Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ja jen dodám, že někdy ani rodiče nemusí poznat, že dítě nerozumí k věku. To většinou pozná odborník. Jasně že pokud nerozumí vůbec, nebo málo to pozná asi každý. Ale jestli ve 3 letech rozumí na 3 nebo na 2,5 si troufám tvrdit normálně člověk nepozná.
@kocourGarfield píše:
Ja jen dodám, že někdy ani rodiče nemusí poznat, že dítě nerozumí k věku. To většinou pozná odborník. Jasně že pokud nerozumí vůbec, nebo málo to pozná asi každý. Ale jestli ve 3 letech rozumí na 3 nebo na 2,5 si troufám tvrdit normálně člověk nepozná.
Ano, nepozna a ani nevi, jak ma rozumet. Tolik lidi mi tvrdilo, ze syn rozumi, kdyz mu reknou treba posad se a nebo prines mic, ale to jsou fakt strasne jednoduche veci a zvlada je dite uz kolem roka. A oni to reknou ctyrletemu a kdyz pokyn vyplni, tak jsou hotovy a reknou, vzdyt rozumi. Kdo se o to nezajima, tak nevi, co ma v kterem veku dite umet.
@HankaZap píše:
@kocourGarfield Zjišťuji, že když na tom trvám, že to docela zvládne
To je zase obrat. Tak nejdriv popises dite, ze vlastne nic neumi a kdyz lidi rikaji, at s tim neco delas, tak najednou vse umi. To jsi do ted mu tu lzicku nedala, aby se najedl sam? To jsi nechtela, aby se zkousel obleknout nebo svleknout? Ted na tom trvas a dite to najednou umi. Me to prijde jako klasika popirani problemu. To je prvni faze. Pak je jeste hnev, smlouvani, deprese a smireni. Tak treba se jeste dockame dalsi faze.
@Klara178 píše:
@Oriseka jj, u nás taky úplně stejně…ono u toho prvního dítěte člověk úplně nepozná, nema porovnání, či neví, jak má správný vývoj vypadat…stejně tak ta úroveň porozumění…syn taky rozuměl jednodušším věcem v těch tří letech a my nevěděli, co si o tom myslet, jestli je to normální a je ještě malý, nebo to není normální…pak šel do školky a bylo to jasný…
Tipla bych si u zakladatelky, že syn nerozumí adekvátně věku, vzhledem k tomu, co popisuje, to jsou jednoduché věci, zřejmě větší debaty nezavádí.
Dcera ve třech letech už normálně rozuměla všemu, dalo se s ní už normálně bavit.
Jednoslovné odpovědi, či naucene fraze v tomto věku nejsou úplně standartní, dítě nemusí mluvit jak kniha, ale jednoduší věty skládat by určitě měl.
Stejně oblékání a jídlo, jasne, když maminka obslouzi, tak se dítě rádo nechá, ale mělo by to zvládnout i samo…
Ten nočník mi přijde jako to poslední…My pak taky na dceru koukali, co všechno umí, zvládá, ze všeho jsme byly hotový, jako by byla pomalu geniální…a ono prostě jen normální dítě no
Taky mi druhe dite prijde strasne sikovne a takove bezproblemove. Clovek nemusi nic resit. Ja z neho byla fakt pav. Proste jsem mu treba v roce vysvetlila, co nema delat a proc a on to pochopil a zaridil se podle toho. No ja taky koukala, ze je pomalu genialni, jak pises
. Genialni neni, ale je normalni a dost socialne zdatny. Ve 3 letech bych s nim mohla jit treba do divadla a vim, ze by se tam choval slusne, vydrzel sedet a koukat se. Ve skolce z nej nadseny. Oblekl se komplet krome zipu, co se reklo to udelal, jedl normalne priborem. Lzickou nebo vidlickou uz kolem roka v pohode se najedl a zadne mixovani, ale pekne nakrajene na kusy. Ja ho posadila na pisek a behala za starsim a vedela jsem, ze on se o sebe postara. On proste jen sedel, placal si babovky, nic nikomu nebral, vse si sam dokazal vyridit, kdyz jemu nekdo neco chtel vzit a to bez ztraty kyticky. Proste uplny opak starsiho.
@Oriseka Omlouvám se, o tom oblékání a krmení lžičkou jsem psala, že nechce, odmítá to. Nerada na něj tlačím, protože máme špatnou zkušenost s tím jídlem. Ale po tom, co jsem si tu přečetla přečetla, tak jsem ráno byla neoblomná a jakž takž se svlékl, snídani si dal 3 lžičky a pak už nechtěl a vztekal se. Takže jako fyzicky to dokáže, no. Určitě zajdeme k psychologovi, to už nebudu odkládat.
