Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@J_Doe píše:
Já tě chápu, je to těžký. Já u toho nejsem, tam nevím, jak se snažíš předcházet problémovým situacím. Před odchodem z hřiště je lepší, když se dítě na odchod připraví - „za chvíli budeme odcházet…“, a dítě dostane čas se na to připravit. Případně pak zase říct, a s tím, že je potřeba sbalit své lopatičky, že budeme odcházet… Pak ještě se rozloučit s dětma, hřištěm…
Oblíkat samé - ok, nechám, ať si to zkusí sama, po čase se nabídnout, že pomůžu. Uvidíš, jestli si nechá, když zjistí, že jí to samé nejde.
To samé s plínou, ať si teda dá sama, a PAK se nabídnout.
Utíkat přez silnici nesmí, to prostě držím, když vidím, že chce zdrhnout. Jestli vidím, že stačí nabídnout „svobodu“, a učí se, že sám přez silnici ne, tak nechám.Mlátit nemá cenu, spíš stanovit pravidla, a nechat, ať si je zkusí sama dodržovat, a až vidím, že to nejde, zasáhnu silou. 2-leté dítě prostě musíš udržet.
Taky mám jednu takovou doma. Pomáhá obracet pozornost jinam, hodně vysvětlovat, vykecat se z toho. Na tu naší to celkem platí, horší bude až dostane rozum a už mi nesežere, že houpačka už je vybitá a musíme jí nechat spinkat, aby se zase nabila a mohly jsme se zítra houpat…nebo, že jí nemůžu teď nést protože mám velký bebí a tak
. Ale jinak když už je velká krize, tak vždycky zabere sůša…to udělá cokoliv ![]()
Jo, ještě takhle:
2,5roku to samě a ještě se pere, pošťuchuje a provokuje,.. Ale drzá ![]()
Nic moc na ní neplatí, nakonec dostane na zadek a táhnu ji se řévem domů
Nějaké domlouvání, slibování, vyhrožování na ní teda neplatí ![]()
@Anonymní píše:
No, já nevím,…přide mi, že to nedokážu ji vychovat, dát hranice, že ze mě bude mít jen srandu a žádnou autoritu…
Ale daní hranic a nechat, ať si je zkusí dodržet sama, je to nejlepší, co jí můžeš ve výchově dát.
Po x dětech říkám, že dítě se nevychovává zákazy a mlácením, ale tím, co sama dodržuješ s manželem. (a případně staršími dětmi, když jsou.)
Hranice musí být srozumotelná - například, přez silnici jen spolu s dospělým (v tomhle věku). Takže vysvětlit, a udělat vše, aby sama neproběhla, jedině spolu se mnou. Za ruku, když neposlouchá, sama, když poslechne, a počká na mě.
Ve dvou letech je to ale hlavně o tobě s tím, že jí na to musíš připravit, musí mít čas se smířit s tím, že se bude odněkud odcházet. Případně po sobě uklidit, a pak hned odejít - to už to uklízení je pro ni příprava k odchodu.
Hlavně nečekej, že to bude fungovat hned. NIC nefunguje hned (teda u některých dětí ano, abych byla přesná), musíš to zopakovat 5×, možná 10×, a ona pak pochopí, že je to tak vždy.
A když jsem rozčílená, víc, než zvýšený hlas, pomáhá naopak snížit intenzitu, ale kleknout si, a koukat do očí.
Já s tím počítáním jsem to zkoušela, ale to nepomáhá…nebo to nechápe…a to je celkem chápavá a hodně věcem rozumí…
Dávám si slib-od zítra ji nebiju, a zkusím být v klidu
A máte tip, jak na to aby poslouchala? aby neskakala třeba po sedačce, nevysypávala lupínky,,…prostě když řeknu nedělej to, aby poslechla? Když nesmí dostat na zadek,
@Anonymní píše:
Dávám si slib-od zítra ji nebiju, a zkusím být v kliduA máte tip, jak na to aby poslouchala? aby neskakala třeba po sedačce, nevysypávala lupínky,,…prostě když řeknu nedělej to, aby poslechla? Když nesmí dostat na zadek,
Upozorním, a pak vzít lupínky. Samozřejmě bude následovat řev, ale v klidu vysvětlit: „lupínky se nesmí vysypávat, když je vysypáváš, musím je sebrat, a nemáš žádné.“
Když skáče, vysvětlit, a pak sundávat z gauče. Klidně bych si na ten gauč sedla, a 100× jí z něj sundala. ALE zároveň jí musíš ukázat správné chování-na gauči se sedí - takže posazovat.
@Anonymní píše:
Dávám si slib-od zítra ji nebiju, a zkusím být v kliduA máte tip, jak na to aby poslouchala? aby neskakala třeba po sedačce, nevysypávala lupínky,,…prostě když řeknu nedělej to, aby poslechla? Když nesmí dostat na zadek,
Lupínky znám. Zabralo sebrat jí je a dát jí prázdnou misku na stolek. Já si taky jednu vzala a začala jsem sbírat a dělala jsem, jak mě to baví a že je to sranda. Chvíli koukala a pak se přidala. Navíc, když jsem jí sebrala lupínky tak potřetí, přišla na to, že prostě nejsou a nebudou.
@karlle píše:
2,5roku to samě a ještě se pere, pošťuchuje a provokuje,.. Ale drzá
Nic moc na ní neplatí, nakonec dostane na zadek a táhnu ji se řévem domůNějaké domlouvání, slibování, vyhrožování na ní teda neplatí
když na tu mou neplatí ani to, když dostane na zadek…tak já už nevím, jak na ni…
A dost! Francouzské děti nedělají scény. Přečti a aplikuj
no a nebo něco z nevýchovy- výchova nevýchovou. A pomáhá i výchova podle znamení. Hlavně přeji pevné nervy a spoustu krásných společných chvilek ![]()
Ps my máme taky vzteklouška a zabírá nám pokaždé něco jiného, ale úplně nejvíc být odpočatí a najezení. Ať se daří.
@eumedon píše:
Tak tak. Pá pá, hřiště! Pomáhalo to.
Jo i my to tak měli, prvnímu synovy to začalo kolem 20m a teď jemu 26 a zdá se mi to ustupuje, teda rozhodně je rozumnější a odchody z hřiště a čekání před přechodem naprosto v poho…Dělali jsme vždy pápá hřiště, pápá děti a to fakt zafungovalo. Teď má obdobý já sám a to je moje a to je taky někdy lahůdka
S mladším synem nás to čeká, za týden mu bude rok ![]()
V diskuzich jsem četla, že funguje počítání. Nás tohle období čeká cca za rok, tak se na to třesu.
@Millyh píše:
A dost! Francouzské děti nedělají scény. Přečti a aplikuj
Hm, tak třeba já s touhle knihou 100% nesouhlasím, připomíná mi výchovu za socialismu u nás. Dle mého názoru dítě patří do postele matce a nikam jinam. ![]()
Vechny teorie chápány dogmaticky jsou spíš naškodu věci.