Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Jak jste se rozhodly že už je čas na miminko?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.1.09 21:12
Ahoj
Tak my jsme prvního začali „tvořit“ v podnájmu.Jistota tam byla jen na pár let,než si dcera majitele dodělá výšku.Ale řekli jsme si,co,nějak to dopadne.Měla jsem zažádané u města o byt (0+1).Po 7 měsících v den kdy mi konečně vyšel pozitivní těhu test,mi volali z města,že mám byt.Tak jsme se přestěhovali a hledali výměnu.Tam by nebylo ani kde dát postýlku.A cca do 3 měsíců jsme našli 3+1.
Takže i když zrovna teď není bydlení jisté,může to dopadnout všelijak. 
Já bych do toho šla.Chcete to oba a zbytek nějak dopadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.09 21:14
Podle mě není nic lepšího , když víš že máš vedle sebe partnera,který má děti rád a rozumí si s nima , to se pak člověk rozhoduje přeci lépe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.09 22:11
Ahoj, tak asi ti neporadím, můžu jen napsat, jak já.
Strašně nerada marním čas a už vůbec neumím čekat. Proto jsem se vdala hned po VŠ a proto jsem taky hned chtěla otěhotnět. Ani ne, že bych se cítila kdovíjak připravená, ale věděla jsem, že děti jsou pro mě moc důležité a bála jsem se, že bude nějaký problém, budeme třeba běhat po doktorech a čas pofičí… taky jsem se bála, že se stane něco nenadálého v rodině, blízké lidi nemáš navěky, a strašně potom mrzí, když se s miminkem minou.
Takže čistě racionálně (i si pamatuju, že když jsem úplně na počátku těhotenství viděla v obchodě bodyčko vel. 56, vstaly mi vlasy hrůzou, co jsem to udělala ).
O druhém dítěti jsem se rozhodla úplně stejně. Ještě jsem se necítila, ale vzala jsem to tak, že do porodu to dozraje, a měla jsem pravdu (ono taky i to, že těhotenství dospěje ke zdárnému konci, je mnohem víc obrovské štěstí než samozřejmost).
Ty jsi dozrála už teď, takže o tom to není. Do nedořešeného bydlení bych ale měla s miminkem strach jít. Takže minimálně vymyslet nouzový plán pro nenadálé případy.
Stejně, pokud budeš cítit, že bys už opravdu chtěla otěhotnět, navíc když to manžel cítí stejně, nic tě nezastaví. Tak hodně štěstí .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.09 07:15
Ahoj, já jsem nebyla nikdy ten mateřský typ, co se rozplývá nad dětičkama. Když mi dala bývalá kolegyně v práci pochovat malého řvoucího tvorečka a na chvíli si odskočila, celou dobu jsem se potila a modlila, ať už si pro něj zase přijde. Takže, kdybych čekala na mateřské pudy, tak nevim nevim. No a pak jsem otěhotněla, v 26 letech. (Nečekala jsem to, mám hormonální poruchu PCO.) Ode dne kdy mi vyšel pozitivní test jsem toho drobka milovala, byla jsem za něj moc vděčná a všechno ostatní přestalo být důležité. Byli jsme v podnájmu, musela jsem zůstat doma - těhotenství od začátku do konce rizikové… Taky jsem přemýšlela jak to zvládnem. A ono se to samo poskládalo. Všechno pak bylo nakonec úplně jinak, než jsem myslela, že bude. Prostě, když ta situace nastane, tak přijdou řešení, která Tě teď nenapadnou. Tak se ničeho neboj, všechno zvládnete. Přeju hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.09 16:12
Ahoj chápu tvoje obavy, myslím že mít dítě je veliká zotpovědnost a nikdy na to nemůžeš být dost připravená. Ale pokud ho opravdu chceš, počítej stím že se ti tvůj život navždy změní a už nebudeš žít jen pro sebe, ale začneš žít nej pro dítě. Viz můj příklad.. Nikdy bych nikomu nevěřila jak je to srašně náročné být rodičem a zároveň krásné, prostě toho svýho capata člověk miluje i když ho má někdy opravdu plné zuby nedal by ho ani za nic., .. Nemyslím že by jsi se kvůli děťáku musela vzdát svého dosavadního života, jen se ti naprosto změní priority. Pokud je už jednouo rozhodneš že ho opravdu chceš tak jdi do toho , pokud si jensi jistá dej si čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.09 17:39
Já jsem si manžela brala když mi bylo 20. Už před svatbou jsme se shodli, že bychom chtěli mimčo, takže už měsíc po svatbě se zadařilo. Posvatební euforie když si ale vzpomenu, jak jsem si volala k Dr o výsledky testů, musím přiznat, že v tu chvíli jsem si říkala, kéž bych těhotná nebyla. Najednou se ve mě nakupil obrovský tsrach, že nic nezvládnu, že jsem moc mladá. Ale teď už se tomu musím jenom smát.
