Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Proč na ni musím pořád ječet?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
5.5.15 23:35
Proc na ni musim pořád ječet?
AHOJ JE MI STRASNE LITO JAK SE POSLEDNI DOBOU CHOVAM KE SVE HOLCICCE..JE JI SEDM CHODI DO PRVNI TRIDY JE VYBORNA ZAKYNE JEN MA SEM TAM PROBLEM SE SOUSTREDIT, ALE JA MAM DOJEM ZE JE TO JEN V TOM ZE SE PORAD POSLEDNI DOBOU VE VSEM DESNE FLAKA MAME SICE TED TRI MESICNI MIMINKO ALE S NI TO VUBEC NESOUVISI PROTOZE TO DELALA UZ PRED TIM..DOSTANE ODE ME VSE NA CO SI VZPOMENE KDYZ PROJEVI SNAHU TREBA VE SKOLE PRI UKLIDU NEBO CHOVANIM NA NAVSTEVE TAKZE I KDYZ MA VSECHNO CO CHCE SAMOZDREJME V MEZICH FINANCNICH:) TAK TO MA ALE ZASLOUZENE..kDYZ teda vynechame vanoce a narozky ale me uz pripada ze na ni jde snad puberta prvni nebo co…od doby co vylezla ze skolky to s ni zacina byt horsi a horsi…odmlouva hada se zacina na me sem tam i zkouset nejaky ten maly podvudek ale na neco vetsiho si me zatim dostatecne vazi a me dochazi trpelivost…posledni dobou na ni jen rvu chci mit hezke odpoledne tak ji vezmu na zmrzku, nebo na hriste ale objevi se maly problem treba ze neprisla ta a nebo ten a uz je nafoukla a nespokojena a ja at jsem se snazila jakkoliv se ji zkratka nezavdecim nicim…hezke odpoledne skonci tak ze ona breci ze jsem na ni kricela a ja jsem nastvana ze se chovam jak histerka ale at chci sebevic zkratka se neudrzim…ale nechci aby to tak bylo i dal asi jsem ji jednoduse rozmazlila a ona si prestava vseho co ma vazit, ja mamu nemela, poznala jsem ji az ve dvaceti a ted si rikam jestli natalce se nesnazim dat to co ja jsem nikdy nemela…muze to tak opravdu byt? bojim se abych o ni casem uplne neprisla.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.5.15 23:46
Na tohle asi trpelivost, prijeti a promlouvani si. No a duslednost.
Mam neco podobneho, protoze s dcery tatou nezijeme, ale on ji chce skoro 50%casu. V pripade ze bych citila, ze mi to prerusta pres hlavu, jsem odhodlana zajit k detske psycholozce.
Zatim jsem zavedla „STOP“ heslo, ktere jsem v klidove situaci objasnila a pouzivam, kdyz je jeji chovani neprijatelne, nebo, kdyz jsem tak uanavena, ze uz jeji otazky/narazky/pozadavky nezvladam. Mame taky male miminko.
Drzim pesti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.15 23:47
Je to celé o tobě..to tvoje já já já z toho jen křičí..já jí dávám, já chci aby ona byla.. já myslím já..a tak trochu z druhé strany - co chce tvoje dcera? co opravdu potřebuje? je vidět že se vážně snažíš být dobrá máma a ty jsi.. ale.. zaměř to ne já chci aby ale co ona by měla mít aby… místo křiku zkus pr začátek ignoraci - třeba říct - ted tě neslyším když se vztekáš nerozumím proč jsi nafouklá až se vyfoukneš přijd..a nechat být.. nebrat osobně..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.5.15 00:04
Taky jsem na staršího začala ječet, když byly miminu 3 měsíce. O hodně později jsem přišla na to, že mi to způsobovala Mirena (hormonální tělísko). Pár hodin po vyndání mě všechen vztek přešel. Na netu jsem našla, že Mirena nebo Depo Provera může způsobovat záchvaty vzteku.
Prosím anonymně.
- Citovat
- Upravit
6.5.15 00:09
Může to být jakkoli - a ano, určitě se jí snažíš dávat to, co jsi nikdy neměla.
