Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
ÚSPĚŠNOST adopce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
31.1.06 10:56
ÚSPĚŠNOST adopce
Ahoj holky,
otevírám tu toto téma čistě z důvodu, že mě to zajímá, neuvažuji o adopci. V posledním čísle Marianne (2/2006) jsem četla rozhovor s Terezou Boučkovou, mj. autorkou scénáře k filmu Smradi. Adoptovala dva chlapce z kojeneckého ústavu s představou a nadšením, jak je vychová ve štastné a slušné lidi. Po 17 letech přiznává, že veškerá snaha byla marná, marná, marná… I peněženku musela nosit ssebou na WC, aby jí neokradli. Je to hodně smutný článek.
Jako teenager jsem si říkala, že když nebudu mít někdy svoje děti, že je adoptuji a tím jim pomůžu k lepšímu životu. Teď, a nejen po přečtení této zkušenosti, to vidím jinak. Geny se převychovat nedají.
Co si o tom myslíte? Jaké máte zkušenosti vy holky, co jste děti adoptovaly. Adoptovaly jste rómské dítě a jak úspěšná je jeho výchova?
Marki
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.1.06 11:10
marki - to je zajímavé téma, jen nevím, jestli ti odpoví někdo, kdo dlouhodobou zkušenost má. Kdysi jsem viděla dokument o rodině, která měla v péči několik „romčat“ - některá se vyvedla, jiná ne… ta maminka říkala, že nejdůležitější je dát těm dětem šanci a milovat je - o tom prý je adopce, pěstounství. ne o ušlechtilých představách a následném zklamání z nenaplnění svých cílů (i když dobře myšlených).
elda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 11:25
ahojky
taky nemám zkušenost, ale myslím že je to dané nejenom tím v jaké rodině ty děti žijí, ale také v jaké společnosti… pro naše podmínky ještě dlouho cikán zůstane cikán… a je jedno zda nekrade, chová se slušně, prostě každý už ho předem zaškatulkuje a dá obrovskou námahu se z této škatulky vyhrabat… a prostě když vám bude většina okolí tvrdit že jste blbec, tak si prostě za čas jako blbec začnete připadat a začnete pochybovat.....
Toť můj názor, který vychází ze zkušeností mého kamaráda, který má romskou mámu a patří k normálním slušným lidem… ale třeba sehnat práci mu dalo docela zabrat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 11:35
Ahojte holky,
my s manželem se pokoušíme o děti pomocí IVF a protože už nám pár pokusů nevyšlo, tak stále více přemýšlím o adopci. Zatím jsme to s manžou vážně neřešili, stále totiž věříme, že nám bude dáno mít vlastní děti, ale já bych do toho asi šla, můj manža je ale opačného názoru. Má právě strach, že ten genetický základ těchto dětí je silnější než to co mu bude dáno výchovou a láskou.
Ale na druhou stranu, vemte si, že nikdy ani nevíte jaké bude vaše vlastní dítě, může vás s němi potkat ještě horší osud než s těmi adoptovanými. Vím o čem mluvím, máme to v rodině:-(.
Já si ale život bez dětí nedokážu představit, takže bych byla pro.
Kati
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 11:39
ahojky ještě jednou
jo a taky nevím v kolika letech si ta paní ty dva klučiny vzala, to taky hraje roli…
Jinak můj šéf na Vánoce r.2003 dostal nejrkásnější dárek - půlročního chlapečka… a stal se tím nejšťastnějším člověkem na světě… ale to musí každý zvážit sám, jestli adopci ano nebo ne… jasně jsou tam jistá rizika ale u takhle malého miminka bych do toho klidně šla… však taky na něj 2 roky čekali… hůř se umísťují sarší děti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 12:01
Závěrem k té zkušenosti právě Tereza Boučková dodává, že adopci nedoporučuje kvůli tomu, že případné zklamání vás osobně dost zasáhne, je to prostě vaše dítě. Doporučuje z toho důvodu proto spíše pěstounskou péči. Ty děti adoptovala z kojeňáku, tzn. že jim mohlo být méně než rok. Ale i ten rok v kojeňáku se na dítěti hodně podepíše - žádná mateřská láska, náklonnost a příjemné prostředí, které by mu dala rodina. Ty naše blbý zákony tomu nepomáhají, spíš naopak.
