Druhé dítě - nevím zda ano nebo ne

Anonymní
30.4.21 10:45

Druhé dítě - nevím zda ano nebo ne

Ahoj,

potřeboval bych prosím slyšet něčí názor. Máme jedno dítě a já osobně bych chtěl dítě druhé a klidně i třetí. Rodina je super a jsem prostě rodinný typ, který by si to hrozně užíval. Manželka by chtěl taky druhé dítě, ale je tady jedno velké ale. I když hrozně chci tak prostě logicky nemůžu a chci se tedy zeptat, zda do toho jít nebo ne.

Nebudu si nic nalhávat. Manželka je prostě psychický nemocná (porucha osobnosti, OCD). Několikrát byla hospitalizované na psychiatrii. Než jsme měli první dítě, tak jsem to tak nevnímal, ale s příchodem prvního dítěte se hodně změnilo. První dítě jsem konzultoval s odborníky a ti mi řekli, že bude vše v pořádku a nemám se čeho bát. Bohužel tomu tak nebylo a manželka onemocněla (hospitalizace na psychiatrii). Když jsem se ptal následně odborníků co s tím, tak řekli, že mi prostě nic nemůžou garantovat. S manželkou si navíc hodně přestáváme rozumět. Věčně se chce hádat. Pořád hledá konflikty. Za všechno můžu já. Málo pomáhám. Nic nedělám a dokonce kvůli mě nemá čas na sebe. Já funguju, tak že všechno toto nějak v rámci možnosti vstřebám a snažím se na to reagovat klidně atd. hlavně kvůli dítěti. Je to blázinec. Hrozně psychický náročné a dává mi to pořádně psychicky zabrat. Jakákoliv práce je pro ní hrozně únavná a má prostě potřebu pořád za to jakoby dávat vinu ostatním, že ona to musí na té rodičovské dělat.

Já jsem vždy děti chtěl protože mě to baví. Chci se o ně starat. Není to pro mě nějaká překážka. Problém je ale v tom, že i když mě to baví, tak prostě i když se starám já tak prostě manželka to v hlavě vnímá jako nějakou brutální zátěž. I když má volno a já se o dítě starám, tak má tendenci pořád po mě řvát. Prostě nevím proč chce další děti když je z toho úplně hotová. Představte si prostě situaci kdy chlap se stará o děcko, žena sedí a pokřikuje na něho co vše děla špatně, jak by to měl dělat atd. Pokud to není dle toho jak chce ona tak se můžete na hlavu postavit a vždy to bude špatně.

Problém je v tom, že manželka z důvodu své poruchy nevnímá její špatné chování. Můj řežím je takový, že ráno vstanu. Pokud to je možné, tak se postarám o malou a pak honem do práce. Přijedu z práce a hned se opět věnují dítěti. V podstatě se po ni chce, aby se dítěti věnovala cca 9 hodin denně. Bohužel i v době kdy mám pracovat mě pořád osočuje, že ji nechci pomoci a nepomáhám. Komplet všechno špatně. Večer třeba dělám dítěti něco k večeři a manželka sedí na křesle kouká na mě a jenom kritizuje co dělám špatně atd. Řve po mě i za to, že v podstatě já můžu za to, že k malé ráno vstávám a ona spí. Řve po mě za to, že ji koupu a že ona ne ale jednou za čas si uvědomí něco a začne si hledat důvody pro to proč nekoupe ona. Důvodem je vždy to, že za to můžu já. Pak řekne, že od zítřka ji bude koupat ona a zase nic. V noci jsem vstával k dítěti já na doporučení psychiatra, který říkal, že potřebuje spát. Když chci třeba něco o víkendu udělat tzn. třeba jen zajít do obchodu tak se musím dovolovat, aby ona si mohla naplánovat to, že se bude o víkendu hodinku stará o dítě zatímco já budu v obchodě. Ona má přece režim takový, že se hlavně stará pokud já pracuju. Jinak volno.

