Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Potřebuji poradit s výchovou mého 10tiletého bratra.
Je hrozně drzý. Dovoluje si i na dospělí a starší lidi. Nic neudělá, dokud mu to neřeknete aspoň 10×. Když Vám začne nadávat, budete se bránit, ale místo toho, aby ho vaše slova urazily, Vás uráží ještě víc. Když mu dáte pohlavek nebo něco podobného, začne se bránit (nadávat nebo dokonce fyzicky napadat i rodiče). Nejzajímavější na tom jeho chování je, že je jeden z nejchytřejších žáků ze školy. Zkoušíme na něj různé metody výchovy, ale nic na něj neplatí. Prosím poraďte ![]()
Hlavně ty, jako sestra by jsi ho vychovávat neměla. To nikdy nedělá dobrotu.
Toto je věc hlavně rodičů, i když je od tebe hezké že se snažíš pomoc jim. Kolik je Tobě let? A žiješ s rodiči nebo sama? Kdyby příspěvek psaly rodiče poradila bych takto: nastavit nějaká pravidla a být nekompromisní. Dám příklad, vyklidíš myčku, když ne, dostaneš nějaký trest, zákaz počítače…je to docela přísné, ale pokud rodiče nenastaví pevná pravidla, přeroste jim přes hlavu
Příspěvek upraven 03.09.14 v 19:19
Nech výchovu na rodičích. A nefackuj ho pane bože
Nemůžeš čekat, že si to nechá líbit, jasně, že se začne bránit, není to žádnej fackovací panák. Kolik ti je?
Bratra nemáš ty co vychovávat, to je věc rodičů. Chovej se k němu slušně, ty ho nemáš co komandovat, pak i on bude k tobě slušný.
Evidentne slusny nebude, kdyz neni ani k rodicum. A ty jako sestra chapu ze mas starost a nejsi povinna si nd nej nechat drzosti libit. Meli by ale zapracovat rodice. Promluv si s ni ndmi. Jsou fakt dusledni? Netrapi ho neco? Ndpotrebuje jen vymezit hranice?
Pokud je opravdu tezke s nim vyjit a nevi si rady ani rodice, muzou najht detskeho psychologa
Najdi stredisko vychovne pece-zdarma poradi a maji i sve detske psychology
Ty nejsi jeho rodič. Pokud ho urážíš, nemůžeš se divit, že on chce tebe urazit ještě víc, nevychovává se tak, že dítě urážíš. Inteligence nemá s chováním nic společného. Já nevím, co bych poradila, prostě ty nemáš právo vychovávat svého bratra, pokud ti tedy nebyl svěřen např. do pěstounské péče. Nejlépe se vychovává vlastním příkladem, takže jednat slušně, trpělivě, nebrat si nic osobně (ano, děti umí ubližovat), to všechno udělat můžeš.
@MykaylaLove píše:
Potřebuji poradit s výchovou mého 10tiletého bratra.
Je hrozně drzý. Dovoluje si i na dospělí a starší lidi. Nic neudělá, dokud mu to neřeknete aspoň 10×. Když Vám začne nadávat, budete se bránit, ale místo toho, aby ho vaše slova urazily, Vás uráží ještě víc. Když mu dáte pohlavek nebo něco podobného, začne se bránit (nadávat nebo dokonce fyzicky napadat i rodiče). Nejzajímavější na tom jeho chování je, že je jeden z nejchytřejších žáků ze školy. Zkoušímena něj různé metody výchovy, ale nic na něj neplatí. Prosím poraďte
Ty nemáš co vychovávat svého bratra - to především.
Kdyby mi v dětství moje sestra dala pohlavek, taky bych jí ho vrátila… nedivím se, že Ti ji taky natáhne. Uvědom si, kde je Tvoje místo v rodině - nejsi máma. Jsi dcera a sestra. Není zatím nikdo, koho bys měla vychovávat - počkej si na svoje děti.
Ohledně výchovy Tvého bratra ať se sem přijde poradit maminka - Tobě tyhle starosti nepřísluší.
Proč by se nemohla poradit sestra? Probrat to pak doma s rodiči? Je patrně nezletilá, ale celkem vypadá, že je svéprávná. @BohunkaP
@Agnesita píše:
Proč by se nemohla poradit sestra? Probrat to pak doma s rodiči? Je patrně nezletilá, ale celkem vypadá, že je svéprávná.
Protože sestra je pořád jenom sestra. Nemůže se pasovat do role poradce rodičů, dostat se na jinou kolej než bratr - samozřejmě za předpokladu, že není třeba dospělá, nemá vlastní domácnost, apod. Pak by to bylo jiné.
Tohle jsou věci, které potom složitě napravují třeba rodinné konstelace… každý má v rodině svoje místo a nemůže přecházet do druhého tábora. Rodiče jsou rodiče, děti jsou děti.
Znám to z vlastní zkušenosti - stalo se mi totéž, mám mladší sestru. Dodneška si to sama v sobě napravuji.
Hodně záleží na věkovém odstupu. Vzhledem k tomu, že jsem svoje o dost mladší sourozence opatrovala a odvodila na všech možných školských zařízení, hlídala, venčila, vařila jim atd. jsem se k jejich chování také vyjadřovala, a to zcela bez problému. Kde je hranice, kdy lze přestoupit místy do jiného „tábora“ je dané tím, jak ta rodina funguje. Rodiče mě k tomu tak nějak mlčky přizvali, jasnými povinnostmi. Samozřejmě, např. o tři roky starší sestra, co je doma též pouze jako dítě, nemá koho co fackovat. Poradit se ale klidně může.