Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A někdo odkaz na tu opravdu hlubokou lžíci? Už jsem jich koupila x a všechny mi přijdou ploché ![]()
@Evvcaa a proč ho chceš dát od ledna do školky? Když teď nemá rád kolektív a cizí lidi, tak po porodu v tom bude mít ještě větší zmatek a já bych se bála aby se necítíl odstrčený. U nás naštěstí jde teď od září a strašně se tam těší. bude tam mít z ulice 3 holky a už teď je nejspokojenější když jsou tady děti nebo jdeme my někam. Z tohohle strach nemám. Ale kdybych měla pocit, že to nedává, tak hold ji nedám, vždyť jsem doma sama. Hold to nervově nějak zvládnu.
@Evvcaa já myslím, že je jedno zda je hluboká nebo mělká. My máme klasický dětský příbor. A hold se tú jemnou motoriku musí naučit - prostě udržet to. A máma musí vydržet ter bordel kolem u těch pokusů. Pomáhat - pokud si nechá pomáhat a nebo se hold nadechnout a i tak chválit.
Já občas musím odejít od stolu, když ma preparátorské období a vybírá napr. z leča jen něco. To je jedno že ho k večeři sní na komplet (to samé). My máme dlažbu kolem stolu a mnohokrát jsem to ocenila. I teď a to už jí relativně čistě.
@iwa83 psala jsem, že nesnáším, když dítě brečí a že to nebudu lámat přes koleno, ale zkusit to chci, takže pokud to nevýjde, nebude se mu tam líbit, tak bude doma, spíš já bych psychicky nezvládla, kdybych věděla jak trpí, drží se mě za nohu a řve, už teď těžce nesu, že se mu nebudu moct tolik věnovat a je mi ho líto
@Evvcaa Ale obávám se, že na to dojde. Oni jsou si děti kolem 2 let už dobře vědomí co dělají a zkoušejí co vše jim projde za doprovodu pláče, slziček a trochu zvýšených decibelů.
A stejně se obávám, že situacím, kdy budete muset dát přednost miminku - které je v tom pláči zcela nevinné (nic jiného neumí a má ten pláč na vše své nepohodlnosti a nespokojenosti), se prostě nevyhnete. Naopak. Nedivila bych se, kdyby to starší občas i cíleně vyhledával - protože bbude vidět, že máma je z toho v háji s nervami. Ale možná se mýlim.
Máte ještě čas. Nás to čeká za 2 měsíce +/- ale snažíme se netolerovat ji tyhle citové hraní a že je to občas u nás národní divadlo. I dnes. Dostala na zadek, protože byla jak čuně zvenku a řeklo se, že se jdeme dovnitř umít, převlíct a najíst. Chvíli šla, pak sedla na bobek a že nejde. 3× jsem na ní volala ať jde. Nešla. Tak jsem pro ní došla, dostala lehce na zadek. spustila ječák. Tak jsem ji řekla, ať toho nechá, že měla možnost jít sama a že nikdo není zvědavý na její pláč. Kým přišla domů už se mnou diskutovala o tom jak se „sama umyju ruce, zvládnu.“ a po slzičkách byly jen mokré cestičky ve tváři. Ale u nás to tak je, zkouší co ještě jo a co už ne.