Dost často po malé křičí i když pro to není důvod. Pořád je nervozní. V podstatě kdykoliv je potřeba něco dělat tak je to důvod být nervozní a nepříjemný. Dítě se počurá, tak hrozné zmatky, nervy a v podstatě nepochopení proč to v pracovní době neřeším já.

Když to shrnu. Děti bych chtěl další ale ikdybych si to nastavil tak, že se budu mimo pracovní dobu starat vždy já tak prostě pořád bude problém. Pořád bude křik, poučování, kázání atd. Takže už nevím. Nedokážu si představit, že se narodí další malé dítě a naše první dítě bude zažívat ty nervy, které ze strany manželky kolem toho budou. Už pozoruji na našem dítěti takové chování, že si rozmýšlí 5× jestli může si vzít sama nějakou hračku a nabude to vadit mamince. Občas se i lekne když si třeba chce sama vzít nějaký časopis a ona se na ni podívá. Osobně to taky tak mám. Pořad jenom neustále řeším jak dělat věci tak, aby nezpůsobily emoční rozladění manželky. Ty hranice jsou hrozně malé a stačí menší vychýlení a je opět pohroma na světe. V podstatě člověk přestává fungovat jako osobnost podřizuje své chování a vše kolem toho, aby se žena emočně nerozladila. Jste taková loutka a toto chování začínám pozorovat na našem dítěti. Vidím jak je vděčné když je se mnou třeba venku a já mu dám prostor se vyblbnou podle sebe aniž bych káral úplně za vše.

Moje otázka tedy je. Jít do dalšího dítěte v takových podmínkách. Nevím jestli to je možné zvládnou. Strašně rád bych chtěl další děti a aby moje děti měly sourozence, ale prostě já to nemůžu asi udělat protože ty děti by mohly mít v takových podmínkách peklo. Jak byste se k tomu postavili vy? Jak byste postupovali dale?

Moc děkuji za vaše názory.

Příspěvek upraven 30.04.21 v 11:06

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
63703
30.4.21 10:48

Rozhodně bych do velké rodiny nešla tam, kde jeden není psychicky v pořádku, kor pokud jde o ocd, kde dochází vesměs porodem a všemi věcmi kolem, ke zhoršení.. Už teď vidíš, že dítě nese následky, osobně bych spíš pro jeho klid zvažovala ukončení vztahu a plnou péči o něj.. Sorry, že to napíšu, ale jestliže už teď má tiky, tak to není dobrý a do budoucna se to na něm dost podepíše.. Aby se dítě něco báli vzít, protože máma pak jeci, to je masakr

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1274
30.4.21 10:51

Myslim, ze v tyhle situaci a podminkach je tahle uvaha o dalsich detech nemistna. Nedelala bych vedome z dalsich deti dusevni mrzaky… uz takhle je mi z toho popisu lito holcicky co uz mate…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25497
30.4.21 10:57

Ne, v takovém případě, kdy matka není psychicky v pořádku a bude se to spíše zhoršovat a ovlivňuje vás to už teď, bych do dalšího dítěte nešla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8355
30.4.21 10:58

Další ani náhodou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25497
30.4.21 11:01

Popravdě uvažuju, jak dlouho v takovém vztahu dokážeš ještě žít.
Co by dělala, jak by se zvládla postarat, když byste nebyli spolu? Další dítě by bylo jen větší zátěží a podle mě už bys to nezvládl. Takže jestli chceš zachovat úplnou rodinu, zůstaň u jednoho, protože i to už je pro tebe ve vaší situaci náročné.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10840
30.4.21 11:01
@Anonymní píše:
Ahoj,

potřeboval bych prosím slyšet něčí názor. Máme jedno dítě a já osobně bych chtěl dítě druhé a klidně i třetí. Rodina je super a jsem prostě rodinný typ, který by si to hrozně užíval. Manželka by chtěl taky druhé dítě, ale je tady jedno velké ale. I když hrozně chci tak prostě logicky nemůžu a chci se tedy zeptat, zda do toho jít nebo ne.

