Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@lukresia píše:
@Cikis měla jsem na začátku stejné pocity, výčitky vůči malé…přešlo tozvykne si, a milovat budeš obě stejně, neboj…
jsem ráda, že mě chápeš
@Cikis myslím, že určitě nejsme jediné s takovými pocity, do určité míry je to i normální, nenormální by bylo kdyby to nepřešlo
ale u mě se tak už stalo a věřím, že nebudeš vyjímka ![]()
@makapi píše:
Teď už se tomu taky směju, ale tenkrát mi moc do smíchu nebylo!![]()
![]()
to ti ráda věřím
. Ale že si vybral zrovna vraný koně, to je prostě pecka
![]()
@Cikis píše:
Na co ale myslím furt je, že svého nynějšího syna miluju. A vím, že bych na něj musela být přísnější a to kvůli tomu, že by ještě neměl takový rozum. A to nechci. Takže jestli mě někdo pochopil tak že ho dráždím, tak mě pochopil špatně. Nemohla bych s ním dělat to co dělám teď-jsem jen jeho.Je to můj svět. Až bude starší tak bude mít už kamarády-školku a já budu moct dát tu samou lásku i tomu druhému-aspoň dopoledne.Ale jak říkám, mám ještě chvilku čas tak musím hooodně přemýšlet-děkuju za reakce
Přesně tyhle pocity jsem měla taky. Jenže to je příroda, a člověk si to nemůže naplánovat tak, jak by to bylo nejlepší a kdy by to bylo nejvhodnější. Přiznávám, že na malýho jsem byla přísnější (občas chudinka odnesl mojí vyčerpanost a uplakanost miminka), ač jsem si říkala, že nebudu a že se budu snažit se mu věnovat víc než miminku. Miminku jsem se určitě nevěnovala tolik, jako tomu prvnímu (ale to je prostě úděl druhých). Jak říkám - lepší by bylo, kdyby prcek byl po 3 letech. Ale stalo se, a jsem moc ráda, že neřeším opačný problém - že se nedaří otěhotnět. Na interupci bych nešla - to bych si pak pekelně vyčítala a dost možná bych se přes to nikdy nepřenesla.
Takhle si říkám, že až kluci trošku odrostou, budou k sobě mít věkově blíž a můžou tak dělat spoustu věcí společně.
@Cikis píše:
Nechápeš, protože už druhé máš a víš že ho miluješ. Ale pro mě je teď jen ten jeden.
Já to teda nechápu a to druhé teprve čekám. Nikdy bych nad tím tak nepřemýšlela. Já to beru spíš tak, že nechci jedno dítko „zavírat“ do světa jenom se mnou a že bude super, až menší trošku povyroste a budou si hrát spolu, starší bude učit. A taky to, že dítě zapojíš do starosti o miminko (ne násilím) a budeš děkovat a říkat, jak bys to bez něj nezvládla, to je taky důkaz lásky.
Já se malé snažím věnovat dost, ale je na ní vidět, že si někdy radši hraje chvilku sama - i to děti msuí umět.
Je to tvoje rozhodnutí, ale potrat jako důvod toho, že budou děti brzy po sobě je hodně smutný.
@Cikis píše:
Na co ale myslím furt je, že svého nynějšího syna miluju. A vím, že bych na něj musela být přísnější a to kvůli tomu, že by ještě neměl takový rozum. A to nechci. Takže jestli mě někdo pochopil tak že ho dráždím, tak mě pochopil špatně. Nemohla bych s ním dělat to co dělám teď-jsem jen jeho.Je to můj svět. Až bude starší tak bude mít už kamarády-školku a já budu moct dát tu samou lásku i tomu druhému-aspoň dopoledne.Ale jak říkám, mám ještě chvilku čas tak musím hooodně přemýšlet-děkuju za reakce
Ahoj já teď čekám plánovaně druhý a popravdě jsem nad tím nikdy takhle nepřemýšlela. Samozřejmě se mi honí hlavou spousta obav, jak to budu zvládat, jestli bude dcera žárlit atd. Samozřejmě že hlavně zpočátku asi budeme muset omezit nějaké aktivity, než se zaběhneme, ale to bych musela stejně v každém věku staršího. Zase takhle si budou děti blízké a postupně budou moci dělat víc a víc věcí společně. Od známé, co děti 5 let od sebe vím, že to je pak trochu problém (třeba taková návštěva aquaparku, lyžovačka…). Je mi jasné, že na druhé miminko nebudu mít tolik času, ale to už je osud druhorozených a navíc tady kromě mě bude mít ještě velkou ségru. To, že budeš muset být na syna přísnější, bych nebrala jako negativum, třeba mojí dcerce to určitě prospěje, myslím, že pro ni opravdu není dobré, že se věnuji jen jí. To, že se bude muset naučit dělit, pro ni bude do života velký přínos.