Zrovna v těchto dnech tady vyšel deníček holčiny, která zažila velmi ošklivé dětství, doteď se s tím ani s pomocí psychologa evidentně nesrovnala a přenáší to zprostředkovaně na svoje dítě (a potažmo dále na okolí, její projev přinejmenším ve virtuálním světě je někdy naprosto nepřiměřený a hysterický). To jinak nejde - tyhle věci nejsou lehké a táhnou se, je to těžké břemeno. I Tvoje dětské zážitky jdou dál ke Tvým dětem.
Na druhou stranu - jsou určitá přirozená období v životech dětí. Já mám dceru o rok starší než Ty - a naprosto rozumím, o čem píšeš. Někdy mi to připadá jako pre-puberta nebo jinak už nevím. Když o tom někdy přemýšlím, mnoho z těch situací, které zrovna řešíme a o nichž se hádáme, je vyhrocených POUZE proto, že je řešíme mezi sebou jako matka a dcera. Že jsme dvě osoby ženského pohlaví.
Mám i mladšího (téměř šestiletého) syna - s ním je ta komunikace úplně o něčem jiném. Jakási přirozenější, pohodovější - jako bych s ním (maličkým, ale přece jen už teď mužem) já, coby žena, dokázala komunikovat líp. Ale třeba to tak jiní nemají, nevím.
Ze své zkušenosti Ti můžu doporučit jediné - stanov pevná pravidla a na těch trvej. Ale nevyžaduj zbytečně (resp. bezdůvodně) nic navíc. Nech slečnu, ať se začíná učit řídit svůj volný čas, zodpovědně se na jeho trávení podílet - nech ji nést zodpovědnost za vlastní vztek (je její problém, že nepřišla ta a ta kamarádka, ne Tvůj… i když je Ti to za ni líto, neber to na sebe)… a netrap se tím, že Ti neprojevuje vděčnost za to, cos udělala pro ni - „zmrzlina a příjemné odpoledne“ byla Tvoje představa, Tvůj nápad, Tvoje akce… pochval se za ni sama a nečekej tu pochvalu od své dcery.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.15 00:33
@Anonymní píše:
Taky jsem na staršího začala ječet, když byly miminu 3 měsíce. O hodně později jsem přišla na to, že mi to způsobovala Mirena (hormonální tělísko). Pár hodin po vyndání mě všechen vztek přešel. Na netu jsem našla, že Mirena nebo Depo Provera může způsobovat záchvaty vzteku.Prosím anonymně.
Tak to je síla… Ještě, že jsi zjistila, proč to tak máš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.15 05:06
@jdukolem píše:
Je to celé o tobě..to tvoje já já já z toho jen křičí..já jí dávám, já chci aby ona byla.. já myslím já..a tak trochu z druhé strany - co chce tvoje dcera? co opravdu potřebuje? je vidět že se vážně snažíš být dobrá máma a ty jsi.. ale.. zaměř to ne já chci aby ale co ona by měla mít aby… místo křiku zkus pr začátek ignoraci - třeba říct - ted tě neslyším když se vztekáš nerozumím proč jsi nafouklá až se vyfoukneš přijd..a nechat být.. nebrat osobně..
Souhlasím, jen bych dodala, že bych se zaměřila především na to, co dcera ne chce (hlavně ve smyslu materiálních věcí), ale co opravdu potřebuje (autorka v textu uvádí, že dcera má, na co si vzpomene, ale z textu mám pocit, že dcera možná ještě víc potřebuje něco jiného…). Také může pomoct empatie - nesnažit se za každou cenu změnit dceřinu špatnou náladu, ale promluvit s ní o tom, proč se cítí tak, jak se cítí, vyjádřit pochopení a akceptovat ji i s blbou náladou (a říct jí to) - pozor, to neznamená, nechat si kálet na hlavu, ale dát dítěti najevo, že ho máš ráda, i když není zrovna naložené…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.15 07:38
Myslim, ze jste v zacarovanem kruhu - ona je protivna, ty jecis, ona je jeste vic protivna… ja jsme vzdycky nesnasela ty reci typu „ja neco delam pro sve dite“ - uz jako velmi mala skolacka jsem mela v hlave odpoved typu „nikdo te nenuti“, akorat jsem nemela jeste koule to rict na hlas 
zkus se zbavit toho pocitu, ze ti mala ma byt za neco vdecna (ona bude, ale tak za 15-20 let 
) a nech veci plynout s vetsim klidem. je protivna? zeptej se proc, zkus to rozebrat (v tomhle veku je problem s kamaradkou naprosto silene vazna zalezitost), vyjadrit pochopeni a nechej ji byt.
na me kdyz mluvil karave ale v klidu tata, tak jsem se (nekdy) fakt zamyslela a nekdy i stydela, za to jak jsem se chovala. kdyz na me jecela mama, tak jsem byla bud myslenka jinde nebo jsem si v duchu vymyslela super drze odpovedi (nastetsi jen v duchu). ale muzes byt v klidu, pekny vztah mam s obema do ted 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.15 08:20
Možná máš trochu strach z projevení citů vůči své dcerce. Neměla jsi vzor a tak se můžeš cítit nejistá a snažíš se dcerku zahrnout materiálními věcmi, ale ty lásku nenahradí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.15 22:09
City ji projevuju dost v tom to neni a mluvime spolu v tom to taky neni a cetla jsem si ted par rad a stranek o detske psychyce a rpisla jsem na to ono toho bylo na ni v posledni dobe moc miminko skola vse je pro ni nove a neumi se s tim poradne vyporadat tak je nervozdni a je pravda ze misto abych se ji s jejima problemama snazila pomahat tak ji necham at si je resi sama pokud me bude opravdu potrebovat rekne si..ja si neumim proste pripustit ze mi rychle roste a uz me tolik nepotrebuje a mate pravdu kdyz ma spatnou naladu at ji ma ono ji to prejde a nemusim ji hned kupovat panenku nebo ji nekam tahat a kdyz na me nebude mit naladu necham ji byt misto abych na ni byla hnusna jeste ja…dekuji za rady holky musim rict ze jste mi docela pomohli..dekuju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
bibie
9.5.15 20:23
Zazivam s dcerou 6 let velmi podobne situace. chtela bych se umet vic ovladat ale myslim, ze frekvence knourani a place je spoustec co se tezko vypne. takovych „hezkych“ odpoledni co jsme si zazili. treba ji prijdu vyzvednout do skolky-jsem doma a i tak chodim na zaverecnou, tak 90% pripadu na me okamzite zacne jecet proc jsem prisla tak brzy-bez pozdravu atd…nebo si namysli, ze chce k nekomu na navstevu a ja mam jiny program at uz krouzek s mladsi nebo s tatinkem, tak to ted zacne jaka jsem hrozna matka a jde dva metry pred nama nebo za nama-mam jeste mladsi(ta je bezproblemova). nekdy to dam, nekdy se pohadame a zkazime si cely den. priklanim se taky k hormonum:-) protoze to mam docela vypozorovano na cca tydny, nejhorsi je tyden pred mesickami a to by mi deti meli odebrat…ja teda vyhrozuji, ze pokud vyleze z tridy a bude „kysela jako okurka“, tak si tam muze hned zalezt protoze ja ji domu neberu, nebo pokud mi bude nadavat za ty navstevy tak na ne prestaneme chodit uplne…ignorace je taky fajn ale kdo by to vydrzel(jsem cholerik)…sama si s tim neumim poradit a vzdy jsem rada, ze nejsem sama…a precetla jsem snad vsechny chytre knizky na trhu…akorat mi prijde, ze ti autori nemaji zkusenosti s mladou zenskou populaci(okamzite hysterickou, brecici, knouravou a urazenou)…
- Citovat
- Upravit
11.5.15 10:37
Jo presne to nemaj 
nojono musime si zkratka prisnat ze at se snazime jak chceme nase deticky maji beztak svoji hlavu a snad je to i dobre:) hlavu vzhuru..lepsi byt matka co se zajima at uz dobre nebo spatne nez byt matka co jsou ji deti ukradene si myslim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