Nebudu si nic nalhávat. Manželka je prostě psychický nemocná (porucha osobnosti, OCD). Několikrát byla hospitalizované na psychiatrii. Než jsme měli první dítě, tak jsem to tak nevnímal, ale s příchodem prvního dítěte se hodně změnilo. První dítě jsem konzultoval s odborníky a ti mi řekli, že bude vše v pořádku a nemám se čeho bát. Bohužel tomu tak nebylo a manželka onemocněla (hospitalizace na psychiatrii). Když jsem se ptal následně odborníků co s tím, tak řekli, že mi prostě nic nemůžou garantovat. S manželkou si navíc hodně přestáváme rozumět. Věčně se chce hádat. Pořád hledá konflikty. Za všechno můžu já. Málo pomáhám. Nic nedělám a dokonce kvůli mě nemá čas na sebe. Já funguju, tak že všechno toto nějak v rámci možnosti vstřebám a snažím se na to reagovat klidně atd. hlavně kvůli dítěti. Je to blázinec. Hrozně psychický náročné a dává mi to pořádně psychicky zabrat. Jakákoliv práce je pro ní hrozně únavná a má prostě potřebu pořád za to jakoby dávat vinu ostatním, že ona to musí na té rodičovské dělat.

Já jsem vždy děti chtěl protože mě to baví. Chci se o ně starat. Není to pro mě nějaká překážka. Problém je ale v tom, že i když mě to baví, tak prostě i když se starám já tak prostě manželka to v hlavě vnímá jako nějakou brutální zátěž. I když má volno a já se o dítě starám, tak má tendenci pořád po mě řvát. Prostě nevím proč chce další děti když je z toho úplně hotová. Představte si prostě situaci kdy chlap se stará o děcko, žena sedí a pokřikuje na něho co vše děla špatně, jak by to měl dělat atd. Pokud to není dle toho jak chce ona tak se můžete na hlavu postavit a vždy to bude špatně.

Problém je v tom, že manželka z důvodu své poruchy nevnímá její špatné chování. Můj řežím je takový, že ráno vstanu. Pokud to je možné, tak se postarám o malou a pak honem do práce. Přijedu z práce a hned se opět věnují dítěti. V podstatě se po ni chce, aby se dítěti věnovala cca 9 hodin denně. Bohužel i v době kdy mám pracovat mě pořád osočuje, že ji nechci pomoci a nepomáhám. Komplet všechno špatně. Večer třeba dělám dítěti něco k večeři a manželka sedí na křesle kouká na mě a jenom kritizuje co dělám špatně atd. Řve po mě i za to, že v podstatě já můžu za to, že k malé ráno vstávám a ona spí. Řve po mě za to, že ji koupu a že ona ne protože ji to ve výsledku hodně vyhovuje ale jednou za čas si uvědomí něco a začne si hledat důvody pro to proč nekoupe ona. Důvodem je vždy to, že za to můžu já. Pak řekne, že od zítřka ji bude koupat ona a zase nic. V noci jsem vstával k dítěti já na doporučení psychiatra, který říkal, že potřebuje spát. Když chci třeba něco o víkendu udělat tzn. třeba jen zajít do obchodu tak se musím dovolovat, aby ona si mohla naplánovat to, že se bude o víkendu hodinku stará o dítě zatímco já budu v obchodě. Ona má přece režim takový, že se hlavně stará pokud já pracuju. Jinak volno.

Dost často po malé křičí i když pro to není důvod. Pořád je nervozní. V podstatě kdykoliv je potřeba něco dělat tak je to důvod být nervozní a nepříjemný. Dítě se počurá, tak hrozné zmatky, nervy a v podstatě nepochopení proč to v pracovní době neřeším já.

