Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Kvůli zdravotním důvodům jsem se vzdala plánovaného třetího dítěte. Bylo to težké, ale správné rozhodnutí. Jednak mohlo zemřít miminko, ale také bych byla v ohrožení já a to by bylo extrémně sobecké vůči stávajícím dětem. Musíme brát vždy ohled na ty, kdo uz s námi jsou ![]()
@Tichošlápek píše:
Kvůli zdravotním důvodům jsem se vzdala plánovaného třetího dítěte. Bylo to težké, ale správné rozhodnutí. Jednak mohlo zemřít miminko, ale také bych byla v ohrožení já a to by bylo extrémně sobecké vůči stávajícím dětem. Musíme brát vždy ohled na ty, kdo uz s námi jsou
Líp bych to nenapsala. ![]()
@Tichošlápek píše:
Kvůli zdravotním důvodům jsem se vzdala plánovaného třetího dítěte. Bylo to težké, ale správné rozhodnutí. Jednak mohlo zemřít miminko, ale také bych byla v ohrožení já a to by bylo extrémně sobecké vůči stávajícím dětem. Musíme brát vždy ohled na ty, kdo uz s námi jsou
krásně napsané, také jsem chtěli třetí, ale kvůli mým problém u obou těhotenství a hrozbě že do třetice už by to nemuselo dobře dopadnou třetí nebude, přiznávám že mi to je hodně líto a mám pocit že rodina celá není, ale riskovat to nebudeme
Holky, uvažuji hodně podobně, navíc věk. Ale pořád mne trápí, aby malá nezůstala sama, až my tu nebudeme. Se sourozencem by si mohli být oporou. Navíc holka, kluk by se s tím popral líp. A tak, kdyby mi v šestnácti dcera oznámila, že se musí vdávat, budu vlastně strašně šťastná. Ach jo.
@Nely2 sourozenec není zárukou, ze nebude sama. My se s bratrem třeba vube nestykame. Moje mamka je jedinacek a nijak ji to netrápí. Toto pro mne není důvod k riziku
@Tichošlápek píše:
Kvůli zdravotním důvodům jsem se vzdala plánovaného třetího dítěte. Bylo to težké, ale správné rozhodnutí. Jednak mohlo zemřít miminko, ale také bych byla v ohrožení já a to by bylo extrémně sobecké vůči stávajícím dětem. Musíme brát vždy ohled na ty, kdo uz s námi jsou
Proto mám jen jedno dítě. Doktor říkal, že mám děkovat Bohu že mám jedno vlastní zdravé dítě a nepokoušet osud, podruhé bych takové štěstí mít nemusela. Moc bych si přála ještě jedno, ale co když… Kdo by se o ně postaral, kdybych nemohla fungovat.
Lerista - mne rekl to same. Prave, musela bych byt nejspis v nemocnici od pocatku tehotenstvi a kdo by se staral o dceru, manzel v praci a mym rodicum jde na 70, zdravi jsou, ale stejne v takovem veku dvoulete dite na starost…uz prvni tehotenstvi byli rizikove, jen jsem jeste nevedela, co a jak, ted uz vim. Ale trapi mne to take.....pritom nekdo nema ani jednoo dite, vim.
Ahojky…stale vaham a rada bych i vase nazory…vecna otazka, zda mit druhe dite…mame s manzelem krasnou zdravou dcerku, ted 26 mesicu, narodila se o mesic drive, protoze jsem kardiak plus vysoky tlak. Koncem tehotenstvi zacaly problemy, mala nerostla a narodila se v 35 tt, cisarem. Ja skoncila na tyden na JIP. Nastesti uplne zdrava, jen mensi, vse dohnala, ale bohuzel dle lekaru dalsi tehotenstvi by bylo stejne, ne-li horsi. Proste nedoporucuji. Je mi uz take 40. Ale stale ve mne hloda cervik, nekdy jsem spokojena s jednim ditetem a nemam pomysleni, nekdy mne napadne, ze by mala mela k sobe partaka. Financni stranka problem neni, nejvetsi je ta zdravotni. Kdyby dite kvuli mym problemum treba v tehotenstvi zemrelo nebo bylo postizene, to bych si nikdy neodpustila, kdyz predem rizika uz bohuzel znam. Spis se kvuli tomu vsemu priklanim, ze zustaneme u jednoho, ale stejne by mne zajimaly vase pohledy na vec…