Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak na vzteklé a agresivní dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.7.06 13:54
Holky, tak u nas to je docela podobny, Niki umí být úplně zlaté dítě, které poslouchá, ale taky s umí změnit v protivu, který neposlechne. Vzteká se a navíc se při tom kouše do ruky nebo bouchá do hlavičky, což jí dovolit nechci, takže jí nemůžu moc ignorovat při záchvatech vzteku. Sice u nás pomáhá ji odnést do vedlejšího pokoje, ale to taky nejde všude. S těmi hračky na plovárně to máme taky. Samozřejmě jí zajímají cizí od hraček, knížky, pití, ale to je snad normální, cizí je přece lepší 
aspoň jsme jí naučili, že musí poprosit a pak hračku vrátit a poděkovat, občas to funguje.
Tak přeji pevné nervy,
monča a prci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.06 15:23
Ahojky, s prarodičema jsou někdy nesnáze, ale souhlasím s Babulí, proberte to spolu s babi. Zdá se, že se jinak máte docela rády - vy dvě i holky vás - tak by bylo škoda si to navzájem nějak kazit. Myslím, že je důležité, aby se dítě řídilo především rodiči a pokud je u „zásahu“ někdo další, měl by rodiče v jejich rozhodnutí před dítětem podpořit a ne zaujmout opačný postoj. Odlišné názory na výchovu nebo nápady, jak určité situace řešit, je potřeba si povědět mimo děti. Když děti pak bude mít babička na starost sama, ať to řeší po svém. Třeba bude „hodnější“, ale na druhou stranu těžko nechá děti dělat, co se jim zlíbí.
A k tomu zlobení/vztekání se… Náš Venda teď také bývá vzteklejší, když se mu něco nelíbí, něco mu nedovolíme nebo nepůjčíme apod. Je to typické pro věk kolem jednoho roku a další podobná období ještě přijdou později. Někdy je to hrůza, takhle malému cvrčkovi se obtížně domlouvá a jak již někdo doporučoval, u nás nejlépe zabírá převedení pozornosti jiným směrem. Jinak souhlasím s důsledností, děti, i když malé, jsou chytré jak stádo opic. 
Musím říct, že mě vztekací nálady někdy pěkně vykolejí a vybuchnu, ale snažím se držet nervy na uzdě. Obvykle posléze po incidentu se i malému omluvím a smíříme se pusou nebo pomazlením. On většinou také za námi přijde, vše je zapomenuto a my se jen tiše usmíváme, kdy přijde další kolo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.06 15:59
Ahoj,
ve větší či menší míře se vzteká každé dítě… Já se snažím tomu předcházet… prostě si vytyčit zá:,–(ní věci a na těch trvat… kolem toho roku - jsem taky měla pocit že děco ode mě slyší jen nech, nesahej , ne ne..... od doby (myslím že tak 1 rok a 3 měsíce) se mi prostě zdálo že už rozumí… a taky že jo… tak prostě nastal „tvrdý“ režim 
) přes silnic prostě za ruku chodit bude i kdyby nevímco (ted už většinou poctivě čeká na kraji silnice) do kaluží šlapat smí… ale už si nechá vysvětlit že v sandálkách ne apodobně… prostě se stále snažím omezit zákazy jen na to důležité… ale taky mám pocit že mi ještě hodně věcí uniká… třeba pití alá středověk - dopiju a obloukem odhodím flašku… atd atd
Těžší je to samozřejmě ve společnosti jiných dětí… půjčování cizích věcí je samozřejmé, to sand ani zakázat nejde…
nějaký den je to lepší jindy horší… ale vyčkávám že to přejde:o)
s tou agresivitou neporadím (v zá:,–(ě se dočteš, že když dítě plácneš po zadku, tak jen odbíjíš agresi svou vlastí agresí… ale myslím že se s tím něco dělat musí už od začátku… už jen kvůli tomu aby tě nepotkala nepříjemná situace jak jednu maminku na koupáku… jeji 2 letý klučina bezdůvdoně kousl našeho Michala do obličeje..... já byla u něho prostě kluk přišel a chlamst...... já najivka si myslela že mu chce dát pusu… no pusa byla vidět ještě tejden..... jeho maminka se mi strašně omlouvala… no nebylo to příjemné…
tak hodně zdaru
Markéta
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.06 07:58
Souhlasím, že je třeba důslednost. Vlastně sama hledám způsob, jak zvládnout hysterické záchvaty s vého dítěte. Musim říct, že mezi dětma a lidma se mi to zvládá lépe, víc vydržim, o to horší je to doma. Navíc mam sklon jednat v afektu, což není moc dobré.
Průšvih je, že u málokterýho dítěte v tomhle věku funguje vysvětlování a domluva. Někde jsem četla, že odvádění pozornosti jinam naopak některé děti ještě rozběsní. Takže se pokaždé snažim zachovat klid, snažim se důrazně říct, že se něco nedělá, nesmí, když neposlechne, počítám do tří nahlas a když nepřestane, následuje trest. V případě ublížení někomu se snažím vysvětlovat dost důrazně, učíme se, že se to nedělá, že se musí omluvit. Málokdy se to opakuje. Spíš u nás teĎ funguje, že malé rostou zuby, je vzteklá až na půdu a jak se jí jen trošku něco nelíbí, šlehne sebou po zemi (popř. se rozhlídne a doběhne na místo, kde sebou švihnout může) a začne kopat kolem sebe a mlátit. Mě to o víkendu udělala ve vlaku, v metru, v buse. Nepřála bych vám vidět ty pohledy lidí. Ovšem narozdíl od většiny situací se mi povedlo jí jen držet v ruce a přiblble se usmívat a držet jí, dokud nepřestala.
Pokud je to její vztek z únavy či bolesti, tak jí držim, necham vyvztekat a v momentě, kdy je vidět, že už povoluje, tak jí vezmu do náruče.
Když zlobí, už se učí přijít a říct promiň a pohladit mě.
Co se týče zásahů prarodičů. Jsem zá:,–(ně proti a nemyslím si, že by měla babička využívat situace, že ti pomáhá a myslet si, že tak může všechno. Takže bych to zkusila buď já (opravdu jde o tvé děti, když je jen s ní, ať si vzteky řeší, jak chce, ale tebe dítě poslechnout musí, ne?), nebo pokud nemáš odvahu, jdi za manžou a neber to jako žalování. Zas je to jeho matka a mohl by být diplomatičtější. A vůbec by mě nezajímalo, že se urazí. Tohle neni hloupost.
Mam opačnej problém, že mě se do výchovy pletou taky, ovšem stylem, že s malou něco řešim a montujou se do toho a maminka udělá tohle a tamto a nesahej na to, nebo ti babička naplácá. Do toho malou buzeruje synovec. Velmi rázně jsem na malou v takové situaci promluvila, že babička jí rozhodně na zadek nedá, že si to vyřizuju já a dostane ode mě. Tak, aby to slyšela a je mi to šumák. A udělala bych to stejně, i kdybych s ní měla zlaté vztahy. Synovci jsem pro změnu řekla, že tam jsem já a že mě slyší dobře.
Ono je zásah a zásah.
Leč bohužel univerzální rada neexistuje a já sama pořád, už skoro rok, tápu. V některých obdobích se dá vysledovat, že toje fakt únavou či bolestí (růst zoubků apod). Ovšem např. sousedky kluk, když mu rostou zuby, jí samotnou mlátí a ona to bere, že tak ulevuje bolesti. To taky neberu. Jen podle situace měnim taktiku.
Je to s nima někdy těžký:), ale jsou to naše zlatíčka.
GaB
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.12 14:23
vzteklounek
Ahojte,já mám uš chlapečka 4-letého a uš od malička se vždy vzteká kdyš se mu neco nedří-nejde tak jak by chtel.pokud nespí po obědě je protivní.Já jsem celkem přísná,2× okřiknu a po třetí uš lisknu,jenže chtěla bych poradit jak ještě na nej jinak aby s tim vztekáním přestal.Stále si říkám že věkem s toho vyroste,ale zatim nic se neděje,díky Lenka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.12 04:21
Právě,že když ho budeš lískat tak se vztekat nepřestane,bude ještě víc.Já bych ti taky jednu lískla,až se budeš rozčilovat a uvidíme jestli přestaneš 
Myslíš,že tvoje dítě je něco míň než ty?Co ho začít respektovat?Můj chlap se taky rozčiluje,když mu něco nejde.Slyším z dílny nadávky,tak mu hned zítra půjdu lísknout 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Breuovi
27.5.12 06:22
Bych mu řekla že pokud se bude vztekat tak to nepůjde vůbec.Podle toho co to je,co mu nejde jak by chtěl,to bych na to teky řekla bud at se na to chvíli vykašle a vrátí se ktomu později,nebo prostě mu pověděla že některé věci nejdou tak jak bysme chtěli.A co se týče spaní,tak si s ním po obědě lehni a zkus mu říct schválně kdo dřív zaspinká a motivovat ho k něčemu,třeba,pak si bude hrát s jeho oblíbeným autíčkem,apod..Ještě ktomu když něco nejde,bych mu dala vzor.Tak maminka se má taky vztekat když něco nejde?Tak já se budu taky vztekat když mi něco nepůjde a uvidíš jak to bude vypadat.Prostě takto nějak na něj,třeba.
- Citovat
- Upravit
27.5.12 14:00
Díky za příspěvky a rady,co se týče příspěvku od milkiwey no mám na věc jiný názor především by měli mít děti určitý respekt s rodičů a né rodiče s nej,respektovat ano ale v jiném směru ! A co se týče manžela,určitě by to rád vrátil vyskoušejte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.12 21:58
Ahoj, já mám to samé. Vzteklouna, co je o půl hlavy menší než ostatní stejně staré děti, který je schopný se o věci rvát tak dlouho dokud nevyhraje, popř.do dětí šťouchne, aby se jich zbavil, a branky ho lákají úplně stejně jako toho tvého. Jenomže já mám holčičku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.12 08:22
Ahojky, tak přesně tohle znám…Od rána u nás není slyšet nic jiného než tohle neělej, tohle něsníš, nemačkej to, nebuš do toho..atd…asi matka tyranka,ale zastávám ten názor že jsou prostě věci který nesmí a hotovo. ( a to má plný pokoj hraček nejrůznějšího druhu)…taky vždy nastane řev a křik…a můžu na El mluvit jak chci a stejně nic…a když se začne ještě vztekat tak už jsem jí dala pod studenou sprchu 2X ( je jí 16měsíců) a na pár dní to pomohlo. A nebo má teď dny kdy jen k'nourá, brečí,ječí…mno děs…Taky jsem z toho vyřízená a pak nemám náladu na nic.A ještě když vidím jiné děti jak jsou hodné a poslouchají…Mno nezbývá nám asi nic jiného než mít stále pevné nervy… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.12 14:21
@panena píše:
Díky za příspěvky a rady,co se týče příspěvku od milkiwey no mám na věc jiný názor především by měli mít děti určitý respekt s rodičů a né rodiče s nej,respektovat ano ale v jiném směru ! A co se týče manžela,určitě by to rád vrátil vyskoušejte
Já s milkyway souhlasím - mám totiž kluka, na kterého tělesné tresty (od jednoho a půl roku do tří let) měly akorát ten vliv, že byl čím dál agresivnější. Musela jsem být pořád ve střehu, aby někomu neublížil nebo něco nerozbil. Při zápise do školky nám doporučili knihu Respektovat a být respektován. Přečetla jsem si ji já i manžel. Ten prohlásil, že jde o bláboly a pokud děcko nedostane na zadek, tak nebude poslouchat (ale i když bylo téměř dva a půl roku bito, tak stejně neposlouchalo, takže, co jsme mohli ztratit). Zakázala jsem fyzické tresty a snažila se jet podle knihy. Hádala jsem se s manželem, který se rozčiloval, že si syn dělá co chce a nesmí se na něj sáhnout.
Manžel měl pocit, že když květináč odstraním ze synova dosahu, místo abych syna opakovaně (několikát za den) zpleskala za to, že se v něm hrabe, tak to znamená, že si smí dělat, co chce. Ve skutečnosti odstraňování předmětů z dosahu a zabránění zakázaných činností bylo sice náročné, ale v konečném výsledku účinné. Zpleskání bylo jednodušší, ale zcela bez účinku - pomineme-li pětiminutový pláč a okamžitý vzteklý návrat k zakázané činnosti.
Po třech měsících „respektující výchovy“ se syn zklidnil, po třech letech „respektující výchovy“ je z něj normální hodné dítě, se kterým se dá bez problémů domluvit. Je fakt, že když chci, aby něco udělal, tak to musím patřičně zdůvodnit - není poslušný, ale je na svůj věk zatraceně rozumný (to nevylučuje, že má občas pitomé nápady přiměřené svému věku).
Tj. když začal jezdit na kole, vysvětlila jsem mu pravidla a ZDŮVODNILA mu proč je má dodržovat. (Vyhýbat se lidem i zvířatům. Při zastavení stát tak, aby na chodníku nezavazel. Čekat na mě na každé křižovatce chodníků.)Stačilo jednou vysvětlit, dvakrát pochválit správné dodržování pravidel a vypadá jako dokonalé POSLUŠNÉ dítě!
S manželem jsme měli spory, protože syn ho neposlouchal - tj. on mu dal povel Udělej … a syn na to dlabal. (Tj. dělá si co chce a neposlouchá.) Přitom perfektně zabíralo říct Až domaluješ, tak udělej …, aby …" případně pokud syn zapoměl po domalování připomenout „Už jsi to domaloval, tak teď udělej …“ Před rokem jsem se o těchto dvou stylech výchovy bavila s psycholožkou, která v rámci nějakého projektu hostovala ve školce. Řekla mi, že „nezáleží, na tom, jestli rodiče používají tělesné tresty. Když výchova funguje bez trestů, tak je nepožívejte.“ Mimochodem podle ní byl v pěti letech syn normální bezproblémové komunikativní a milé dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.13 22:05
Ahojky holky, tak jsem na tom podobně…Ještě nedávno jsem měla holčiku která každého okouzlila, všichni se nad ní rozplývali..Ted už asi tak 3 měsíce máme období vztekáníčka, kdyby jen to…když se začne vztekat a já něco zakážu dokonce do mě i bije rukama a tahá za vlasy, na to konto já zvýším hlas, pokud ni tak, jedna přiletí na prdelku, samozdřejmě né aby to bolelo, ale aby věděla že to se nedělá…jenže mi příjde že to absolutně nepomáhá…Malé je ted 15 měsíců a já vážně už rostu…poradtě někdo co sní…
Jinak co se týká tahání za vlasy, možná to zní divně, ale já praktikuji že pokud zatahá ona mě, tak já jí taky(samzdřejmě s menší razancí),ale tak aby věděla že to bolí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.14 22:18
Dobrý večer děvčata, mám holčičku 22 měsíců a mám s ní problém. Je strašně vzteklá a agresivní Má další dva sourozence bráchu a ségru. Bráchovi skoro nic nedělá, ale naší starší 6-ti leté neustále ubližuje. Rve jí celé chomáče vlasů, kouše jí, strká do ní, prostě neustále něco. Dokonce se stalo, že ta potvůrka malá prokousla té straší nohu 
neustále jí opakuji, že to nesmí, že to bolí a dělá bebí. Ona se na mě podívá jakoby nic jde si hrát a až po čase přijde a udělá malá a tuli tuli. Navíc mě dostává uplně do vrtule to její vztekání, valí se v krámě na zemi, řve pokud jí nechci koupit co ona chce, je to hrozný . Minule už na ní spustila prodavačka, že jestli nepřestane rušit ostatní zákazníky, takže jí vyvede ven, no trapas jak blázen. Nevím absolutně co si s tím mám počít, protože to neznám. Předchozí dvě děti, byly milionové, strašně hodné, poslušné v životě jsem s nimi nezažila něco takového. Snažím se být důsledná ale čím víc se snažím, tím víc je malá vzteklá a snaží se to přetáhnout agresí. Nevim jak s ní dál. Myslíte holky, že je to jen věkem a blbým obdobím, nebo je prostě taková založením Budu ráda, když mi některá z Vás poradí a pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.14 22:22
K tomu obchodu. Buď se tím nestresovat a válení neřešit. Čím víc to tebe trápí a tím víc to ona udělá, protože to cítí.
Jak to začne dělat, opustit obchod, vynést, nechat válet před obchodem a dělat, že tě to netankuje. Čím víc se budeš dívat na okolí a bát se, aby tu scénu neudělala, tím víc se ona bude vztekat.
No a nebo ji do obchodu vůbec nebrát. Nechat ji hlídat a jít si nakoupit v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.14 22:25
Z toho vyroste, s tim samym chodim s malou na konzultaci k psycholožce. Co mi poradila 1) když někomu ubliži, do 3 vteřin vrátit, pote např. posadit vedle sebe a řict- ubližuješ, budeš sedět vedle mě. Když bude vztekla a bude mit nějaky zachvat, ditě obejmeš zezadu chytiš pevně ruce a řekneš jméno dítěte „se tedka zlobí a má vztek“ ona až se bude verbálně projevovat, dokáže řict, že se zlobi a nebude agresivní, vztekla, Pote co se uklidni, ji pustiš. Důležite je, že musiš byt durazna, nepolevit. Když ji chytiš včas třeba ruku, než někomu ubliži, tak ji tu ruku navedeš tak aby toho komu chtěla ubližit, pohladila. Jo prostě jeji rukou pohladiš toho dotyčneho.
A na závěr, veď ji k empatii, ukaž ji, že to co děla- moc boli, ber ji do prostoru větších, kde neni na malem prostoru tak velka koncentrace děti. Je hloupost se vyhybat MC, spiš vol ty větši. Ber dceru samotnou někam ven. Jen vy dvě jednou tydně- třeba do cukrárny. At vi, že se věnuješ jen ji. Vím, je to těžké mam doma to same, uplně, ale po dvou letech se to snad zklidni.
Toto praktikuji už dva měsice a je to lepší o dost. Jo a ještě něco, paní doktorka mi poradila, že je dobre najit i nějaké starší ditě, ktere ji to prostě vráti. Najdi maminku tak pětileteho děcka, ktere ji to vrati. Je to drsné, ale učinne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
