Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak motivovat puberťáka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.2.23 06:48
Jako fakt uber. Mám taky doma puberťáka a s puntíky bych ho spíš pěkně naštvala. Travite nějaký společný čas? Smějete se? Jinak já chci aby si tak nějak udržoval svůj pokoj, pomáhal. Dělá to ochotně, když spolu vaříme, zároveň si povídáme. Je větší, silnější, chápe že mi má pomoct s těžkými věcmi. Manžel mu jde příkladem. Na tu školu bych trochu dohlédla, hold i na ty zuby, ale zároveň bych se snažila mít s ním i pěkné zážitky, chvíle kdy si jen tak povídáme, stačí chvilka každý den. Já už s ním jednám jako se skoro dospělým, vyjadřuji mu respekt, takže mu zároveň nemůžu dělat puntíky. Jo a je mu také 14.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 07:09
Nejsem typ, co by četl příručky a řídil se ve výchově radami odborníků. Ale nedávno jsem na fb narazila na profil “Dovychovat”. Pustila jsem si pár jejich videí a dává mi to úplně úžasný smysl. Je to o tom, že když změníme přístup my rodiče, změní se i děti. U puberťáka to bude už těžší nastavit, ale ne nemožné. Tak na to zkus mrknout.
Ps: sleduju to chvilku, takže určitě nemám co radit, ale když čtu tvůj popis - děláš mu policajta za zadkem. Když ti vytváříš tlak - dítě bude logicky vytvářet protitlak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 08:05
Mám 15letého, neuklízí, nenosí na povel krabičky od sváči, ale naštěstí školu si hlídá sám. Pořád je protivnej, my jsme většinou trapný a otravný. Snažím se s ním jednat jak s dospělým, občas potřebuje popostrčit, teď momentálně třeba v přípravě na přijímací zkoušky. Často za ním posílám tátu, reaguje na chlapa nějak líp. Vůbec si neumím představit ty puntíky, on už je skoro dospělej, to by se seknul a zhoršilo by to vztahy mezi námi. Je to ponižující.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 08:24
Chováš se k němu jako k prvňákovi, z jeho pohledu jako kráva. Prober se. Tvoje budoucí snacha mu taky bude dělat puntíky? Můj 16 letý syn by mě za takové chování vynesl v zubech, ignoroval by mě, mobil i s daty by si pořídil za své a doma by se nezdržoval. Ten tvůj brzy udělá přesně tohle… dávám tomu tak rok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 08:38
Predne řeknu, ze mam kluka teprve 11,5. Ma svou denni povinnost i omezeny internet.
Seznam na lednici, co ma delat, mel naposledy okolo devíti. Na čtrnáctiletého uz mi to prijde nesmysl. On moc dobre vi, co po nem chces (u nas si to ten devitilety nepamatoval), neni treba mu to pripominat seznamem.
Ve čtrnácti bych asi vic mluvila, min prikazovala 
ze neni na dovolené allinclusive, ale všichni se starame o domacnost a jestli ho drbe mycka, muze si sam rict, co by dělal radši. Třeba překvapí 
Na zuby a hygienu obecne bych šla přes kámoše a holky, ze tobe to muze bejt jedno, ale zkazeny zuby bolí, a kdyz bude smrdět, žádná si o nej ani kolo neopře a kámoši se mu budou vyhýbat.
Jsem zastancem toho, ze omezený internet je dobra vec i u starsich dětí, uz sem to tu psala v jiny diskusi, ze nechat volnost, spousta dětí u toho bude viset do jedny do rána.
Ale zakaz uplny zase ne, at je v kontaktu.
Jde mu prikladem táta? To na ty klacky podle mě působí nejvíc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 08:39
Chudák syn. To i moje 12letá má mobil neomezeně, maximálně omezený čas na appky. Notebook má svůj a na něm heslo, které já neznám, natož abych ho zamykala. Jo, jednou jsem jí noťas na tři dny zabavila, když bordel v pokoji překročil únosnou mez. A že jsem si kvůli ní ty meze hooodně posunula.
Povinnosti a puntíky? Fakt?
Takoví nebyli ani moji rodiče a že byli hodně přísní a doma jsme máknout museli.
Dítě s poruchami učení necháš být, ale myčku musí odfajfkovat, že udělal? Bych se tedy spíš soustředila na to učení.
Mimochodem desetiletá může ntu myčku vyskládat taky, ne? Jen na linku.
Ještě že myčku nemám, tak se ti tři dohadují akorát na pořadí, v kterém umyjí nádobí, když to po nich sem tam chci. 
Ty s ním jednáš jako s dítětem, kterým sice je, ale on se cítí jako velký kluk. 
Píšeš o příteli, je to jeho otec nebo ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 08:51
Předně je to kluk, měl by mu jít příkladem otec. Se systémem puntíků taky nesouzním.
Nevím, jaké má povinnosti kromě školy, ale nechala bych ho, aby mi pomáhal více s „chlapskymi“ věcmi - např. Aby mi pomohl přinést těžký nákup, případně něco na autě, umýt, povysavat,… Prostě ho denně nenutit třeba do té myčky, ale různorodě.
Já třeba v 14-ti strašně ráda sekala trávu sekačkou
Tak najít domácí práci, která ho bude bavit. Je jasné, že nechceš, aby byl furt na mobilu, ale zase ho zavalit pro činnostmi typu myčka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Svetluska55
22.2.23 08:54
Mám doma taky čtrnáctiletého a ano, mám taky tendenci být kontrolující matka, ale statečně s tím bojuju.
Odskrtavani úkolů jsem praktikovala chvíli na 1.stupni, než se to naucil, svacinovou krabičku a láhev si myje sám, podařilo se mi to do něj za prvních 6 let školní docházky natlačit..
U některých povinnosti dám termín (do oběda si utři stůl), ale prádlo mu dám v pokoji na postel, což ho donutí ho do večera uklidit
Osvědčilo se mi netlačit na okamžitě splnění a nechat to na něm, udělá to sám, kdy se mu to hodí a je klid.
Pak mě dokáže překvapit, že sám od sebe vyložil myčku:) Čas u PC nelimituju, na druhou stranu stačí nabídnout lepší zábavu a nesedí u toho (výlet, hru, teď spolu třeba pravidelně hrajeme šachy).
Takže fakt uber, nech něco na něm (se všemi důsledky). Jen tu školu bych naopak nenechala byt, k nám například chodí student VŠ na doučování matematiky, od něj to syn vezme líp a hlavně sám vidí, že se zlepšuje.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.2.23 08:56
Ahojky přidám názor Já mám tedy patnáctiletou dceru ale počítám že to až tak velký rozdíl oproti tvému synovi nebude - já si vůbec neumím představit že by byla ochotná někde nějaké puntíky a fajfky dodržovat.
A to bych řekla že má pubertu hodně bezproblémovou ale představa že by někde měla něco odškrtávat. No tak to jako vůbec - za mě funguje důvěra vzájemná, vzájemný Respekt a ochota brát už ji jako rovnocenného partnera.
Je pravda že střety nemáme téměř žádné a když už tak je to fakt výjimečně zato můj partner vůči svému synovi by měl takové ty tendence jako ty s puntíky a fajfkami. No a syn se mu víceméně vyhýbá když už u něj je tak se zavře do pokoje a víceméně ho ignoruje.
Max třeba hodinu za měsíc je ochoten s ním komunikovat. Takže tahle cesta fakt není ta správná. Tak jen posílám informaci ve smyslu nějakého srovnání. Nejde o to že mám já lepší vztah s dcerou než můj partner se synem ale o to že ty metody asi opravdu úplně fungovat nebudou ve smyslu nějakého drilu atp.
Jo a to podotýkám že tady u nás je to takové že partner to má víceméně jak profesní deformaci jemu to nepřijde divné od tebe aspoň fajn že třeba más chut tu metodu trošku pozměnit 
- Citovat
- Upravit
22.2.23 09:18
S omezením elektroniky souhlasím, synové (13, 16) mají také omezení, jinak by do toho čuměl furt. Ale časově omezení her, aplikaci a tak ne celkové používání mobilu. Já bych se ale rozhodně zaměřila na plnění povinností do školy a učení. Tady jde o jeho budoucnost, jsou to ještě telátka (někteří určitě) a nedomyslí důsledky. Podle mě je mnohem důležitější škola než jestli si odškrtne, že vyskládal myčku a donesl krabičku od svačiny. Ale samozřejmě i povinnosti doma mít musí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 09:47
@Lenka_Hal nechat ho vybrat? V tom případě nepomůže s ničím, ale i přesto bude čekat veškerý servis, péči a výhody. Ráda bych tu domácí pohodu jak píšete, ale pokud bude vše viset jen na mně (a já teď opravdu zdravotně nejsem v kondici - borelioza a čeká mě operace páteře), tak já se zblázním a on se bude spokojeně usmívat, jak jsou všichni kolem něj udření a nasraní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 10:16
Nechci se rozepisovat ke každému příspěvku zvlášť, takže to shrnu sem. Puntíky jsem asi špatně vysvětlila. Není to pro mou kontrolu, ale proto, abych jim usnadnila život. Respektive aby nemuseli myslet na to, co je potřeba udělat. Vidí to i u mě. Každý večer si píšu, co je potřeba udělat a zařídit druhý den, abych to nemusela nosit v hlavě a mám tak větší pohodu. Když vidí, co je čeká, tak si to mohou rozvrhnout podle sebe, ne podle toho, co jim řeknu a připomenu. Nejsem tyran, co je buzeruje za každý puntík. Ten seznam tam je hlavně pro ně a dcera si to hodně chválí. Syna nenutím ho používat, pokud si své povinnosti ohlídá sám.