Když to shrnu. Děti bych chtěl další ale ikdybych si to nastavil tak, že se budu mimo pracovní dobu starat vždy já tak prostě pořád bude problém. Pořád bude křik, poučování, kázání atd. Takže už nevím. Nedokážu si představit, že se narodí další malé dítě a naše první dítě bude zažívat ty nervy, které ze strany manželky kolem toho budou. Už pozoruji na našem dítěti takové chování, že si rozmýšlí 5× jestli může si vzít sama nějakou hračku a nabude to vadit mamince. Občas se i lekne když si třeba chce sama vzít nějaký časopis a ona se na ni podívá. Osobně to taky tak mám. Pořad jenom neustále řeším jak dělat věci tak, aby nezpůsobily emoční rozladění manželky. Ty hranice jsou hrozně malé a stačí menší vychýlení a je opět pohroma na světe. V podstatě člověk přestává fungovat jako osobnost podřizuje své chování a vše kolem toho, aby se žena emočně nerozladila. Jste taková loutka a toto chování začínám pozorovat na našem dítěti. Vidím jak je vděčné když je se mnou třeba venku a já mu dám prostor se vyblbnou podle sebe aniž bych káral úplně za vše.

Moje otázka tedy je. Jít do dalšího dítěte v takových podmínkách. Nevím jestli to je možné zvládnou. Strašně rád bych chtěl další děti a aby moje děti měly sourozence, ale prostě já to nemůžu asi udělat protože ty děti by mohly mít v takových podmínkách peklo. Jak byste se k tomu postavili vy? Jak byste postupovali dale?

Moc děkuji za vaše názory.

V žádném pripade 8o tě nenapadlo, že to dítě tu poruchu může mít taky. A dál a dál ta porucha tady bude. V žádným případě!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
32129
30.4.21 11:02

Tak odpoved je snad vice nez jasna - NE! V zadnym pripade dalsi dite s nekym takovym. Nechapu jak muzes o necen takovem vubec uvazovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
406
30.4.21 11:05

Nejde dosáhnout zlepšení změnou medikace? Neexistuje nějaká léčba, kterou by manželka mohla absolvovat? Já nevím, vůbec se v tom nevyznám. Ale otázka není zda mít další dítě, ale zda je dobré pokračovat v tom, co je. Tebe to ničí. Vaše dítě bude psychicky úplně zdeptané. Jestli podědilo sklon k psychické poruše po mamince, tak tohle soužití je přesně to, co tu poruchu u něj vyvolá. Pokud bude dítě psychicky odolné, vezme si z tohoto modelu rodiny tak pokřivený vzor, že nebude schopno pak založit funkční rodinu. A každopádně nebude rádo vzpomínat na své dětství.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21138
30.4.21 11:05

A chodí žena k psychiatrovi? Tohle chování je hrozné. Další dítě bych s ní neměla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1466
30.4.21 11:12

Ne. V žádném případě.
Jediná varianta, kterou bych brala je, že by manželka šla do práce a ty ses staral o děti. Ale i tak… život s takovým člověkem musí být hrozný i když je doma jenom pár hodin. Člověk je prakticky neustále šikanovaný v prostředí, kde by se měl cítit nejlépe - chráněný.
Vaše děti si pak můžou odnést krásné celoživotní trauma a pokud takovou poruchu rovnou nezdědí, můžou si nést špatné vzorce chování a hledat si podle toho i špatné partnery… no a je to prostě cesta do pekel, celý život zničený kvůli psychicky nemocné matce.
Ne… Vůbec se divím, že v takovém vztahu chceš vůbec dál zůstávat. Já už bych dávno zažádala o rozvod a šla i s dítětem pryč.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1985
30.4.21 11:18

Jak dlouho tohle chceš vydržet?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25497
30.4.21 11:20

@LilyJane Úplně jsem mu to nechtěla podsouvat, ale napadlo mě to taky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31043
30.4.21 11:20

Je šance na nějaký zlepšení zdravotního stavu manželky?
Pro ni to musí být prostě peklo :,( Takhle to zní šíleně, žít v tom je náročný, chápu. Ale já z toho úplně cítím, jak tě se. re :nevim: Popravdě, není divu. Ale ona to nedělá naschvál, ona tím žije.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1466
30.4.21 11:25

@andelka83 Jako je to ode mě hnusné, ale opravdu to musí být hrozný život. Jeho ženě by nejvíc prospělo, kdyby se nemusela starat o nikoho a o nic, být sama a dát se dohromady. A pak by třeba mohli zase fungovat jako rodina.
Ale takhle existovat uprostřed pekla… to musí být hrozné pro všechny.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat