Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Kelsey Právě proto píšu, že každá to může mít jinak. Buď holka změní názor a řekne si, že měla počkat. Nebo druhá varianta, že je opravdu šťastná. Hodit takto holky do jednoho pytle je samozřejmě hloupost.
Ale co se týče toho dospívání, tak tam je třeba pravda v tom, že všechny holky kolem 20 let mluví vesměs stejně a naivně (některé méně, některé více). Vyletěla jsem jako čert z krabičky, když mi to někdo tehdy řekl a teď uznávám, že měli pravdu - na to si člověk přijde věkem. Třeba teď ve 26 letech zas mohu být naivní pro starší ženy a muže (35+).
Pro mě osobně bylo lepší počkat a jsem za to ráda. Tehdy bych si asi zničila život a nezažila bych tak šťastné situace, které jsem po rozchodu s tehdejším klukem zažila. Nejen, že bych byla s dítětem sama, ale asi i bez koruny, protože ex se celkem vybarvil po rozchodu. ![]()
@Maculinka píše:
Dnes mi je 26 a mám ročního syna. Když mi bylo 20-21 let, myslela jsem si, že jsem byla „vždy jinde, než moji vrstevníci“ - dospělá, nad věcí, schopná se o sebe postarat, cílevědomá. Dokonce jsem o tom přesvědčovala okolí a to mě bralo jako naivní kozu (ale nikdy mi to neřekli, bylo by těžké mi vymlouvat, že se pletu). Jak to tak vidím, všechny holky kolem 20let mluví úplně stejně, jako já kdysi. Měla jsem pátým rokem přítele, se kterým jsme žili, chtěla jsem s ním mít dítě, i když jsem byla mladá. Byla jsem si jistá, že to zvládnu. Nenaléhala jsem na něj, ale o mém přání věděl. Měli jsme mezi sebou 4 roky rozdíl - byl starší samozřejmě. Nakonec si našel ženu, která byla o tři roky starší jak já a moc jsem se tehdy divila. Brala jsem ji jako madam chytrou, ale dnes tomu rozumím. Byla prostě rozumnější než já, měla to v hlavě srovnané apod.Dnes to vidím tak, že jsem opravdu byla velmi naivní, ale poučilo mě to v jedné věci. Nikdy to těm mladším holkám vymlouvat nebudu, protože si stejně budou mluvit svou, jako jsem tehdy mluvila já. Okolí taky chápalo, že mi nic nemají vysvětlovat, že si na to přijdu sama.
A hlavně kdybych si nechala udělat dítě tak, jak jsem chtěla, nikdy bych nebyla tam, kde jsem teď a neměla tak skvělého chlapa a našeho úžasného syna. Zpětně se divím, jak jsem mohla být tak slepá, mít jiné priority a chtít pro své dítě mého ex. Jenže tehdy jsem viděla život trošku jinak.Tím nenapadám nikoho mladšího, co má rodinu a děti. Pouze říkám svůj názor.
Teď k tématu - v 14 letech jsem musela být o víkendu v 20h a přes týden v 18. V 15 letech se to posunulo na 21h přes víkend a 19h přes týden. Podotýkám, od 17h jsem musela neustále co chvilku odpovídat na prozvonění, takže jsem tolikrát otrávená šla raději domů dřív.
Ano, tak nějak jsem to myslela ![]()
Já ve 14ti letech musela být v zimě doma nejpozději v 16:30, nikde potmě mě rodiče nenechávali lítat venku a jsem jim za to vděčná. V 17ti letech jsem musela být do 21:00 doma i o víkendu. Dneska potkat 14ti, 15ti leté děcka ve 23 hodin večer venku potulovat se s partou není žádná vyjímka. Jejich rodiče bych hlásila na sociálku!! ![]()