Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Houpete děti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.8.11 11:18
Přesně jak píše Rampepurna, pokud máš ultra uřvaný dítě, tak houpeš ráda - když víš že to pomůže…pro mě výborná vychytávka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.11 11:21
Tak o tom žádná - z krátkodobého hlediska je to rozhodně pohodlnější pohoupat, když vím, že bude klid. A ono to pohodlí je taky často potřeba, aby člověku nehráblo 
Ale tyhle návyky vytváříme my, jako rodiče, to mi přijde jednoznačné. Takže je to vlastně o tom, co kdo vydrží
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.11 11:21
martulkasloník píše:Angua píše:
Já mám teorii, že na houpání si dítě naučí matky - takže jsem nehoupala a dítě to nevyžadovalo. Ale braly mě mory, když někdo vzal spokojené miminko na ruky a začal se s ním natřásat ze strany na stranuTakže pokud už bych si dítě naučila, tak je to určitě super vynález, když si dítě nenaučím, jsou to zbytečné blbosti
souhlas, vše je o tom co si matky děti naučí, dítě se nerodí s houpacím instinktem:-)) ale ať si dělají maminy co chtějí, jejich boj potom
No tak dítě je ale od matky zvyklé na pohupování právě…Já bych taky radši nehoupala, ale malá by mi zase bez houpání prořvala dvě hodiny než by usnula (a to si myslim, že by snad ani neusnula, ale přiznám se, že sem to nezkoušela, po max hodině to vzdávám 
) Každé dítě je jiné, mělas asi štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.11 11:22
Někdy prostě pláče, protože má třeba bolení bříška, protože mu roste zoubek, protože jsou prostě hodnější a uplakanější miminka. Každé dítě je jiné. Já měla dvě o dost odlišné děti, tak vím, o čem mluvím.
Teorii o nehoupání většinou razí maminky hodnějších miminek. To se to razí, když to jde bez houpání. 
Takže já jsem u jednoho pro nehoupání a u druhého pro houpání. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.11 11:22
Ale zároveň myslím, že lidi mají nějaký takový instinkt - chytnou mimino a začnou se s ním natřásat, i když nebrečí - a to si pak za to můžou fakt jenom sami, že to vyžaduje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.11 11:23
Angua píše:
Tak o tom žádná - z krátkodobého hlediska je to rozhodně pohodlnější pohoupat, když vím, že bude klid. A ono to pohodlí je taky často potřeba, aby člověku nehráblo
Však o tom žádná Já teda řev nesnesu, takže houpu při první příležitosti
Nebo teď už ne teda, teď ho frknu do postýlky a zavřu všechny dveře, abych ho neslyšela - taky to funguje a je to zadarmo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.11 11:23
Mmch světlo by do těchto teorií mohly vnést matky pěti šesti dětí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.11 11:25
Angua píše:
Ale zároveň myslím, že lidi mají nějaký takový instinkt - chytnou mimino a začnou se s ním natřásat, i když nebrečí - a to si pak za to můžou fakt jenom sami, že to vyžaduje
zase pravda, můj manža má ten instinkt i v obchodě, stojí u kočáru a drncá , malé je 18 měs. a nadávám mu doteď:-)) už je tak zblbý že houpe i s nákupním vozíkem, je to instinkt je fakt že já sama jsem to dělávala cizím děckám (jak houpání kočáru tak v náručí) a přešlo mě to až s vlastním dítětem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.11 11:26
Nelisa píše:
Mmch světlo by do těchto teorií mohly vnést matky pěti šesti dětí.
moje máti měla 4 děcka jestli to stačí a neuspávala nás ani jednoho, a ani jednoho nehoupala, akorát že jak je teď ta babička tak jí to občas houpat nutilo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.11 11:29
martulkasloník píše:Angua píše:zase pravda, můj manža má ten instinkt i v obchodě, stojí u kočáru a drncá , malé je 18 měs. a nadávám mu doteď:-)) už je tak zblbý že houpe i s nákupním vozíkem, je to instinkt je fakt že já sama jsem to dělávala cizím děckám (jak houpání kočáru tak v náručí) a přešlo mě to až s vlastním dítětem
Ale zároveň myslím, že lidi mají nějaký takový instinkt - chytnou mimino a začnou se s ním natřásat, i když nebrečí - a to si pak za to můžou fakt jenom sami, že to vyžaduje
Jj, to si člověk už moc dobře uvědomuje, co by ho to mohlo stát
Já bych to shrnula asi tak - pokud dítě hodně brečí a uklidní ho houpání, tak je to prostě bohužel potřeba a nějaké řeči o pletení biče nejsou na místě. Pokud je dítě v pohodě a drncám a třepu s ním jenom ze zlozvyku, že se to tak s dětma / kočárem dělá, tak dobře mi tak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.11 11:30
Angua píše:martulkasloník píše:Angua píše:zase pravda, můj manža má ten instinkt i v obchodě, stojí u kočáru a drncá , malé je 18 měs. a nadávám mu doteď:-)) už je tak zblbý že houpe i s nákupním vozíkem, je to instinkt je fakt že já sama jsem to dělávala cizím děckám (jak houpání kočáru tak v náručí) a přešlo mě to až s vlastním dítětem
Ale zároveň myslím, že lidi mají nějaký takový instinkt - chytnou mimino a začnou se s ním natřásat, i když nebrečí - a to si pak za to můžou fakt jenom sami, že to vyžadujeJj, to si člověk už moc dobře uvědomuje, co by ho to mohlo stát
Já bych to shrnula asi tak - pokud dítě hodně brečí a uklidní ho houpání, tak je to prostě bohužel potřeba a nějaké řeči o pletení biče nejsou na místě. Pokud je dítě v pohodě a drncám a třepu s ním jenom ze zlozvyku, že se to tak s dětma / kočárem dělá, tak dobře mi tak
souhlas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.11 11:31
A tahle diskuse bude dobráááá - hlavně přínosná zakladateli
Když miminko něco bolí, bojí se, není mu dobře po těle, tak ho přece nenechám někde „spartánsky“ si zaplakat. Prostě ho pohladim, ukonejšim, polaskám - to vyžaduje každej člověk (nejenom). A pro miminka je prostě formou polaskání i to houpání. To ho ujistí, že je tam, kde má být, že tam není sám, je v bezpečí, kam patří.
Dokonce si tu troufnu hypotezovat teorii, že houpání dětí je už v matkách zakódovaný (pokud nemají nějakou poporodní psych.poruchu). Je třeba prokázaný, že na děti AUTOMATICKY instinktivně mluvíme vyšším hlasem, zdrobnělinama, šišláme apod. Je to prostě v člověčině jako takový. Takže i to houpání, chování malých dětí k tomu přiřazuju.
Asi jsem naprosto nevýchovná a nepříkladná matka, ale já svoje dítě prostě klidně rozmazlim i na úkor svýho pohodlí. A nemyslím si, že by z něj jednou byl rozmachlanej fakan - to s tím, jestli mimčo chovám, houpu, nechávám spát u nás v posteli, večer uspávám na rukou apod. nesouvisí, ne? Nenechávám ho si věci jen z plezíru vyřvat, ale když cítim, že potřebuje mojí podporu - třeba ve formě pohoupání - tak ho budu chovat klidně ještě v patnácti, když mu to pomůže
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.11 11:33
…nehoupu, jsem za to ráda, není zvyklý a nevyžaduje to. Alespoň je klid a nevymýšlí si… 
Pochovat pro mě znamená něco jiného. Houpání je houpání.
Příspěvek upraven 31.08.11 v 11:35
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.11 11:34
Rampepurna píše:
A tahle diskuse bude dobrááááKdyž miminko něco bolí, bojí se, není mu dobře po těle, tak ho přece nenechám někde „spartánsky“ si zaplakat. Prostě ho pohladim, ukonejšim, polaskám - to vyžaduje každej člověk (nejenom). A pro miminka je prostě formou polaskání i to houpání. To ho ujistí, že je tam, kde má být, že tam není sám, je v bezpečí, kam patří.
Dokonce si tu troufnu hypotezovat teorii, že houpání dětí je už v matkách zakódovaný (pokud nemají nějakou poporodní psych.poruchu). Je třeba prokázaný, že na děti AUTOMATICKY instinktivně mluvíme vyšším hlasem, zdrobnělinama, šišláme apod. Je to prostě v člověčině jako takový. Takže i to houpání, chování malých dětí k tomu přiřazuju.
Asi jsem naprosto nevýchovná a nepříkladná matka, ale já svoje dítě prostě klidně rozmazlim i na úkor svýho pohodlí. A nemyslím si, že by z něj jednou byl rozmachlanej fakan - to s tím, jestli mimčo chovám, houpu, nechávám spát u nás v posteli, večer uspávám na rukou apod. nesouvisí, ne? Nenechávám ho si věci jen z plezíru vyřvat, ale když cítim, že potřebuje mojí podporu - třeba ve formě pohoupání - tak ho budu chovat klidně ještě v patnácti, když mu to pomůže
Já to mám taky tak Sice občas v noci, když po páté vstávám a houpám, se za to nenávidím, ale houpám dál, přece ji nenechám plakat, lásku moji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.11 11:36
tak to jsem asi případ pro sociálku nekojím, nikdy jsem malou neuspávala a nechávala někdy poplakat, nikdy se mnou nespala v posteli, nikdy jsem jí neuspávala v náručí ani nedrncala kočárem. určitě bych nenechala mimčo řvát až bude fialové ale třeba moje malá ta si zabrečela dvě minuty a byl klid. když rostli zuby nebo něco tak jsem si jí vzala k sobě chvilku byla u mě v obyváku a šlo se to zkusit znovu a většinou zabrala. tak jen doufám že z toho moje malá nebude mít doživotní trauma
já jen říkám že jaký si to kdo udělá takový to má, je to i dítětem to je jasný, měla jsem štěstí že malá v tomto spolupracovala a nebyla extra uřvané dítko protože pak bych určitě sežrala i žížalu jen aby přestala řvát ale na druhou stranu v mém okolí je to opravdu často jen o tom na co si ty maminy děcka naučí a proto pak ty jejich vzdechy o tom jak šílí při uspávání neposlouchám a jen jim řeknu cos chtěla to máš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
