Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ty zvuky mohou být projevem úzkosti. Pomáhá mu to tlumit úzkost. V podstatě to může být zlozvyk. Nebo prostě jen hrozně rád pracuje se svým hlasem. Je muzikální? Dej ho na nějaký beat box kroužek a tam se může učit vyluzovat zvuky organizovaně. Třeba ho to jednou bude živit. Takový Strýček Jedlička ![]()
@samantafox píše:
Ty zvuky mohou být projevem úzkosti. Pomáhá mu to tlumit úzkost. V podstatě to může být zlozvyk. Nebo prostě jen hrozně rád pracuje se svým hlasem. Je muzikální? Dej ho na nějaký beat box kroužek a tam se může učit vyluzovat zvuky organizovaně. Třeba ho to jednou bude živit. Takový Strýček Jedlička
Úzkost podle mě ne. Je to v rámci hry.
Je robot a vydává „robotí“ zvuky, pak je tenista a vydává daně zvuky, pak jede na motorce, pak pozoruje pády asteroidů a ty mají taky zvuky.
@Anonymní píše:
Ne.
Ale je možné, že má nějakou poruchu. Vždyť manžel utíká z domu a tvoje druhé dítě je radši zalezlé v pokoji.
@Anonymní píše:
Taky jsem si myslela, ale prý ne.
A v kolika byl vyšetřován a kým? Ve škole jsou s ním spokojený?
@samantafox píše:
Ty zvuky mohou být projevem úzkosti. Pomáhá mu to tlumit úzkost. V podstatě to může být zlozvyk. Nebo prostě jen hrozně rád pracuje se svým hlasem. Je muzikální? Dej ho na nějaký beat box kroužek a tam se může učit vyluzovat zvuky organizovaně. Třeba ho to jednou bude živit. Takový Strýček Jedlička
Tohle docela sedí na mého syna. Nikdy mě nenapadlo o tom přemýšlet tímto směrem. Tak díky za tip.
Mně vrtá hlavou, jak se tak poměrně velcí kluci boji být sami…
To mají už další společný znak.
Holky mají zvlášť pokojíček a každá spí sama tak cca od tří let.
Rovněž to tedy vnímám jako znak úzkosti, který se přetavil v jakýsi zlozvyk.
Každé dítě se nějak projevuje, ale tak velcí kluci už by se měli dokázat ovládat.
Měli by dokázat vysvětlit čeho se bojí. Čeho se vlastně bojí ve vlastním pokoji?
Vadilo by mi a dávno bych řešila, čeho se dítě bojí v tak bezpečném prostředí, jako je domov.
Takže tohle by stálo za to to probrat s dětským psychologem.
Navíc, pokud to ve škole nedělá a tam se dokáže ovládat, tak něco je doma spouštěč.
Náš syn to taky dělá, teď je ve 3.tř. Má teda poruchu pozornosti, bez hyperaktivity. Myslím, že si tím nějak kompenzuje vnitřní přetlak z přemíry podnětů (z lidí, učiva, přílišného světla…vadí mu dost věcí). Nejhorší, že neustále vydává zvuky fistulí, takové vysoké pištivé, to mě berou všichni čerti…Kolikrát musím jít dělat něco ven na zahradu, abych se zregenerovala…Vadí to samozřejmě i učitelce ve škole, což se ji nedivím
@Anonymní píše: Úzkost podle mě ne. Je to v rámci hry.
Je robot a vydává „robotí“ zvuky, pak je tenista a vydává daně zvuky, pak jede na motorce, pak pozoruje pády asteroidů a ty mají taky zvuky.
Ale tak velký kluk už by se měl umět ovládat. Navíc pokud se od něj odvrací otec a sourozenec, tak by to měl vědět, jak moc to ostatní může obtěžovat - na to reaguje jak?
Sourozence chápu, to je dítě, navíc v pubertě, dospělého otce nechápu.
Pokud není schopný se sklidnit a ovládat, tak přeci otec nemůže reagovat útěkem.
@Anonymní píše:
Náš syn to taky dělá, teď je ve 3.tř. Má teda poruchu pozornosti, bez hyperaktivity. Myslím, že si tím nějak kompenzuje vnitřní přetlak z přemíry podnětů (z lidí, učiva, přílišného světla…vadí mu dost věcí). Nejhorší, že neustále vydává zvuky fistulí, takové vysoké pištivé, to mě berou všichni čerti…Kolikrát musím jít dělat něco ven na zahradu, abych se zregenerovala…Vadí to samozřejmě i učitelce ve škole, což se ji nedivím
A co teprve ostatní děti, že?
@topazio píše:
Ale je možné, že má nějakou poruchu. Vždyť manžel utíká z domu a tvoje druhé dítě je radši zalezlé v pokoji.
Ano, moje pubertální dítě je v posledních měsících zalezle u sebe. Což mi opravdu nepřijde jako porucha. To je prostě puberta.
A že manžel toho má jednou za čas dost a odjede? To mi taky přijde jako normální. Manžel odjede na chalupu, kde buď relaxuje na zahradě, nebo jde za kamarády. Za mě to je v pořádku.
Já kluka servu, vyhrozim mu a zamknu se v obýváku. Co je horší?
@Trojlístek jemu nevadí pokoj jako takový, ale samota. Nechce být sám.
Bojí se tmy, hlasitých zvuků, ticha a pak má různá období. Duchy, zombie, klauny, mimozemšťany, vrahy… Podle toho, o čem se baví kluci ve škole…
@Trojlístek píše:
Ale tak velký kluk už by se měl umět ovládat. Navíc pokud se od něj odvrací otec a sourozenec, tak by to měl vědět, jak moc to ostatní může obtěžovat - na to reaguje jak?
Sourozence chápu, to je dítě, navíc v pubertě, dospělého otce nechápu.
Pokud není schopný se sklidnit a ovládat, tak přeci otec nemůže reagovat útěkem.
Sourozenec se odvrací, protože je v pubertě. Dřív to bylo v pohodě, ale aktuálně jsme trapní všichni včetně psa.
Jasně, že mu chlap neřekne „štveš mě, jedu pryč“.
Ale mně pak řekne, že si to ticho opravdu užil a ani jsme mu nechyběli. A ne, nemyslí to nijak zle.
@Anonymní píše:
Ano, moje pubertální dítě je v posledních měsících zalezle u sebe. Což mi opravdu nepřijde jako porucha. To je prostě puberta.
A že manžel toho má jednou za čas dost a odjede? To mi taky přijde jako normální. Manžel odjede na chalupu, kde buď relaxuje na zahradě, nebo jde za kamarády. Za mě to je v pořádku.
Já kluka servu, vyhrozim mu a zamknu se v obýváku. Co je horší?@Trojlístek jemu nevadí pokoj jako takový, ale samota. Nechce být sám.
Bojí se tmy, hlasitých zvuků, ticha a pak má různá období. Duchy, zombie, klauny, mimozemšťany, vrahy… Podle toho, o čem se baví kluci ve škole…
Manžel se zrelaxuje, puberťák raději uteče. Ty kluka seřveš a zamkneš se v obýváku… Opravdu harmonické prostředí…
Já chápu, že je to těžké, ale to se dá řešit třeba terapií, že si promluví s někým jiným, spousta metod existuje a něčeho se můžete dobrat. Čeho konkrétně se doberete vašimi reakcemi?
Nejen, že se baví někde to i vidí. Je potřeba zjistit co a kde a vysvětlovat. Se doma nebavíte?
To pak chápu toho kluka. Ty se zavřeš, bratr se zavře, manžel se zavře. Nikdo vlastně nejste pohromadě.
@Anonymní píše:
Sourozenec se odvrací, protože je v pubertě. Dřív to bylo v pohodě, ale aktuálně jsme trapní všichni včetně psa.
Jasně, že mu chlap neřekne „štveš mě, jedu pryč“.
Ale mně pak řekne, že si to ticho opravdu užil a ani jsme mu nechyběli. A ne, nemyslí to nijak zle.
A proč to syn nemůže vědět? Proč mu to neřeknete?
Já chápu chování puberťáka, když nejste schopní zvládnout mladsiho bratra a ještě se před ním zavíráte…
Puberťák kopíruje vaše chování, mladší syn vlastně netuší proč se od něj odvracíte.
Taky jsem si myslela, ale prý ne.