Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak na ukňourané tříleté dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
7.5.15 09:23
jak na ukňourané tříleté dítě
Maminky prosím o radu. Mám třiléteho syna, který je hrozně ukňouraný a já si s tím už nevím rady. Už i okolí na něho tlačí, že je hrozně ukňouraný, že se to nedělá, že má být statečný kluk, kluci přece nebrečí atd… Už mě to docela ubíjí, z jedné strany ukňourané dítě a z druhé strany jeho ochrana a omlouvání, že je ještě malý. Syn brečí opravdu kvůli hloupostem, třeba jde v televizi jiná pohádka než chce a už brečí, trošičku se poškrábe a už kňučí ať mu to pofoukám, nejde se mu oblíknout a kňučí, nedám mu co chce (např. bonbon) a je zle. Z druhé strany, ale máme ještě mladší dcerku (rok) a do ní strká, kouše ji, bije ji, bere ji hračky a ještě se tomu směje. Z jedné strany je hrozná citlivka, ale z druhé strany mu nevadí ublížit někomu jinému. Když ho upozorním, tak se dcerce omluví, obejme, dá pusu, ale za chvilku je to znova. Už si fakt nevím rady, jak dál postupovat. Okolí říká, že je to normální, že se chce ukázat, chce upoutat na sebe pozornost, ale snažím se synovi věnovat co to jen jde. Jsme venkovní typy, takže skoro celé dny jsme venku, hrajeme si, chodíme na procházky, jenom se ale za náma zavřou dveře a jsme doma, tak to začíná. Myslíte si, že je to normální a z věkem to přejde? A jak ze syna udělat chlapa, aby tolik nebrečel, nestyděl se (jenom někam přijdeme, tak je to neskutečný stydlín, který se mi schovává za sukní) a okolí na něho netlačilo, že je z něho holka, která pořád brečí… protože velcí kluci toto nedělají… Děkuji za rady
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.5.15 09:35
Otázka je, jestli ví, že si u tebe něco vykňourá, např. ten bonbón, přepnutí programu, pomoc s obléknutím… Děti to samozřejmě zkoušejí, ale už to není až takové mimino, aby nemohl pochopit, že když něco potřebuje nebo chce, tak si o to může normálně říct. Takže by měl být zvyklý přijít a zeptat se „maminko, můžu si vzít bonbón?“, ty řekneš buď „ne, za už připravuju oběd“ a to bude platit nebo „ano, ale jen jeden“ a to taky bude platit. Pokud spustí kňouravou, tak si toho nevšímat, jen mu zopakovat, že tím ničeho nedosáhne. Odřeninu pofoukat, ale nijak zvlášť nelitovat, ujistit ho, že se to brzy zahojí. Pokud mu nejde obléct se, tak mu stále dokola opakovat, že to nevadí, že přece může přijít a požádat o pomoc. Měla jsem takového druhého syna, byl to boj, samozřejmě to zkoušel, ale postupem času si zvykl, že kňouráním opravdu ničeho nedosáhne a výrazně to omezil. Kňoural pak v podstatě jen v situacích, kdy byl unavený nebo hladový, to se i dospělý člověk těžko ovládá, natož dítě. Dost dětí je naučených kňouráním si vydobýt cokoliv, vídám to i u kamarádek, než aby to poslouchala, raději prckovi vyhoví. Je to možná pohodlnější v tu chvíli, ale do budoucnosti ti to nic dobrého nepřinese. Jo a vychovávat bys měla ty (s mužem), ne okolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 09:38
Pokud do něj budeš stále rejpat radami:
Už i okolí na něho tlačí, že je hrozně ukňouraný, že se to nedělá, že má být statečný kluk, kluci přece nebrečí atd…
A jak ze syna udělat chlapa, aby tolik nebrečel, nestyděl se
okolí na něho netlačilo, že je z něho holka, která pořád brečí… protože velcí kluci toto nedělají…
Může se stát, že si bude přát být holka!!!
Na to moc pozor. Pokud nechceš dvě dcery…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 09:43
***Už i okolí na něho tlačí, že je hrozně ukňouraný, že se to nedělá, že má být statečný kluk, kluci přece nebrečí atd…
A jak ze syna udělat chlapa, aby tolik nebrečel, nestyděl se
okolí na něho netlačilo, že je z něho holka, která pořád brečí… protože velcí kluci toto nedělají…***
Tak přesně s tímto přístupem nedosáhneš ničeho 
Jako z tříletého dítěte chceš dělat chlapa? Vždyť je to dítě! Kňourá, protože se třeba jinak nedokáže projevit. Taky máme tříleťáka a dokáže být svým kňouráním otravný jako osina v zadku. Tak v tu chvíli si ho přestávám všímat a jediné, co po něm chci je, že pokud mi chce něco sdělit, má to říct normálně 
Okolí bych rozhodně nedovolila kecy tohoto typu. To jsou ty nejhorší věci, co dokážou srazit sebevědomí na hodně dlouhou dobu. Nevím, odkud se vzalo to, že kluci nebrečí. To je hovadina jako prase. Muži mají slzné žlázky a schopnost prožívání emocí stejně jako ženy, tak nechápu, proč by nemohli brečet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 09:46
Já se jen zeptám, proč kluci nemohou brečet? Slýchám to dost často od malička, ale nikdy jsem to nepochopila. Toto bych syna neučila, a svého to ani neučím. Když potřebuje brečet, ať brečí, když ne, nebude.
Jinak podobnou situaci znám, jen starší dcerka nekňourá, ale vzteká se. Což je také nápor na nervy. Stále ji učim, že vztekat se může, ale že tím nic nezíská. Pokud něco chce, potřebuje, má příjít a říci to. Pokud je na něco či někoho naštvaná, tak že to chápu, vyvztekat se může. Ale pokud je to spojeno s tím, že něco chce, tak to nedostane. Začíná to pomalu chápat i když mě někdy přijde, že zvyk je železná košile.
Bohužel tady platí důslednost a vysvětlování. Třeba to pomůže i u vás.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 09:52
To jsou ta vžitá dogmata- holčička je hodná s culíkama v sukýnce, kluk je rošťák s rozbitým kolenem věčně usměvavej s jiskrou v oku. 
Stejně jako když někdo vidí holčičku ve špinavých teplácích, tak nesnesou plačícího kluka. Na okolí prď, oni kluci jsou většinou cíťové, pokud kňourá při žádosti tak důsledně trvat na tom ať to řekne normálně a bude splněno, pokud kňourá při (pro něj) nespravedlnosti tak řekni že ho chápeš, rozumíš proč je naštvaná, ale ku příkladu ten bombon před obědem fakt nedostane.
Ve třech letech po něm nikdo nemůže chtít dospělé uvažování a chování
Příspěvek upraven 07.05.15 v 09:52
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 09:52
@elen-ka píše:
Já se jen zeptám, proč kluci nemohou brečet? Slýchám to dost často od malička, ale nikdy jsem to nepochopila. Toto bych syna neučila, a svého to ani neučím. Když potřebuje brečet, ať brečí, když ne, nebude.
Zase jeden z hloupých předsudků. Většina z nás má emoce a nějak je projevuje. A v podstatě celý život se učíme jak a kdy je projevovat.
Pokud budme od mládí potlačovat emoce, co z nás asi vyroste?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 09:56
@Vorvaň obrovský píše:
Zase jeden z hloupých předsudků. Většina z nás má emoce a nějak je projevuje. A v podstatě celý život se učíme jak a kdy je projevovat.
Pokud budme od mládí potlačovat emoce, co z nás asi vyroste?
Přesně tak. Pokud budeme učit děti (v tomto je jedno zda kluky či holky) zadržovat emoce (ať kladné či záporné), tak pak ty důsledky ponesou celý život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 10:00
Já se ho snažím obhajovat, snažím se být důsledná+, když kňučí nevšímám si ho nebo mu řeknu, že tím nic nezíská, vysvětluju mu to, ale nepomáhá to. Když si něco udělá, pofoukám to, ale někdy už toho je nad mou hlavu, když pořád slyšíte křik a kňourání. Trvá to už víc jak rok.
@Vorvaň obrovský Já určitě mu neříkám, že je holka, že jenom holky brečí, ale je to hlavně ze strany okolí. Právě naopak, já se ho snažím omlouvat, že je ještě malý, že si musí najít svou cestu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 10:05
@Isia
Jenže se může stát, a dějě se to i mnohem dospělejším, že pro něj bude jaksi společensky přijatelnější tou holkou být. Pak si může fňukat jak chce, a nikdo mu to v podstatě nebude vyčítat.
Nebo ty holky začne nesnášet, protože mají výsady, které on by chtěl taky.
Tak jak tak se může přestat mít rád, protože nespňuje očekávání okolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 10:19
@Isia tady bych zkusila rázně zakročit vůči okolí. Ale neobhajovat. Jednou mi psycholožka říkala, že jak se snažím neustále obhajovat svůj postoj, nebo to co jsem udělala, tak to vypadá, že si tím nejsem jista, že nemám pevnou půdu pod nohami, že mě někdo může zvyklat na jiný názor. Takže od té doby se snažím neobhajovat, když někdo chce, vysvětlím (tedy dospělému, dítěti vždy vysvětluji proč to chci). Zkus to taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 10:19
@Isia píše:@Vorvaň obrovský Já určitě mu neříkám, že je holka, že jenom holky brečí, ale je to hlavně ze strany okolí. Právě naopak, já se ho snažím omlouvat, že je ještě malý, že si musí najít svou cestu.
Lepší, než se ho snažit ho omlouvat, že je ještě malý, bys měla důrazně jemu i okolí říct, že ale vůbec nevadí, že brečí, že i kluci můžou brečet. Klidně to říkej jakoby dítěti, ale natolik jasně, aby to slyšel i dotyčný chytrák.
Vsadím se, že i velký chlap minimálně jednou v životě pustil slzu, na tom přece není nic špatnýho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 10:31
@Isia píše:
Já se ho snažím obhajovat, snažím se být důsledná+, když kňučí nevšímám si ho nebo mu řeknu, že tím nic nezíská, vysvětluju mu to, ale nepomáhá to. Když si něco udělá, pofoukám to, ale někdy už toho je nad mou hlavu, když pořád slyšíte křik a kňourání. Trvá to už víc jak rok.@Vorvaň obrovský Já určitě mu neříkám, že je holka, že jenom holky brečí, ale je to hlavně ze strany okolí. Právě naopak, já se ho snažím omlouvat, že je ještě malý, že si musí najít svou cestu.
muj „maly“ chlapecek je taky takovy. Taky se snazi „vyknourat“ si vsechno, co chce a kdyz nepomuze knourani, tak se vzteka. Necham ho.. at se vyvzteka, nevsimam si ho vubec.
Co se tyka okoli, tak sve dite neomlouvam, pouze lidi informuji, ze takove informace, ktere by diteti chteli poskytnout (stran toho, ze chlapi nebreci apod.) nejsou v nasem pripade podstatne a at si je nechaji pro sebe. Vychovavam sve dite podle sebe (jedini dva lide, kteri do toho mohou „mluvit“, je muj manzel a moje mamka, ale ani jeden to nedela pred malym, mamka respektuje to, ze je to moje dite, pouze obcas da radu, jak to delala ona a manzel se o tomto taky vyjadruje pouze v nasem nejuzsim soukromi, bez deti)… 
A ostatni? At si trhnou nohou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 10:47
Je kňučení a kňučení. Já mám taky ukvičeného 3 leťáka. Když kvičí proto, že něco chce, nebo mu řeknu něco, co se mu nelíbí, to mi fakt vadí a učím ho, že bulením si nepomůže. Ale když pláče při prohlížení fotek, je to něco jiného. Je citlivka-po mně 
. Starší dcera zase byla až agresivní, když se jí něco nelíbilo. Do 4 let to přešlo. Ze školky už nás posílali k psychologovi, ale když se po prázdninách vrátila, byla úplně jiná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