K tomu srovnávání s dcerou, nikdy jsem dceru neupřednostňovala před synem a už vůbec je mezi sebou nesrovnávám tak, aby u toho někdo z nich byl. To si řekneme mezi sebou s partnerem večer, když už děti spí, že dcera zvládla tohle, syn támhleto.
K učení: připomenu, že má úkoly, že mají písemku, ale násilím ho od obrazovky nemůžu odtrhnout. „Kubí, máte ve středu písemku z němčiny, potřebuješ to probrat?“ „Neee, to umim!“ „Kdybys chtěl vyzkoušet nebo poradit, tak přijď, po večeři budu mít čas.“ Nepřijde, přinese za 5, protože neuměl. Ale já za ním nemůžu chodit co 20 minut, jestli náhodou nekecá a jenom se mu nechce učit. Navíc vím, že když mu jde v pololetí o známky, tak se hecne, učí se sám od sebe, dělá úkoly a bez keců, takže ho ani nemusím hlídat. Přesto, že má své „dys“, tak moc dobře ví, co má dělat a že kdykoliv může přijít za mnou i partnerem. Stejně tak, když ho něco trápí, něco mu nejde, nebo ho někdo štve. To přijde a klábosíme i celé odpoledne. Dá se s ním na jeho věk velice rozumně mluvit a bavit o všem. Jenže on by doma nejradši nedělal nic a vše nechal na nás.
Dcera je vzrůstem malá, takže spoustu věcí nezvládne, partner přijde z práce večer, nahodí montérky a jde stavět zdi, aby měly děti co nejdřív vlastní pokoje. No a já jsem na nemocenské a čekám na operaci páteře, takže i moje fyzické síly mají své limity. Syn to moc dobře ví, že třeba sehnout se do té myčky je pro mě otázka velké bolesti. Jenže je mu to jedno. I kdybych měla bolestí umřít, tak se radši zakempí v pokoji a bude dělat, že neexistuje.
Když se zadaří, chválím, poděkuju (i za snahu), když něco přeženu, omluvím se. Snažím se jet přes pozitivní motivaci, ale nefunguje na něj absolutně nic. Prosím ho slušně o pomoc, vysvětluju, proč je daná činnost potřeba, neřvu na něj „Vyndej nádobí z myčky!“, ale řeknu mu slušně „Prosím tě, dneska mě hrozně bolí záda, mohl bys vyklidit myčku? Potřebuju udělat místo na lince, abych mohla uvařit večeři.“ Odkýve, že to udělá a vykašle se na to. Všechno má na salámu, ale i moje duševní zdraví má své meze.
Podle některých příspěvků tady mám dojem, že bych za ním měla chodit s kolkovanou žádostí, balíkem tisícovek, novým notebookem se zlatu stuhou a prosit ho na kolenou, aby nám alespoň trochu pomohl s chodem domácnosti, ve které taky žije. Chci jen, aby se nějak zapojil a neviselo všechno jen na nás ostatních. Kdybych si dovolila tehdy já to samé ke své mámě, tak přijdu o zuby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 10:17
@Gabčulinda píše:
@Lenka_Hal nechat ho vybrat? V tom případě nepomůže s ničím, ale i přesto bude čekat veškerý servis, péči a výhody. Ráda bych tu domácí pohodu jak píšete, ale pokud bude vše viset jen na mně (a já teď opravdu zdravotně nejsem v kondici - borelioza a čeká mě operace páteře), tak já se zblázním a on se bude spokojeně usmívat, jak jsou všichni kolem něj udření a nasraní.
Zakladatelka??
A zkusilas to nekdy? Ja mam doma 14leteho, taky to s nim mlati na vsechny strany. Jo, kdyby mohl, taky kouka vecer na serialy, hraje a o nic se nestara. Jenze je rozdil rigidne davat stejny seznam a delat nejake puntiky oproti tomu, kdyz za nim prijdu a reknu, jestli udela mycku. Kdyz se ozve eeee, jen to neee, tak reaguju spis: tak to neva, ja to klidne udelam, ale bud udelas veceri nebo vyskladas pradlo.
Uz zpusob, jak o nem mluvis mi napovida, ze uz mas stejne jasno. Ja si teda opravdu nemyslim, ze je nejake dite, co se bude usmivat, kdyz cela rodina je kolem udrena a nasrana. To teda ziram. Mozna bys mela predevsim prestat byt nasrana ty na nej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 10:30
Syn je teda mensi, ale taky mi prijde, ze vubec nechape, ze ty veci jsou fakt potreba udelat.
Jediny co pomaha je odstavit ho od toho servisu.
Coz se dela blbe, no, mu proste „nedat jidlo“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 10:32
Za mě ho opravdu moc šikanuješ a hlídáš. Jako rikat 14 letemu aby si vzal čepici? 
jako fakt jeho věc. Nebo věcí na trénink. No tak je zapomene, je to on, kdo ponese následky to samé zuby, to už fakt není tvůj boj. On bude muset k zubaři a než se mu zkazí, už bude ve věku, kdy si ho bude platit sám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
