Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Hádka v rodině. Kdo má pečovat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.4.21 14:22
@Anik píše:
A ještě si dovolím jen údiv…tohle je to manželství v dobrém i zlém? takto to všechny schvalujete? vezmu si chlapa, ten onemocní, fyzicky už se o něj nezvládnu starat, tak se nechám ukecat dcerou a zdrhnu, aníž bych se postala o muže jinak, když mi hlava funguje? Já jsem sama, nikdy né vdaná,,, a asi jsem i ráda, že jsem do něčeho takového, nikdy ani nelezla. Obecně se tady na emiminu na manželství pějou ódy,,, a ono je to celé jenom fraška, kdyžbyste se do jedné klidně zachovaly takto.To ta teta opravdu v pohodě odjela s dcerou a manžela tam nechala? hlava jí funguje, psala zakladatelka, jen se znovu ujišťuju,,,protože mi to tak asi nepřipadá.
Otázka synů je otázka jiná, prvotně se má starat partner, proto to manžeslství asi i existuje, ne? pokud by teta byla i mentálně jinde, je to jiné, ale jestli ne, tak to celé padá na její hlavu, v závěsu s její povedenou dcerunkou.
Proboha, umíš číst? Ta manželka se to snažila řešit se syny, ale oni řekli, že to je její věc. Jak se má sama o manžela starat? Proboha vždyť je jí přes 80 let 
A ona v pohodě neodjela s dcerou, ona se z toho zhroutila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 14:32
@Anik píše:
@Zlatývoči
co si paní asi myslela, když si pána ve svých cca 70 letech brala, že? To teda byla asi senilní už tehdy. Můj názor zůstává stejný,,,v 70 byli čiperky na svatební juchání, pak se pán zhoršoval, postupně, nebylo to ze dne na den!!!,,,ale na řešení už jsou zase najednou staří. Dobrej přístup a manželství je opravdu kvalitní instituce!!!
Kolik máš okolo sebe lidí ve věku 70-80 let? Věř, že já několik párů znám a každý rok je znát. Někdo je na tom hodně zdravotně špatně už v těch 70, někdo v 70 ještě juchá. Že bude juchat v 80 už je méně pravděpodobné a že bude schopen se postarat o dementního ležáka je teda ale hodně, hodně nepravděpodobné, spíš vyloučené.
Ono je těžké dát manžela po 15 letech do ústavu, paní ztratila nadhled, na rozdíl od synů, kteří ho měli mít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 14:32
@Anik píše:
@Zlatývoči
co si paní asi myslela, když si pána ve svých cca 70 letech brala, že? To teda byla asi senilní už tehdy. Můj názor zůstává stejný,,,v 70 byli čiperky na svatební juchání, pak se pán zhoršoval, postupně, nebylo to ze dne na den!!!,,,ale na řešení už jsou zase najednou staří. Dobrej přístup a manželství je opravdu kvalitní instituce!!!
No dej si tam těch vykřičníků alespoň 10 
prarodiče 80 + mám, v péči jsme měli ležící babičku do 91 let. To opravdu není fyzicky a psychicky možné, aby se pani 80+ naplno starala o nemohoucího partnera 
. Proto se také zhroutila. Co bylo před 15 lety není teď, nejuchá už ani jeden. Stárnou a slábnou oba, nejen pán.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.21 14:34
@Anik píše:
Nevím jestli to chápu správně, ale sestřenice s tetou odjely, nemocného starého člověka tam nechaly samotného a jen zavolaly jeho dětem, ať se starají? jestli je to tak, tak je ta sestřenice normální? to je prostě hovadské chování. Předně by se prostě měla postarat manželka/manžel, a to prostě zajištěním péče, pokud sama nemůže… zařídit ústav, pečovatelku apod… a to mělo u vás proběhnout už dávno. Jednání sestřenice absolutně nechápu,,,pokud se chtěla pustit do řešení věci, tak ok, ale jako dospělý člověk, né takto.Ti synové, jasně, že se mají starat,,,a nešlo se s nima normálně domluvit, než si dědu pořád slovně přehazovat a hádat se,,,buďto umístěním do ústavu nebo tu pečovatelku? Mně to jednání prostě připadá strašné, asi teda oboustranně. Ze strany sestřenice byla snaha, ale ten poslední krok, který udělala, tedy opravdu neschvaluju. Nechat tam staříka a teď se teda zajímá kde skončil. Chm. Tak snad obvoďák by měl vědět, zkusila bych to tam. Zkrátka když to převedu na sebe a já byla na místě těch synů, tak byť bych měla asi sama trošku máslo na hlavě, i když píšeš, že k doktorovi jezdili, jen ta celodenní péče nejde /mimochodem to u málokterého pracujícího, já bych to taky nedala,,,ale jsou jiná řešení/,,, tak bych s vaší milou sestřenicí opravdu skončila a nebavila se s ní, neměla bych jaksi důvod. Nechápu prostě, proč místo toho, aby od něj utekly, ho nedaly do ústavu samy,,,k tomu syny nepotřebují, stačí peníze, snad má pán důchod,,,a mělo se hledat už dřív, protože je asi dost plno.
