Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak na drzost u 4letého paličáka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.5.15 14:19
@Ladie Chozeni do kouta spolu zni dobre, samo ze na znameni nehodis vsechno. Ale proste mam vypozorovane ze u nekterych znameni vidim ty stejne nemenitelne povahove rysy ktere zustanou az do smrti…A zrovna blizenci jsou dosti vyrazni. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.15 14:26
Jeste jsem si vzpomela na „objimaci“ metodu. Vzit to vztekajici se dite (i kdyz v ten moment jiste s poradnou davnou trpelivosti a sebezapreni) A objimat ho pevne, s laskou dokud se neuklidni, muze to trvat i par minut i dyl… A pak jak se uklidni, se s nim treba uz da promluvit co a jak bylo tvuj postoj atd…proste co mas na srdci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.15 15:00
@Dofi Metoda „do kouta“ mi zabrala v necelých 4 letech až nečekaně.
(Mladá se teda asi od dvou odcházela do svého pokoje uklidnit - párkrát jsme ji tam poslali, pak chodila sama 
)
Pak nějakou chvíli nic, teď měla nedávno kecy a móresy jak zdatná puboška, tak jsem jí suše řekla „Hele, jdi se do pokoje uklidnit a pak se mi můžeš přijít omluvit.“ A ona tam kupodivu odkráčela, a k ještě většímu podivu asi za 10 minut přišla a omluvila se! 
Myslím, že děti nejsou blbé a většinou vědí, co dělají špatně (co se týká vyplazování jazyka a vykřikování o (_._), tak takřka určitě). takže u nás maximálně pokyn ve stylu „zalez a přijď, až se uklidníš“.
Osobně se teda nepřemáhám a nevařím, tvářím se nas*, mluvím úsečně, jednám rázně (třeba když na ni rvu bundu, kterou nechce a mít musí + není čas na diskuse).
Ona je to poměrně svinská metoda, ale pro dítě neexistuje nic horšího, než když ho matka „emočně odstřihne“ - ve chvíli, kdy se zklidní natolik, že vnímá, to má snahu řešit a neopakovat.
Osobně se snažím neřvat (občas se mi nedaří) - řvaní je defacto projev mých slabých nervů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.15 22:27
@Dofi píše:
Ladie:
S tím znamením - něco na tom možná bude - ale rozhodně to na to nemůžu svádět…on je jinak hrozně šikovnej a chytrej a všechno ale je to prostě samorost a tvrdá hlava - to vidím i mezi ostatními dětmi už odmalička…výchova je samozřejmě důležitá, ale takový ten základ toho našeho „týpka“ tam byl už prostě od mimina…jo a já jsem (nebo měla bych být) klidná panna, ale vařím tady skoro nepřetržitě jak papiňák!!!
LadyLada: a to když jste šli do kouta, tak jsi mu řekla, že tam jdete přemýšlet, o tom, co bylo špatně?? moc to nechápu… ale obávám se, že to nebude metoda zrovna pro nás..protože on hned chytá takovýho vzteka, že mě neposlouchá, myslí si svoje, nevím, jak to říct, i když mu nějakou situaci vysvětluju potom v klidu, tak na něm úplně vidím, že je mu to dost buřtík…
Ano, šli jsme do kouta s tím, že tam budeme přemýšlet o tom, co udělal špatně. Pokud se vztekal, odnesla jsem ho tam a byli jsme tam tak dlouho, dokud se neuklidnil. Zpočátku to bylo velmi dlouhé, ale postupně se čas začal zkracovat, až kolikrát stačilo jen říct jdeme do kouta a bylo po problému. No a teprve, když se uklidnil, nastal čas na přemýšlení. Z počátku jsem mu i řekla, co udělal nehezkého. Požadovala jsem slib, že už to neudělá/udělá, resp. zcela konkrétně musel říct co nebude nebo spíš bude dělat a případně se i omluvit. Dříve nebylo možné kout opustit. A když slíbil, odešli jsme a udělal-li to znovu, opět jsme šli do kouta. Je to nervový závod, ale stojí to za to to vydržet a zůstat v klidu; dítě musí cítit, že to s ním myslíš dobře, což při řevu a bití si myslet nebude. No a pak už chodil do kouta i sám, nebo chtěl, abych šla s ním. Skoro bych řekla, že se z toho staly takové intimní chvilky, kdy synek cítil skutečnou blízkost svého rodiče. Tuhle metodu jsem si vyčetla v knize Tajemství výchovy šťastných dětí. Dá se koupit na netu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.15 22:44
@PetaBibi píše:
Jeste jsem si vzpomela na „objimaci“ metodu. Vzit to vztekajici se dite (i kdyz v ten moment jiste s poradnou davnou trpelivosti a sebezapreni) A objimat ho pevne, s laskou dokud se neuklidni, muze to trvat i par minut i dyl… A pak jak se uklidni, se s nim treba uz da promluvit co a jak bylo tvuj postoj atd…proste co mas na srdci.
Metoda pevného objetí. Nejsem toho zastánce ani u „profesionálů“, ale pokud to použije neznalý člověk, může to být dost průs*r 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
