Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jak mít obě děti stejně ráda?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.6.21 17:44
Dost možná se to srovná jak porostou - dcera byla relativně hodná, ale prostě mimino, nic to nedělá, jen furt něco potřebuje. Ve mně to teda žádný velký emoce nevzbuzovalo 
Postupem času se to srovnalo, dnes ji miluju jako blázen. Už s ní můžu mluvit, řekne mi co je za problém, je samostatná… Tak bych se na ty rozdíly možná nefixovala, brala to jak to je, a počkala až budou starší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.21 17:49
Hlavně jim to nedávej najevo 
Jinak jsou ty pocity pochopitelný. Nemáme dvojčata, děti přišly po jednom, a každé jiné. Milujeme je všechny stejnou měrou (strašně moc! 
) ale prostě pořád má někdo období, že není úplně k zulíbání 
To je rodičovství, když nejde všechno úplně perfektně, je třeba si to přiznat 
Myslím, že to je únavou, ne tím, že jsi špatná máma Přijde období, kdy si třeba zrovna s uřvancem budeš víc rozumět 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.21 17:50
S emocemi se toho udělat moc nedá, ty jsou přímé, nelžou. Ale ty se můžeš postarat o to, aby to ty děti v tomto věku neviděly, koho máš raději. Ono se to totiž může několikrát změnit. To hodnější začne být k nesnesení, to náročnější se uklidní. Takže jestli se ta obliba u tebe řídí tím, kdo je hodnější, tak to za chvíli nebudeš vědět, koho jsi milovala včera a koho budeš víc milovat zítra a jestli ti náhodou nepolezou na nervy oba dva .
Horší by bylo, kdyby ti jedno z dětí připomínalo tvé horší já nebo bylo celé nenáviděný exmanžel…, s tím se bojuje strašně těžko… Dá se toho hodně zamaskovat rozumem, spravedlivým dělením pozornosti atd., ale stejně to to dítě vycítí, když poporoste, že to není upřímné… Pak pomůže asi jen odborník.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.21 17:51
To se ještě během času tolikrát změní, že z klidného ditka bude řvoun a vztekloun a naopak divoch se uklidní a s dalším vývojovým krokem bude pohodář.
Neboj, láska k dětem se nedělí, ale násobí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.21 18:00
Mám dvojčata, každé úplně jiné a i když tedy mě nikdy nenapadlo, že bych nějaké měl raději, na nervy mi vždy v určitém období lezlo vždy jenom jedno a to druhé bylo zlaté. Jenže vtip je v tom, že si to bylo na střídačku. Jako miminko byla dcers zlatá, syn byl mnohem náročnější. Ve třech letech proběhla stridacka. V první třídě opět, no a v pubertě teprve, to hlavně dcerka všechno dohnala a teď zas má dobrý období a jde nám do puberty synek. Takže ono si nevyberes. Podle mě na tom moc premyslis a resis to, ve skrytu duše máš ráda obě stejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.21 18:03
Taky nemam ráda uřvaný děti 
buď úplně v klidu, tohle by vadilo každý mámě ale dobrá zpráva je, že z toho vyroste a časem se to srovná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.21 18:07
Holky problém je ten, že je to od narození pořád stejně už jsou to skoro čtyři měsíce a první prořve klidně celé odpoledne, každý den ve stejnou hodinu. Dle dr je to ok a normální. Hlad nemá, a kdzy se zvedne, tak je klid. 
já už opravdu nevím, prostě se ve mě tyto pocity hromadí a neumím si s tím poradit. 
U mě je prostě největší problém, že ve mě vyvolává kladné emoce jen to druhé… Už jsem se i několikrát zastihla, že jsem si právě u prvního říkala, co proboha zase chce, proč nemůže být stejný jako brácha. 
upřímně doufám, že časem se to srovná… Občas lituji toho, že přišli ve stejnou chvíli a ne každý po pár letech, to bych pak nemohla srovnávat a byl by klid.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.6.21 18:19
Nemam dvojcata, ale kluky 2,8 roku od sebe. Jeden je bezproblemovy optimista, ktery mi casto rika, jak me ma rad. Druhy je problemovy pesimista, ktery mi casto rikal, ze me nema rad. Nejakym zahadnym zpusobem je mam rada stejne 
. Myslenky me teda taky napadaji ruzne. Ten druhy to trochu vyrovnava vekem, ale mladsi uz ho v mnoha oblastech predhonil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.21 18:21
Kamarádka má dvojčata a snad první rok a půl měla raději kluka, přestože si přála holčičku, hned po porodu nějak víc prilnula ke klukovi. Pocity ji samozřejmě trápily, u nich to bylo tak, že ten kluk byl naopak náročnější, víc ji potřeboval. Kolem těch 18mesicu se to začalo srovnávat, z holčičky se stávala parťácka, z kluka vztekloun. Přispěla situace kdy kamarádka onemocněla, pár dnů sotva vstala z postele, holčička ji chodila hladit a foukat bebí, chlapeček řval vzteky, že maminka není schopna plnit jeho potřeby 
Takže uvidíš, časem může být vše jinak Prosím ponechat anonym, info o kamarádce.
- Citovat
- Upravit
28.6.21 18:28
Čtyři měsíce je málo, změna může přijít, když bude vývojový skok, děti se začnou plazit, objevovat svět, pro jednoho to bude náramné dobrodružství, bude ho bavit objevovat, všude lézt a snažit se postavit a koukat na svět z jiné perspektivy. Druhé se může všeho bát, fňukat, nechtit být na zemi…
Vydrž, ještě tě čeká spousta dobrodružství a ještě větší spousta změn, kdy se vše otočí hlavou dolů.
Za čtyři měsíce je brzy dělat závěry toho, jaké děti budou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.21 19:13
Souhlasím s tím, že 4 měsíce jsou ještě malinko, ale uznávám, že být v tom každý den 4 měsíce, tak mi to přijde nekonečné a nevidím světlo na konci tunelu . Kamarádka to měla s dvojčaty obdobně, jedno pohodář, druhé nespavec, dráždivé dítě, neustále pláč. Vyrostlo z toho . Ber to tak, že ten „náročnější“ potřebuje od Tebe větší míru podpory, řeší nějaký „problém“, který neumí sám vyřešit a nejvíc mu pomůžeš tím, že se budeš snažit být trpělivá, citlivá a milující. Vím, že to zní jako klišé, ale vidím to u svých dětí, máme tři (7 let, 4 roky a 2 roky). Nemohu říct, že bych je měla ráda stejně, mám je ráda každého jinak, právě proto, že jsou jiné. A i když jsem se toho taky dopouštěla, snažím se je nesrovnávat, resp. nesrovnávat je nahlas, protože to nedělá dobrotu. Snaž se i na tom „problémovějším“ vidět něco kladného… Když už nic jiného, je to taky t voje dítko a určitě, když jsi je čekala, jsi se těšila na obě a představovala si, jaké budou . Držím pěsti, ať se to brzy srovná a i to druhé dítě Ti ukáže svoji vlídnou tvář a své kvality .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.21 19:14
@Anonymní píše:
Holky problém je ten, že je to od narození pořád stejně
Vím, že tobě to přijde jako věčnost Ve skutečnosti 4 měsíce nejsou nic Pro něho je všechno nový, řekla bych, že chce být u maminky Co bříško, nemůže být?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Prosím o ponechání anonymu, je to dost citlivé téma… Mám dvojčata, problém je, že jedno se chce pořád chovat a když nechovám, tak řve jak tur… Druhé je úplně úžasné, klidné… Občas také brečí, ale ne tolik, navíc se nádherně směje. První se na mě ani moc nesměje. A já už prostě nevím, začínám mít pocit, že to druhé upřednostňuji, ráda si s ním hraji, protože vím, že se tomu směje, první je prostě uřvaný kakabus. Nemáte někdo radu, co s tím? Připadám si jako hrozná matka