Hyperaktivita, pomoc!

94
19.1.07 13:00

Hyperaktivita pomooooc

Zdravím všechny maminky a prosím o radu. Začínám být zcela zoufalá maminka, moje dcera 2roky a 4 měsíce začíná být zcela nezvladatelná. Je velice živá a temperamnetní, chvíli neposedí na zadečku, nehraje si z hračkama a navíc začíná být vztekloun. Snažím si s ní hrát s hračkama, každá hračka jí zaujme max 3 minuty, v poslední době hrozně ječí a vteká se. Snažím se jí vysvětlit že se o nedělá, cokoliv jí chci říct tak se začíná vzpírat, zabírá jen to, když pořádně zařvu, ale toto zase mi jako matce příjde hrozné, že křičím na dvouleté dítě. Bohužel ale nic jiného nezabírá. Nevím si rady jak dceru zklidnit, také doktor mi říkal že je ještě brzo u ní určit hyperaktivitu, ale nadruhou stranu když viděl co dělá tak se ptal zda toto mám každý den. Na mou odpověď ANO mě jen politoval, ale nedokázal poradit. Maminky prosím nemáte některá zkušenosti s takto živými dětmi, jak postupovat s výchovou, jak se dětem věnovat, když jí nic nebaví, popřípadě nějaký kontakt na doktora, který se hyperaktivitou zabývá? Jsem celkem zoufalá že je malá tyran a to není rozmazlována. Poradí mi někdo?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymni
19.1.07 13:07

My jsme to se synem řešili tak, že jsme byli neustále venku, kromě večerního spaní. Ukazovali jsme si všechno živé i neživé, lístky, větvičky, poznávali stromy, květiny, kameny, hledali zvířata, chytali na louce kobylky.....venku je hodně podnětů. Dnes je syn relativně zklidněný a co navíc…premiant třídy v prvouce, protože o přírodě toho ví zaručeně nejvíc. Ale abych nekaecala, máme problém se psaním i čtením a pravidelně docházíme k dětskému psychologovi.

  • Nahlásit
  • Citovat
9233
19.1.07 13:08

Tvoji beznaděj plně chapu.Mam to same doma se staršim synem.Nam hyperaktivitu diagnostikovali po zachvatu v necelem roce.Byl na EEG.Když jsem chtěla radu,pomoc tak pořad slyším,že se tohle řeši a ž v ramci odkladu do školy.Takže jedu stylem pokus-omyl :cry: .A občas se trefim.
Mirda je moc živy,u ničeho nevydrži.Malovani mu nic neřika.A zachvaty vzteku jsou kapitola sama pro sebe.Kolikrat skončil pod ledovou vodou a ja málem zhroucena na podlaze jak mně ruply nervy a nevěděla jsem si už rady.
Naštěsti nas čeka zapis do školy a vyšetřeni v PPP.Doufam v nějakou pomoc a radu.Prototže kdo to nezna tak neuvěři co tyhle děti dokažou.Když kamaradka poprve videla mladyho,když se opravdu vztekal,ječel a mlatil sebou tak byla v šoku.

jedina rada,kterou mam a ktera zatim funguje je pevny režim.ten je nutny.

Když se budeš chtiti vypsat nebo si popovidat tak se klidně ozvi.

Dana

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20467
19.1.07 13:16

Ahoj,
kamarádka měla podobné problémy se synem… rozmazlovaný rozhodně nebyl, od mala měl pevný režim (brzo chtěli druhé, tak to jinak ani nešlo).
Pomohla jim až návštěva psycholožky - hyperaktivní prý není, jen hodně inteligentní a temperamentní. Každopádně jí poradila jak ho lépe zvládat - např. pevné objetí, kreslit do kalendáře sluníčka (když je hodný, když zlobí tak nic) a tak.
Docela to zabralo, i když klidné flegmatické dítě z něj samozřejmně není ani teď.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
91
19.1.07 15:11

