Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak být jiný rodič, než byli naši rodiče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.8.22 16:16
@pet p jo, trénink, občas člověk nevydrží, příště to bude lepší…
tos mi úplně připomněla, jak mi syn volal před týdnem od tatínka a prý, mami, můžu ti něco říct a slíbíš mi, že se nebudeš zlobit?
No to je voda na mlejn 
Ale člověk má právě čas se připravit, vyklidnit, vyslechnout a pak se s klidnou hlavu rozmyslet, co dál 
Navíc dle položený otázky bylo jasný, že už po*jeb dostal od táty 
Já na něj nikdy nezařvala, když něco takhle přiznal, to sme si společně slíbili a to dodržuju 100%. Chci, aby ve mě měl důvěru, zatím nenastal problém, co by se nedal vyřešit.
Zmrvenej sloh a tisíc hrubek mě dokáže vystresovat víc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.22 18:14
Myslím si, že ač se nám jako dětem, nebo i později, některé věci nelíbily a říkali jsme si Já jako rodič taková nebudu, stejně se najdou věci, které nakonec taky děláme a když to vidíme z té druhé strany, chápeme, co rodičům tak vadilo 
Nebo měl každý z rodičů jinou výchovu a teď se má najít to, co se bude používat na děti. Každé dítě je taky jiné a platí na něj něco jinýho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
17.8.22 18:36
Myslím, že hodně už dá to rozhodnutí dělat věci jinak. A pak taky pochopení, že za své emoce, resp. reagování v emocích, mám odpovědnost výlučně já. Né, že mě nas..alo dítě, manžel nebo kdokoliv. Já se nas..a sama a žádné chování druhé strany nemusí takovou reakci vyvolat a už vůbec je mimo na druhých vybíjet můj vlastní vztek, zvláště na dítěti. (Tohle je taky moc dobré vysvětlit chlapovi, zvláště takovému, kterého žena pořád něčím nas. rá .) Můžu si třeba o věcech promluvit a nedělat hned aféru pro blbosti - protože nejvíce nás nas..ají stejně blbosti. A klidná a bezpěčná máma, která se nedá zatáhnout do drámy, to už je hodně, protože pak mám možnost vymyslet strategii a nereagovat na základě emocí a divných vzorců. Dále pochopení, že když cítím, že třeba z nevyspání nemám emocionální výdrž, je na čase dát dítko tatínkovi a odpočinout si .
- Citovat
- Upravit
pet p
17.8.22 21:20
@Vesničanka1 Hlídání od prarodičů je určitě super a velká pomoc, jenomže pokud se takhle tvůj táta běžně chová a tyhle hlášky mu říká (i když předpokládám, že ses snažila tátovi vysvětlit jejich škodlivost), tak je otázka, jestli to hlídání za to stojí. Tohle pro děti fakt není vůbec ok. Děti si totiž bohužel tvoří mínění o sobě na základě toho, co o sobě slyší (ale to sama znáš z vlastní zkušenosti, takže není potřeba to asi psát). Mrkni třeba na tento článek: https://www.nevychova.cz/…-sebevedomi/
Snažila bych se ty tátovy hlášky aspoň třeba nějak neutralizovat tím, že řekneš něco jiného (v dané situaci povzbudivého). Jenomže to stejně nemůžeš dělat, když ho mají prarodiče sami na hlídání a ty jsi jinde.
- Citovat
- Upravit
17.8.22 21:25
Ach, tak tady se taky potrebuju pripichnout.
Ja mela detstvi do nastupu do skoly krasny, pak nevim, co se zmenilo, ale zmenilo a uz to byl doma vzdycky jeden velkej pruser. Samozrejme ze i ja pachala veci, na ktery nejsem pysna, ale stejne jako ty jsem se zarekla, ze takhle svoje deti vychovavat nebudu. No, mam dve dcery a ta starsi je tedy velikej orisek. Je to tvrda palice od malinka a plus tedy chyta nektery vzorce chivani od svyho taty, ze kterych rostu (nejsme spolu). A pak prijde ke mne a bojujem. A ja jsem se pristihla, ze presne sklouzavam do vzorce svych rodicu a nafackovala bych si strasne!!! Muj tata teda pouzival dost fyzickych trestu (jakoze opravdu dost), ale i slovne ublizoval. Pak mi vzdy rekl, ze na me rve, abych se probrala a vnimala ho. A tohle je i muj problem, s dcerou dojde k zadrhelu, ja ji reknu, ze to se mi teda nelibi a ze to nemuze takhle, ona zacne byt drza, odmlouvat, ja ji zacnu poucovat, ze takhle bych tedy ja nikdy nemluvila se svymi rodici, ona to zacne probokovat do vyssich otacek a ja pak zacnu rvat. A obcas reknu neco, co bych fakt rikat nechtela, ale jsem uplne vzteky bez sebe. Nejlip mi tedy funguje se nedostat do tech otacek, proste utnout to, rekly jsme si zachranny slovo a kdyz ho reknu, prestaneme to v tu chvili resit. Nebo ji proste radsi poslu pryc. A pak se tu situaci snazim probrat v klidu a vysvetlit ji to. Navic si pak ten muj ulet vycitam a to ne proto, ze bych ji chtela nechat rust jak drivi v lese, ale proto, ze si presne pamatuju, jak me tata umel zranit. Stejne jako tu nekdo psal, kdyz prijde s problemem nebo je uprimna, zadny rev neni. Porad na tom pracuju…a bohuzel teda, kdyz je clovek ve stresu (resim praci, batole, moji starsi, partnerovu starsi ), tak je hrozne lehky dostat se za tu hranici, kam clovek nechce. Taky v tom porad plavu no…a jen proste doufam, ze jednou nebudu mit vztah s dcerou, jaky mam ja s rodici, ale zaroven, ze se mi podari ji v nekterych oblastech podsunout trochu empatie a mene sobeckosti vuci bliznim.
