Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj chtěla bych se svěřit,zeptat a hlavně asi uklidnit ![]()
V pondělí 16.4. jdu na NT screening v I.trimestru a mám z něj šílený strach
Možná mě za to nekdo ukamenuje ale musím to napsat.. Už jako menší jsem vzdycky mela takový divný pocit kdyz jsem videla nebo potkala lidi s tělesným či jiným postižením,různé maminky s dětmi atd. a vzdycky jsem si rikala,ze bych to asi nezvládla starat se o takové dite..Ted od te doby co vim ze jdeme na vysetreni techto vad mam takovy divny a svirajici pocit
co kdyz zrovna me se to stane..vim ze je hloupost na to myslet,ale nemuzu to vyhnat z hlavy cim vice se to vysetreni blizi tim si vice preju aby mi dr rekla ze je vse v poradku
stalo se to nektere z vas taky a dobre to dopadlo?děkuju vsem
Neboj se bude vše v pořádku
já se také bála a byla připravená jít na potrat ne z důvodu, že bych to nezvládla, ale k vůli tomu, že svému dítěti chci dát plnohodnotný život. Nechci aby moje dítě trpělo posměšky, operacemi, aby bylo 3/4 života v nemocnicích nebo ústavech, aby nenašlo lásku. Já bych takhle žít nechtěla. Nechápu matky které ví že jejich díte má vrozenou vadu a přesto si ho nechají, to není o tom, že je ta žena statečná. Ať si každý myslí co chce. Je to můj názor.
myslím si, že tenhle pocit strachu je úplně normální, to „coby kdyby“ dovede hlavu zaměstnat docela solidně. Ale řekla bych, že je to spíš dobré znamení, obvykle těhotenské jobovky (hrozící potrat, vada miminka, dokonce třeba úmrtí plodu krátce před porodem
) přichází dost naráz, když si člověk myslí, že už se nic nestane a usne na vavřínech ![]()
@Marcelka89 píše:
Neboj se bude vše v pořádkujá se také bála a byla připravená jít na potrat ne z důvodu, že bych to nezvládla, ale k vůli tomu, že svému dítěti chci dát plnohodnotný život. Nechci aby moje dítě trpělo posměšky, operacemi, aby bylo 3/4 života v nemocnicích nebo ústavech, aby nenašlo lásku. Já bych takhle žít nechtěla. Nechápu matky které ví že jejich díte má vrozenou vadu a přesto si ho nechají, to není o tom, že je ta žena statečná. Ať si každý myslí co chce. Je to můj názor.
Pro nekoho to muze byt nepochopitelne,ale mam stejny nazor..jak vidim maminky s takovými detmi,ja osobne bych to asi nezvladla,myslim spise psychicky
myslim si ze ani dite ani maminka z toho zivota moc nema..
![]()
a muzu se zeptat v kolikaty jsi tydnu nebo uz mas po? ![]()
Nelo je to asi více méně normální, jsou matky, které jsou přesvědčené, že by to zvládly a ani na NT screening třeba nejdou, protože by si postižené dítě nechaly. Já taková hrdinka nejsem, a když jsem šla na NT screening tak jsem se klepala jak ratlík, prostě taková ta myšlenka, že vím, že bych to nezvládla a proto se mi to zrovna stane.. Já všechny maminky postižených dětí velmi obdivuji, ale prostě vím, že bych takové oběti nebyla schopná.
Nemysli na to, určitě bude vše OK
@elanaa píše:
myslím si, že tenhle pocit strachu je úplně normální, to „coby kdyby“ dovede hlavu zaměstnat docela solidně. Ale řekla bych, že je to spíš dobré znamení, obvykle těhotenské jobovky (hrozící potrat, vada miminka, dokonce třeba úmrtí plodu krátce před porodem) přichází dost naráz, když si člověk myslí, že už se nic nestane a usne na vavřínech
Věřím v to,ale trápí me ze nad tim porad musim premysleta urcite to neni dobre pro to male..musim nad tim prestat premyslet a verit ze bude vse v poradku dekuju holky fakt jste me trosku uklidnily ![]()
Ahoj,já jdu den po tobě,taky mám trochu strach,ale věřím,že bude vše v pořádku,tak napiš jak jsi dopadla a já ti to napíšu v úterý,ale bude to dobré uvidíš ![]()
Když jsem šla poprvé na NT screening a doktorka přiložila sondu na břicho, na chvíli jsem přestala dýchat a měla jsem pocit, že se mi zastavilo srdce. V tu chvíli jsem se nebála žádné vady, to jsem si nepřipouštěla, neskutečně jsem se bála, aby mé dítě vůbec žilo. Podruhé jsem si takovéto myšlenky zakázala a vnitřně jsem cítila, že můžu být klidná.