Ještě bych chtěla napsat, že nemám ani tak obavy, jak zvládnu necelé 2leté a miminko, ale spíš, jak zvládnu poslední měsíc těhotesntví. U první jsem byla hotová a vyřízená a přestava, že honím 19 měsíční dítko… no snad aspoň tolik nepřiberu ![]()
@Anonymní píše:
Ještě bych chtěla napsat, že nemám ani tak obavy, jak zvládnu necelé 2leté a miminko, ale spíš, jak zvládnu poslední měsíc těhotesntví. U první jsem byla hotová a vyřízená a přestava, že honím 19 měsíční dítko… no snad aspoň tolik nepřiberu
nejhorší je první trimestr, pak ten poslední měsíc. a jak mimino vypadlo, už se to do roka jen lepšilo. teď je to trochu mazec protože chodící dítě je pro staršího konkurence, žárlí a pořád se myslí. ale to už není člověk na naaerv z malého miminka a nějak to zvládá líp.
A jaký je tedy dle vás optimální věk. rozdíl mezi dvěma dětmi?
@Anonymní píše:
Ještě bych chtěla napsat, že nemám ani tak obavy, jak zvládnu necelé 2leté a miminko, ale spíš, jak zvládnu poslední měsíc těhotesntví. U první jsem byla hotová a vyřízená a přestava, že honím 19 měsíční dítko… no snad aspoň tolik nepřiberu
prosim tě…na to nebudeš mít čas…a když si to nebudeš připouštět, tak to půjde samo ![]()
@Anonymní píše:
Ještě bych chtěla napsat, že nemám ani tak obavy, jak zvládnu necelé 2leté a miminko, ale spíš, jak zvládnu poslední měsíc těhotesntví. U první jsem byla hotová a vyřízená a přestava, že honím 19 měsíční dítko… no snad aspoň tolik nepřiberu
tak toho se děsím taky
jsem ve 22tt a zatím pohoda, mám jen 3kg nahoře za poslední měsíc ani deko ![]()
Vlastní zkušenost sice nemám, ale mé tetě se narodil druhý syn, když tomu prvnímu byly přesně dva roky. Jelikož už jí není 20, tak chvílemi to pro ni byl celkem záhul, ale hodně jí pomohla její maminka. Zatímco mé kamarádce se narodilo durhé dítě když tomu prvnímu byl teprve rok a půl a zvládala to levou zadní. Záleží asi na člověku a taky na věku podle mě. Já mám doma 9.měsíční holčičku a druhé si v žádném případě v nejbližší době neplánuju a kdoví jestli vůbec ještě někdy
ale mám terpve 24 takže druhé můžu mít klidně i za 6 let. Ovšem kdyby už se mi podařilo nechtěně otěhotnět na potrat bych určitě nešla… ale jinak je to věc každého ![]()
@Cikis já jsem otěhotněla v půlroce dcery. Bála jsem se, jak to zvládnu, prvních pár dní po inkriminovaném sexu, kdy bylo jasné, že by byl zázrak, kdybych nebyla těhotná, jsem chodila jak smrtka, ale s prvním pozitivním těhotenským testem obr radost! Dceři bylo necelých 15 měsíců, když se narodil syn, chodila v té době něco přes měsíc. Koupili jsme sourozenecký kočár, přestala jsem řešit maličkosti a nepodstatnosti, které jsem řešila jako prvomatka, a byla to pohoda!
Nikdy bych to nechtěla jinak. Ještě to mělo jednu výhodu - než dcera vůbec začala vnímat, že je „jedináček“, už tu byl brácha, takže to vnímá, že vždy byli dva a žárlení u nás vůbec neproběhlo. ![]()
Takže za mě - těš se, bude to prima a budou parťáci. ![]()
Ad druhá otázka - zkušenosti nemám a snad ani nikdy mít nebudu…
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.