Pro mě bylo největším rozhodnutím přestat brát antiko. Pořád jako bych si nebyla jistá. A teď vím, že to bylo nejlepší rozhodnutí v mým životě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.09 19:10
Ahoj, neváhej a jdi do toho…uvidíš, jak pak budeš ráda, žes to neodkládala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
6.1.09 19:21
Ahoj,
omlouvám se, že jsem se odhlásila, ale bude to tak lepší. A můžu tak upřímněji odpovědět. Je mi dvacet let a od osmnácti toužím po dítěti. Věděla jsem, že dítě chci, že to zvládnu a ta potřeba být matkou byla strašně silná! S přítelem jsme pár let (budeme se brát), ale on se na to necítil. Říkal, že kdyby to přišlo, byl by rád, vyděšený, ale rád. No, a tak jsem vy:,–(ila prášky, aniž bych mu to řekla a hned druhý měsíc se zadařilo. Přítel byl vyděšený a překvapený, ale když to opadlo, tak se začal těšit a je šťastný. Nejdřív jsem se cítila provinile, že jsem ho takhle podvedla a oklamala, ale on to očividně chtěl taky, jen se asi bál víc než já.
Jestli ti můžu poradit, neváhej, protože čím starší se do toho pustíš, tím těžší to může být…
- Citovat
- Upravit
Nikynka86
8.1.09 20:24
Taky Te uplne chapu…
Mela jsem podobne myslenky,ale proste jsme do toho sli.Protoze na tom nejsme az tak spatne a je kolem nas spousta lidi,kteri to take zvladaji a maji spousty pujcek a treba i dva deti a taky to jde…
Myslim,ze je to hlavne o zmene zivota,zacne se vsechno tocit kolem mrnete a musite se oba dva trochu srovnat se situaci,ze budete tri a zodpovednost a rodicovstvi…
Ja jsem touzila po mimi docela kratce,vy:,–(ila HA a do 2mesicu se podarilo,zrovna ve chvili,kdy jsem si rekla,ze dite jeste nechci,ze na to nejsem pripravena a ze to nezvladnu,atd…jsem zjistila,ze jsem tehotna
asi osud
Pritel mel taky strach,maleho chtel ale bal se a ja taky,ale ten strach a nejistota atd. tam bude vzdycky!Nejde totiz jen o Tebe a Tveho pritele,ale o novy zivot vaseho detatka,proto je to tak tezke a clovek ma strach!
Me trvalo docela dlouho nez jsem prestala mit negativni myslenky a sileny strach,jestli budu dobra mama,jestli to zvladnu,jestli ho dobre vychovame a budeme dobry rodice na ktere bude syn hrdy,atd…
Potom mi doslo,ze kdyz nad tim premyslim a neni mi to jedno…budu dobra mama a jsme na mimco zraly!Jinak me bude 23 a pritelovi je 28let…takze myslim,ze na prvni a posledni mimco akorat
Jdi do toho…miminko na sebe totiz muze nechat i dlouho cekat!