To, co teď prožíváš, JE normální a hned po vyšetření to přejde
Teď to do té doby nějak vydrž a pak to náležitě oslav ![]()
@Bobsh píše:
Ahoj,já jdu den po tobě,taky mám trochu strach,ale věřím,že bude vše v pořádku,tak napiš jak jsi dopadla a já ti to napíšu v úterý,ale bude to dobré uvidíš
Ahojky já jdu taky 17.4
![]()
@Nela89 píše:
Ahoj chtěla bych se svěřit,zeptat a hlavně asi uklidnit
V pondělí 16.4. jdu na NT screening v I.trimestru a mám z něj šílený strachMožná mě za to nekdo ukamenuje ale musím to napsat.. Už jako menší jsem vzdycky mela takový divný pocit kdyz jsem videla nebo potkala lidi s tělesným či jiným postižením,různé maminky s dětmi atd. a vzdycky jsem si rikala,ze bych to asi nezvládla starat se o takové dite..Ted od te doby co vim ze jdeme na vysetreni techto vad mam takovy divny a svirajici pocit
co kdyz zrovna me se to stane..vim ze je hloupost na to myslet,ale nemuzu to vyhnat z hlavy cim vice se to vysetreni blizi tim si vice preju aby mi dr rekla ze je vse v poradku
stalo se to nektere z vas taky a dobre to dopadlo?děkuju vsem
Neboj se, vše bude v pořádku uvidiš, každá máme v sobě takovej svíravej pocit, ale určitě to dopadne na jedničku
![]()
@Bobsh píše:
Ahoj,já jdu den po tobě,taky mám trochu strach,ale věřím,že bude vše v pořádku,tak napiš jak jsi dopadla a já ti to napíšu v úterý,ale bude to dobré uvidíš
Urcite dam vedet,uz aby to bylo za nama ![]()
To ano,už ať je úterý tak 11 hodin
budu nám všem držet palce holky.Ale věřím,že tu budou jen samé dobré zprávy ![]()
@Bobsh píše:
To ano,už ať je úterý tak 11 hodinbudu nám všem držet palce holky.Ale věřím,že tu budou jen samé dobré zprávy
Já jdu v 9:30, takže v 11 už tu určitě budu podávat dobré zprávy a vy taky
![]()
@Marcelka89 píše:
Neboj se bude vše v pořádkujá se také bála a byla připravená jít na potrat ne z důvodu, že bych to nezvládla, ale k vůli tomu, že svému dítěti chci dát plnohodnotný život. Nechci aby moje dítě trpělo posměšky, operacemi, aby bylo 3/4 života v nemocnicích nebo ústavech, aby nenašlo lásku. Já bych takhle žít nechtěla. Nechápu matky které ví že jejich díte má vrozenou vadu a přesto si ho nechají, to není o tom, že je ta žena statečná. Ať si každý myslí co chce. Je to můj názor.
Já se musím trochu ohradit, moc na tyto příspěvky nereaguji, ale tady mi to nedá.
Píšeš, že by jsi si dítě nenechala, ne z důvodu toho, že by jsi to nezvládla, ale proto, že nechceš, aby trpělo
.Jenže z toho, co jsi napsala, mi jasně vychází, že jít do toho by pro Tebe byl úkol nelehký a jen si to potřebuješ odůvodnit.
NP Ti vyvrátí jen několik druhů postižení a to je pouze zlomek z celkového množství, co se může u dítěte projevit až po porodu.Co kdyby jsi zjistila po nějaké době, že dítě má dysfazii, LMO, autismus, co potom?
To by tu nejspíš vyvstala Nerudovská otázka:„Kam s ním, viď?“Jenže by tu želbohu nešlo o otoman, ale o dítě.
A že by trpělo nedostatkem lásky?Nejvíc lásky potřebuje dítě v rodině, větší pocit bezpečí a oné lásky jinde nezíská ani zdravé dítě.
Nebudu se s Tebou přít o to, kde je pravda, protože by to nejspíš nemělo cenu, každá máme optiku nastavenou jinak, jen jsem Ti chtěla napsat jiný názor.
Jinak Ti přeji zakladatelko, aby vše dopadlo dle Tvých představ
!