Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Myslím, že mám oproti vám výhodu, že díky tomu, že je chlap mimo, mozek ví, že stejně není komu je hodit na krk, tak to snáším tak nějak líp, než když byl doma a já věděla, že večer přijde. Ty hodiny do večera byly neuvěřitelně dlouhé
Teď jsem tak nějak klidnější a neječím tolik, jako dřív.
Mno nicméně držím palce, aby takových dní na zabití dětí nebo sebe
bylo co nejmn ![]()
Holky, díky.
Jo s dvouleťákem náručí a kočár tlačící před sebou to znám často, proto jsem ho prodala a jde sám nebo nesu. Je pravdou že ty 4 km v pohodě ujde, chodíme denně, takže není potřeba moc nosit pokud se nevztekne. ![]()
No a jinak.. já prostě to normálně dávám, ale když je toho moc a pár dní po sobě nemůžu… Před chvílí si šel vařit, ok - byl chvíli klid. Dostal se k pytlíku čaje a já vysávala celej koberec posypaný meduňkou. A to nemluvím o tom, že mi už asi 3/4 hod řve mňam, mňam a stojí u trouby. Peču kuře na oběd. ![]()
@PetiteFillette píše:
Myslím, že mám oproti vám výhodu, že díky tomu, že je chlap mimo, mozek ví, že stejně není komu je hodit na krk, tak to snáším tak nějak líp, než když byl doma a já věděla, že večer přijde. Ty hodiny do večera byly neuvěřitelně dlouhéTeď jsem tak nějak klidnější a neječím tolik, jako dřív.
Mno nicméně držím palce, aby takových dní na zabití dětí nebo sebebylo co nejmn
Ano, máš pravdu. Pokud je manžel na služebce a já vím, že prostě nepřijede a není jinýho řešení je to většinou víc v klidu.
Znám
Pomáhá si nevšímat. Píšeš, že se jim věnuješ pořád a přesto se vztekají a chovají se na zabití.. Takhle to někdy máme taky. Pomůže, když jdu vařit a nechám je, ať si hrají samy. Nebo jiná činnost, to je jedno co. Nejhorší je, když mají pro svoje výlevy obecenstvo, které reaguje. Takže nereaguju a za chvíli je klid, pak si zase můžeme hrát ![]()
@Krakatice88 píše:
ZnámPomáhá si nevšímat. Píšeš, že se jim věnuješ pořád a přesto se vztekají a chovají se na zabití.. Takhle to někdy máme taky. Pomůže, když jdu vařit a nechám je, ať si hrají samy. Nebo jiná činnost, to je jedno co. Nejhorší je, když mají pro svoje výlevy obecenstvo, které reaguje. Takže nereaguju a za chvíli je klid, pak si zase můžeme hrát
No pořád, v rámci možností. Taky u toho musím uvařit, vyprat a poklidit co je potřeba. Takže v těch chvílích je nechávám osudu a musí sami…
@Krakatice88 píše:
ZnámPomáhá si nevšímat. Píšeš, že se jim věnuješ pořád a přesto se vztekají a chovají se na zabití.. Takhle to někdy máme taky. Pomůže, když jdu vařit a nechám je, ať si hrají samy. Nebo jiná činnost, to je jedno co. Nejhorší je, když mají pro svoje výlevy obecenstvo, které reaguje. Takže nereaguju a za chvíli je klid, pak si zase můžeme hrát
To je pravda. Malej má teď vzdorovací období a jediné co opravdu pomáhá, je si nevšímat. Jinak mám děti naučené, že si hrají samy, mě to děsně neba totiž. Takže většinu času jsou hodní, ale stejně se těm scénám občas nevyhnu. Třeba na chodníku vedle hlavní silnice, kde co 5min projede těsně trolejbus, můžu těžko dělat, že ho nevidím, otočit se a jít si po svým
Takže to jsou pro nás kritické chvilky ![]()