Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Když dítě nechceš a přítel jo, tak byste se měli rozejít. Nebo co chceš dělat? Lámat to na sílu? To v tomhle případě opravdu nejde. Každý přece nemusí mít dítě, proč by to měl být problém?
@Serpentini On mě naštěstí do ničeho netlačí. Máme ještě pořád čas. Ano, nemít děti je taky varianta. Občas si ale říkám, že vzhledem k naší velké lásce by jsme mohli být fantastický rodiče. Nechci toho jednou litovat, ale s mým momentálním přístupem je mít dítě nemožné.
Třeba máš v podvědomí nějaký důvod a dá se s tím pracovat. I vůči přítelovi by to bylo fér.
Hele, fobie z dětí mi nepřijde jako dobrej základ pro to být úžasný rodič. To se na to radši vykašli. Zkazila bys život sobě a dost pravděpodobně taky svýmu partnerovi a tomu dítěti. Ale vyčkej času, třeba se to jednou obrátí
@Daisy86 ano, s tim naprosto souhlasim. Je mi sice ‚jen‘ 26, ale v tomto věku a v zamilovanosti bych očekávala, že se přistup změní. Bohužel tomu tak není… Partner o 9 let starší. Takže je logické, že by cca za 5 let dítě chtěl.
Psycholog, kouč apod. Tady to může hraničit s psychiatrickou poruchou - klasickými fobiemi, pak psychiatr (ale to až jako poslední). Žena, která dítě nechce, tu fobii nemá, ale prostě nechce dítě, protože k tomu má své praktické důvody - děti jí nic neříkají, není mateřský typ, prostě nezná biologické hodiny. Určitě to není kvůli tomu, že se bojí porodu, dětí a má strach z těhotenství a rozhodně si nedělá z vnitřního blbého pocitu těhotenské testy, když se chrání antikoncepcí…
Přítele bych se svým strachem seznámila, aby věděl, že máte úzkosti, což rozhodně není důvod se rozcházet, jak tu zaznělo. Váš problém není to, že děti nechcete, ale vnitřní strach - děti možná i tak chcete, ale hlava a mysl je prostě z toho strachy připos…
Tak 26 a 35, dlouhodoby vztah, a deti az za 5 let? On je taky moc nechce, co.
@PETRAKIM děkuji za tento komentář. Máte naprostou pravdu a lépe bych to nenapsala. Líbí se mi jak jste zmínila fakt, že žena která dítě nechce fobie nemá. U sebe mám problém, že pravděpodobně mám nejen strach a paniku, ale biologické hodiny prostě netikají…
@Lucie_Sx Chce a rád by je měl. Kariéristi jsme však oba. Nevadilo by mu dítě mít v pozdějším věku. Moji rodiče jsou od sebe skoro o 11 let a mají spolu krásný vztah. Otec mě měl pozdě, ale rozumíme si velice.
Příspěvek upraven 22.10.20 v 14:10
@Anonymní píše:
@PETRAKIM děkuji za tento komentář. Máte naprostou pravdu a lépe bych to nenapsala. Líbí se mi jak jste zmínila fakt, že žena která dítě nechce fobie nemá. U sebe mám problém, že pravděpodobně mám nejen strach a paniku, ale biologické hodiny prostě netikají…
Takže dítě ani nechceš. To potom už vůbec nerozumím tomu proč je pro tebe tvoje fobie problém. Nedělej si zbytečné starosti s něčím s čím nemusíš jen aby sis připadala „normální“.
Jestli máš fobii i vyloženě z děti tak by to asi nebylo nic dobré. Zkus si představit že máš dítě, pokud bys nedokázala ho milovat a pečovat o něj s láskou a radostí tak bych být tebou se spíš srovnala s tím že děti mít nebudeš. A dělat to jen kvůli příteli také není dobré. Maminka je totiž jen jedná a tomu by ses nevyhnula.
Fobie jsou důsledkem toho že má člověk zvýšenou hladinu úzkosti a neumí s ní moc zacházet a projeví se to v něčem po čem se to sveze.
Řešení samozřejmě existuje - a to důkladně propátrat svou psyché a porozumět jednak tomu, jak úzkost a fobie fungují a jak se s nimi dá pracovat a pokud je to navázané na něco tak osobního jako je rodina a rodičovství, tak stojí za to se taky kouknout, jestli tam u kořene nejou nějaké ošklivé věci z dětství.
Je výrazně bezpečnější mít na takový průzkum a následné hojení ran mít průvodce - psychoterapeuta či psychoterapeutku.
Pokud naznáš, že to je cesta kterou se chceš vydat- hlasuju za někoho kdo pracuje metodou zvanou gestalt.
Adresář těch, co to umí je zde
Chci se Vám svěřit s mým problémem který pro někoho může byt směšný či banální, ale dost mi komplikuje život. Už od raného věku mám fobii z těhotenství, dětí, těhotných žen a o porodu ani nemluvim… Antikoncepci beru již spoustu let, velice zodpovědně, ale neustále si dělám těhotenské testy (jen tak pro klid).

Představa těhotenství je pro mě tak nepřijatelná, že jsem vyloženě hysterická každý měsíc. Dokážu se vystresovat až do fyzické sugesce.
Problém je ten, že mám milujícího přítele který by jednou miminko určitě chtěl. Je to muž mého života, ale nevím, jak se dostat přes tuto vyloženě FOBII.
Neznáte někoho, kdo má podobný problém? Měla jsem krásné dětství a milující rodiče. Nejde mi do hlavy odkud můj problém může pocházet…