Druhé dítě na cestě, necítím takovou radost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
@Anonymní píše: Více
No, už je na cestě, takže moc na výběr nemáš. Myšlenky, že nebudeš mít pohodu ti moc nepomůžou. Proč bys neměla mít čas na to první? Začátky budou asi složitější, než si všichni zvyknete, starší bude možná žárlit, ale takhle to přece nebude napořád.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tohle je velmi časté hlavně u druhého dítěte 🤗Neznamená to, že seš špatná máma ani že své dítě nebudes mít ráda..
To, že teď necítíš velkou radost, vůbec neznamená, že to tak bude po narození miminka. Navíc ve 26. týdnu v mozku matky probíhají velké změny, emoce vrcholí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No asi by neškodila nějaká odborná pomoc když o miminku mluvíš jako o tom. 
Já mám tři, poslední nebylo úplně v plánu a takové myšlenky jsem neměla.
Jasně, že to nebude už jako dřív. Naopak, budeš mi 2× tolik lásky na rozdávání. A tomu staršímu to jen prospěje, že nebude mít maminku pořád za zadekm a jen pro sebe.
Neboj ono si to sedne. Starší bude mít živou panenku, jestli jsem dobře pochopila že to je holka. Naše byla ze sourozenců úplně poprděná když byly miminka. No teď už by je někdy vystřelila na Mars.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mí rodiče měli plánovaně me a bratra po 5 letech a moc si to pochvalovali..prvni je samostatné a na druhé je čas taky. obcas si i spolu vyhraji… neboj to jsou jen těhotenské hormony.. prvni si bude zvykat ze neni jedináček a tim pádem to v životě to bude mit jednodušší.. přeji hodně štěstí k narozeni miminka..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja mela cele druhe tehotenstvi dva pocity, ktere jsem od sebe necekala. Prvni - pocit urcityho provineni proti prvnimu, ze nebudu jenom jeho. Druhy - obava, ze nebudu schopna napodruhe tak silneho citu. No a oba byly bezpredmetne; mela jsem napodruhe stesti na materskou lasku na prvni pohled, vim, ze to neni samozrejmost. A protoze druhe dite jiz chodilo do skolky, mohla jsem se cast dne bez vycitek naplno venovat miminku a odpoledne podridila starsimu. S takovym rozestupem se to zorganizuje snadno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myslim, ze je to do nejake miry pomerne normalni. Kdyz ma clovek jedno a ma zkusenost s tou absolutni pozornosti atd, tak se to tezko predstavuje, jak to bude se dvema. Ja mela mensi rozestup, takze jsem je vetsinou mela oba pohromade, starsi chodil do skupinky jen 1 den, takze to byl docela mazec v nekterych obdobich, ale slo to. Jo, kdyz mas starsi dite a uz relativni pohodu, tak se zase vracet k miminu muze byt slozitejsi. Obecne co vim byva nekdy predchod od 1 ditete ke 2 skoro stejne narocny, jak od 0 k 1 (ale urcite zavisi od spousty faktoru samozrejme)…ale kdyz se to povede, tak je to pak parada, videt ty 2 deti spolu a jejich vztah je tresnicka navic 
A taky myslim, ze to i tomu starsimu vetsinou i prospeje.
Bude to dobre 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já měla velice smíšené pocity v obou těhotenstvích, přestože obě byly plánované, velký strach z komplikací při porodu, z možného postižení dítěte, z toho, jak se život změní…bude to prostě změna a ta s sebou přináší nejistotu a často i strach. Já měla děti po 2 letech, takže šlo o to vydržet ten začátek a nyní ve věku 5 a 7 jsou dost bezúdržbové, hrajou si pořád spolu. Rozdíl 5 let zase přináší jiné výzvy, výhoda je, že starší dítko je už rozumnější. Navíc s druhým dítětem máš již zkušenost, všechno bereš s větší lehkostí, tolik to neprožíváš a tak. Já s prvním řešila, kam ho vzít, kdy…s druhým prostě byl rodinný program, tak jsem vzala šátek tam prdla mimino a šlo se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Přijde mi to normální. Už jste to jednou zažila, takže je normální, že podruhé z toho nejste tak na větvi. Víte už do čeho jdete. Líp si uvědomujete ty negativní a nepohodlné stránky mateřství… A ano, vztah se starším sourozencem se změní. Bez toho to nejde. Ale nebojte, budete je milovat oba. Jen si budete muset zvyknout, že přibyl někdo další. Teď ho neznáte - jeho tvář, osobnost, vůni, hlas… Až ho znát budete, nebudete si umět představit, že by neexistoval. V tom bude ten největší rozdíl. Jedno své dítě znáte a druhé ještě ne. Tak vztah k jednomu a k druhému je hodně rozdílný. Ale to se brzy změní… Nenuťte se cítit to jinak. Není vůbec nic špatně na tom, že se takhle cítíte. Stačí, když si budete uvědomovat, že je to dočasné a sedne si to, kam má 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To bude dobrý.
Možná prvnímu už nebudeš dávat tolik sebe, ale dáš mu celý nový svět v podobě vztahu/vztahů, o které by jinak bylo ochuzeno. Bude sourozenec, možná bude teta/strejda, jeho děti budou mít možná bratrance/sestřenici, nebude na určité rodinné problémy samo. Nic z toho by nebylo, kdyby zůstalo jedináčkem.
Ty negativní pocity podle mě jsou jen odrazem naprosto přirozených obav a „plánování“ toho, co bude. Je to citlivé období, může se toho pokazit víc a když už se něco vynoří, tak je pravděpodobné, že se to v těhotenství a v době po porodu bude dát vyřešit hůř, tak může být člověk víc jak na trní a míň se těšit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky ti tady napsaly hodně kvalitních postřehů k zamyšlení. To víš, že to bude jiné. My máme rozdíl taky pětiletý. Odmala jsou parťáci. Starší sourozence moc chtěl. Šla jsem do toho kvůli němu, aby tu jednou nebyl sám. Myslím, že tvoje pochybnosti jsou očekávátelné a běžné. Nikdo nevíme, jaká ta nová situace bude. Dokud nenastane. A nemůžeš brát jako bernou minci to, že se tomu prvnímu budeš věnovat kratší dobu. Ty jeho svět obohatíš o sourozence. A důležitá je ta kvalita společně strávené doby. Ne to, že jsi mu k dispozici celou dobu od návratu ze školky až do noci. V tom to není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Hezký večer,
Čekáme druhé dítě, i když jsem si ho moc přála a chtěla, tak teď když je uvnitř tak nevím jestli ho chci ( jsem ve 26 týdnu ) necítím takovou radost jako u prvního ani nevím jestli to budu mít ráda, jediné na co myslím jak už nebudu mít tu pohodu s jedním když jsme třeba například někam chtěli jít ( do kina, bazenu, ven ) mají od sebe rozestup 5 let. Myslím na to jak nebudu mít čas na to první a už nikdy nebudeme jen dvě. Tak si říkám jestli to nebyla chyba.
Měl někdo takové pocity? A pak se to změnilo?