Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Hyperaktivní dítě,rozmazlenec nebo malý tyran?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
8.1.06 10:02
Hyperaktivní dítě,rozmazlenec nebo malý tyran?
Milé maminky,ráda bych se poradila s každou,která má podobný problém…máme 19ti měsíčního synka,který nám jaksi svou přespřílišnou aktivitou a pruzením začíná přerůstat přes hlavu..nespočet vztekacích záchvatů,probdělé noci,naschvály a provokace přes naše zákazy začínají být na denním pořádku.Je to dost náročné,protože oba chodíme do práce a samozřejmě tu nějaké ty výčitky svědomí jsou,protože přece jen bychom se malému chtěly věnovat víc…jenže to nejde.Sme už z toho zoufalý a tak pokud někdo z vás máte podobný problém,když už mi neporadíte,pomozte mi aspoň ulevit v tom smyslu,že na tom nejsme samy 
Mila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Máte zkušenost s Portál Malý tyran?
Přidejte zkušenost s Portál Malý tyran
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.1.06 12:54
Milá Milo! Nepíšeš náhodou o naší 18 měsíční dcëři? Jako by Tvojemu chlapečkovi z oka vypadla. Vztekání, scény, naschvály, řev…Vztekání fakt kvůli všemu, i nejmenší prkotině. Stačí málo a je řev, plesknutí o zem…
Vlastně s úsměvem přispívám do každé diskuse s podobným tématem:(
Ale dnes dopoledne, když řvala sotva jsme vyšli z domu, tak mi úplně vzala náladu. Scéna jak blázen, ohlížející se maminky. Nakonec jsme dítko naložili na sáňky a jely s ní přes její jekot.
OVšem nálada se mi zvedla o něco později. Na kopci se svíjelo řvoucí dítě, maminka stála a trpělivě čekala. Za 20min se dítě řvoucí zvedlo a šlo k ní. Ale ječelo dál.
Takže ikdyž to nikomu nepřeju!!!, úplně se mi zvedla nálada, že nejsem sama, kdo má takhle „emotivní“ a „temperamentní“ dítko
Ale je fajn si vylít někdy srdíčko a trošku si ulevit aspoň na diskusi a zjistit, že někdo řeší podobný probém.
Klidně napiš někdy do soukromé zprávy.
Klidnou neděli!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.06 13:20
třeba ani jedno z toho, spíš máte možná sebevědomý děcko, se kterým se nic nesvede a musí se s ním jako s dospělým teda žádné příkazy a zákazy, ale přesvědčit ho pro věc, kterou má dělat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.06 14:16
Goody, zase dobry 
Uz se vidim, jak presvedcuju vzteklou Pepi, ze se nechce vztekat Joj, pobavila me uz tva rada na koupi velkeho vozu
Holky, soucitim s vami, taky jsme meli s Adlou obdobi, kdyz at se delalo co se delalo, vsechno bylo spatne. Mam pro vas jedinou utechu - ONO TO VAZNE PREJDE!!!! My jsme uz asi dva mesice bez vzteklych zachvatu u te starsi a odhaduju pul roku pred vztekama te mladsi Teda, ze ze by se obe holky nevztekaly, ale neni to to prave - uz to neni vztekly zachvat na vse, vzdy a vsude. Uz se s ni da mluvit a da se i nekdy domluvit.
Je to strasne tezky a opravdu si tim musi snad kazde dite projit a ti temperamentnejsi se holt vztekaji vic, no.
Holky, nebojte, nejste spatny mamy a kazda soudna osoba, co vychovala vlastni deti musi vedet, ze je to normalni, tak se nebojte reakci okoli. Ono sebevedomy decko jeste neznamena, ze si musi doma vsechno vyrvat a byt tyranem Ted je to souboj, kdo z koho - tak at na dite zabira domluva, objimani, houknuti nebo klepnuti pres zadek, stujte si za svem.
VERTE, ZE TO PREJDE A ZE BUDE DOBRE! A preju hodne trpelivosti a sil.
Lesina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.06 14:55
Ahoj holky,
mluvíte snad o našem synovi 
Řeknu vám, že už je to chvílema na mašli…Máme doma už od narození silnou osobnost a je toho někdy už opravdu moc. Vzteklý záchvaty teda nějak ani nemá, horší jsou scény, když jdeme ven a má se oblíct (řve jako tur a dělá, že ho ta bunda škrtí a přitom někdy je v pohodě), obout (sundá si botu, než se obuju), nebo když má jít spát (jemu se prostě nechce a vydrží nespat a potom k večeru vytuhne při čemkoliv.. 
Přitom ještě před měsícem to bylo celkem pohodový dítě (teda na spaní). Jinak s jídlem a čímkoliv, jak to podáme, že MUSÍ, tak najust prostě NEmusí… Také si s ním nevím rady.
Občas zabere ho „přesvědčit“ jakoukoliv taktikou o tom, že to co má udělat, chce vlastně udělat on sám. Celý den na to nervy ale nemám.
Sendy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.06 15:00
Ahoj,
jenom malá poznámka. Opravdu to přejde.
Z mého pozorování na starší dceři (a potvrzuje se mi to i teď delší dobu u mladší) - nejhorší zatím bylo období mezi prvním a druhým rokem. Gradace záchvatů vzteku započala okolo roku a půl a vše začalo ustávat po druhých narozkách. Pomalu, ale jistě.....
První rok dítěte je o učení se spousty nových věcí, ale druhý rok - o pevných nervech…
Pavla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
8.1.06 15:19
Ahoj,
taky malinko přispěju.
Mám neteř-26m.
On narození super dítě,sice víc kluk než holka,ale super.Chytrá,miloučká,učenlivá,prostě andílek k zulíbání.Do včerejška jsem si přála,aby naše malá byla to samý…
Ale,včera přijela ségra s malou na odpoledne,vyvětrat se z paneláku na zahradu.Neteř k nepoznání-vzteklá,panovačná,neustále ležela na zemi a mlátila rukama a nohama a řvala.Sbalili jsme se všichni a šli jsme na procházku,svítilo sluníčko,máme sníh,no nádhera.Ovšem procházka utrpení-opět vztek,řev a panovačnost.My šli doleva,mladá doprava-řev,šli jsme okolo rybníka,mladá chtěla na led-řev,po hodině ostudy jsme to vzdali a šli na zahradu-odnesl to kocour,kterého škrtila,pes,do kterého kopala a pár květináčů,které rozbila.Ani jsem se nedivila,že od své mámy dostala na zadek.A zase řev.
Podle ségry za to může babička,která malou o vánocích hlídala a skákala jak mladá pískala.Malá si jí doslova zotročila a babi byla ráda,že je u ní malá spokojená.Jenže následek je ten,že se teď mladá nedá zvládnout a není hodina,aby kvůli něčemu neřvala.Babi chodí zase do práce,svůj hlídací týden za rok splnila k oboustranné spokojenosti a mladou teď budou dávat do hromady rodiče…
- Citovat
- Upravit
8.1.06 16:08
Blbý je, že všechno musí projít fází, kdy to vygraduje d omaxima (a to je všude jiný). A vždy, když holka začne s nějakou novinkou, si říkám, že už hůř být nemůže. Většinu věcí neřeším a co je opravdu třeba, to chce fakt nerva.
Naším hitem je, že tento týden do mě začala holka mlátit a distancuje se ode mě. Bohužel si pořád musím říkat, bude hůř:)))
Pevné nervy, to je to pravé.
Goody, pořád jsem se nedočetla, jestli už dítě máš nebo ne. Ono je někdy těžké přesvědčit dospělého, ale batole, který polovinu věcí nerozumí a nehápe a kolikrát je to novinka i pro něj a možná je často vzteklé, že si samo neví rady a my to zas okaždé nepoznáme, těžko s ním sednu na plac a dám řeč.
Jinak je fakt, holt některý děti jsou silný osobnosti, ale i tak se musí vymezovat hranice.
Jinak stojí za to pročíst starší diskuse:)))
Gabča a Bára
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.06 17:11
No holky, pevné nervy… já už mám proti vám starší dítko, ale taky umí být ještě pořádný hajzlíček...... jeho nejoblíbenější slova jsou NEEEEEEEEE a Já CHCííííííííííííííííí no prostě děs tak jsme zkoušeli domlouvání, řvaní, nevšímání si, dostal na zadek a pořád zkoušel…
Když byl menší, tak jsem ho vzala za ruku, odvedla do pokojíku a šla pryč… řval jak tur, ale přišel až byl v klidu, později tohle už nefungovalo tak přišla na řadu vařecha..... párkrát dostal na zadek a teď už stačí když vařechu jenom vytáhnu a rychle si rozmyslí, jestli má řvát nebo ne…
A pokud je drzý a to on umí taky parádně tak dostane facku… jenom malou, ale stačí aby to plesklo a je hned klid… okamžitě ho to probere…
Sice jsem si myslela, že svoje dítko nebudu bít, ale ono to prostně nešlo jinak, byla jsem akorát na pokraji sil, hlas vyřvaný a nic nepomohlo…
Musíte si každá najís svoji taktiku a pak už to bude lepší.....
Hodně pevné nervy všem.
Zuzka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.06 17:12
Ale jo Gabinko, mám tři svérázné týpky. Zjistila jsem, že hrozně záleží na tónu, jakým mluvím. Sice říkám třeba to samé, ale když mluvím z „pozice moci“, tak je zle. Tak musím trpělivě a a s vysvětlováním a pak je klid. Ten tón mi vycítí i batole.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
8.1.06 18:00
Ahoj mamky,
na tohle téma zde před nedávnem proběhla velmi barvitá diskuze (téma vzteklounka-zuřivka). Také jsem do ní přispívala, protože náš mladej, to je tedy, resp. byl, kusanec k pohledání. Někdy si říkám, že obdobně roztomilé pachole musel být římský císař Caligula, známý to tyran a zvrhlík.
Dokonce už jsem s klukem byla objednaná k dětské psycholožce a věřte nebo ne právě ono objednání zabralo. Od okamžiku, kdy jsem našemu diktátorovi sdělila, že půjde k protizlobidlové doktorce, a ta mu přistřihne brka, že si to ani představit neumí, začal být hodný. Sice vyzvídal, co a jak bude, ale já byla tajemná jak hrad v Karpatech. Prostě tě odnaučí zlobit, dočkej času, uvidíš sám …
Objednání jsme na jeho opakovanou a výslovnou žádost zrušili - maminko, budu hodnej kluk, fakt - a je hodný doposud (více než dva měsíce). Od té doby ani jeden hysterák, poslouchá jak hodinky. A co jsme prožívali od jeho pěti měsíců (!), škoda mluvit (viz starší diskuze).
Takže mamky neklesejte na mysli, opravdu to přejde.
Evča
- Citovat
- Upravit
8.1.06 19:05
Ahojky maminy.
Ja mam ulozeny jeden celkom dobry clanok, tak ho sem vkladam.
http://www.babetko.sk/…iew_page.php?…
Zatial sa u nas zachvaty len zacinaju, tak som sama na seba zvedava, ako to budem zvladat a ci sa zobideme bez fyzickych trestov .
Ja naivne dufam, ze ano.
Chapem, ze ste uz pravdepodobne vyskusali vsetko, no mozno to niekomu pomoze.
Prajem pevne nervy a drzim palce, urcite je to len obdobim a prejde to.
Ja som si vzdy zelala rostaka, nechcela som ma dieta, ktore kam po:,–(im, tam najdem.
Mam pocit, ze tieto temperamentnejsie deticky sa zivotom lahsie pretlcu a skor sa budu vediet ubranit. Vsetko zle, je asi na nieco dobre
Marty, ten tvoj Patrisek nema chybu „Martina zlobis“ ma velmi pobavilo, aj ked chapem, ze tebe asi do smiechu nebolo
My sa doma oslovujeme ocko a mamka, tak maly asi ani netusi ako sa volam
Majte sa vsetci pekne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.06 19:05
HOlky, máme to doma!!! Jsou mu tři a leckdy je to na pověšení se ! Nemám teda žádný oficiální papír na to, že by byl hyperaktivní, ale podle toho, jak se chová a jak to popisují v odborné literatuře, tak tuším, že to bude ONO .
Zrovna včera jsme s manželem utrápeně seděli a říkali si, kde je ta hranice ho ještě vychovávat, aby to necítil jako omezení a něco jsme v něm nezahubili (hrdost, sebevědomí atd.) a na druhou stranu, jak to neponechat osudu a neudělat z něj rozmazlence, který nezná hranice . Prozradím jedno - k rozumnému závěru jsme nedospěli. Hezký je proklamovat, že by se na děti neměla vztáhnout ruka, ale jsou dny, že předvádí věci, že i sebemírnější a flegmatický člověk by mu prostě jednu plácnout musel, to se fakt snad jinak nedá řešit. Objímací metoda dobrý, ale když má člověk zrovna na ruce to mladší dítko, kam s ním honem prásknout… No, nemáme to lehký. Utěšuju se dvěma věcma - prý to jednou přejde /doufejme, že co nejdřív) a za druhý bývají tyto děti prý nadprůměrně inteligentní (tak třeba budeme mít aspoň doma inteligenta ).
HOdně sil na naše malé vzteklouny (ale jinak zlatíčka!) přeje Iva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.06 19:50
Ahoj holky,
já jsem tak do 4,5 roku malého ani nevěděla, že nějaké dítko mám:-), prostě to bylo zlatíčko, rozmazlený všemi babičkami i námi… prostě typický jedináček. Když jsem poslouchala maminky, jak jejich děti třeba v supermarketu zlobí, vyžadují třeba koupi určité věci, a když ji nemají, tak si lehnout na zem a kopou kolem sebe… prostě pravý opak Péti
Ale poslední rok je to k nevydržení. Ze školky chodí z výrazy, že mám pusu dokořán, je drzý, odmlouvá, musí mít poslední slovo a i když ho plácneme, tak se tomu vysměje, že to stejně nebolelo.
Už jsme bezradní a nepomáhá ani domluva - stejně si z toho houby dělá.
Každý nám říká, že jsme si ho moc připustili k tělu a teď nám prostě „skáče“ po hlavě.
Přitom ve školce ho chválí, jak je to hodný kluk, poslouchá, uklízí po sobě hračky… tak nechápu , protože doma je to pravý opak.
Jen se uklidňuju tím, že to přejde - snad… doufám.
Tak pevné nervy, maminy, nejste na to samy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.06 19:51
Marty 1 a Janule: holky,teda fakt ste mi zvedly náladu Člověk si připadá blbě,když má kolem sebe jen hodné dětičky kamarádek…příklad:na Silvestra sme byly s partou na chatě (kluka sme nechaly u babičky) a v partičce byla skoro dvouletá holčička a čtyřletý klučina…no a já, jako správně vytrénovaná (skoro sem si přišla jak neurotická) matka z našeho zlatíčka, sem byla neustále v pozoru…třeba když malá běhala na chodbu ke schodišti (měly sme otevřené dveře ven kvůli vedru od krbu).Její mamča byla v pohodě,ani jí nevadilo,že na ní nevidí,zato já byla jak na trní,aby nespadla dolů,aby jí malej netrefil šipkama,který házel na cíl…a podobné situace mě pěkně nervovaly…No,asi tak,být tam náš malý,tak se v té místnosti buď uvaříme (protože dveře ven ke schodišti by musely být zavřené) nebo přijdem svorně všichni o nervy,protože pokud bych vysvětlovala,domlouvala a pak zakázala vstup na ono uváděné schodiště,bude tam zlatíčko s o to větší chutí běhat stím svým provokativním výrazem v očích…to by bylo pěkné psycho No zkrátka,maminky,které mají pohodová dítka,na nás zírají jako na hysterky a úzkostlivé hlídačky,ale přála bych jim naše drobečky aspoň na jeden den,aby to pak pochopily…ono se to totiž říká,když prcek poslouchá nebo aspoň nemá tyhle hysteráky kolikrát i bez příčiny,že?
Budu ráda i za nějakou soukromou zprávu,když se budete potřebovat vyventilovat .-) Držím palečky s našimi vzteklíky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
