Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Mela jsem Gad a nechala to zajít daleko, kdybych to resila vcas, tak by se to bez léků asi obešlo. Po dvou letech úzkostí, mizerneho spánku plného nočních mur a nechuti zit jsem se dostala k psychiatrovi a dostala hned 4 druhy antidepresiv, ktere jsme postupne do pul roku odbourali. Zabralo to hned. Ty poslední nenavykovy bych brala dyl, ale otěhotněla jsem a celý muj život se jako zázrakem vylepšil, tak už jsem je taky pak nebrala a jen dochazela na kontroly. Hold asi nejvíc záleží na tom, jak moc je to u tebe vazne. Člověk je uzkostny protoze neumí pracovat se svými myslenkami a nebo zije způsobem života, který ho příliš vyčerpává. Jestli je ti vesměs pořád mizerne, tak jenom terapie asi stačit nebude.
@Klidna
No jako denně mám strach ale funguji.
Já bych se těm lekum fakt moc chtěla vyhnout. A jakého dr jsi měla. Je z Prahy ?
Ahoj, gad mám už 12 let, ad jsem dohromady brala cca 3 roky. Asi pomůžou z nejhoršího, ale jinak mi jejich užívání nevyhovuje. Zvládnout to bez nich je ta těžší cesta a není pro každého, ale jde to. Jak sama píšeš, úzkostné poruchy se jen tak zbavit nedá (ona se spíš občas na nějakou dobu utlumí), ale dá se s tím naučit žít, včas rozeznávat panický záchvat. I po tolika letech si ale vždy pomyslím, co když teď je to „doopravdy“, takže je to fakt těžké. Děti mám tři, v těhotenství to bylo vždy spíše lepší, to po porodu to není lehké, ale za děti jsem ráda, protože mi pomáhají odpoutat pozornost a to je při panice ideální pomoc. Jestli máš ale celkově nějakou stresovou životní situaci, tak si raději nech pomoct. Na tohle univerzální rada neexistuje, někdy se dá spouštěč snadno odhalit a zlikvidovat, někdy se člověk v sobě musí hrabat hodně dlouho a hluboko. Mně moc pomáhá modlitba například…Držím palce
Ano je z Prahy. Petr Kubej, ulice je myslím Zitomirska. Na netu se dá sehnat kontakt. Je trochu svérázný, ale léky zrejme umi předepsat vyborne. Na prvním sezení se něco plati, ale pak už ne. Dela i hypnozu, když se na to budeš cítit. Po telefonu bývá trochu neprijemny
, osobne už je fajn. Já se k němu dostala přes kamarada, kterému taky pomohl.
My totiž tvůj stav těžko můžeme posoudit. Důvod proc jsem tak dlouho otalela s léčbou byl ten, že už jsem na tu úzkost byla tak zvykla, že jsem myslela, že je to normální, že to ke me patří, že jsem to ja a musím s tim zit. A pak když zabraly léky, jsem stejne porad čekala, kdy se ty hrozny stavy vrátí. Uběhl týden a ono furt nic. Doktor se smal, že už se to nevrátí, vlastne jsem tomu nemohla uvěřit. Už je to přes rok a když občas spatna nálada je, neda se to s drivejskem srovnat. Nechápu jak jsem mohla zit v takovém pekle. Ať už s léky nebo bez, hlavně to res s odborníkem.
Ahoj já mám ten sami problém mám úzkosti mám strach sama o sebe ze se mi muže něco stát při uzkostech se začnu klepat čelí tělo jako kdybych měla zimnici rozbuši jse mi srdce bolesti hlavy únava mám strach ze samoty mám dvě děti jednomu je 18 m druhymu 9 let ten menší je moc ječi od rána di večera nevím zda to není stoho vicerpanost dekuju za odpověď
@Monca demeterova
A jak dlouho to mas.
Já rok a denně jsem ve strachu takže peklo. Ale vím ze léky tedy antidepresiva to nevyřeší za mě jen útlumi.
Já mám strach ze strachu takže jsem v tom strachu pořad.
Zkus jako já koupit si aspoň magne b6 a draslík.
Vím ze strach prameni z malého sebevědomí a já se tomu strachu oddávam. Což ze špatně a vím to. Ale ten boj to změnit je peklo. Ale chci to dokázat protože chceme i miminko.
