Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Boriska: Tak s tím samcem si mě pobavila
, taky něco podobnýho občas někdo prohodí a my je máme taky z IVF a taky páreček.
ahoj, naprosto Tě chápu a to mám doma jen jedno miminko
na druhou stranu i já se občas otočím za kočárem, zvlášť za těmi úplně malinkými novorozenci a rozněžním se
jinak vtíravé otázky taky miluju
(i když vlastně by mě občas zajímalo, jak to dvojmatky zvládají a stíhají
)co mě teda rožčilovalo nejvíc (v Praze, v mini městě skoro nikoho nepotkávám) bylo, když Julie po dlouhém řevu a kňourání konečně v tom kočáru zabrala a v tu chvíli se skoro vždy zjevila stará babka co zvýšeným hlasem začala pronášet nakukujíce do kočáru: ale copa to tu máme v tom kočáru?
to jsem fakt vraždila ![]()
Ahoj Efii,
zažívala jsem to taky. Přesně ty komentáře: „Takhle je to pěkný, ale domů bych to nechtěla.“ „No to je hrůza, že jo?“ „Jak to vůbec zvládáš?“ „Už se těš až jedno poběží tam a druhý jinam, hahaha!“ „A to je divný mít dvojčata né? To máte uměle?“ Dokonce jsem jednou slyšela i „upřímnou soustrast“. Některý lidi (i úplně cizí) by klidně strčili hlavu do korbičky a sahali na miminka. Jiný se za mýma zádama pustili do komentáře mojí osoby. Bývala jsem z toho vytočená do ruda. Nesnášela jsem ty řeči a ze začátku to těžko vydýchávala. Byla jsem unavená a procházka měla být odpočinek a místo toho jsem slyšela tohle. Navíc jsem nechápala a nechápu, proč bych měla být automaticky polozhroucená nebo si stěžovat, že mám děti (na který jsem se léta načekala). Řešila jsem to tak, že jsem nasadila přinaštvaný obličej a část dotěrů to odradilo. Ostatní jsem odrazila komentářem.
Ale častěji jsem potkávala milý lidi, který neměli takovéhle projevy a to bylo fajn.
sterezie píše:
když Julie po dlouhém řevu a kňourání konečně v tom kočáru zabrala a v tu chvíli se skoro vždy zjevila stará babka co zvýšeným hlasem začala pronášet nakukujíce do kočáru: ale copa to tu máme v tom kočáru?to jsem fakt vraždila
Presne
Naseho malyho zase spolehlive probudilo, kdyz jsem u kocaru promluvila ja, a mne se casto stavalo (bydlim v centru Prahy), ze se me nekdo ptal na cestu nekam
Takze kdyz jsem videla proti sobe po chodniku jet nekoho s mapou, kufrem apod., kolikrat jsem i presla na druhou stranu
protoze stacilo rict „tamhle doprava a porad rovne“ a dite bylo vzhuru ![]()
Nejseš divná, lidi jsou někdy děsný vtěrky, když jde o miminka, možná je u dvojčat ten podivný magnetismus ke kočárku dvojnásobný. ![]()
Je to podobný jako když někdo sahá těhulkám na břicho.
![]()
Holky, já jsem asi divná, ale mě třeba takhle pozornost cizích lidí nějak nevadí, spíš mě to možná i trochu těší, je hezké, když se všichni rozplývají, jak je malá roztomilá
.. Ale to,že tě štvou ty blbý kecy, to chápu..
Špageta: Taky potkávám spoustu milých lidi,co se třeba jenom usmějou a jen tak mrknou do kočárku ale pak stačí za procházku pár takovejch co jsem popisovala a je hned po náladě.. Už chodím taky s takovým přinaštvaným výrazem ![]()
efii píše:
Bulina : Tak ty jsou taky dobrý. Máme holčičku a chlapečka a většinou oblečený do modra a růžova a taky se pořád někdo ptá to jsou dva kluci?
To je dobrý!
Já mám dvě holky. Jako půlroční jsem je naložila do kočárku v růžový a bílý sukni. Sladší už být nemohly. Potkala jsem známou a ta na ně začala cvrlikat do kočárku. Za chvilku se otočila na mě a povídá: „To jsou ale hezký kluci!“ Já na to se smíchem: „Hele to jsou ale holky.“ a ona: „Jo? Kdyť nemají naušnice.“ ![]()
Já tedy s kočárkem a kolemjdoucími zatím zkušenost nemám (brzy bude
), ale taky musím přiznat, že nemám ráda, když někdo přijde a nečekaně mi začne hladit břicho
A do toho žvatlá
Nestává se to naštěstí tak často, ale stejně mi to vadí.
A víte co rozčílilo nejvíc mě?
Když jsem měla první nančané miminko v kočárku- byla jsme hrozně pyšná a mimo- jak jinak- a zastavila mě paní, jak mám krásnýho pejska a skoro mě nechtěla pustit, jen se bavila o mém čoklovi…
Nakonec řekla tak dojatě: to z něj ale máte radost, co?!
![]()
No dcery si ani nevšimla.....
No já teda nevim, ale asi je to jenom u Vás, mě teda do kočáru nikdo běžně nečumí a když tak se zeptá ![]()
popř.jen nakoukne a to mi fakt nevadí
jinak hele chápu, že je to nepřejemný, ale u mě by dotyční narazili …na otázky jé ale doma bych to mít nechtěla bych odpověděla něco ve smyslu já Vás taky ne
a na břicho bych si teda sahat nenechala už vůbec …
Příspěvek upraven 30.08.11 v 14:59
Tak ja uz chodim se sluchatkama v usich - ono to dost lidi odradi. A taky se po nikom nekoukam - mam pocit, ze pak vypadam min pristupna takovymto rozhovorum.
Ale vzdycky kdyz jdu po meste, tak si pripadam jak nejaky exponat v zoo.
No kazdopadne na otazky typu „to musi byt hrozny starat se o dve najednou“ odpovidam, ze ne, ze je to lehci jak s jednim ditetem. Kolikrat mi i prijde, ze ty lidi jsou zklamany, ze nejsem strhana matka
. A taky jim rikam, ze by nam spousta monomamin mohla zavidet
.
haha…to znám..zatím teda nemám špatný zkušenosti…spíš mě každej zastavuje a obdivuje a Všichni se ptaj, jestli se můžou podívat…v době chřipek odmítám a na sahání jsem alergická…jen od malých dětí mi to nějak nevadí…
co mi fakt vadí - ty kecy, jak to musí bejt strašný a že by to nechtěly a že mě litujou…na to odpovídám, že dvojčata jsou super a že já bych se s jedním asi nudila
jo a že maj holky náušnice a jsou oblečený do růžovýho a lidi se ptaj jestli to je páreček nebo kluci…tak to mě taky dostává… ![]()
jo a někde v nějakým časáku jsem tuším četla…že někoho už napadlo na kočár nalepit tabulku : Ano jsou to dvojčata! kluci! 8 měsíců! nemáme v rodině žádný dvojčata! ne nemůžete se podívat - chvátáme!
![]()
Tak s kočárkem budu jezdit až za pár týdnů, zatím mám jen zkušenosti s ošaháváním břicha. Naštěstí k tomu zatím mají tendenci jen známé (bydlím na malém městě) a nejprve se dovolí. Kdyby na mě chtěl chmatat někdo cizí, tak udělám scénu.
Kamarádka má dvojčata a říká úplně to samé jako ty. Malým je už přes půl roku a lidi to ještě nepřešlo. Z prvotního - jé, ty máš dvojčátka se to postupně změnilo na: Jé, ty ale vyrostli ![]()
Ale něco jiného to je od známých a něco jiného na velkém městě od úplně cizích lidí.