Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dite proste objevuje svet. Je to naprosto normalni. Radoby dobre myslene rady ignoruj.
@Anonymní píše:
Ahoj holky, mam rocniho chlapecka, je to moje prvni dite, takze nemam moc srovnani, proto bych znala rada vas nazor. Posledni dobou me lide v nasem okoli porad upozorňuji, ze syn je hyperaktivní nebo zlobivy a ja jsem z toho nesva. Syn nikdy nebyl miminko, ktere by lezelo na zadech a pozorovalo pul hodiny kolotoc nad postylkou… celkove byl nejradeji na brisku. Kdyz zacal sedet asi v 8 mesici, tak v kocare vydrzel sedet a koukat treba i 2,5 hodiny. Uz delsi dobu obchází, stoji bez opory a udela dva kroky do prostoru, od te doby, co to trenuje, tak chvilku neposedi… Od te doby se mu nelibi v kocarku, nelibi se mu v autosedacce, v jidelni zidlicce, ani na zemi u hracek. Nejradeji by porad jen stal a obcházet. Neexistuje, ze by sedel na zemi a hral si s hračkou dyl jak dve minuty… navic me chce mit neustale u sebe. Prislo mi to do ted celkem normalni a rikala jsem si, ze se ted proste soustředí na chuzi, ze je zivejsi a ze me potrebuje u sebe… Rika mama, baba, ham, mnam, tap tap, chape, kdo je kdo, ukazuje, kdyz mu reknu, kde je pejsek (leze k oknu na zahradu), dela jak jsem veliky, paci paci, umi poslat pusinku, zamava, jen kdyz reknu, ze pujdeme (nebo nekdo odchazi), umi udelat prosim prosim, dat nejakou vec. Mala mala mu moc nejde. Ne vzdy to ale vsechno samozrejme udela. Hracky ho moc nejajimaji, nejvic ho bavi vyhazovat veci z krabice a supliku. Skládačky nebo komíny z kostek ho vubec nezajimaji. Je dost hlasitý a umi se vzteknout. Prebaleni na zadech vubec nehrozi. Prebaluju ve stoje. Do ted jsem si myslela, ze je to proste normalni zivejsi dite. Ano, jsem z neho unavena a udelat s nim doma neco, je nekdy sila, ale rikala jsem si, ze to je dite, ze je to normalni a ze i dospely je kazdy jiny a moje dite je proste zivejsi. Ale ted se setkávám s kritikou, ze neposedi, ze je hyperaktivní a zlobivy… vim, ze hyperaktivita se diagnostikuje mnohem pozdeji, ale spis me zajímají vase nazory, do ted jsem si myslela, ze mam normalniho živého chlapecka… da se to nejak ovlivnit?
Ahoj, každé dítě je jiné. Co píšeš je normální. Moje mamka je sociální pracovnice. Můj syn dělá to stejné jako tvůj. Ještě ani nechodil už lezl na židli, stůl, lezl po kleci na morčata. Tu si časem přistrčil ke komodě a začal kramařit šuplíky. Nikdo nám ho nechtěl hlídat. Teď v srpnu mu budou 2 roky a je klidnější. Dříve si ani se mnou nelehl na gauč a teď se i sám přitulí. Chce to čas. Hlavně můj syn dokázal utahat 3 lidi a on měl furt hromadu energie.
Já beru syna do dětského koutku a je nejvíc akční
Chce to pevné nervy ale bude to časem dobrý ![]()
Normální zdravé dítě, které nesedí jak pecka, kam ho posadíš. Zkus mu pořídit něco, čeho se může držet a chodit s tím po bytě, třeba Ikea krabici na kolečkách, stabilní odražedlo s opěrkou, malý kočárek, voziček, tatrovku… až s tím získá jistotu, odváží se i sám.
Nechej ho lozit venku na zahradě, ať objevuje svět, nabídni mu pískoviště, bazének s vodou…
Dobré hračky jsou různé vkládačky, po domacku mu dej krabici k tomu pár plastových misek, kelímků, kostky, cedníky, bublinkovou folii, papir, plyšáky, malé petky.. do krabice udělej různě velké otvory a malý bude dávat dovnitř a zase vysypavat, různě ožužlavat a zkoumat.
Příspěvek upraven 26.07.20 v 23:40
Takovýhle nevyžádaný rady jsou nejlepší. V roce se nedá poznat, jestli je to temperament a nebo hyperaktivita. Prostě potřebuješ počkat, jak se bude dál vyvíjet. Ale v tom co popisuješ není žádná vyložená známka poruchy.
Ať už je to tak nebo tak, i kdyby tam byla porucha pozornosti, tak jedinné co s ročním batoletem můžeš dělat je hledat takovej režim, aby byl dobře najedenej, dobře vyspanej, dobře napitej a dobře vylítanej venku, protože když je nevyltane a nebo přetaženej, nevyspalej, hladovej a žíznivej, tak je všechno mnohem horší. Ať už je jeho nervová soustava stejná jako u většiny lidí a nebo je trošku odlišná.
@Anonymní píše:
Ahoj holky, mam rocniho chlapecka, je to moje prvni dite, takze nemam moc srovnani, proto bych znala rada vas nazor. Posledni dobou me lide v nasem okoli porad upozorňuji, ze syn je hyperaktivní nebo zlobivy a ja jsem z toho nesva. Syn nikdy nebyl miminko, ktere by lezelo na zadech a pozorovalo pul hodiny kolotoc nad postylkou… celkove byl nejradeji na brisku. Kdyz zacal sedet asi v 8 mesici, tak v kocare vydrzel sedet a koukat treba i 2,5 hodiny. Uz delsi dobu obchází, stoji bez opory a udela dva kroky do prostoru, od te doby, co to trenuje, tak chvilku neposedi… Od te doby se mu nelibi v kocarku, nelibi se mu v autosedacce, v jidelni zidlicce, ani na zemi u hracek. Nejradeji by porad jen stal a obcházet. Neexistuje, ze by sedel na zemi a hral si s hračkou dyl jak dve minuty… navic me chce mit neustale u sebe. Prislo mi to do ted celkem normalni a rikala jsem si, ze se ted proste soustředí na chuzi, ze je zivejsi a ze me potrebuje u sebe… Rika mama, baba, ham, mnam, tap tap, chape, kdo je kdo, ukazuje, kdyz mu reknu, kde je pejsek (leze k oknu na zahradu), dela jak jsem veliky, paci paci, umi poslat pusinku, zamava, jen kdyz reknu, ze pujdeme (nebo nekdo odchazi), umi udelat prosim prosim, dat nejakou vec. Mala mala mu moc nejde. Ne vzdy to ale vsechno samozrejme udela. Hracky ho moc nejajimaji, nejvic ho bavi vyhazovat veci z krabice a supliku. Skládačky nebo komíny z kostek ho vubec nezajimaji. Je dost hlasitý a umi se vzteknout. Prebaleni na zadech vubec nehrozi. Prebaluju ve stoje. Do ted jsem si myslela, ze je to proste normalni zivejsi dite. Ano, jsem z neho unavena a udelat s nim doma neco, je nekdy sila, ale rikala jsem si, ze to je dite, ze je to normalni a ze i dospely je kazdy jiny a moje dite je proste zivejsi. Ale ted se setkávám s kritikou, ze neposedi, ze je hyperaktivní a zlobivy… vim, ze hyperaktivita se diagnostikuje mnohem pozdeji, ale spis me zajímají vase nazory, do ted jsem si myslela, ze mam normalniho živého chlapecka… da se to nejak ovlivnit?
Hlavně se nenech ovlivnit řečmi.
Spíš jsou divné ty děti, které kam posadíš, tam najdeš.
Ale i s tím tvým je potřeba postupně uvolňovat péči, tj. například sedím na záchodě - nemůžu, míchám v hrnci - nemůžu, atd. Pomalinku postupně. Plnit každé přání dítěte do vteřiny není úplně fajn.
To jsou jenom takové bláboly lidí, kteří potřebují být za každou cenu chytří. Já v popisu nic nenormálního nevidím. Je úplně normální a přirozené, že když se dítě naučí něco nového, tak to chce dělat pořád. A dítě většinou není dekoracni polstar, aby se někde válelo. Takové byly všechny tri mé děti (A tchýně vychovatelka měla taky spoustu chytrých řeči, jak to a ono není normalni), nejstarší syn se v roce dokonce odstavil, protože na kojení a na jídlo vůbec prostě neměl čas. Nakrmit ho byl horor, i když jinak to bylo hodné dítě. Vsechny z toho vyrostly, jsou akční doteď, ale v tom pozitivním smyslu, rády sportuji, chodi na výlety, dovádějí venku, ale zároveň dokáží sedět dvě hodiny v pokojíčku a stavět si z lega, prohlížet si enyklopedie nebo kreslit.
To je uplne presny popis meho 15mesicniho syna, ze chvili neposedi slysim denne, prebaluji taky vestoje, protoze jinak to nejde, vztekani uz taky dobre ovlada
, jidlo konci na zemi pravidelne, v kocarku je jen, kdyz spi, jinak max pul hodinu a konec zvonec hysterie, a to zatim nechodi, jen obchazi. Cely den je jak torpedo, nastesti jeste dvakrat spi. Ma ted separacku a visi na me cely den. Taky moc pekne uz mluvi, zkousi ruzne sroubovat veci, dat klice do zamlu ho bavi, dat nabijecku do mobilu, je hodne zrucny, ale proste je strasne zivy. Ale co, od ala neumel polezet, byval hodne uplakany, to ho preslo a ted proste objevuje. Ja taky nemam srovnani moc, na plavani co chodime jsou deti taky divosi v satne, ale tak se mozna navzajem vyhecuji a doma jsou klidnejsi, ale ja uz si zvykla a poznamky o hyperaktivite poustim uchem tam a ven, manzel je taky neposeda, porad neco musi delat, tak to ma maly po nem mozna. Netrapila bych se a snazila se uzit si mimco, co objevuje svet, jsem z toho sice vyflusla, ale je s nim sranda ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, mam rocniho chlapecka, je to moje prvni dite, takze nemam moc srovnani, proto bych znala rada vas nazor. Posledni dobou me lide v nasem okoli porad upozorňuji, ze syn je hyperaktivní nebo zlobivy a ja jsem z toho nesva. Syn nikdy nebyl miminko, ktere by lezelo na zadech a pozorovalo pul hodiny kolotoc nad postylkou… celkove byl nejradeji na brisku. Kdyz zacal sedet asi v 8 mesici, tak v kocare vydrzel sedet a koukat treba i 2,5 hodiny. Uz delsi dobu obchází, stoji bez opory a udela dva kroky do prostoru, od te doby, co to trenuje, tak chvilku neposedi… Od te doby se mu nelibi v kocarku, nelibi se mu v autosedacce, v jidelni zidlicce, ani na zemi u hracek. Nejradeji by porad jen stal a obcházet. Neexistuje, ze by sedel na zemi a hral si s hračkou dyl jak dve minuty… navic me chce mit neustale u sebe. Prislo mi to do ted celkem normalni a rikala jsem si, ze se ted proste soustředí na chuzi, ze je zivejsi a ze me potrebuje u sebe… Rika mama, baba, ham, mnam, tap tap, chape, kdo je kdo, ukazuje, kdyz mu reknu, kde je pejsek (leze k oknu na zahradu), dela jak jsem veliky, paci paci, umi poslat pusinku, zamava, jen kdyz reknu, ze pujdeme (nebo nekdo odchazi), umi udelat prosim prosim, dat nejakou vec. Mala mala mu moc nejde. Ne vzdy to ale vsechno samozrejme udela. Hracky ho moc nejajimaji, nejvic ho bavi vyhazovat veci z krabice a supliku. Skládačky nebo komíny z kostek ho vubec nezajimaji. Je dost hlasitý a umi se vzteknout. Prebaleni na zadech vubec nehrozi. Prebaluju ve stoje. Do ted jsem si myslela, ze je to proste normalni zivejsi dite. Ano, jsem z neho unavena a udelat s nim doma neco, je nekdy sila, ale rikala jsem si, ze to je dite, ze je to normalni a ze i dospely je kazdy jiny a moje dite je proste zivejsi. Ale ted se setkávám s kritikou, ze neposedi, ze je hyperaktivní a zlobivy… vim, ze hyperaktivita se diagnostikuje mnohem pozdeji, ale spis me zajímají vase nazory, do ted jsem si myslela, ze mam normalniho živého chlapecka… da se to nejak ovlivnit?
@Bubla Bůčková to jako fakt?? Kde je tam jake chlubeni, proste konstatovani situace, kluk hezk mluvi, ale neposedi, to je tak cele. Mam doma totez a o tom, na co se pta zakladatelka, premyslim sama doma denne. To uz se clovek nemuze zeptat fakt na nic tady, aby nebyl plasan, hysterka, chlubil apod ![]()
@Bubla Bůčková nechapu, co považujete za chlubeni? Ze mi uz nekolik lidi reklo, ze mam hyperaktivní, zlobivé dite? Co nevydrzi na jednom miste minutu? V kocare se s nim neda vubec nikam jit…chtela jsem objektivně uvést, jaky je, proto i to, co umi a neumi…Nicim jsem se nechlubila a chtela jsem vedet, jestli to tak maji i jini…protoze o tom taky dost premyslim, kdyz to kazdy den od nekoho slysim…
@Anonymní píše:
@Bubla Bůčková nechapu, co považujete za chlubeni? Ze mi uz nekolik lidi reklo, ze mam hyperaktivní, zlobivé dite? Co nevydrzi na jednom miste minutu? V kocare se s nim neda vubec nikam jit…chtela jsem objektivně uvést, jaky je, proto i to, co umi a neumi…Nicim jsem se nechlubila a chtela jsem vedet, jestli to tak maji i jini…protoze o tom taky dost premyslim, kdyz to kazdy den od nekoho slysim…
Tak máš kolem sebe blbce nebo zavistivce ![]()
Moc vsem dekuji za reakce, uklidnily jste me. Dokud mi to porad nekdo nerikal, tak jsem nad tim taky tolik nepremyslela…
Z popisu se úplně moc poznat nedá, protože popisuješ subjektivně. Lepší by bylo ho vidět. Protože třeba nevím, jakou sílu by dítě muselo mít, abych jej nedokázal přebalit v leže.
Ale hyperaktivita se krom jiného pozná neochotou se učit, což podle toho, co umí asi není ten případ. Připomíná mi to mou dceru. Nechtěla spát, všude lezla, chtěla chodit, pořídili jsme jí nakonec molitanovou helmičku na hlavu a nosila to půl roku.
Jestli mohu poradit, nedělat vše, co mu na očích uvidíš, nestaň se jeho poskokem. Protože to jinak tady budeš dávat další diskuzi.
Ahoj holky, mam rocniho chlapecka, je to moje prvni dite, takze nemam moc srovnani, proto bych znala rada vas nazor. Posledni dobou me lide v nasem okoli porad upozorňuji, ze syn je hyperaktivní nebo zlobivy a ja jsem z toho nesva. Syn nikdy nebyl miminko, ktere by lezelo na zadech a pozorovalo pul hodiny kolotoc nad postylkou… celkove byl nejradeji na brisku. Kdyz zacal sedet asi v 8 mesici, tak v kocare vydrzel sedet a koukat treba i 2,5 hodiny. Uz delsi dobu obchází, stoji bez opory a udela dva kroky do prostoru, od te doby, co to trenuje, tak chvilku neposedi… Od te doby se mu nelibi v kocarku, nelibi se mu v autosedacce, v jidelni zidlicce, ani na zemi u hracek. Nejradeji by porad jen stal a obcházet. Neexistuje, ze by sedel na zemi a hral si s hračkou dyl jak dve minuty… navic me chce mit neustale u sebe. Prislo mi to do ted celkem normalni a rikala jsem si, ze se ted proste soustředí na chuzi, ze je zivejsi a ze me potrebuje u sebe… Rika mama, baba, ham, mnam, tap tap, chape, kdo je kdo, ukazuje, kdyz mu reknu, kde je pejsek (leze k oknu na zahradu), dela jak jsem veliky, paci paci, umi poslat pusinku, zamava, jen kdyz reknu, ze pujdeme (nebo nekdo odchazi), umi udelat prosim prosim, dat nejakou vec. Mala mala mu moc nejde. Ne vzdy to ale vsechno samozrejme udela. Hracky ho moc nejajimaji, nejvic ho bavi vyhazovat veci z krabice a supliku. Skládačky nebo komíny z kostek ho vubec nezajimaji. Je dost hlasitý a umi se vzteknout. Prebaleni na zadech vubec nehrozi. Prebaluju ve stoje. Do ted jsem si myslela, ze je to proste normalni zivejsi dite. Ano, jsem z neho unavena a udelat s nim doma neco, je nekdy sila, ale rikala jsem si, ze to je dite, ze je to normalni a ze i dospely je kazdy jiny a moje dite je proste zivejsi. Ale ted se setkávám s kritikou, ze neposedi, ze je hyperaktivní a zlobivy… vim, ze hyperaktivita se diagnostikuje mnohem pozdeji, ale spis me zajímají vase nazory, do ted jsem si myslela, ze mam normalniho živého chlapecka… da se to nejak ovlivnit?