Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Hlučný syn
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.10.23 22:28
Jinak já to taky nemyslím zle.
Ty zvuky jsou výplň samoty, ve které toho kluka necháváte. Neumí to jinak, tak z toho vzniklo tohle.
Neumíte spolu komunikovat a mluvit, ale on to evidentně potřebuje. Tak to dělá po svém…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.23 22:29
@Anonymní píše:
Myslíte, že se dá naučit velmi hlučné dítě, aby bylo aspoň chvíli ticho? Jak? Kdy to přešlo vaše děti? Myslím tím opravdu děti, co byly hlučné.
Od rána do noci vydává nějaké zvuky. O víkendu jsem to schválně počítala a v sobotu 8 hodin vydržel vydávat zvuky jako zbraně, výbuchy, zvukové efekty k pohybu a stroje. Kromě toho samozřejmě zpíval, mluvil, ptal se. Mluvení, zpívání neřeším a chápu, ale ostatní zvuky jsou pro mě neskutečně obtěžující.
Zavíráme ho do pokoje, ale vydrží sám 5 minut a je u nás, že se bojí. Chce minimálně otevřené dveře. Když se zavřu já, tak otevírá u mě. Vysvětlujeme, opakujeme… Mám pocit, že bych mu musela zaslepit pusu lepící páskou.
Nebo aspoň jak se hodit do klidu? Dneska jsem na něj už řvala, že půjde na víkend k babičce, abych měla chvíli klid. Když mě po čtení knížky mazlil, tak se mě ptal, co bych chtěla a jak jsem byla naštvaná, tak jsem jen odsekla, že půl hodiny klidu.
Teď je u sebe, teoreticky si má číst povinnou četbu, ale slyším zase zvuky.
U domácích úkolů vrčel, a pak mi řekl, že dělal cirkulárku
Kolik mu je? S dcerou chodí na kroužek keramiky 9lety kluk který neustále vydává zvuky, všichni už jsou z toho otrávený včetně učitelky. Předpokládám, ze takové dite má nějakou poruchu, protože normální to rozhodne není. Měl by dokázat vysvětlit proč to děla a jestli si uvědomuje, ze ruší ostatní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.23 22:34
Fakt by mě zajímalo jestli ten kluk ví, jaké dopady to jeho chování má.
Protože pokud dítěti sdělím, že před ním vlastně všichni utíkáme, tak musí nějak reagovat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.23 22:43
@Alušáček píše:
Kolik mu je? S dcerou chodí na kroužek keramiky 9lety kluk který neustále vydává zvuky, všichni už jsou z toho otrávený včetně učitelky. Předpokládám, ze takové dite má nějakou poruchu, protože normální to rozhodne není. Měl by dokázat vysvětlit proč to děla a jestli si uvědomuje, ze ruší ostatní.
Jsem se právě nikde nedočetla, jestli to dělá i ve škole.
A rozhodně je to znak ať už poruchy nebo lability, však to není školkař.
Vyrovnané dítě se po napomenutí a vysvětlení dokáže ukáznit, pokud je to jen nějaký kazeňský úlet.
Zvuky ke hře určitě patří, ale časem vymizí a určitě mají sestupnou tendenci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.10.23 22:47
@Trojlístek co je špatného, že manžel jednou za čas někam jede sám?
Puberťák neuteče. Přijede ze školy, zaleze k sobě, udělá úkoly, jde se projít se psem. Dřív to nedělal, přišlo to s věkem.
Mluvíme spolu, jíme spolu, hrajeme hry, čteme si knihy, pomáhá mi vařit.
A jo, dneska jsem zareagovala už takto. Nejsem na to hrdá. Opravdu tak nereaguju denně, stejně jako manžel denně neutíká pryč. Někdy to je i naopak, že ho vezme s sebou a klid mám doma já.
Opakovaně vysvětluju. Stanovujeme si pravidla. Na doporučení máme „měřič hlasu“. Ukazujeme si znovu a znovu, jak s hlasem pracovat. On taky nemá rád hlasité zvuky, takže i často zrcadlíme. Ukazujeme, co nám vadí.
A ne není sám. Nemá rád samotu, takže je pořád někde kolem mě. Proto jsem se dneska už zamkla. Zkusila jsem to po dobrem, že mi má dát 20 minut na kafe a čtení, nakonec jsem mu řekla, že mi to vadí, zamkla jsem se. To respektoval a bzucel si vedle. Pak jsme šli normálně na úkoly, večeři, čtení, hry…
- Citovat
- Upravit
31.10.23 22:56
@Trojlístek píše:
Mně vrtá hlavou, jak se tak poměrně velcí kluci boji být sami…
To mají už další společný znak.
Holky mají zvlášť pokojíček a každá spí sama tak cca od tří let.
Rovněž to tedy vnímám jako znak úzkosti, který se přetavil v jakýsi zlozvyk.
Každé dítě se nějak projevuje, ale tak velcí kluci už by se měli dokázat ovládat.
Měli by dokázat vysvětlit čeho se bojí. Čeho se vlastně bojí ve vlastním pokoji?
Vadilo by mi a dávno bych řešila, čeho se dítě bojí v tak bezpečném prostředí, jako je domov.
Takže tohle by stálo za to to probrat s dětským psychologem.
Navíc, pokud to ve škole nedělá a tam se dokáže ovládat, tak něco je doma spouštěč.
Tak ten můj se bojí už od miminka hlavně různých zvuků… ale řekla bych, že s věkem je to už o dost lepší. Když byl mladší, tak mu vadily i takové zvuky, jako třeba hučení ledničky…to já třeba ani nevnímám. Psycholog nám kdysi řekl, že má přetrvávající primární reflexy, cvičili jsme neurvovývojovou terapii a přišlo mi, že se to zlepšilo. Taky má nedozrálý mozek jakoby mírnou formu adhd. Ale když o tom tak přemýšlím, tak on možná těmi svými zvuky se snaží přehlušit ty jiné zvuky, co mu vadí… A taky je zajímavé, že pokud má zaplou televizi, tak se v pokoji sám nebojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.23 22:58
@Anonymní píše:
@Trojlístek co je špatného, že manžel jednou za čas někam jede sám?
Puberťák neuteče. Přijede ze školy, zaleze k sobě, udělá úkoly, jde se projít se psem. Dřív to nedělal, přišlo to s věkem.
Mluvíme spolu, jíme spolu, hrajeme hry, čteme si knihy, pomáhá mi vařit.
A jo, dneska jsem zareagovala už takto. Nejsem na to hrdá. Opravdu tak nereaguju denně, stejně jako manžel denně neutíká pryč. Někdy to je i naopak, že ho vezme s sebou a klid mám doma já.
Opakovaně vysvětluju. Stanovujeme si pravidla. Na doporučení máme „měřič hlasu“. Ukazujeme si znovu a znovu, jak s hlasem pracovat. On taky nemá rád hlasité zvuky, takže i často zrcadlíme. Ukazujeme, co nám vadí.
A ne není sám. Nemá rád samotu, takže je pořád někde kolem mě. Proto jsem se dneska už zamkla. Zkusila jsem to po dobrem, že mi má dát 20 minut na kafe a čtení, nakonec jsem mu řekla, že mi to vadí, zamkla jsem se. To respektoval a bzucel si vedle. Pak jsme šli normálně na úkoly, večeři, čtení, hry…
A jak se chová ve škole?
Kolik je mu vůbec let? Měl třeba nějaký odklad?
A dětský psycholog ho viděl?
To nevadí, že to není denně, že otec potřebuje ofrk. Jde o to aby syn věděl, že je to vlastně skrz něj. Ví to?
To přeci dítěti nemůže být jedno.
Chápu, že je to vyčerpávající, ale tohle nemá řešení, sama to vidíš.
Se jen cyklite a náprava žádná.
Zavírání nepomáhá, mrčí dál, zrcadlení nepomáhá, řve pořád. Tohle tedy není správná cesta…
Chce to si nechat efektivně pomoct, případně řešit co kluk jí, kolik cukrů například… co pije.
Jak se vlastně realizuje, jaké má mimoškolní aktivity, kde by se mohl vyřadit? Unavit? Uplatnit? Realizovat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.23 23:05
@milwinka píše:
Tak ten můj se bojí už od miminka hlavně různých zvuků… ale řekla bych, že s věkem je to už o dost lepší. Když byl mladší, tak mu vadily i takové zvuky, jako třeba hučení ledničky…to já třeba ani nevnímám. Psycholog nám kdysi řekl, že má přetrvávající primární reflexy, cvičili jsme neurvovývojovou terapii a přišlo mi, že se to zlepšilo. Taky má nedozrálý mozek jakoby mírnou formu adhd. Ale když o tom tak přemýšlím, tak on možná těmi svými zvuky se snaží přehlušit ty jiné zvuky, co mu vadí… A taky je zajímavé, že pokud má zaplou televizi, tak se v pokoji sám nebojí.
Vašeho syna alespoň někdo viděl a mírná forma ADHD mi na to sedí. Evidentně máš něco vypozorované a uvazujes v souvislostech.
Mně jen na tom všem u zakladatelky zaráží, že to neřeší třeba jako vy, ale rovnou útěkem, ústrky a nervy na špagátě.
Jsem velký zastánce toho, když něco nefunguje a nevím jak na to, nechat si poradit.
Taky jsem s dcerama chodila k psycholožce a dokázala tak regulovat nejen děti, ale i sebe.
A nejhorší je něco nechat být, nechat to gradovat a rozjet až do takové nepohody, jakou zakladatelka popisuje, to už se těžko dá dobrat, kde to vlastně vzniklo a jaký to má původ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.23 23:24
A říct dítěti: štveš mě tím a tímto, jedu proto pryč si srovnat myšlenky, vrátím se večer…, mi přijde v pořádku. Sdělení, není v téhle podobě nijak kruté.
Otec by úplně normální formou sdělil svůj pocit a potřebu.
Nemyslím, že je špatně, že si dospělí jedou odpočinout a ještě si to užijí.
Jen u vás to má spíš rozměr útěku a neřešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.23 01:54
@Trojlístek píše:
A jak se chová ve škole?
Kolik je mu vůbec let? Měl třeba nějaký odklad?
A dětský psycholog ho viděl?
To nevadí, že to není denně, že otec potřebuje ofrk. Jde o to aby syn věděl, že je to vlastně skrz něj. Ví to?
To přeci dítěti nemůže být jedno.
Chápu, že je to vyčerpávající, ale tohle nemá řešení, sama to vidíš.
Se jen cyklite a náprava žádná.
Zavírání nepomáhá, mrčí dál, zrcadlení nepomáhá, řve pořád. Tohle tedy není správná cesta…
Chce to si nechat efektivně pomoct, případně řešit co kluk jí, kolik cukrů například… co pije.Jak se vlastně realizuje, jaké má mimoškolní aktivity, kde by se mohl vyřadit? Unavit? Uplatnit? Realizovat?
Ježíš, vždyť to, že otec (nebo matka, nebo oba) potřebuje vypadnout a mít chvilku klid, je normální i v rodině, kde děti zvuky nedělají, zase z toho nedělej kovbojku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.23 06:20
@Anonymní píše:
Ano, moje pubertální dítě je v posledních měsících zalezle u sebe. Což mi opravdu nepřijde jako porucha. To je prostě puberta.
A že manžel toho má jednou za čas dost a odjede? To mi taky přijde jako normální. Manžel odjede na chalupu, kde buď relaxuje na zahradě, nebo jde za kamarády. Za mě to je v pořádku.
Já kluka servu, vyhrozim mu a zamknu se v obýváku. Co je horší?@Trojlístek jemu nevadí pokoj jako takový, ale samota. Nechce být sám.
Bojí se tmy, hlasitých zvuků, ticha a pak má různá období. Duchy, zombie, klauny, mimozemšťany, vrahy… Podle toho, o čem se baví kluci ve škole…
Píšu o mladším dítěti a ne o starším. Starší se kvůli tvému schovává. Chudák ani nemůže být s rodiči v obýváku, jinak by mu praskla hlava z mladšího.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.11.23 06:29
@Trojlístek píše:
A jak se chová ve škole?
Kolik je mu vůbec let? Měl třeba nějaký odklad?
A dětský psycholog ho viděl?
To nevadí, že to není denně, že otec potřebuje ofrk. Jde o to aby syn věděl, že je to vlastně skrz něj. Ví to?
To přeci dítěti nemůže být jedno.
Chápu, že je to vyčerpávající, ale tohle nemá řešení, sama to vidíš.
Se jen cyklite a náprava žádná.
Zavírání nepomáhá, mrčí dál, zrcadlení nepomáhá, řve pořád. Tohle tedy není správná cesta…
Chce to si nechat efektivně pomoct, případně řešit co kluk jí, kolik cukrů například… co pije.Jak se vlastně realizuje, jaké má mimoškolní aktivity, kde by se mohl vyřadit? Unavit? Uplatnit? Realizovat?
Náprava je. Je to už o dost lepší než kdysi.
Už relativně zvládá školu.
Zrcadlení pomáhá hodně, ale vše pomůže na chvíli. Vydrží 5-10 minut a znovu.
Kdybys četla, tak už jsem psala, jak to řešíme, ale ty sis z toho vzala vyhrocenou situaci, kdy chlap odjede a já se zavřu. Jako by to bylo několikrát denně. Ani to neděláme najednou. Když se zavřu, tak chlap komunikuje se synem, že potřebuju ticho. Syn se pak rozbrečí, omluví.
Byli jsme už všude možně. ADHD nemá.
Tam jsme se dozvěděli, že ho máme naučit, že má jít jinam. Doporučili nám tu kontrolu hlasu. Zrcadlení.
Pro mě je pokrok už to, že si hraje vedle v místnosti.
Má několik sportovních kroužků.
- Citovat
- Upravit
1.11.23 06:29
@Fazulina píše:
Ježíš, vždyť to, že otec (nebo matka, nebo oba) potřebuje vypadnout a mít chvilku klid, je normální i v rodině, kde děti zvuky nedělají, zase z toho nedělej kovbojku
Nedělám. Jen by bylo fajn aby to dotčení věděli a chápali. Rozum na to má.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.11.23 06:44
@topazio píše:
Píšu o mladším dítěti a ne o starším. Starší se kvůli tvému schovává. Chudák ani nemůže být s rodiči v obýváku, jinak by mu praskla hlava z mladšího.
Jasně chudák puberťák, nemůže sedět s rodiči.
Ne neschovává se kvůli bráchovi. Aktuálně nemá potřebu být s námi. Jede s námi na výlet, jí s námi, občas si zahraje hru, ale pak si zaleze.
Když chce, jede s tátou, nebo se se mnou jde projít.
Dřív mu to nevadilo a byl s námi, teď si nemá ani s bráchou o čem povídat. Jsou jinde. Středoškolák a dítě z prvního stupně.
- Citovat
- Upravit
1.11.23 07:03
Teď jsem se vyděsila. Já mám téměř pětileťáka, který pořád mele, na něco se ptá a když nemluví cíleně na členy rodiny, tak si prozpěvuje nebo dělá zvuky, když si hraje (napodobuje auta apod.). Jednou jsem to zkoušela počítat, vydržel být ticho maximálně 20 vteřin v kuse. Když ho poprosím, snaží se mi vyhovět a ztichne, ale za chvilku se zapomene. Nedělá to naschvál, prostě je mu to přirozené. Po celých dnech to opravdu umí lézt na nervy, ač se snažím, seč můžu, abych byla tolerantní. Dosud jsem si myslela, že z toho vyroste. Teď spousta z vás píše, že Vám to děti dělají i ve školním věku… Další z vás si myslí, že je to diagnóza. Dvě kamarádky mají stejně staré syny, kteří jsou prý taky takoví, tak jsem se dosud diagnózy nebála. Mám začít? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