Hodne stesti!
- Citovat
- Upravit
9.1.09 10:40
Holky, ani nevíte, jak jsem ráda, že tyhle stránky vůbec existují. Ta podpora od ostatních má nevyčíslitelnou hodnotu.
Mám za sebou ve svých 25 letech 3 gynekologické operace. Po dvou diagnostických laparoskopiích mi na třetí zjistili syndrom PCO, provedli skarifikaci vaječníků, po které jsem měla prý jenom půl roku velkou šanci otěhotnět - pokud bych se o miminko chtěla začít snažit, musela bych tenhle zákrok podstoupit znovu. S touhle diagnózou je u mě navíc extra vysoké riziko potratu v prvním trimestru, pokud by se mi teda nějakým zázrakem prý podařilo otěhotnět.
Po těchto informacích mě ani nenapadlo myslet na to, že bych chtěla v nejbližší době otěhotnět. A to mám přítele, se kterým se chceme vzít a který by si dítě přál.
Nedávno jsem měla nějaké gynekologické problémy, proto jsem se ocitla na pohotovosti na Bulovce. Narazila jsem na úžasnou paní doktorku Brtnickou, která mi po různých vyšetřeních řekla, že na ultrazvuku není po PCO ani stopy a že to, že jsem nějakou tu operaci už absolvovala, poznala jenom podle jizviček z ultrazvuku. A že prý bych se divila, kolik zoufalých pacientek, vyděšených z diagnózy polycystických ovarií, překvapivě bez problémů otěhotnělo. A těm, kterým se to nedařilo, že se dá s IVF lehce pomoct…
V tomhle mě neskutečně uklidnila i moje nová gynekoložka, mimochodem po změně antikoncepce mám najednou zase pravidelnou menstruaci, což se předtím nedařilo, i když už jsem vystřídala pár preparátů.
Odcházela jsem s nepopsatelným pocitem, teď si říkám, že i přes momentální nelehkou finanční situaci bysme měli začít přemýšlet nad tím, že bych antikoncepci přece jenom mohla vy:,–(it. Většina mých spolužaček se vdala a otěhotněla ještě před dvacetinami, některé z nich dnes čekají třetí dítě. Oproti těm mám pěkné zpoždění. Ale chci říct, že zažívám naprosto stejný pocit - přemýšlím, jestli už si můžu dovolit vy:,–(it. A to, že už jsem po letech operací gynekologicky (snad) konečně v pořádku, je asi znamení…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myshka
13.1.09 14:11
Vždycky jsem si říkala, že se mi NIKDY nesmí stát, že otěhotním náhodou, že jsem přeci zodpovědná a inteligentní bytost, která takto závažné věci naplánuje a zváží.
Pořád jsem se na mateřství necítila, pořád jsem si říkala, zatím na to nejsem připravená, neunesu tu zodpovědnost, nechci ztratit tu úžasnou svobodu a nezávislost, kterou prožívám a ejhle jedna nemoc, antibiotika, nutnost na měsíc vy:,–(it antikoncepci, malá nehoda a za 9 měsíců byla malá na světě.
Panečku, dnes děkuju všem těm silám, co tu nehodu způsobili, protože se svým zápalem pro sport, práci a cestování bych se nerozhoupala nikdy. Samozřejmě však měla a má svého tatínka, který ji chtěl a který byl za onu nehodu rád. A rozhodně jsem toho nikdy nelitovala ba naopak. Malá se narodila v mých 29ti letech.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Dráždivá děloha
- 24.06.26
- Pika385
Gynekologické problémy
- 20.06.26
- Verunza
Adekvátnost nálezu UTZ (těhotenství)
- 18.06.26
- Anonymní
Nadměrná menstruace v 48 letech
- 15.06.26
- misicka77
