Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Jak jste se rozhodly že už je čas na miminko?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
5.1.09 18:34
Jak jste se rozhodly že už je čas na miminko?
Ahoj, nějakou dobu už s manželem uvažujem o miminku, on dokonce déle naž já. Ale pořád si nejsem jistá, jestli se už začít snažit. Vím, že se to nemusí podařit hned, ba že to může trvat i dlooouho, ale na druhou stranu co když se to hned podaří? Jak jste zjistily, že jste na mateřství připravené? Na jednu stranu bych už mrňátko chtěla, na druhou stranu se bojím, že bez mé práce to nepůjde a že nás manžel neuživí. Navíc nemáme bydlení, ale přece jen je mi už 28. Nevím, nejsem si jistá a nevím jak dospět k rozhodnutí..... Poradíte?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.1.09 19:03
Hmm, úplně tě chápu. Taky mi to trvalo a vlastně se dá říct že mně ukecal manžel.
Ale neboj, máš pořád spoustu času - konkrétně 9měsíců. Příroda to dobře zařídila - je to vlastně doba na přerod každé ženy v „matku“. No a s penězma a s bydlením? Bydlíte v podnájmu - co raděju splácet stejnýma penězma něco vlastního. A nějakou tu kačku, když bude nejhůř, si třeba můžeš přivydělat i s mimčem.
Třeba ti tady nějaké holky ze snažilek řeknou ať nečekáš. Já bych taky hlasovala - jdi do toho stojí to za to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
5.1.09 19:05
MMarceli, my to taky dlouho řešeli. 
Zvažovali jsme furt pro a proti, právě taky kvůli tomu, že máme dobrou práci. Bydlení jsme teda měli vyřešené. Furt jsme řešili a nemohli se rozhodnout až jednou to vzal teda manža na sebe a od té doby jedem na čisto . Pamatuju si, jak jsem pak seděli zaraženě na posteli a říkali si, co bude jestli to fakt vyšlo. 
No a výsledek? Snažíme se se už rok a nedaří se… Pomalu z toho začínám být v prdeli 
. Terka
- Citovat
- Upravit
5.1.09 19:21
Mě asi budete mít za blázna , je mi dvacet a za 4 týdny se nám narodí chlapeček, a strašně se na to těším a vím že jsem na to připravená.A malého sme si „udělaly“vědomě, zkrátka jsem cítila že jsem připravená na to , mít dítě a přítel souhlasil.A pokud to člověk takhle cítí , tak je přeci jedno jestli mu je 20 nebo 40 ,jasně že když jsem zjistila , že sem těhotná , tak na okamžik přišlo i leknutí, říkala sem si co snámi bude atd.z čeho budeme žít i když já i přítel máme platy dobrý a bydlení svoje ,ale když jsem byla poprvé na ultrazvuku a viděla tam to srdíčko jak bije,tak jsem si jednoznačně řekla že to zvládnem.A nakonec přeci každý kdo jen trochu chtěl, tak to zvládnul 
Takže já ti jednoznačně radim , jdi do toho,zvládnete to!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.09 19:34
ahojky,mě to také trvalo než přišel ten pocit,že chci dítě.
přišlo to na mě cca ve 26,tak jsme začali na ostro a ono nic. nešlo to,tak jsme nakonec museli do CARu,aby nám pomohli. dnes máme po IVF holčičku,která se narodila,když mi bylo 28.
každá z nás to cítí jinak. mám hodně kamarádek,které měly děti ve 20 a chtěně,protože prostě už chtěly a cítily se na to.
