Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Psycholog určitě není špatný nápad, pokud bude dobrý, začne to s dcerou probírat opatrně, citlivě toho bych se nebála.
Víceméně dokážu dceru pochopit, jestli jsem si to správně vyložila, ty holky jsou její jediné kamarádky co má a jak sama píšeš neuvědomuje si že jí zneužívají a hlavně pokud jí třeba řeknou: nebudeme s tebou kamarádit, když…tak se třeba i bojí že nebude mít jiné kamarádky. Pokusila bych se je od ní izolovat, nemáš nějakou kamaráku co má stejně starou dceru, že bys pozvala kamarádku na kafe, holky by si pohrály a nebo by mohla přijít ta holčina sama (jen by ji přivezli). A nebo nějaká spolužačka, co je fajn?
Ja si myslím že nejlepší je ten psycholog on totiž probere vše i to aby neměla potřebu se někomu zavděčit aby sní kamaradily že něco pro ně dělá atd A určitě ji trauma neuděla
Když necháváš sedmileté dítě běhat samotné po venku a s kýmkoli, kdo se natrefí do cesty, tak jsou krádeže ještě ta lepší varianta…
Dceři bych zakázala se se zlodějkami stýkat a nevyháněla ji ven, naopak bych jí řekla, ať si kamarádky pozve domů, aspoň bych je měla pod dohledem.
@Fjodorka píše:
Nechat je chytit personálem.
to je asi nejlepsi napad ![]()
To že dítě občas vezme doma sladkost, je asi celkem běžná věc, kterou bych trestala s mírou.
Druhou věc bych řešila tak, že bych dceru nepouštěla nikam bez dozoru i s vysvětlením.
Manželovi bych to teda určitě řekla, pokud teda máte normální vztah. Takové věci snad musí řešit rodiče společně. ![]()
@Fjodorka píše:
Nechat je chytit personálem.
to není špatný nápad, asi bych ho „zorganizovala“ ale i přesto bych zvážila tu návštěvu psychologa…ono tu u něj není tak hrozný, naopak, třena i dcerka řekne více než tobě, zakladatelko ![]()
@aleesha Co je na tom k divení? Na písku už s ní asi máma nesedí ![]()
@aleesha píše:
Sedmileté dítě smí ven samo?
no ono asi také záleží kde daná rodina bydlí, pokud bydlím v paneláku u hlavního tahu kde pořád něco jezdí, velké křižovatky a tak…tam bych se dítě bála pustit. Ale pokud bych bydlela v klidné oblasti a dítě bude řekněme vzdálené max nějakou vzdálenost, s mobilem bych ho pustila. Musí se naučit samostatnosti a hlavně také nebude chtít pořád mít mámu za zadkem
Mamči, strašně se stydím a jsem zoufalá
. Mám sedmiletou dceru, která se na hřišti běžně seznamuje s holčinami o dva tři roky staršími. Bohužel je tam parta holek, které chodí krást do zdejšího obchodu. Před prázdninami dceru zlákaly, aby šla s nimi, donesla si domů nějakou tyčinku a prý ona „jen“ hlídala a holky jí za to donesly tyčinky. Dceři jsem vyčinila, vysvětlila, že krást se nesmí, o pár dní později donesla pro změnu zase nějaké lízátko a to už jsem ji zlískala. Pak byly prázdniny, skoro celé léto jsme byly mimo domov, takže ty dotyčné holky neviděla. Dneska jsem ji vyhnala ven, ať se trochu vyvětrá, a přišla mi domů s nějakým pytlíkem šmoulů. Zase prý byla s těmi „kamarádkami“ (zjistila jsem, že jedna je dokonce z její třídy), pletly spolu náramky z gumiček a pak ty starší dostaly nápad, že se zase půjdou podívat do obchodu. Dcera tvrdí, že byla venku u vchodu a dělala náramek, a že prý jí holky ten pytlík donesly
. A já už ani nevím, jestli jí to můžu věřit. Sem tam občas se doma ztratí nějaká sladkost, nebo pár drobných. Vím, že to bere ona, i když vždycky zatlouká a pak se zoufale rozpláče. Ale já už z toho začínám být na prášky. Nevím co s ní. Nechci mít z dcery lhářku a zlodějku. Ona si myslí, že když bude dělat to, co po ní starší holky chtějí, tak bude v kolektivu oblíbená a nechápe, že ji jen zneužívají. Manželovi to ani nemůžu říct, protože by ji asi zabil, ale já fakt nevím, co s tím. Sama jsem kdysi v dětství ukradla v obchodě jesenku a dodnes si pamatuji, jak mi z toho bylo několik dní ouvej a půl roku mě tam nikdo nedostal. Od té doby jsem z krádeží vyléčená. Připadám si hrozně. Dětem se věnuji, starám se o ně, ale v téhle oblasti totálně selhávám a nevím si rady. Přemýšlela jsem nad nějakým psychologem, ale bojím se, abych jí nezpůsobila nějaké trauma tím, že se to bude probírat s někým dalším