Ano, tak to bylo. Veškeré snahy ignorovali, i když je varovala, že to tak může skončit.
Ona to brala tak, že i její máma akutně potřebovala pomoc a kdyby nebyl covid, vzala by ji do špitálu.
Pro ni se ona postarala svou mámu a oni o svého tátu.
- Citovat
- Upravit
7.4.21 14:36
@safina píše:
Kolik máš okolo sebe lidí ve věku 70-80 let? Věř, že já několik párů znám a každý rok je znát. Někdo je na tom hodně zdravotně špatně už v těch 70, někdo v 70 ještě juchá. Že bude juchat v 80 už je méně pravděpodobné a že bude schopen se postarat o dementního ležáka je teda ale hodně, hodně nepravděpodobné, spíš vyloučené.
Ono je těžké dát manžela po 15 letech do ústavu, paní ztratila nadhled, na rozdíl od synů, kteří ho měli mít.
ono tady se pořád píše „dát pána do ústavu“, to není také vůbec jednoduché, ten pán s tím musí souhlasit! a pokud on nechce, přes to nejede vlak - no je ještě možné přes soud vyřídit nesvéprávnost, ale je to šíleně složité a je to běh na dlouhou trať
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.21 14:37
@Anik píše:
@Zlatývoči
co si paní asi myslela, když si pána ve svých cca 70 letech brala, že? To teda byla asi senilní už tehdy. Můj názor zůstává stejný,,,v 70 byli čiperky na svatební juchání, pak se pán zhoršoval, postupně, nebylo to ze dne na den!!!,,,ale na řešení už jsou zase najednou staří. Dobrej přístup a manželství je opravdu kvalitní instituce!!!
Asi si myslela, že spolu prožijí ještě hezké roky. Což se stalo. Ale teď už prostě není možné, aby o něj pečovala. Sama se obtížně pohybuje, špatně vidí…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.4.21 14:37
@stinga píše:
ono tady se pořád píše „dát pána do ústavu“, to není také vůbec jednoduché, ten pán s tím musí souhlasit! a pokud on nechce, přes to nejede vlak - no je ještě možné přes soud vyřídit nesvéprávnost, ale je to šíleně složité a je to běh na dlouhou trať
Ano, to je další věc. On pochopitelně do ústavu nechce.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.4.21 14:39
@NinaU. píše:
A to neslo udělat bez jejich souhlasu? Souhlasím s komentářem Anik, nechat tam manžela samotného napospas a doufat, ze se synové vzpamatuji, to mi přijde otřesné. A za tu dobu jako tetě nechybí?
Nenechaly ho „napospas“.
Teta - paní víc než osmdesátiletá - nutně potřebovala pomoc. Té se jí dostalo od její dcery. Už se nemohla o manžela starat.
Takže tam byli dva staří lidé, kteří potřebovali pomoc. O tetu se postarala její dcera, o něj synové. Tak to prostě je.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.4.21 14:41
@Zlatývoči píše:
No dej si tam těch vykřičníků alespoň 10
Přesně tak. Dva senioři potřebovali pomoc. Teta už skoro nevycházela ven. Sestřenice na to ty syny opakovaně upozorňovala.
- Citovat
- Upravit
7.4.21 14:45
Takže mně je cca 70, zamiluju se, beru si za manžela taky sedmdesátníka. Jupííí. A vůbec nepřemýšlím co a jak bude dál, že nám fakt není 20. Pak se manžel začne POSTUPNĚ zhoršovat, já taky nemládnu, a já pořád nic neřeším, řeknu to synům, ti jsou proti ústavu, pomůžou „jen“ vozením k lékaři apod., tak to nechám být, ať teda rozhodují oni. Místo toho, abych byla dospělá, když jsem měla v tomto věku koule na svatbu a řešila to sama. Synům se zpovídat přece absolutně nemusím, jejich svolení taky na nic nepotřebuju, oni nesouhlasí s ústavem, ale já nejsem blbá a vím, že to do budoucna jinak nepůjde, tak přece začnu hledat,,, klidně pro nás oba s manželem nějaký pečovatelák apod., ať společně dožijeme tam. Za ten rok či dva nebo jak dlouho jsem ho už mohla mít. Místo toho jedu nadoraz, zdraví si u toho sama zničím, hádám se s klukama, do toho moje dcera, tak se nakonec na toho manžela vykašlu úplně a odjedu k dceři, když už jsem se silami na dně. Tak hlavně že jsou teď všichni happy.
Lidi by u té velké lásky měli přemýšlet. I v 70. Škoda, že její dcera neměla aspoň rozum, aby je navedla trošku jinam. Aby to nemusely řešit takhle.
K otázce koho jsem dochovala já,,,tak já ne. Moje mamka dochovala dědu, svýho otce, já tam občas dojížděla, bylo to poměrně peklo, on byl pak i trošku zlý, hrál si na ležáka, ač by úplně nemusel být,,,ovšem bohužel, já jí víc pomoct nemohla,,,nemohla jsem seknout s prací. Tak to zvládla sama s mým otcem… ale dobrovolně, o ústavu se u nás taky mluvila, ale mamka byla šedesátník, tak to dala. Pak tedy děda zemřel, pak otec zemřel, mamka v reakci na to mrtvička, na půl těla ochrnutá. Měla před rehabkama, domluvený rehabilitační ústav, brácha pro ni začal pridělávat pokoj v jejich domě, a že bysme si ji střídali,,,ale jen pokud bych u toho mohla chodit do práce,,, jsem sama s dcerou, bez práce být nemůžu. No k ničemu z toho nedošlo, mamka to vzdala ještě v té nemocnici. Takže takovou zkušenost mám teda jen s tím dědou a vím, že to je zlý, často peklo, že se synové nemohli fyzicky starat, chápu, tam bylo nasnadě jiné řešení. A pokud oni byli proti ústavu, tak v pudu sebezáchovy přece ta ženská měla přemýšlet. Fakt by mě zajímalo, kde byla tehdy sestřenice…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.21 14:47
@Anik píše:
Takže mně je cca 70, zamiluju se, beru si za manžela taky sedmdesátníka. Jupííí. A vůbec nepřemýšlím co a jak bude dál, že nám fakt není 20. Pak se manžel začne POSTUPNĚ zhoršovat, já taky nemládnu, a já pořád nic neřeším, řeknu to synům, ti jsou proti ústavu, pomůžou „jen“ vozením k lékaři apod., tak to nechám být, ať teda rozhodují oni. Místo toho, abych byla dospělá, když jsem měla v tomto věku koule na svatbu a řešila to sama. Synům se zpovídat přece absolutně nemusím, jejich svolení taky na nic nepotřebuju, oni nesouhlasí s ústavem, ale já nejsem blbá a vím, že to do budoucna jinak nepůjde, tak přece začnu hledat,,, klidně pro nás oba s manželem nějaký pečovatelák apod., ať společně dožijeme tam. Za ten rok či dva nebo jak dlouho jsem ho už mohla mít. Místo toho jedu nadoraz, zdraví si u toho sama zničím, hádám se s klukama, do toho moje dcera, tak se nakonec na toho manžela vykašlu úplně a odjedu k dceři, když už jsem se silami na dně. Tak hlavně že jsou teď všichni happy.Lidi by u té velké lásky měli přemýšlet. I v 70. Škoda, že její dcera neměla aspoň rozum, aby je navedla trošku jinam. Aby to nemusely řešit takhle.
K otázce koho jsem dochovala já,,,tak já ne. Moje mamka dochovala dědu, svýho otce, já tam občas dojížděla, bylo to poměrně peklo, on byl pak i trošku zlý, hrál si na ležáka, ač by úplně nemusel být,,,ovšem bohužel, já jí víc pomoct nemohla,,,nemohla jsem seknout s prací. Tak to zvládla sama s mým otcem… ale dobrovolně, o ústavu se u nás taky mluvila, ale mamka byla šedesátník, tak to dala. Pak tedy děda zemřel, pak otec zemřel, mamka v reakci na to mrtvička, na půl těla ochrnutá. Měla před rehabkama, domluvený rehabilitační ústav, brácha pro ni začal pridělávat pokoj v jejich domě, a že bysme si ji střídali,,,ale jen pokud bych u toho mohla chodit do práce,,, jsem sama s dcerou, bez práce být nemůžu. No k ničemu z toho nedošlo, mamka to vzdala ještě v té nemocnici. Takže takovou zkušenost mám teda jen s tím dědou a vím, že to je zlý, často peklo, že se synové nemohli fyzicky starat, chápu, tam bylo nasnadě jiné řešení. A pokud oni byli proti ústavu, tak v pudu sebezáchovy přece ta ženská měla přemýšlet. Fakt by mě zajímalo, kde byla tehdy sestřenice…
Tetě je víc než osmdesát, už to taky není, co bývalo.
- Citovat
- Upravit
7.4.21 14:52
@Anik proč tě zajímá, kde byla tehdy sestřenice? ta s tím velice nemá moc společného - a že synové byli proti ústavu, je úplně irelevantní
pán je proti ústavu, a nikdo nikoho v dnešní době nemůže umístit bez jeho svolení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 15:01
Já se jen ptám, proč to ta teta neřešila dřív. Nic nebylo ze dne na den. Na všechno byl čas. Brali se jako sedmdesátníci. Museli počítat s problémy. Na syny ať se nevymlouvá, to je alibismus, ti za ně zodpovědní nejsou. Vzali se oni dva, začali nový život, měli o něm přemýšlet. a všechno řešit dokud to šlo. Anebo si mysleli, že se vezmou, ale starost o jejich nový život bude pouze na ostatních? proč? Asi by takto staří lidé neměli uzavírat sňatek. nebo jen přes psychotesty.
Pán s ústavem musí souhlasit, to je pravda. Ale kdyby šli spolu do pečovateláku, to ta teta nemohla s ním vykomunikovat? to se brali z velké lásky na první pohled a měli růžový brejle? to snad ne. Když viděla, jak to s ním jde z kopečka. Kde byla její dcera, aby přispěla radou? Prostě všichni to nechali být, jeli jak to šlo, synové pomáhali jen jak mohli, tím doprovodem k lékaři, a protože byli proti ústavu, tak se k tomu všichni upnuli a nedělal nikdo nic. Teda kromě tety, která to odnesla na zdraví,,,ale právě ta to měla hlavně ve svých rukách. Všichni víme, kdo je krkem manžela,,,kor pár let po svatbě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.21 15:06
@Anik píše:
Já se jen ptám, proč to ta teta neřešila dřív. Nic nebylo ze dne na den. Na všechno byl čas. Brali se jako sedmdesátníci. Museli počítat s problémy. Na syny ať se nevymlouvá, to je alibismus, ti za ně zodpovědní nejsou. Vzali se oni dva, začali nový život, měli o něm přemýšlet. a všechno řešit dokud to šlo. Anebo si mysleli, že se vezmou, ale starost o jejich nový život bude pouze na ostatních? proč? Asi by takto staří lidé neměli uzavírat sňatek. nebo jen přes psychotesty.Pán s ústavem musí souhlasit, to je pravda. Ale kdyby šli spolu do pečovateláku, to ta teta nemohla s ním vykomunikovat? to se brali z velké lásky na první pohled a měli růžový brejle? to snad ne. Když viděla, jak to s ním jde z kopečka. Kde byla její dcera, aby přispěla radou? Prostě všichni to nechali být, jeli jak to šlo, synové pomáhali jen jak mohli, tím doprovodem k lékaři, a protože byli proti ústavu, tak se k tomu všichni upnuli a nedělal nikdo nic. Teda kromě tety, která to odnesla na zdraví,,,ale právě ta to měla hlavně ve svých rukách. Všichni víme, kdo je krkem manžela,,,kor pár let po svatbě
Teta taky potřebovala pomoc, je jí víc než osmdesát let.
Doprovod k lékaři prostě někdy nestačí.
Byli tam dva senioři, kteří potřebovali pomoci. Sestřenice pomohla matce, oni museli otci.
- Citovat
- Upravit
7.4.21 15:07
To byla spíš jen taková řečnická, že se měla zajímat dřív, dokud to mělo řešení. Taky jsem s mamkou řešila péči o dědu, v rámci teda svých možností, ale mluvily jsme o tom až až.
Na ty syny se všichni sesypaly, právě proto, že byli proti ústavu,,,ale za mě je to taky nepodstatná informace, to tu říkám celou dobu, že synů se na nic nemusím ptát přece.
Mně je těsně pod 50, a bohužel se neumím vžít do myšlení 70+ čerstvě po svatbě, co si jako myslí, že bude s jejich životem, nechápu že neměli žádné plány, zadní vrátka, nějaký plán…no jak říkám, nemžu toto pochopit…v tomto věku přece nad ničím jiným nepřemýšlím /záměrně trošku přehnané/. A tam to celý začalo. Chovali se asi jako free novomanželé a žádné plány, žádné řešení,,,nevím, nechápu to. Nechali to dojít daleko, všichni, ale hlavně ta teta, která byla dlouho evidentně čipernější…
@stinga píše:
@Anik proč tě zajímá, kde byla tehdy sestřenice? ta s tím velice nemá moc společného - a že synové byli proti ústavu, je úplně irelevantní
pán je proti ústavu, a nikdo nikoho v dnešní době nemůže umístit bez jeho svolení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
