvoje těhotenství - s tím těžko něco dělat, bude nějaký čas spíše hůř. Nemohl by s malou občas ven někdo jiný? Jiné řešení těžko najdeš, možná kromě precizního plánování vycházek, které by mohlo pomoci jen trochu - a jen možná… Nebo (to jsem dělala já, ale také omezená použitelnost a běh na dlouhou trať) vést dceru k maximální samostatnosti, jen dávat záchranu, minimalizovat případy, kdy ji skutečně musíš zvedat…
Eva
Náš drahoušek taky zkouší kam všude vlézt, co přelézt a tak, ale je fakt, že většinou poslechne, když na něho zvýšíme hlas a když ani tohle nepomáhalo, nechali jsme ho „kontrolovatelně“ upadnout, aby si uvědomil, že se bouchne a bolí to.
Tak jsem ráda, že v tom aspoň nejsem sama, komu dítě pořád někam zkouší vylézat. Když jsem se o tom totiž bavila s kamarádkami, tak na mě vesměs hleděly, co to mám za dítě, že tohle ony neznají ![]()
Jak napsala Evalu, problém je spíš v tom těhotenství, že mě to hrozně zmáhá a s tím rostoucím břichem to není a hlavně nebude žádná sranda.
Nějak to ale budu muset vydržet, protože mi stejně nic jiného nezbývá.