Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Přísný otec na malé dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.5.15 12:34
Nejvetsi pruser je, ze srazis jeho autoritu ores ditetem. Mas pravo snim v cemkoliv nesouhlasit, ale pred ditetem to nesmis dat najevo at te to stve jakkoliv
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.15 12:38
@annaei píše:
Nejvetsi pruser je, ze srazis jeho autoritu ores ditetem. Mas pravo snim v cemkoliv nesouhlasit, ale pred ditetem to nesmis dat najevo at te to stve jakkoliv
amen 
nenapsala bych to líp..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.5.15 12:39
@annaei ale ja nesrazim jeho autoritu pred ditetem, ja mu to vzdy rikam kdyz u toho maly neni. rano jsem prisla uplne potichu mu neco rikala a on zacal rvat, ze ho to vzbudilo.tak jak to mam tedy delat? mam koukat na to, ze maly je z nej uplne rozhozeny?
- Citovat
- Upravit
5.5.15 12:40
Nehledě na to, že si myslím, že žít se s takovým chlapem nedá, protože do budoucna to bude horší a horší, bych se už v tom někde, kde zavele k odchodu já osobně otočila, poslala ho tam, kde slunce nesvítí a s dítkem zůstala venku do té doby, doku by to jemu i mě vyhovovalo.
Nejsem ničí služka a pes na klíček, mé dítě už vůbec ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.15 12:45
@jdukolem kdyz otec rekl, ze se jde domu a matka reknec za chvili tak, co si to dite ma myslet. Ma poslechnout otce nebo matku. Muj syn to dotahl tak daleko, ze kdyz mu neco zakazu dovolava se taty a opacne. Ma smulu protoze tata mu potrvdi to co ja.
Jinak bych s takovym nervakem nebyla a zaridila wi vlastni zivot s vekem secto nejspis bude stupnovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
5.5.15 12:47
HoĎ slovo s jeho matkou, ať ti poví, jaký byl tvůj partner jako dítě. A nejlépe před ním. Tvůj partner si léčí mindráky na tom, kdo se neumí bránit. Určitě má taky někdy pravdu, ale řevem to podělá. Malý se ho bude bát a nebude ho mít rád. Měl by si pořídit psa, aby měl koho trénovat. Mimochodem, pokud se takhle chová k vlastnímu dítěti, jak se chová k tobě?
- Citovat
- Upravit
5.5.15 12:49
Můj má občas podobné myšlenky, ale ne teda tak „husté“, jen ten přístup „já jsem to řekl!“ - pomůže na něj chvíli mluvit tak, jak on mluví na děti 
Uvědomí si to a dobré.
Protože to není nijak často, tak taky teda ale jeho autoritu nepodrývám.
Jen výjimečně, když třeba vím, že něco se stalo jinak, než si myslí, tak se přihlásím se svědeckou výpovědí.
Myslím, že hodně lidí má tenhle přístup naučený ze své rodiny 
a je strašně těžké začít se chovat jinak - a dotyčný musí hlavně chtít.
Můj chlap chce, jen někdy mu to uklouzne… Ale to i mně.
Snažíme se na tom pracovat.
Z knížek mě napadá třeba Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.15 12:51
Také mám přísného manžela..a musím říct, že ačkoliv to není takový extrém jako u tebe a ze začátku jsem byla věčně naštvaná, protože já jsem flegmatik, tak dneska vím, že to má význam..I když je na holky tatínek drsoň a vyžaduje disciplínu, tak ho zbožňují..
Já se upřímně do výchovy nemontuji, protože u nás jsou vyměněné role, tatínek je s nimi celý den doma, takže on je ten kdo velí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.15 12:54
@annaei píše:
@berry4 tak je to i jeho dite
to ho neopravnuje k tomu terorizovat svými názory celou rodinu.
Trochu rovnováhy by to chtělo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.15 12:58
Je nekdy agresivni? Na syna nebo na tebe?
Takove projevy by me hodne vydesily. Zvlast kvuli kravine, jako je vecerni prichod domu skoro v lete, kdy je o ctyri hodiny svetlo dyl..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.15 12:59
Z vlastní zkušenosti vím, že trocha přísnosti od otce neuškodí. Já ze začátku taky nesouhlasila když muž prcka „vychovával“ po svým, hodněkrát jsme se kvůli tomu pohádali. A dneska? Malé jsou 3 a musím mu dát ve spoustě věcech za pravdu. Je fakt že on není magor a cholerik takže to má trochu jiný nádech ale jsem ráda že jí má v lati víc než já. Když už se mi to zdálo moc, tak jsem mu třeba večer u vínka řekla v klidu svůj názor a probrali jsme to. Jednou mi psycholožka řekla, že přísnost dítěti vůbec nevadí, pokud je vyvážena stejnou mírou lásky, takže asi tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.15 13:00
@berry4 píše:
to ho neopravnuje k tomu terorizovat svými názory celou rodinu.
Trochu rovnováhy by to chtělo…
To jo, ale u všech zúčastněných a ne ho poslat to háje před dítětem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Dobrý den. Potřebovala bych radu a možná se i trochu vypovídat.. Máme s přítelem dvou a čtvrt letého synka. Je hodně aktivní, už od malička, lítá všude, vše zkoumá atd. Vím, že důsledná výchova je potřeba, snažím se proto dodržovat určená pravidla, ale zároveň nejsem moc velkým zastáncem výprasků apod. Snažím se nejdřív vysvětlovat a až v největší nouzi a hlavně když jde o zdraví, tak plácnu. Umím i zakřičet, to určitě ano, ale na našeho synka neplatí jen tak příkazy, spíš když si k němu sednu a vše mu popravdě vysvětlím, co a proč, a pak je vidět, že opravdu poslouchá a řekne, že tomu rozuměl. A pak opravdu většinou dodrží, o čem se bavíme. Přítel malého miluje, od malička se o něj snaží starat, ale jak malý roste a začíná být čím dál tím víc svůj, tak mi přijde, že je na něj často až moc přísný. Např včera jsme byli venku docela pozdě. Od malička dodržujeme režim, malý ho vyžaduje. Jenže přítel prostě ho dodržuje opravdu na minutu a není schopen udělat žádnou výjimku. Včera jsme byli s tím malým na očkování a tak odpo dýl spal, tak jsme vyšli ven pozdě, ale bylo krásně tak ani malému ani mně se nechtělo hned domů. přitel zavelel, jde se domů, je načase. A to přitom jestě bylo třeba dvacet minut dřív, abychom to stihli. Tak říkám joo za chvilku půjdem. A on se hrozně urazil, jakože když něco řekne tak ho nikdo neposlouchá a že prostě řekl, že jdem tak máme se sbalit a jít (je to docela cholerik, urážlivec a egoista, s tím jeho přístupem nejde nic moc dělat) A pak prostě křičí na malého, že řekl, že jdeme tak ať kouká jít. Malý samořejmě ještě chvíli blbnul, ale nakonec nasednul. Přítel už prostě šel před náma, jako by na nás nemohl počkat, a malý jel na motorce. Narazili jsme na malý kopeček a dítě si ho prostě nutně chtělo párkrát sjet dolů. Přítel se zas naštval a řekl tak jednou a jdeme! A prostě čeká, že dvouleté dítě to prostě udělá jednou a opravdu hned půjde. Já vždy volím příkazy jakoby hrou, např a že mě nechytíš apod a malej prostě se rozjede a je z toho sranda ještě. Když narazíme třeba na kopeček nebo kamínek na cestě, co ho zaujme, tak prostě se pozastavím a chvíli ho nechám si to užít a pak vesele pokačujem dál. Když opravdu nutně někam nespěcháme např k doktoru apod. Jenže přítel prostě ne. Jen rozdává příkazy, ani dvacet za pět minut, jako honem, pojď, už musíme domů, táta řekl, že jdeme domů tak pojď a prostě takhle hnusně odmřeně. Nenechá to dítě se vůbec ani zastavit a jen ho okřikuje a prostě se diví, že neposlouchá. Vrchol byl, když se mělo zastavit u silnice. Malý VŽDY u silnice sám od sebe zastaví, sice těsně před ní, ale opravdu vždy. On tam stál a křičel zastav, pojeď zastav, rozhlídnout, zastav, pojeď prostě jak na nevychovanýho pitbulla, že malej u něj zastavil dál od silnice a pak si prostě myslel, že už teda může jet a přejel to aniž by se ozhlídnul znova těsně před silnicí a přítel ho doběhl a začal mu nadávat že to se nesmí a co to udělal atak. Ten chudák koukal úplně vyděšeně, že ho mohlo přeject auto, byl z toho paf chudák, a on mu ještě nadává. Já za nima dobíhala, jak byli napřed. A prostě takhle se chová docela často, a já už nevím, co mám dělat. Třeba v koupelně, když si jdou mýt ruce tak pořád jen slyším Nešahej na to, soustřeď se na mytí, nic jinýho jsme sem dělat nepřišli, čemu jsi na tom nerozumněl atd. Já jsem z toho fakt už zoufalá. Večer jsem přitele poprosila, ž si s ním chci promluvit o tom, a on už přednasranej, že mu budu něco řikat, co děla blbě. Pak jsem teda usnula s malým večer, tak jsem za ním přišla ráno a řekla mu úplně v klidu, že mi přijde, že douleté dítě ještě nedokáže udržet koncentraci jak on by si představoval, a že když na něj volá ať zastaví na motorce, že ho možná někdy opravdu neslyší, má šátek, helmu a ještě to rachtá jak blázen, a navíc děti si často o něčem přemýšlí a nevnímají. A on že VÍ že ho slyší
a podobně. Totálně se na mě naštval, hrozně jsme se ráno pohádali kvůli tomu, že mu nemám co vykládat co dělá špatně, že nic špatně nedělá. Až to vzbudilo chudáka malýho..já už vážně nevím co mám dělat, potřebovala bych poradit napřiklad nějakou knížku, kde je psané, co vše zvládnou takhle malé děti jako výchovně, kolik příkazů pobere jejich mozek, jak dlouho se dokážou soustředit a podobně. On se fakt chová jakoby malýmu bylo třeba pět, a já nechci koukat, jak ho prostě přetěžuje nesmyslnýma příkazama atd, když to akorát všechny jen trápí. Ale ode mě si nic říct nikdy nenechá. Snad bych ho třeba donutila si aspoň přečíst nějakou tu odbornou knížku. Neporadíte? Už jsem fakt zoufalá..Je mi malýho líto..Pořád jen křik nebo zvyšování hlasu kvůli úplnejm maličkostem. Jestli se jde z pískoviště teď nebo za pět minut…