Marki
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
31.1.06 12:06
Ahoj holky,
Kati-nevzdávej se,my jsme se kulatého bříška dočkali po 14 letech manželství a 5-ti pokusech IVF.Upřimně,byli jsme rozhodnuti,že ten 5.pokus je poslední a ono to vyšlo,za necelé 3 týdny máme termín porodu a už teď je náš život jiný.Upřimně,a naše slečna je rizmazlována už v bříšku.Je pravda,stálo to hodně nervů a korun-zadlužený jsme až hrůza,ale stálo to za to…
K adopci-v neděli,když jsem se na Smrady koukala,vzpoměla jsem si na spolužačku ze ZŠ.
Byla-Je to cikánečka,adoptovaná.Dneska,zpětně,když si na to vzpomenu,byla strašně krásný dítě-okatá,krásný vlásky,my jako děti jsme jí záviděly,že je „opálená“ celý rok.Učila se dobře,její adoptivní mamka pro ní udělala možné i nemožné,žili jenom jí.Apak přišla puberta a v holčině se probudily geny-cikánské geny.Začala chodit za školu,kradla v samoobsluze,utíkala z domova.Skončilo to tak,že sociálka jí rodičům odebrala a skončila v dětském domově.Rodina se zhroutila,všichni na ně koukali skrz prsty,že si vzali dítě z kojeňáku a neuměj ho vychovat.Nakonec se odstěhovali.
Já nevim,jestli bych si dokázala vzít dítko z kojeňáku.Nejde o to,že by ho člověk nevychoval,u vlastních se to taky učíme postupně,a nezajistil,ale nevim,jestli bych dokázala žít ve strachu,že jednou uteče za svojí rodině,za svojí minulostí…asi jsem pitomá,pokaždý když vidim v telce reportáže z kojeňáků a DD,brečim,jak mi je těch mrňousů líto,ale pak přemýšlím nad těmi riziky.....
- Citovat
- Upravit
31.1.06 12:17
ahoj holky, otevrely jste opravdu zajimave tema. my jsme s manzelem na zaklade jednech hodne spatnych hormonalnich testu zacali taky uvazovat o adopci. Jsme opravdu hodne na zacatku, je to spis tak hypoteticky.
Ja jsem si vzdycky myslela, ze vychova jsou vic nez geny. A taky jsem si myslela, ze nejsem rasista nebo tak neco. Ale male cikane bych neadoptovala. Asi to bude znit fakt docela drsne, a ja pevne verim, ze je mezi nimi spoustu slusnych lidi, ale prece jenom vetsina je vetsina. Jejich geny se asi prevychovat nedaji.
Na druhe strane opravdu nevite, co vam vyvede vlastni dite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 12:20
Jeste me napada, pokud podstoupite umele oplodneni nebo inseminaci cizim spermatem, tak taky nevite, jake geny se v miminku probudi, ne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 12:56
ahoj, mám jen zprostředkované zkušenosti-od nás ze soc. odboru i od kolegyně, která dítě osvojila-neromské. Velká většina těchto dětí, je více či méně problematická v dětství, ale nic strašného, jenže úderem nástupu puberty hrůza děs, jakoby se probudily ty jejich skryté geny…Jsem v tomhle skeptik, asi bych do toho nešla, ale samozřejmě, dítě od dítěe je různé…nechci vyvolávat nějaké bouřlivé diskuse, toto není téma na pár řádků, říkám jen to, co jsem viděla…Ale taky jsem viděla pár dětí z pěstounské péče a naprosto v pohodě, udělay školu, zapojily se do života…ale bohužel skupina těch problémových převažuje, a nezřídka to skončilo tím, že rodiče-pěstouni, to přestali zvládat, dítko páchalo vesele trestnou činnost a skončilo nakonec ve výchovném ústavu…
klobouk dolů před všemi pěstouny a adoptivními rodiči! asi člověk to dítě musí milovat se vším všudy a nečekat zázraky a hlavně si nic nepředstavovat…Smrady jsem viděla už 2×, naposledy ted v neděli, opravdu mě to silně zasáhlo, skvělý nedoceněný film a skvělé herecké výkony! Na rodině je Maceška, která se svým mužem tři děti ke svým dvěma adoptovala, najděte si ty články, popisuje tam i ty problémy okolo…
K.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
31.1.06 12:57
Take bych chtela reagovat,byli jsme s manzelem v podobne situaci-nevysly nam 3pokusy IVF-ICSI,2×KET- coz jsem psychicky velmi tezce nesla.Lecila jsem se 4roky s neplodnosti a bylo to velmi vycerpavajici vzhledem k neuspechum.Nakonec jsme podali zadost o adopci,podstoupili psychologicke testy s tim ze miminko bude asi za 3roky-byli jsme „narocni“ - chteli jsme dite maximalne rok stare,zdrave a nasi narodnosti.Pak jsme se rozhodli,ze jeste zkusime 4.pokus IVF a dockali jsme se zazraku - vyslo to!Dnes mame temer 3letou dceru 
Casto premyslim o tom,ze se nas zivot mohl odvijet jinak a ze jsme nakonec meli ohromne stesti.Adopci jsem brala jako posledni moznost,protoze jsem si zivot bez deti nedovedla predstavit,ale samozrejme jsem mela obavy,jake bude mit dite geny a zda je dokazeme nasi vychovou ovlivnit.Ted zvazujeme 5.pokus IVF,sourozenec by byl fajn a strasne bych chtela si to jeste jednou uzit.Je to financne velmi narocne,ale asi naposledy to zkusime. Pokud by nam tenkrat vlastni dite nevyslo,urcite bychom adoptovali se vsemi riziky,protoze zivot bez ditete je strasne moc ochuzeny. 
- Citovat
- Upravit
31.1.06 13:22
Osobní zkušenost z adopcí nemám,ale moje kamarádka ma 4.letého chlapečka kterého sama porodila ale z hroznými riziky a další dítě jí nedoporučili.Zažádala si o adopci a po dvou letech čekání dostala před týdnem 2.letou holčičku.Holčička je zatím moc hodná a za všechno hrozně moc vděčná.Kamarádka je moc ráda že někomu pomohla a zároven se jí rozrostla rodinka.Zítra mají přijet na návštěvu tak se na ně moc těším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 13:29
Kolega z práce adoptoval holčičku, když jí byl necelý rok. Teď je jí 16 a už rok o ní neví, protože mu utekla ke svým příbuzným. Údajně šlape. Kolegova žena se z toho zhroutila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 13:48
Také se přidám s troškou do mlýna.
Mám kamaráda, kterého adoptovali už jako miminko, letos mu bude 30let a je to opravdu skvělý člověk.
Jinak sama za sebe musím říct, že raději bych adoptovala černouška než cikána, ten se chytí v pubertě své komunity, celá výchova je pak v háji a člověk aby se začal bát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
31.1.06 14:46
Ani se mi to moc nechce psát, abych neublížila maminkám adoptovaných dětí. Já jsem taky měla spolužačku, která byla adoptovaná, bydleli blízko nás a rodiče se s mýma rodičema dost přátelili. Oba byli vysokoškolsky vzdělaní a velice slušní a přátelští. To dítě byla moc hezká modrooká blondýnka, brali si ji jako velice malé miminko, myslím že měli nějakou protekci v kojenáku a dostali ji brzy po porodu. Holka byla strašně závislá na mamince, vím že na škole v přírodě ještě jako asi desetiletá plakala, že se jí stýská po mámě.Docela se myslím i dobře učila. Pak jsme se odstěhovali a já o ní nic nevěděla. Nedávno jsem potkala její maminku, zestárla o 50 let. Holka začala fetovat, chytla se hrozných lidí a odešla z domova. Pak už se jen 2× vrátila těhotná ale o děti se nestarala. Ted mají její rodiče v péči 2 její děti, asi 8 a 12 let a už několik let o ní nevědí.Je to hrozně smutné, pořád ji vidím jak brečí na té škole v přírodě a nemůžu věřit té proměně. Cora
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