Ahoj Olouszku,
hyperaktivita je dnes hodně moderní zaříkávadlo. Pokud by se jednalo o skutečnou poruchu (tj. o cosi, co k dítěti patří a nedá se s tím dělat o moc víc, než se s tím naučit žít), pak by byly známky hyperaktivity na děťátku patrné již od miminkovského věku (horší spánek, často obrácený režim dne a noci, dráždivost, plačtivost a další). Pokud ale byla dcera celkem „běžné“ dítě a teď se nějak rapidně v chování změnila, pak bych uvažovala spíše nad nějakou reaktivní (reakce na události v jejím životě) nebo vývojovou (bouřlivé) nebo nerovnoměrné dozrávání záležitostí. Zkus se zeptat v PPPP u paní doktorky Rezkové (např.).
Hodně sil, Lora

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
266
19.1.07 16:35

Ahoj Olouszku,
u nás doma to samé.Na některé děti se stačí jen škaredě podívat a je klid.To tedy není náš případ.Máme bystré a temperamentní dítko,které vyžaduje neustále nové činnosti a aktivity.Pak je to ok.Stačí jen chvilka,kdy tu nejsem zrovna pro něj a byl kravál.Není rozmazlený,takové děti prostě jsou.a pak jsou tu ty druhé,jejichž rodiče( či prarodiče)pokyvují nad těmi našimi hlavou :) .Když má náš kluk(v dubnu bude mít 3r,jedináček, první vnouče) něco „zadarmo“,tak je to nemotivující,neváží si toho.Je to o režimu a pevných pravidlech.Zavedli jsme každý den hvězdičku (na papír)za pěkné chování a když jich nasbírá za celý měsíc dostatek,dostává odměnu (koupě hračky, výlet, projížďka vlakem :wink: ).Funguje to velice dobře.Má proč se snažit. A taky,když už to bylo dost špatné,dostal pleskanec po zadku.Musí vědět,kde jsou hranice.Dost jsem to obrečela,protože jako malá jsem byla často bita(ale za známky) a řekla jsem si,že nikdy neuhodím své dítě.Když nám ve vzteku skoro denně pozvracel půlku bytu, tak jsem si po dvou týdnech řekla,že nějaké vysvětlování se míjí účinkem.Při dalším záchvatu vzteku jsem ho dala do vany,ať nemusím zase uklízet s tím, že tam bude tak dlouho,dokud se neuklidní.Vše jsem mu vysvětlovala vklidu,opakovaně.Začal mi hrozně nadávat,tak jsem mu opět vklidu vysvětlila,že toto děti dělat nesmí a pleskla ho po zadku.Zase ječel,a tak pořád dokola.Třikrát jsem mu opláchla obličej vlažnou vodou. Vše trvalo asi hodinu a půl.Byl vytrvalý a bylo to,kdo z koho.Zvýšit hlas na něj nesmím, neboť je to pro něj výzva jít „do boje“.Pleskance po zadku dostal 3.Po této „procedůře“ pochopil, že existují hranice.A ty nebude překračovat.Od té doby je klid.Pro zajímavost- má raději babičku,která je přísnější, než tu druhou,která vše dovolí.A řekla bych,že u nás dospěláků je to taky tak- co je „zadarmo“, toho si nevážíme. :wink: Katty

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Libka.m
3.6.12 15:17

Nevím si již rady s výchovou syna

Ahoj, máme dvouletého syna, který nám již nyní přerůstá přes hlavu. Od miminka byl velmi neklidný a od 4. měsíce stále plakal. Vše rychle uměl a na 11 měsících již bravurně chodil. Pohybově je velmi nadaný a již nyní na 2 letech velmi pěkně mluví. Je však velmi, velmi živý. Někdy mám pocit, že by utahal za den 3 dospělé lidi a stejně ještě ve 23 hodin pláče, že unavený není a spát nepůjde. Již prakticky vůbec nechodí spát po obědě a dokáže řádit od 6:00 - 23:00 v kuse. Nic ho nebaví a u ničeho nevydrží. Vše mu musím říkat alespoň 10×, abych se dočkala odpovědi. Žije si ve svém světě, kterému nerozumím. Nyní začíná dělat naschváli a zákeřně nás provokuje. Pokud nastane trest jakýkoli, chytne ho agresivní amok a mlátí vším kolem sebe. Svůj hněv často obrací proti dětem i chudáku pejskovi, kterého máme doma a mlátí jí vším co má po ruce nebo do ní kope. Vždy jsem si myslela, že budu mít perfektně fungující děti, ale nyní již věřím, že se dítě ani vychovat nedá. Mohu na něj jít po dobrém a vše mu vysvětlit, ale za vteřinu to opět zopakuje. Toto dítě by mohlo být řezané od rána do večera, ale stejně z toho žádný únik není. Chvíli neposedí a já jsem z něho již psychicky úplně vyčerpaná. Když již nic nezabírá, rezignuji na důslednost a již jen brečím. Navíc čekáme druhé dítě a já již nyní k tomu malému nenarozenému, díky synovi, pociťuji „odpor“ a myslím na nejhorší. Ráda bych se zeptala, zda existují nějaké typické příznaky hyperaktivity a za kým zajít, s kým bych si mohla odborně o synovi promluvit a kdo mi poradí jak při výchově takového problémového dítěte postupovat. Předem velmi děkuji.

  • Nahlásit
  • Citovat
16291
3.6.12 15:22

Libko, hyperaktivik potřebuje naopak hodně přísná pravidla a jejich dodržování… Máme doma slabý odvar toho co máš ty (alespoň jsem se mohla vyspat, spal 12 hodin v kuse přes noc) a moje asi jediná rada je - návštěva psychologa. Poradí ti jak s prckem jednat. Nejhorší je to, že s hyperaktivním dítětem se v podstatě musí jednat jako s totálním trotlem - jednoduché strohé informace, žádné několikavětové vysvětlování a žádosti… A hlavně se nerozčilovat, protože pak to dělají jen proto aby byla sranda, jak se maminka vzteká. Kdo to má vydržet, že? :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13802
3.6.12 15:33

Můj bratranec se choval obdobně, v asi v 8 letech mu diagnostikovali ADHD, teď je mu 11 a je to o něco lepší.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Libka.m
3.6.12 15:35

děkuji za odpověď,zřejmě se odhodlám zajít k dětské lékařce pro doporučení k odborníkovi. Nemyslím si, že je jen vina na jeho straně, je prostě takový a potřebuje odpovídající přístup, ale musím se ho naučit já i nejbližší okolí. Všichni si myslí, že je jen rozmazlený a nevychovaný, ale takové chování se často krotit ani nedá. Pokud jsme na veřejnosti, třeba v obchodě a malej má opět své nepřítomné a aktivní chvilky, raději od tamtud prchám, abych mu nemusela dát na zadek a nebyla scéna. Zrovna v pátek mi jedna paní v krámě řekla, že by potřeboval seřezat, že je nevychovaný, ale podle mě má v mozečku opravdu nějaký uzlík a myšlenky se mu tam honí jedna přes druhou bez souvislostí a žádná rána to nerozuzlí. Potřebuji najít k němu cestu dříve než nás to úplně odloučí. Již nyní mi někdy z pusy soukromě vyhrkne, ve chvíli uplné beznaděje a vyčerpání, že mi zničil život a že ho snad přestanu mít ráda a vzápětí toho litují.

  • Nahlásit
  • Citovat
18312
3.6.12 15:36

Měl jsem na táboře v oddíle extrémně hyperaktivního kluka - skoro bych řekl, že u něho neexistoval pud sebezáchovy. Na stromě vylezl až do vršku (jedno, jestli to byla jabloň nebo smrk…) a nějaké „tam nepolezeš“ na něho neplatilo. Měli jsme opičí dráhu z lan, lávek a pneumatik - bez vedoucího zákaz vstupu. On tam chodil jenom zásadně bez vedoucího, jinak ho dráha nezajímala..... Pak předposlední den tábora (volný program…) se houpal na pneumatice takovým způsobem, že ji zhoupnutím dostal na laně až do vodorovné polohy… Tam si rozedřel dlaně až do masa (na té pneumatice), no hrozil jsem se, co řeknu rodičům… Oni po příjezdu reagovali slovy „To je dobrý, buďte v klidu… To on dělá normálně. Je to kluk…“ Pak jsem se taky dozvěděl, že aby se aspoň trochu utahal, tak mu umožnili jezdit dětský motokros..... 8o A i tam prý je jako bezhlavý jezdec. Doslova.
Takže zaladatelko, nevím jestli tě to uklidní, ale mohla jsi mít doma i mnohem horší variantu… :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
35545
3.6.12 15:49

Tedy to je rachot, také máme doma číslo, ale tohle musí být pořádně vyčerpávající. Moje rada - dětský psycholog, PPP, vyhledat v okolí a opravdu řešit s odborníkem, druhé dítě může být zlatíčko, ale stres budeš přenášet i na něj. :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Libka.m
3.6.12 15:49

Jo, střelec to je také a pud sebezáchovy mu nic neříká. Již měl dvakrát rozbitou a sešívanou hlavu, ale stejnou chybu by klidně zase udělal. Před týdnem jsme šli z procházky. Šel vedle mě po chodníku dále od silnice a stále něco povídal. Najednou mu ruplo v hlavičce a skočil do silnice. Nestihla jsem zareagovat ani já, ani řidička, která tam zrovna projížděla a porazila ho. Byla to vteřina a pokud by se něco vážného stalo, nemohla bych za to ani já, ani ona. Stejně mu to na respektu z aut nepřidalo. V pátek mu muž dovolil zasednout do auta na místo řidiče a točit pod dozorem volantem. Během vteřiny odbrzdil ruční brzdu a nastartoval. Auto začlo couvat a vyjelo na kopeček. Ujel dobrých 5 metrů a zastavilo se tím, že zadními koli spadlo ze zítky dolů a auto zůstalo vyset na spodku. Muž se snažil zatáhnout brzdu nebo vytrhnout klíče ze zámku, ale byl to opět okamžik a mohli být oba mrtví. Opravdu se s ním nenudíme. O to horší je představa, co bude dělat až bude větší :(

  • Nahlásit
  • Citovat
26560
3.6.12 15:59
@Libka.m píše:
Jo, střelec to je také a pud sebezáchovy mu nic neříká. Již měl dvakrát rozbitou a sešívanou hlavu, ale stejnou chybu by klidně zase udělal. Před týdnem jsme šli z procházky. Šel vedle mě po chodníku dále od silnice a stále něco povídal. Najednou mu ruplo v hlavičce a skočil do silnice. Nestihla jsem zareagovat ani já, ani řidička, která tam zrovna projížděla a porazila ho. Byla to vteřina a pokud by se něco vážného stalo, nemohla bych za to ani já, ani ona. Stejně mu to na respektu z aut nepřidalo. V pátek mu muž dovolil zasednout do auta na místo řidiče a točit pod dozorem volantem. Během vteřiny odbrzdil ruční brzdu a nastartoval. Auto začlo couvat a vyjelo na kopeček. Ujel dobrých 5 metrů a zastavilo se tím, že zadními koli spadlo ze zítky dolů a auto zůstalo vyset na spodku. Muž se snažil zatáhnout brzdu nebo vytrhnout klíče ze zámku, ale byl to opět okamžik a mohli být oba mrtví. Opravdu se s ním nenudíme. O to horší je představa, co bude dělat až bude větší :(

Teda koukám, že manžel ti taky moc nepomáhá :roll:
Možná by se dalo pomoci, tobě s psychikou určitě a u syna bychom taky mohly něco zkusit vymyslet na tu hyperaktivitu :think: (viz můj podpis). Když budeš chtít, tak mi napiš SZ.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Libka.m
3.6.12 16:12

Ale jo, snaží se. Máme stíženou situaci, že vedeme firmu a momentálně nemáme pracovníky. Všechnu práci tak chudák dělá on ve dne i po nocích. Moc ho tedy nevídáme, ale když jsem již na pokraji sil, vždy zasáhne a přebere iniciativu. Moc mě to vždy pomůže. Potřebovala bych radu, jak k takovému dítěti přistupovat a jak mám posílit autoritu. Vždy jsem byla velmi rázná. Učila jsem děti od 6 - 15 let a byla jsem pro ně opravdovou autoritou. U svého dítěte již ztrácím sílu, nápady a chuť do života. Snažím se mít velkou trpělivost, ale když to nepomáhá křiknu na něj i mu dám přes zadek, tomu všemu se nebráním, ale doufám, že najdu i jinou cestu, aniž by měl chudák modrý zadeček. Nejvíce se obávám chvíle, kdy přijde druhé dítě na Kryštůfka již bude méně času. To už se z toho asi všichni úplně zblázníme.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama