Já sama a separační úzkost

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
9
29.10.21 22:39

"Já sama" a separační úzkost atd.

Zdravím všechny,
poslední dva měsíce bojuju s dcerou ohledně období „já sama“, „ty nemůžeš“ a do toho se k tomu přidala ještě separační úzkost. Jsem z toho už tak unavená, že přemýšlím, zda nekontaktovat nějakou psycholožku, ale nejdříve chci zkusit rady tady.
Začalo to, když jsme byly na konci léta na akci a byla tam dcery babička.. do té doby bylo vše v pohodě a Viki byla spíše samostatná. Když jsem jí řekla, že jdu na wc nebo se jdu vysprchovat (vzdy mam pootevreny dvere aby zamnou mohla prijit).. bylo vye v pohode. Hrala si a cekala. Normalne semnou komunikovala, hraly jsme si, kdyz jsem potrebovala varit nechala mě, ale od té doby jakmile se vzdálím třeba jen na to wc, řev. Ale neutišitelný. Nejhorší je, že mě příjde, že ani sama neví proč brečí, protože jakmile se zeptam, proč pláče, že jsem odešla jen na wc, odpoví mi úplně mimo mísu… např. „protože máme doma zrcadlo“.. „protože mám myšku minnie“.. ale ok.. separačka.. stěhování, školka a děje se toho od září okolo ní toho dost.. chápu.. mazlíme, pusinkujeme a říkáme si vždy když je v klidu, že já jí nikdy neopustím, že jí miluju a že budeme navždy spolu, ale co školky se musí chodi aby maminka mohla chodit do práce - korunky - jídlo. Jen mi nejde do hlavy, proč právě začala odpovídat ty nesmysly po otázce „proč pláče“.. každopádně co mě ale dost vytočí je, že se dcera rozbrečí i kvůli „prkotině“.. já vím.. pro nás dospělé je to prkotina a pro děti to může být velký problém.. ale dcera chce dělat vše sama - sama rozsvítit, sama zhasínat, sama všechno a nedejbůh abych náhodou něco udělala za ní… potom ale je problém i v tom, že ona chce třeba pomoct, já jí pomůžu ale je to špatně a rozbrečí se.. pořád fňuká, pořád brečí a uráží se a celkově je taková dost citlivá a i tvrdohlavá. Nechce jíst u stolu ale jen v obýváku, pak rekne ze sama na wc ale nakonec musim jit s ni..nechce si cistit zuby - vysvetluju ze se to musi jinak by je mela osklivy a cerny ale spusti rev.. a nejvetsi perla byla kdyz jsem ji ukazala jak ma namazat lepidlo na papir a jak to ma prilepit.. to rvala v pokojicku hodinu.. a ja uz z nervu v koupelne… Přejde to?.. dá se s tím nějak pracovat? Někde čtu, že jí mám nechT projevit své emoce a nechat brečet, někde čtu, že jí mám co nejdříve uklidnit, někdo mi zase radí nastolit pravidla.. kazda rada dobra.. diky

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
298
29.10.21 23:54

Vážně k psychologovi? Vždyť je to normalní. Kolik jí je? Jedná se o boj o samostatnost, buď ráda. Babička ji asi drobet postrašila :potlesk:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
747
30.10.21 02:16

To odpovidani nesmyslu…pamatuju si neco podobneho u synovce - stezovali si na to jeho rodice…on pri rvani, kdyz mel byt chvili sam odpovidal, ze se boji. Kdyz se ho zeptali ceho, tak odpovedel treba „rajcatek v lednicce“. Po kazde neco jinyho…ja ho pak jednou hlidala pres noc a ucila se pri tom na zkousku a on se probudil, bulel a polospici nekolikrat zahuhlal: „Nechci papat rajcatka! Ne, ne, ne, rajcatka ne!“

Tak jestli se ji nezdaji jen blby sny o tech vecech?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3068
30.10.21 06:48

Odpovidani nesmyslu je podle me z toho, ze to dite samo nezna odpoved, ale kdyz ji maminka vyzaduje, tak se odpovedet snazi. Jinak mi to prijde jako uplne normalni. Vidi, ze rvani funguje a nemusi sedet u stolu nebo si cistit zuby, tak rve. V tomto bych teda neustupovala. Paklize je to plac, kterym si neco nevynucuje, tak tam bych v klidu utesila. Varila bych s ni. Hodne veci uz muze skolkove dite delat samo pod dozorem nebo s dopomoci. Nevim, proc mas nervy z toho, ze rve hodinu v pokojicku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4981
30.10.21 07:11

Dítě může být rozhozené ze změn - stěhování, školka. Klidně psycholožku zkus.
Trvat na důležitých věcech - čištění zubů, jídlo u stolu. Zuby nečistíme, aby nebyly ošklivý a černý, ale aby byly čistý a zdravý. Ale řvát bude asi stejně :)
Jinak dávat vybrat: jdu na wc, můžeš si tu hrát sama, když budeš potřebovat, přijď.
S tím lepidlem předpokládám řvala, protože si to chtěla udělat sama a tys jí to „zkazila“.
Tím co si načteš se můžeš nechat inspirovat, důležité je si uvědomit, že to tak dcerka prostě má a pozorovat, co a jak pomáhá. Ptát se proč moc nepomůže, oni to neumí ještě vysvětlit. Takže maximálně můžeš zkusit ty „hádat“: ty se bojíš tu být sama? Tak přijď za mnou. Ty sis to chtěla udělat sama? Chceš to tedy zkusit ještě jednou?
Jinak je to těžký období, on je ten řev neprijemnej, a člověk pak čeká „co zase bude špatně“ a už je z toho předem nervózní. Ale věř, že jednou to zmizí a budete řešit zase jiné problémy :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2722
30.10.21 08:28

Já bych to nesvadela na babičku, ale na stěhování a školku. Některé děti prostě změny nesou těžce. Když si vzpomenu na skolkovou adaptaci našeho nejstaršího syna… to bylo peklo. Ze samostatného a úchvatné hodného a poslušneho kluka se stal zlobivej uzlicek nervů. Naštěstí jen asi na čtvrt roku. No a teď jsme se stěhovali zároveň s jeho nástupem do první třídy a je to tu zas. On prostě změny nesnáší, má to po mně, chápu ho. Chce to čas, pochopení, vlidnost, spoustu objímání, zadnej křik… ale zase se v tom zbytečně nebabrat, nepodporovat ten nářek. Prostě jdu na záchod, za minutu jsem zpět, není důvod brečet, neboj. Říct toto, vycurat, pomazlit a hotovo, dal neřešit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9
30.10.21 10:17

@Sadman nemyslela jsem tam docházet pravidelně kvůli tomu, že si myslím, že je to nějaký problém, ale přeci jen oni jsou tím vystudovaný a hodně mohou pomoci jak se v takových chvílích chovat. Jsem prvorodička, nemám tucha jak se k tomu stavět u 3,5 leteho dítěte. Když měla separačku cca v osmi měsících, bylo to jiné. Chtěla chovat, mazlit, kojit a tak to i bylo. Teď většinou jen hystericky pláček a nechce se ani mazlit.. jen prostě brečet.
Babička si ji právě vzala odemě nachvíli pryč.. jindy nebyl problém, ale ten den ji přivedla s prvním hysterickým pláčen a od toho momentu se takhle chová.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9
30.10.21 10:21

@Aneta.Berg já ji do jídla něčeho co nechce nenutím.. nechce jíst rajče, tak ho nejí.. nechce jíst játra, udělám ji něco jiného.. vždy se snažím ohledně jídla vařit to co vím, že sní a nebude celý den o hladu. Noční děsy nemá.. spí dobře.. občas se dlouho vrtí, ale to je z tepla… vždy nachvíli vyvětrám a spí dál.. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9
30.10.21 10:27

@Oriseka úplně tu odpověď nevyžaduji.. zeptám se a snažím se utěšit.. jen ona nechce ve většině případech ani mazlit.. je to teď boj.. děláme spoustu věcí spolu.. snažím se vymýšlet aktivity abych ji zabavila. Přineseme nákup - dcera mi pomáhá. Když vařím a nechce se ji do tho, kouka na pohadky a nekdy prave breci jen ze nechce abych varila.. a nastava plac.. kdyz ji chci zapojit tak breci ze nechce a pak jde brecet do pokoje a stravi tam hodinu brekem.. proto z toho mam nervy protoze nevim jak ji utesit kdyz se v tu chvili zasekne a nechce absolutne nic.. nestezuji si.. snazim se najit nejakou fintu jak tomu predejit..
samozrejme cistime zuby kzdy den.. jen to na me zkousi ze treba by dneska nemusela kdyz zacne brecet.. ale v tom ja nepolevim.. to ten plac vydrzim ale v nekterych momentech ten plac je vazne hystericky a trha to usi

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9
30.10.21 10:37

@jita22 stehovani ji si myslim az tak nevadilo.. jsme prestehovany jiz dobry pul rok a zacalo to teprve chvilkovym odloucenim odeme, kdyz si ji vzala babicka v lete a pak zacala skolka. Takze asi strach, ze me ztrati atd.
Cisteni zubu nevynechavame.. u toho nepolevuji.. jen to sezeni u stolu je tezke.. ona u toho jen sedi a neji.. kdyz sedi v obyvaku tak sni vse.. takze v tomto pripade je pro me hlvni sby se najedla a ndbyla o hladu :(
ano s tim lepidlem to byli presne tak.. jen ona prave na zacatku chtel, abych ji pomohla.. tak jsem ji rekla koukej.. vzala jsem kus uplne jinyho papiru, ukazala ji jak to namazal a nalepit a prisel plac a odesla plakat do pokojicku.. pritom jsem ji vzal zpet a ukazala ze jsem ji nenalepila to jeji ale ustrizek ktery by stejne sel do kose a ze si to muze nalepit to svoje sama.. nepomohlo.. brecela v pokojicku hodinu a usnula :nevim:
a s tim wc a sprchovanim kdyz jdu (jsem na dceru sama).. tak mam vzdy pootevreno a pred tim nez tam vlezu tak ji rikam " kdyz se tu budes bat, prijd zamnou tam a tam".. nekdy prijde, nekdy breci… nabizim aby si cokoli udelala sama.. ja jsem rada kdyz je samostatna.. jen ne vzdy je to tak jak ona chce a kdyz chce pomoc tak pak breci ze jsem ji pomohla :nevim:
a jedina jste to vystihla nejlepe.. je to těžký období, ten řev neprijemnej, a člověk pak čeká „co zase bude špatně“ a už je z toho předem nervózní. děkuju za rady a pochopeni

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9
30.10.21 10:43

@Midaku já samozrejme na babicku nic nesvádím… jen jsem napsal, že to začalo když byla s babičkou. Přestehovany jsme uz nejaky pul rok a ano skolkou to byt muze. Ale s babickou jsme byly v lete a skolka zacala v zari.. Nikdy s babickou problem nemela, ale ten jeden den ji privedla s hysterickym placem, ze chce za maminkou a od te doby je takova a tak jsem myslela ze to zacala babickou, ne ze za to muze babicka. Myslim si ze se boji odlouceni odeme, ze se boji ze se ji nevratim nebo ji nekde zapomenu, proto jsem napsala i v hlavnim nazvu separacni uzkost. Tomu ja rozumim. Snazim se ji byt nejvice nablizku a byt tu pro ni a opakuji ze ji nikam neutecu a neopustim, ze ji miluju atd atd…
kazdopadne u nas uz to trva cca dva mesice.. trochu se to zlepsilo.. jsme uz 3 tyden doma s nemoci.. tak se bojim aby to od znovuchozeni do skolky nezacalo znovu gradovat. Ale je fakt, ze mi to dela jen doma… Ve skolce je pry uzasna.. zapojuje se, hraje si, vyrabi, cvici, zpiva.. a ze breci jen kdyz maji jit od hracek (to chapu :lol:, utrhnout je od hrani).. no a doma se ji nic nelibi, nechce si hrat kdyz ji pobizim, a je takova dost ufnukana.. :nevim:.. asi to fakt jen preckat

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4981
30.10.21 11:38
@AnnieViki píše:
@jita22 stehovani ji si myslim az tak nevadilo.. jsme prestehovany jiz dobry pul rok a zacalo to teprve chvilkovym odloucenim odeme, kdyz si ji vzala babicka v lete a pak zacala skolka. Takze asi strach, ze me ztrati atd.
Cisteni zubu nevynechavame.. u toho nepolevuji.. jen to sezeni u stolu je tezke.. ona u toho jen sedi a neji.. kdyz sedi v obyvaku tak sni vse.. takze v tomto pripade je pro me hlvni sby se najedla a ndbyla o hladu :(
ano s tim lepidlem to byli presne tak.. jen ona prave na zacatku chtel, abych ji pomohla.. tak jsem ji rekla koukej.. vzala jsem kus uplne jinyho papiru, ukazala ji jak to namazal a nalepit a prisel plac a odesla plakat do pokojicku.. pritom jsem ji vzal zpet a ukazala ze jsem ji nenalepila to jeji ale ustrizek ktery by stejne sel do kose a ze si to muze nalepit to svoje sama.. nepomohlo.. brecela v pokojicku hodinu a usnula :nevim:
a s tim wc a sprchovanim kdyz jdu (jsem na dceru sama).. tak mam vzdy pootevreno a pred tim nez tam vlezu tak ji rikam " kdyz se tu budes bat, prijd zamnou tam a tam".. nekdy prijde, nekdy breci… nabizim aby si cokoli udelala sama.. ja jsem rada kdyz je samostatna.. jen ne vzdy je to tak jak ona chce a kdyz chce pomoc tak pak breci ze jsem ji pomohla :nevim:
a jedina jste to vystihla nejlepe.. je to těžký období, ten řev neprijemnej, a člověk pak čeká „co zase bude špatně“ a už je z toho předem nervózní. děkuju za rady a pochopeni

Zajdi za tou psycholožkou. Ono to nemusí být všechno tak jednoduchý, ty dětský hlavičky fungujou jinak. To že jste přestěhovaný půl roku taky nic neznamená, ono se to v těch dětech různě střádá a mele, oni tomu ještě sami moc nerozumí, ale cítí tu nepohodu a pak to dají při nějaké příležitosti najevo. Změna, natož více změn (stěhování, školka), může u citlivějšího dítěte spustit takové chování. Psycholožka ti vysvětlí, jak různé situace vnímá dítě ze svého pohledu a jak úplná blbost co ty řekneš, když se snažíš to vyřešit, je tím dítětem vnímaná úplně jinak, než ty to myslíš.
To, že to dělá jen doma - s tebou se cítí v bezpečí a ty emoce prostě vypustí.
Psycholožka ti pomůže v tom, že na to nebudeš sama, což udělá taky hodně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat