Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Zdravim,
setkal jste se nekdo s timto? Synek predcasne narozeny vyvolanim porodu z duvodu odtoku plodove vody a nasledne zjistene infekce, ale porodni cesty nebyly pripravene a nakonec konec akutnim cisarem. Odlouceni po porodu, ac byl sikovny, dychal, nedali mi ho, na JIPu me porad vyhazovali, ja se nedokazala branit, nezvladla jsem to vubec a budu si to vycitat uz porad.
Dite bude mit uz 4 roky a nema to v sobe vyresene take. Od pocatku je hodne vysazeny na moje brisko, usina s rukou na nem a kdyz jsem cekala mladsiho, zacal mluvit o tom, ze by se rad do briska vratil. Nebo rika, ze bude znovu mimi a bude znovu v brisku. Byl vyndany proti sve vuli a porad to v nem je.
Mate nekdo zkusenost? Verim, ze casem vytvorime duveru ve svet a zvladne to, spis jestli se nekomu stalo neco podobneho…
Moje děti takě občas prohodí, že by chtěly být ještě v bříšku a miminka
Řekla bych, že je to u dětí normální. Také se narodili císařem, ale odloučeni jsme kromě prvních pár hodin nebyli.
Já myslím že to nemáš vyřešené hlavně ty a přenášís to na něj…
@Vladusxx píše:
Já myslím že to nemáš vyřešené hlavně ty a přenášís to na něj…
Vidím to stejně.
Jinak 4-leťák to taky teď někdy říká a žádné trama nemáme ani jeden, vše proběhlo v pořádku a byli jsme spolu od začátku pořád
asi nějaká dětská fáze
Já to zlehčovat nebudu ani náhodou. Bohužel fáze porodu nás ovlivňuje víc než chceme vědět. Bohužel často se to ukáže v dospělosti a lidé co vyhledají někoho, kdo dělá regresy a vrátí je zpět, se dozví co s nimi při porodu bylo.
Já mám obě děti nedonošené, jedno se porod rozjel sám. Tam podle mě dcera ven chtěla, moje tělo ji ohrožovalo. Tam jsem i já měla v kritický okamžik pocit, že venku ji mohu líp ochránit než u mě v břiše. Ale tu myšlenku jsem měla až když byla venku.. Je hodně kontaktní. První dva dny se mnou nebyla. Syn je vyvolaný v 38 TT, opět pro ohrožující stav. Ten ven nechtěl, vůbec. Dle toho to vypadá. Kontaktní, hyperaktivní, ale cíťa. Stačí, že se třeba jen malinko říznu nebo venku na zahradě škrábnu a je schopný volat všechny složky ZS. Přijde mi, že mají oba s dcerou zafixováno, že si mě musí hlídat a opečovávat mě, aby se mi nic nestalo. Aby nepřišly o svůj malý domeček a pocit bezpečí na nohách. ![]()
Takže pocitům tvého chlapečka rozumím. Podle mě není rozdíl v zážitcích, co získáme jako malincí nebo velcí, rozdíl je v tom, že jako miminko to nemůžeme popsat.
Zkus kraniosakralni terapii. Pro vás pro oba. Já se syny byla. Ale úplně v to nemám důvěru. Každopádně oba jsou císařem a hlavně druhý asi ten porod neměl zpracovaný. Ale možná i ty jeho potíže byli úplně někde jinde. Já s ním byla v pěti měsících. Není to nic nepříjemného, takže proč to nezkusit.
To aktuálně máme doma taky. Dcera necelé 4 roky. Ale já vidim spojitost s tim, že jsem těhotná a v břichu je brácha. Porod byl přirozený, pár dní po termínu. Nekomplikovaný. Kontaktní je už od miminka. Já bych se asi úplně ke spojitosti s porodem neupínala. Přijde mi, že se zbytečně obviňuješ ![]()
@Vladusxx píše:
Já myslím že to nemáš vyřešené hlavně ty a přenášís to na něj…
Myslím si to samé. Vyhledej psychologa. @JezinkaBezinka
@JezinkaBezinka píše:
Zdravim,
setkal jste se nekdo s timto? Synek predcasne narozeny vyvolanim porodu z duvodu odtoku plodove vody a nasledne zjistene infekce, ale porodni cesty nebyly pripravene a nakonec konec akutnim cisarem. Odlouceni po porodu, ac byl sikovny, dychal, nedali mi ho, na JIPu me porad vyhazovali, ja se nedokazala branit, nezvladla jsem to vubec a budu si to vycitat uz porad.
Dite bude mit uz 4 roky a nema to v sobe vyresene take. Od pocatku je hodne vysazeny na moje brisko, usina s rukou na nem a kdyz jsem cekala mladsiho, zacal mluvit o tom, ze by se rad do briska vratil. Nebo rika, ze bude znovu mimi a bude znovu v brisku. Byl vyndany proti sve vuli a porad to v nem je.Mate nekdo zkusenost? Verim, ze casem vytvorime duveru ve svet a zvladne to, spis jestli se nekomu stalo neco podobneho…
Citovat
@alisekR píše:
Já to zlehčovat nebudu ani náhodou. Bohužel fáze porodu nás ovlivňuje víc než chceme vědět. Bohužel často se to ukáže v dospělosti a lidé co vyhledají někoho, kdo dělá regresy a vrátí je zpět, se dozví co s nimi při porodu bylo.
Já mám obě děti nedonošené, jedno se porod rozjel sám. Tam podle mě dcera ven chtěla, moje tělo ji ohrožovalo. Tam jsem i já měla v kritický okamžik pocit, že venku ji mohu líp ochránit než u mě v břiše. Ale tu myšlenku jsem měla až když byla venku.. Je hodně kontaktní. První dva dny se mnou nebyla. Syn je vyvolaný v 38 TT, opět pro ohrožující stav. Ten ven nechtěl, vůbec. Dle toho to vypadá. Kontaktní, hyperaktivní, ale cíťa. Stačí, že se třeba jen malinko říznu nebo venku na zahradě škrábnu a je schopný volat všechny složky ZS. Přijde mi, že mají oba s dcerou zafixováno, že si mě musí hlídat a opečovávat mě, aby se mi nic nestalo. Aby nepřišly o svůj malý domeček a pocit bezpečí na nohách.
Takže pocitům tvého chlapečka rozumím. Podle mě není rozdíl v zážitcích, co získáme jako malincí nebo velcí, rozdíl je v tom, že jako miminko to nemůžeme popsat.
a jak s tím souvisí porod? Tvé děti jsou ve věku kde je toto běžné. Předčasně narozený v 38 týdnu?
Dříve se soudilo, že dítě po porodu křičí, aby dalo najevo radost z toho, že je na světě. Tak určitě. Dítě křičí, protože bylo teploučko, pohodlíčko, a teď je zima, moc světla, neznámý hluk. Z toho by se dalo usuzovat, že všechny děti, které křičí, jsou vyndány proti své vůli. Jako psychických problémů má asi dnešní zhýčkaná populace dost, ale že by dítě nemělo zpracovaný vlastní porod, to slyším poprvé
Děti každou chvíli něco plácnou, přece nemůžeš brát všechno takhle doslova! Taky je typ rodičů, kteří slyší od chlapečka, že chce být holčička, a začnou mu měnit identitu. Přitom chlapečkovi se třeba jen líbí dlouhé copy atp. Prostě nemůžeš brát vážně vše, co dítě říká…
@JezinkaBezinka píše:
Zdravim,
setkal jste se nekdo s timto? Synek predcasne narozeny vyvolanim porodu z duvodu odtoku plodove vody a nasledne zjistene infekce, ale porodni cesty nebyly pripravene a nakonec konec akutnim cisarem. Odlouceni po porodu, ac byl sikovny, dychal, nedali mi ho, na JIPu me porad vyhazovali, ja se nedokazala branit, nezvladla jsem to vubec a budu si to vycitat uz porad.
Dite bude mit uz 4 roky a nema to v sobe vyresene take. Od pocatku je hodne vysazeny na moje brisko, usina s rukou na nem a kdyz jsem cekala mladsiho, zacal mluvit o tom, ze by se rad do briska vratil. Nebo rika, ze bude znovu mimi a bude znovu v brisku. Byl vyndany proti sve vuli a porad to v nem je.Mate nekdo zkusenost?Verim, ze casem vytvorime duveru ve svet a zvladne to, spis jestli se nekomu stalo neco podobneho…
Takhle se narodilo hodně dětí, myslím, že to nemáš zpracované ty, a přenášíš to na něj. Ono se mu v průběhu těch let, co je na světě něco stalo? Nebo proč potřebujete oba získat důvěru ve svět? Vyhledej psychologa.
Dcera narozena ve 26+0, nyni 11 let nikdy takove reci nemela..a to jsem u ni byla jen 2-3 h denne, vztah mame krasny a vse je ok..
A to mam sakra vycitky - umrelo mi jeji dvojcatko.
Ale nejvic me zarazila tahle tva veta
Verim, ze casem vytvorime duveru ve svet a zvladne to
Sakra, zenska, ten „svet“ ho zachranil - kdyby ten svet nebyl, asi by nebyl ani tvuj syn..
S porodem to nic nema spolecneho - sama rikas ze tak zacal mluvit, az kdyz jsi cekala druhe. Vzdyt si to nemuze pamatovat.
Syn (taky 4 roky) byl taky vyvolany, v inkubatoru, taky o tom vi, ale nedelam z toho trauma, proste vi ze doktor doporucil ze mu bude lepe venku nez v brisku, a pomohli mu ven.
Vetsina deti ma fazi ‘chci byt zase miminko’ hlavne pokud maji mladsiho sourozence nebo miminko v okoli.
Vzdyt cela nase generace byla po porodu oddelena od matek, nemely nas v porodnici u sebe, to by 100% nasi generace muselo mit nejake trauma. Vyvolavany syn je taky kontaknejsi nez prenasena dcera ale tomu to neprisuzuju.