já opravdu do těch 26 neměla na děti ani pomyšlení a pak jako mávnutím proutku to přišlo a dost intenzivně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.09 19:59
Já jsem byla na MD s A. V práci řekli, že mi budou držet moje místo jen 3 roky. Tak jsem nastoupila. Pak jsem zase nechtěla hned otěhotnět, když už jsem nastoupila a když jsem chtěla, tak to zase nešlo. a čekala jsem 5 let než se zadařilo. Takže já bych do toho šla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.09 20:11
Hlavní je, podle mě, se na to moc nesoustředit. Já „jen“ vy:,–(ila prášky a učila se na zkoušky. No a teď máme super 4-měsíční holčičku a jsem za to ráda. V těhu jsem si ze začátku vyčítala že jsem měla počkat po VŠ, protože takhle jsem malou v bříšku stresovala ve zkouškovém, ale na druhou stranu na mě byli při zkouškách hodnější a to asi i tím, že jsem byla v 7. měsíci. No a moje starší ségra si to s manžou všechno plánují - synovce „dělali“ rok a to už švagr nechtěl ani jezdit od nás domů, protože zase „bude muset“. Malýmu budou dva roky a zase „pracují“ na druhém. jenže jak se soustředí a ségra si měří teplotu kvůli ovulaci, tak jim to samozřejmě nejde. A ani je sex už tolik nebaví. Takže si v klidu užívej a nemysli na to. jo a bydlíme ve dvou místnostech u tchýně a tchána i s mimčem a zatím si předěláváme starý domeček na který jsme se zadlužili a taky to jde. Já jsem za malou ráda a to jsem jí dostala k 25. narozeninám a zároveň k prvnímu výročí svatby. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.09 20:19
Tak já bych na tvém místě zvážila to bydlení. Nepíšeš, jak to s bydlením máte teď, ale já osobně bych do toho asi nešla, kdybych si nebyla jistá tím, kam to dítě přivedu. S bydlením jsou docela starosti a pak se nervovat těhotná nebo dokonce s mimčem v náručí-kde bydlet, tak to bych si rozmyslela. I když vím, že to hodně z nás všech třeba i takto řešila. Rozhodnutí je vždy na tobě. Prostě je potřeba zvážit vše pro a proti.
Já jsem mimčo taky moc chtěla, ale jelikož jsme bydleli v podnájmu (tudíž jen provizorní bydlení), tak jsem holt musela vydržet a na „ostro“ jsme se začali snažit až jsme měli smlouvy na koupi nového bytu v kapse.
Tak držím palečky, ať se správně roznodneš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.09 20:21
My jsme si dlouho říkali, že máme čas - asi 6 let, pak jsem dítě vůbec nechtěla a manžel to respektoval. Ve 30 mi začaly dost nechutně bít biologické hodiny tak jsme se začali snažit, asi po 3-4 měsících jsem otěhotněla a v 16.tt potratila, pak jsme půl roku čekali, posléze jsem dostala zánět a byly další komplikace takže nakonec se nám dítě podařilo až skoro po 2 letech… Takže do toho běž, pokud máš vedle sebe chlapa, který dítě chce tak je to super. Já i když jsem dítě chtěla tak jsem taky pochybovala. Splácíme dost velkou hypotéku a já jsem nevěděla jestli budu při malé zvládat práci, ale Tatiana je úžasné dítě a jde všechno . A jak psaly holky, těch 9 měsíců tě na mateřství skvěle nastaví a určitě budeš úžasná milující máma
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.09 20:23
Tak pokud o tom jiz UVAZUJETE , jdete do toho hned, s odstupem casu zjistis, ze to bylo nejlepsi rozhodnuti v tvem zivote, i kdyz ostatni okolnosti nejsou uplne idealni. Myslim, ze litovat nebudes ani kdyz se to povede napoprve
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.09 20:24
Nejlepší jsou ty „nehody“, co to vyřeší za tebe
Mě se to tak stalo a i když to nevypadalo moc na růžovou budoucnost a měla jsem pocit, že „hraju vabank“, vše dopadlo dobře a jsem šťastná a spokojená.
Navíc jsem si uvědomila, že „vhodná chvíle na dítě“ by u mě přišla tak po 60, až bych měla klid v důchodu......
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.09 20:27
Ahoj,
myslím, že záleží na tom, jak přistupuješ k životu jako takovému.
Já mám ráda vše naplánované, žádné nenadále změny, žádná nejistota, proto jsme mimi naplánovali až ve chvíli, kdy máme vlastní bydlení, nové auto, manžel byl dřív na volné noze, teď je zaměstnaný, já zaměstnaná, abych měla nárok na mateřskou. Po miminku jsem toužila asi půl roku, než jsme mohli začít, byl to takový záchvat mateřského pudu, nemyslela jsem na nic jiného.
Akorát jsem nechtěla, aby naše nově vznikající rodinka byla hned od začátku závislá na někom jiném. Tak jsem to „vydržela“
Pokud ale nejsi konzerva jako já, říkáš si, že risk je zisk, nevadí ti trocha pomyslné nejistoty, nebo máte rodiče, kteří v případě potřeby pomůžou, tak jak říkají ostatní, jděte do toho, Není na co čekat, Pokud miminko chceš a takhle to zvažuješ, budeš dobrá máma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.09 20:56
Děti jsem chtěli vždycky, ale byla otázky KDY. Začali jsme na mimču pracovat, když mi bylo 30, přesně na 31. narozeniny jsem se dozvěděla, že řešením je jedině IVF, ale nakonec to dobře dopadlo. Musím říci, ale že ty zhruba 2 roky jsme byli na nervy, biologické hodiny tikaly, měsíce ubíhaly. Takže pokud o tom vážně uvažujete, tak bych do toho šla hned, nikdy nebudeš mít pocit, že TEĎ je 100% ten správný čas. Na druhou stranu bych se určitě snažila řešit bydlení, alespoň výhledově. S dětma není moc času a i financí je méně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.09 20:57
Čičinko, tak naprosto stejná konzerva jsem já. Napsala bych to stejně.
Bez vlastního bydlení, bych v dnešní době, do mimča nešla. A musím říct, že na mě ty pravé mateřské pudy přišly fakt až po porodu. Pořád jsem nějak potřebu mít dítě neměla, ikdyž byl dům a po materiální stránce nám nic nechybělo, s manželem jsme byli spolu už několik let, nějak se ta silná touha po mateřství nedostavovala, ikdyž manžel v tu dobu, již dítě chtěl.
A nakonec jsem se spíš rozhodla z rozumu, že už mám věk atd.. Teď zas nechápu, že jsme někdy mohli být bez maléhu a všichni známí kroutí hlavou, jaké je ze mě mamina . Ale po pravdě, cizí děti mi pořád nic moc neříkají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.09 21:06
Všem děkuju za názory, jsem ráda že píšete!!!
Víte, my jsme z Moravy, aktuálně žijem přes týden v Praze v podnájmu, kvůli práci a víkendy jsme doma na Moravě.Chtěli jsme začít stavět na Moravě, ale nějak to nevyšlo - od května se nám nepodařilo se pohnout z místa a získat nějaká povolení, tak že bysme to možná měli přehodnotit a vykašlat se na barák. Vím, ale že až bude mimi, nechci být v Praze - tady si to prostě neumím představit. Jsem z malého města a chtěli bysme bydlet tam - blízko přírody, v klidu a pohodě a blízko k rodičům a rodině. V Praze mám docela dobrou práci, že i na hypotéku bysme snad dosáhli, ale mám strach že když o práci příjdu tím že se s mimčem vrátíme na Moravu, že to nezvládnem. Manžel podniká a zatím se mu moc nedaří. Ale říká mi, že když bude potřeba, že vydělá a zvládne to. Jenže já jsem takovej ten typ co to potřebuje mít nejdřív černý na bílým, abych tomu uvěřila.
Mám dvě neteře (paradoxně od mladšího bratra). Jedné je 5 a jedné půl roku. Jsou kouzelené a o víkendech jsme převážně s nima. Hrozně se mi líbí jak si manžel s tou starší rozumí a jak ona se na něj vždycky těší a první když mě vidí, hned se po něm ptá. Myslím, že bude dobrý táta.
Loni jsme byli v květnu v ZOO a všude kam se člověk podívá byla nějaká těhulka - jsem si v tu chvíli to miminko taky strašně přála a přišlo mi moc líto, že nemáme. Tak jsem začli zařizovat baráček, ale to se nepovedlo a tak mě všechny plány a sny zešedly.
Ale když tu tak čtu Vaše příspěvky, začíná se mi vracet chuť pustit se do toho do všeho a mimíska si pořídit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Gynekologické problémy
- 20.06.26
- Verunza
Adekvátnost nálezu UTZ (těhotenství)
- 18.06.26
- Anonymní
Nadměrná menstruace v 48 letech
- 15.06.26
- misicka77
Menstruace u 14leté dcery
- 11.06.26
- PavlaJ12