Já to mám dva roky pocit je to šílení jako beru magne B6 ale jen krátce tak uvidím jestli to zabere jinak jsem začala jist 3 banány dene zapojila jsem ovoce i jiné no já si to dělám i sama něco mě zaboli tak hned se uzavru do sebe a myslím na to ze to mužů taky dostat nějakou nemoc…objevilo jse mi to po porodu
Trápila jsem se dost dlouho - tak možná deset let, až už jsem v podstatě nežila a jen se bála. Mým plánem bylo nevycházet z domu, aby se nemohlo NIC stát. Uměla jsem vymyslet i nebezpečí a situace, které vůbec nemůžou nastat. PO deseti letech trápení a omezování své rodiny jsem odkráčela k psychiatře a hned první léky zabraly. Po několika měsících mi ještě při nějaké kontrole našel lékař něco na štítné žláze a nechal mě vyšetřit. Teď mám léky na štítnou žlázu, které vyřešily i psychiku a brnění a bolest v končetinách. Antidepresiva už neberu, protože se skutečná příčina mých problémů vyřešila. Ale paní psychiatře jsem vděčná, protože ta první skutečně zlepšila kvalitu mého života … OS.
@Anonymní píše:
Trápila jsem se dost dlouho - tak možná deset let, až už jsem v podstatě nežila a jen se bála. Mým plánem bylo nevycházet z domu, aby se nemohlo NIC stát. Uměla jsem vymyslet i nebezpečí a situace, které vůbec nemůžou nastat. PO deseti letech trápení a omezování své rodiny jsem odkráčela k psychiatře a hned první léky zabraly. Po několika měsících mi ještě při nějaké kontrole našel lékař něco na štítné žláze a nechal mě vyšetřit. Teď mám léky na štítnou žlázu, které vyřešily i psychiku a brnění a bolest v končetinách. Antidepresiva už neberu, protože se skutečná příčina mých problémů vyřešila. Ale paní psychiatře jsem vděčná, protože ta první skutečně zlepšila kvalitu mého života … OS.
Muzu se zeptat jaký antidepresiva to byla? Já proste neumím přepnout říct si ze ten strach si dělám sama. Neumím ani na minutu být v klidnou.
Nechci prave chemii ???? ![]()
Já jsem dostala přípravek Elicea - taky jsem strašně nechtěla chemii, ale pak jsem si uvědomila, kolik chemie do sebe nacpu v souvislosti se zablokovaným krkem ( součást problému ) proti migréně (taky součást problému ) a nakonec se ukázalo, že ta Elicea je ve skutečnosti to nejmenší zlo, protože mě zbavila těch ostatních léků. A nejlepší na tom bylo, že jsem se dokázala (vědomě ) dostat ve způsobu myšlení až do doby, kdy jsem myslela jako normální zdravá holka a s normálním přístupem k životu. Jsem své psychiatře skutečně vděčná, i když si uvědomuji, že jsem měla štěstí, že se to povedlo hned na první pokus.
Ale proč jsem vůbec psala, na tohle téma je to, že deprese, úzkosti a vůbec psychika může souviset i s jinými diagnozami - v mém případě s hypofunkcí štítné žlázy…
@Anonymní píše:
Já jsem dostala přípravek Elicea - taky jsem strašně nechtěla chemii, ale pak jsem si uvědomila, kolik chemie do sebe nacpu v souvislosti se zablokovaným krkem ( součást problému ) proti migréně (taky součást problému ) a nakonec se ukázalo, že ta Elicea je ve skutečnosti to nejmenší zlo, protože mě zbavila těch ostatních léků. A nejlepší na tom bylo, že jsem se dokázala (vědomě ) dostat ve způsobu myšlení až do doby, kdy jsem myslela jako normální zdravá holka a s normálním přístupem k životu. Jsem své psychiatře skutečně vděčná, i když si uvědomuji, že jsem měla štěstí, že se to povedlo hned na první pokus.
Já se bojím toho zhoršení při bráni A.D. Hlavně já mám problém ze myslím na strach tak si ho vyvolam a neumím si říct kašli na to. Je to jak reflex nejde i ovládnout.
Strašně chci být jako dřív. Nemyslet na to. Přece to musí jit ach jo.
Hezky den všem,
Již rok trpím generalizovanou uzkostnou poruchou. Začalo to šokem a pak jsem se bála všeho.
Antidepresiva jsem zkoušela a vždy bylo zhoršení a pak se to ustálilo jako před léčbou.
Psychoterapie také byli. Tvrdil mi psychoterapeut ať se do toho strachu vydávám pořad a pořad abych si zvykla na strach.
Jenze ten strach jebtak velký ze vás vše bolí krupe pak v kostech a brni končetiny a jsou stažené. A to mne děsí ze sí tím něco způsobím a nikdy to nezmizí. Mate některá zkušenost.?
Navíc manžel by chtěl miminko ale mám strach abych mu neublížila. Myslím ne fyzicky ale tím duševním stavem uvnitř v brisku.
Strach je to ze strachu takže neustálý strach. Mate některá zkušenost. Jde to i bez A. D. Všude čtu horory ze se toho pak člověk nezbaví když je to dlouho. Děkuji všem.