Na druhou stranu, je to zvlastni, ze se starsi spolu bojujeme v podstate od zacatku a nejak to od zacatku nedavam v tom smyslu, ze to hrozne resim a vzdycky jsem byla na veskere jeji sceny apod precitlivela. U te mladsi, i pres to, ze je dost uŕputna a vztekloun taky je, tak to proste beru nejak vic v klidu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.22 22:55
Moji rodiče byli na svou dobu docela pokrokoví a spoustu věcí plánuju dělat podobně. Ale jsou to hlavně takové ty praktické věci. Co se emocí týče, tak narozdíl od nich se snažím přiznat dětem svou chybu, omluvit se jim a otevřeně přiznat svoje slabosti a nedokonalosti, a víc chválit. A místo otázek „Byly nějaké známky?“ a „Snědlas svačinu a oběd?“ se jich spíš ptát „Co tě dneska ve škole rozesmálo?“ nebo „Dozvěděla ses něco zajímavého?“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 10:07
Moje zkusenost je takova, ze az dlouhodoba odborna psychoterapie a to navic ruznoroda mi pomohla vyrovnat a smirit se s chovanim rodicu a opravdu muzi rict, ze jsem dobrou mamou a ne, nedelam stejne veci co moji rodice a ne, nedelam ani presny opak toho co moji rodice.
Vse zavisi na tom jake prostredi v rodine bylo, jaka mira toxicity v rodine panovala a jak se s tim clovek dokazal popasovat. Reseni neni rict si, ze u nas to tak strasny nebylo nebo oproti jinym jsme to meli lepsi. To je naprosto mylne uvazovani. Dulezite je jestli Ti to zasahuje do Tveho zivota a dela Ti to v nem paseku.
A evidetne Ti to do zivota zasahuje, jinak by tady ten prispevek nebyl.
Doporucuji zacit cist odbornou literatura. Knih na toto tema je hodne. Doporucuji autora Heinz-Peter Röhr. Vse od nej je naprosto skvely.
V pripade toho, ze Ti to nepomuze, najit psychoterapeuta a zacit k nemu chodit. Tam ziskas nahled na to, co se u vas v rodine delo a hlavne Ti to odhali realny obraz vychovy a chovani Tvych rodicu.
Dalsi velmi mylna predstava je ta, ze staci nedelat to co rodice delali Tobe ve vychove a bude Tva vychova deti v pohode. Tak to rozhodne neplati.
Nejprve je potreba aby se clovek, ktereho trapi jeho rodice dal do poradku sam se sebou a zjistil, jakou zatez si nese ze sve rodiny a jak ho ta zatez ovlivnuje. Jak diky tomu pristupuje sam k sobe, jakou ma diky tomu sebehodnotu, jaky ma obraz sam o sobe. To jsou veci, ktere malokdy clovek odhali sam. Mnoho veci zustane hluboko v podvedomi a pokud je clovek neodkryje a nezacne vedome menit a zpracovavat tak se nic moc nezmeni a budou ho stale negativne ovlivnovat jak v osobnim zivote tak ve vychove a v mezilidskych vztazich.
A jen prirovnani:
V pripde toho, ze se prvne nedam do poradku ja sam se sebou tal nemuzu ocekavat, ze budu dobre vychovavat sve deti a mit kolem sebe hezke a zdrave vztahy.
Je to stejne jako kdybyste meli rozbite kladivo( sam v sobe jsem rozbity) a chteli s nim delat kvalitni a dobrou praci ( vychovavat sve deti lepe a jinak nez moji rodice).
To proste fakt nevyjde.
A posledni vec - tyto hluboke zmeny v charakteru - ano ten menit lze, temperament ne - jsou na dlouhou dobu. Mnoho let v nas rodice, kteri sami byli rozbiti upevnovali ty negativni vzorce a schemata, takze je dobre neocekavat, ze se mi to zmeni po precteni 1 knihy nebo par navstevach psychoterapeuta. Avsak odmenou teto dlouhodobe a nekdy opravdu velmi tezke prace je vnitrni svoboda, pevnost, kvalitni a zdrave vztahy v ramci deti, rodiny a ostatnich mezilidskych vztahu. A to za to stoji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