@Oriseka mně tenkrát vysvětloval klinicky psycholog že i hrozně moc záleží, jak se člověk zeptá, právě úměrně k tomu věku. Přesně jak píšeš. Nás vůbec nenapadlo že nerozumí o tolik, protože přesně jak píšeš. Pokyn většinou splnil. Byl to tedy tedy psycholog co se zaměřovat na diagnózu děti s PAS a VD. Ale i tam termín byl v řádu měsíců.
Teď jsem hledala pro nejmladšího syna a pod 5 měsíců čekačky jsem se nikde nedostala.
@HankaZap hledej hlavně dobrého psychologa, co má s těmi dětmi zkušenost. Ono to nebude hned, pokud vůbec budou nabírat nové děti. To je ma zkušenost několik měsíců stará. Z mé zkušenosti budeš tak za jaro/ léto ráda. A to mám mladší dítě, kde dle školky i logopeda problém je.
Příspěvek upraven 30.12.23 v 13:43
@HankaZap sundat si pyžamo by ve 3 letech neměl být problém. Trénujte, motivujte. ![]()
@kocourGarfield píše:
@Oriseka mně tenkrát vysvětloval klinicky psycholog že i hrozně moc záleží, jak se člověk zeptá, právě úměrně k tomu věku. Přesně jak píšeš. Nás vůbec nenapadlo že nerozumí o tolik, protože přesně jak píšeš. Pokyn většinou splnil. Byl to tedy tedy psycholog co se zaměřovat na diagnózu děti s PAS a VD. Ale i tam termín byl v řádu měsíců.
Teď jsem hledala pro nejmladšího syna a pod 5 měsíců čekačky jsem se nikde nedostala.
Ja nastesti sla ke klinickemu pres znamost, ze uz mela v peci jine dite z rodiny a jinak vubec nebrala nove pacienty. Na terapii jsme pak cekali vice nez rok v poradniku. Ano u nas take problem s porozumnenim, ale bezne si toho nevsimnes. Syn jeste i mluvil dobre, takze me to vubec nenapadlo. Od 2 let skladal vety. V tech 3 letech odpovidal tou mluvou veku a i ta vyslovnost nebyla spatna vlastne neumel jen L, R, Ř a to je taky jeste i v tech 4 letech v norme. Takze me treba logopedie ani nenapadla. Pak zacal chodit a resilo se to porozumeni a prave kompletni rozvoj-jemna motorika, kresleni, slovni zasoba, fonematicky sluch, zrakove rozlisovani aj. To vse byly navody od logopedky. S psycholozkou v terapii se resil ten rozvoj hry a socio-emocni oblast. A ano, vsude se ceka a nebo ani nikoho nemuzes sehnat. Kde se neceka, tak tam je to prakticky podezrele a byva k tomu duvod.
@HankaZap píše:
@Oriseka Omlouvám se, o tom oblékání a krmení lžičkou jsem psala, že nechce, odmítá to. Nerada na něj tlačím, protože máme špatnou zkušenost s tím jídlem. Ale po tom, co jsem si tu přečetla přečetla, tak jsem ráno byla neoblomná a jakž takž se svlékl, snídani si dal 3 lžičky a pak už nechtěl a vztekal se. Takže jako fyzicky to dokáže, no. Určitě zajdeme k psychologovi, to už nebudu odkládat.
To se neomlouvej. Poradit se s psychologem je dobra volba. Pak s nim pracovat, jak jsem psala. Proste se mu venovat a snazit se ho co nejvice osamostatnit. Co se tyce jidla, tak muzes zkusit davat vse, ale oddelene. Maso×omackaxpriloha zvlast a aby se to nedotykalo. A tu skolku se kouknout po okoli jake jsou moznosti. Takove dite do kolektivu az 28 deti ve tride na 1-2 ucitelky nepatri (bez podpory) a je mozne, ze tam nebude uspesne. Samo je to jeste za dlouho, ale do obecni skolky bych bez asistenta umistila triletaka jen, kdyz je na tom vazne dobre po vsech strankach. Pokud tedy nemate nejakou malou vesnickou tridu, kde je mene deti a vstricnejsi prostredi.
@HankaZap píše:
Ahoj, občas mívám už pocit naprostého selhání. Náš syn měl teď 3 roky a přijde mi, že celé jeho batolecí období je boj. Ještě nemluví ve větách, má jen pár naučených frází, převážně komunikuje jednoslovně, naštěstí si slovní zásobu rozšiřuje, takže jakž takž si řekne, co chce. Nočník ani záchod nic, nechce. Jednou se mu podařilo vyčůrat do nočníku a byl nešťastný, že je nočník špinavý a konec. Na záchod si sedne, říká čururů a žbluňk, ale vyčůrat se doopravdy, neexistuje. Jíst sám lžičkou nechce. Jídlo je celkově boj, je extrémně vybíravý a má zřejmě nějakou fóbii z nového jídla. Jednu dobu jedl jen dětský pudink, ovesnou kaši s banánem, banán, suché těstoviny, brambory, rýži a rohlík. Pomalu se to snad zlepšuje, ale jídlo asi budeme muset řešit s odborníky. Oblékat, vysvlékat sám, nezájem. Nikdy moc neposlouchal, hodně se vzteká, je to paličák. V jeho 2,5 letech jsem dostala strach, že je autista. Testy vycházejí spíš hraniční, hlavně asi kvůli tomu nemluvení, nejezení a že moc nepoužívá fantazii u hraní. Ale bylo i horší období, kdy na něj člověk mohl mluvit, jak chtěl a odezva nula a oblíbená hra byla otevírání a zavírání jakýchkoliv dvířek, na jakékoli návštěvě nejprve ječel a nechtěl tam být, hodně mi utíkal apod. Teď se mi to zdá o strašně moc lepší, ale uvidíme. V srpnu se nám narodila dcera, zájem o bříško nula, o miminko skoro nula. Docela žárlí, pochopitelně, ale dcerka je velmi klidné miminko, takže na synka mám času dost. Jinak je to veselý a šikovný kluk, umí parádně lézt, venku je zlatý, miluje lidi a hlavně děti, pozná i vysoká čísla, rozumí všemu, co říkáme…Jen mi přijde, že je všechno hrozná dřina. Období já sám ho nějak minulo. Na cvičení pro batolata si vždy jel svoje, dělat co ostatní, ani nápad. Omlouvám se za dlouhý příspěvek, pokud máte podobnou zkušenost, ráda bych věděla, jak se to vyvinulo u vás. Neustále váhám mezi přístupem dril a nechat ho, ať se vyvíjí svým tempem. Intuice mi radí spíš hodit se do klidu, netlačit, ale zároveň asi konzultovat jeho vývoj s odborníky. Děkuji
Jedno z mých dětí bylo podobné. Ve třech letech už mluvilo v jednoduchých, pro okolí ovšem zcela nesrozumitelnych větách. Výslovnost špatná, začali jsme s logopedii, chodí stále, v šesti letech pořád nemluví bůhvíjak. Rozuměl ale vždycky snad průměrně. Pleny jsem sebrala ve 2,5 a do těch třech ještě byly dost nehody, on se prostě necítil. Na spaní má pleny furt, je mu 6.
Jedl poměrně brzy sám a dobře, všechno, ale nekoordinovane, stále je u jídla špinavý on i okolí. Příbor je nad jeho síly. Oblékání a svlékání je stále tragédie největší, ale on dost nechce. Něco ale neumí, i když chce - nezapne zip, knoflík, často se zamota do oblečení, které je naruby, a neví, co dál. Nerozlisuje předek a zadek, často chodí naruby, boty opačně. Ve třech letech se prostě neoblikal a nesvlikal, vůbec, ani se neobul.
Vždycky byl velice hodný, klidný a krásně si sám hrál. S dětmi vždycky vyšel bez problémů, je nekonfliktní. Vždycky hodně spal, moc nevydrží, hned je unavený.
Tlačila jsem dost, ve třech letech jsme už chodili na rehabilitace a začínali jsme logopedii. Všechno je vydřené a stejně je pozadu
Nečekala bych, nemáš na co.
V čerstvých třech letech (za pět dní tři roky mu byly) šel do běžné školky, neuměl nic, nedělal nic, ale chodil tam celkem lhostejně, bez trápení, bez pláče. Občas se mu tam i líbilo, většinou mu to nevadilo. Učitelky si občas stěžovaly (neoblika se, leží, směje se, zavírá se do skříňky, blbě kreslí, neumí stříhat, není mu rozumět, rozleva polívku…), obvykle jsem jim dala za pravdu a řekla, že trénujeme. Zvládly to, ale my máme svaté učitelky a ve třídě měl sestru. Nebála bych se té školky, třeba to půjde.
Bude mít dva odklady (v první třídě mu bude za pět dní osm let), ale skolu běžnou
l Vypadá to na dyspraxii a komplikovanou povahu, pravděpodobné jsou časem nějaké poruchy učení. Inteligence prý normální. Vždycky to asi bude těžký.
Na tvém místě bych tlačila víc, samo to už asi nepřijde. Odborníci nejsou od věci, ale upřímně, mě zas tak moc nepomohli, všechny ty dovednosti jsme museli stejně nadřít doma.
@Platanka píše:
Jedno z mých dětí bylo podobné. Ve třech letech už mluvilo v jednoduchých, pro okolí ovšem zcela nesrozumitelnych větách. Výslovnost špatná, začali jsme s logopedii, chodí stále, v šesti letech pořád nemluví bůhvíjak. Rozuměl ale vždycky snad průměrně. Pleny jsem sebrala ve 2,5 a do těch třech ještě byly dost nehody, on se prostě necítil. Na spaní má pleny furt, je mu 6.
Jedl poměrně brzy sám a dobře, všechno, ale nekoordinovane, stále je u jídla špinavý on i okolí. Příbor je nad jeho síly. Oblékání a svlékání je stále tragédie největší, ale on dost nechce. Něco ale neumí, i když chce - nezapne zip, knoflík, často se zamota do oblečení, které je naruby, a neví, co dál. Nerozlisuje předek a zadek, často chodí naruby, boty opačně. Ve třech letech se prostě neoblikal a nesvlikal, vůbec, ani se neobul.
Vždycky byl velice hodný, klidný a krásně si sám hrál. S dětmi vždycky vyšel bez problémů, je nekonfliktní. Vždycky hodně spal, moc nevydrží, hned je unavený.Tlačila jsem dost, ve třech letech jsme už chodili na rehabilitace a začínali jsme logopedii. Všechno je vydřené a stejně je pozadu
Nečekala bych, nemáš na co.
V čerstvých třech letech (za pět dní tři roky mu byly) šel do běžné školky, neuměl nic, nedělal nic, ale chodil tam celkem lhostejně, bez trápení, bez pláče. Občas se mu tam i líbilo, většinou mu to nevadilo. Učitelky si občas stěžovaly (neoblika se, leží, směje se, zavírá se do skříňky, blbě kreslí, neumí stříhat, není mu rozumět, rozleva polívku…), obvykle jsem jim dala za pravdu a řekla, že trénujeme. Zvládly to, ale my máme svaté učitelky a ve třídě měl sestru. Nebála bych se té školky, třeba to půjde.
Bude mít dva odklady (v první třídě mu bude za pět dní osm let), ale skolu běžnou
Na tvém místě bych tlačila víc, samo to už asi nepřijde. Odborníci nejsou od věci, ale upřímně, mě zas tak moc nepomohli, všechny ty dovednosti jsme museli stejně nadřít doma.l Vypadá to na dyspraxii a komplikovanou povahu, pravděpodobné jsou časem nějaké poruchy učení. Inteligence prý normální. Vždycky to asi bude těžký.
Na základě čeho jste se rozhodli pro ten odklad na téměř osm let?
@HankaZap Mne to prijde taky uz na zvazeni s odborniky. Nejake specialni techniky a asi lepsi vedeni (ve smyslu vice struktury, pozadavku, odmen..)
Muze to byt jen nejake velke obdobi vzdoru, kdy kasle na vase pozadavky a vyzaduje asi vice pevne hranice, nez mu davate (nemyslim ten dril nebo snad trestani, ale proste trvat si konzistentne na svem). A nebo je v necem trochu neco jinak. Znam trilete, kteri mluvi jednoslovne, ale u vetsiny je to uz v tomto veku opravdu dysfazie a vyzaduji odbornou praci. Cim drive, tim lepe, protoze nechces, aby to zasahovalo do skolni dochazky, nebo pokud mozno jen mirne.
Sluch, oci, odbery krve, po teto strance byl vysetren?
@HankaZap píše:
@Oriseka Rozumí například tak, že řekne jakou má věc barvu, když se zeptám. Nebo když si řekne o pití a já mu řeknu, že je v ložnici, tak tam jde. Ví, co znamená, že pojedeme za kamarádem XY, podá si kapesník, když mu dám pokyn apod. Na ty pracovní listy se podívám, děkuji.
Toto je ale porozumeni dvouleteho, ne trileteho.
2l dítě je klidně ještě malé. Pokud je na to vyzrálé, nemusíš žádné opičky vymýšlet.