Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova - plácnout, když neposlouchá?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.1.06 20:58
Ahoj,
já tedy občas matěje taky plácnu, hlavně když delá něco, čím si může ublížit nebo vyložene neposlechne mnou několikrát omílanou prosbu (snedka, aby nevyhazoval kapesník do koše 
. Ale spíš se snažim mu dát najevo, že se mi jeho chování nelíbí a když neposlechne nebudu s ním, odvedu ho do jeho pokoje ařeknu mu at přijde až bude hodnej. vrátí se, že ještě není hodnej, jde tam zas.
Kdyý už ho plácnu, tak si za tim stojjím, neomlouvam se, on je desny bebicko a chce hned masticku, že ho to jako bolí, ale žádnou nedostane, Snažim se ale fyzickym trestum vyhybat. Tuhle jeho mladší bráška taha za šnůru od TV a Matej ví, že se to nesmí a šel Kubíka plácnout po hlavě.
je to strašně těžký, četla jsem knihu o pozitivní výchově a některý veci docela fungujou. ale řídit se tím uplně - to je na zbláznění. Každopádně jsem si všimla, že když Matěje poprosim aby něco nedělal pozitivní metodou (ne říct - neházej bundu na zem, ale poprosit, dej si tu bundu na kočár - proste pozitivně tak to vetšinou zafunguje.
hodne sil
martina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.1.06 20:59
Ahoj, malou sem teda jeste nijak netrestala(placnutim) jen zvysenym hlasem ale taky to prijde. Kazdopadne starsi dostala na zadek mockrat, i naky facky padly, fakt je ze posledni rok uz sem na ni takto nesahla, neni potreba. Proste vim ze kdybych se s ni snazila vse resit po dobrem a domluvou zdaleka bysme na tom ted nebyly tak jak sme. Akorat tedy nevim k cemu vede trestani tim placnutim kdyz okamzite nasleduje pusinkovani a objimani to mi pripada takove od veci ze je v tomto pripade to placnuti zbytecny, tim tedy nechci rict ze po potrestani decka ma nasledovat nastvani a treba nekomunikace. Sany.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.06 21:11
Lauro,naše Niki taky poslední dobou zlobí a neposlouchá.Mě se zdá,že zkouší,co může a jak budu reagovat.Například její nejoblíbenější hrou je přeprogramování myčky a zapínání.Nedříve jí řeknu klidně,že se to neděla,pak to zkusí znovu a já na ní vidím,že shcválně,tak zvýším hlas a pokud zas nic,dostane přes tu ručičku,která neposlechla.přes zadek s plenkou je to bezvýznamný,to se směje,ale myslím,že to fakt zkouší.Někdy poslechne na poprvý,jindy až když dostanea z toho je taky ohromný bebí.Já se jí nevšímám až když se uklidní,jí znovu zopakuju,že to nesmí dělat…a za chvíli nanovo,pořád dokola.
Taky mi přijde potrestání a následný objímání a pusinkování tak trovhu minocí se účinkem,ale to je věc názoru.Naše sousedka řešila vše slovně,vysvětlováním a výsledek byl strašný,jen řev a stejně si děti dělaly co chtěli,takže si myslím,že plácnutí(ovšem ne drastické) je přece jen lepší než vyřvané hlasivky.
Tak pevné nervy.Naďa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.06 21:19
Ahoj.
Taky jsem párkrát musela sáhnout k plácnutí - nějakým zázračným způsobem 
se mu podařilo vytrhnout zástrčku od ledničky ( to fakt nepochopím, protože i já s tím mám problém), také kroutí knoflíky u plynového sporáku 
. V obou případech je to životu nebezpečné, a tady nejsem ochotná nic tolerovat. Navíc ve svém věku není schopen pochopit, co by mu to udělalo.
V jiných případech se poučil - jedny přivřené prsty do zásuvky, teplá, ale ne zas pálivá trouba… (takže pálí a au chápe).
Většinu rizikových míst jsme eliminovali - pojistky do zásuvek, zábrany na skříňky, nedostupné léky, domácí chemikálie, pojistka na pračce…
V dalších případech počítám do 5-10 a vytahané utěrky, plastové misky, kolíčky, boty, pokypané kde co, mi nevadí. Snažím se mu leccos vysvětlit, ukázat co dělám a co nedělám ( hodně věcí napodobuje), ale prostě někdy se plácnutí člověk nevyhne. Na zadek, kde má plínku, to nemá smysl a tak se plácne přes ručky. Myslím, že z psychologického hlediska je to pro dítě menší trest než kdyby se s ním přerušila komunikace nebo se na něj řvalo. V našem případě se vyndání zástrčky neopakovalo, ale s knoflíky na plyn je potíž pořád.
Myslím, že je rozdíl bít dítě a jen plácnout. Pokud je to až krajní prostředek, kdy už nic nezabírá, je v určitém věku přijatelný. Prozatím je docela malý a já doufám, že podobných prostředků budu využívat minimálně.
Beruška
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.06 21:28
Lauro, já taky plácám. Skoro výhradně přes ručičku. Vždycky ho napřed upozorním, že to co dělá, je špatné a nelíbí se mi to a jestli to udělá znovu, tak ho přes tu zlobivou ručičku plácnu. No a pokud to zopakuje (což většinou udělá), tak ho plácnu. No a on začne řvát a tak ho odvedu vedle do pokojíka a řeknu mu, ať přijde, až se vyvzteká. Většinou to tak funguje, ale někdy taky ne, a to pak prostě ignoruju řev, dokud nepřestane.
Co se týče spaní, zdá se mi to docela časté, kdy děti kolem 20 měsíců začnou u usínání zlobit. My si tím prošli před dvěma měsíci, kdy Vašek přestal usínat sám, tropil hysterické výstupy, i zvracel a vyžadoval naší přítomnost. Trvalo měsíc, než jsme se dostali zase víceméně k samostatnému usínání, ale není to už úplně ono, stále si dost řasto vymýšlí, ale už bez hysteráků. Ale my zůstali u špryclové postýlky, to je fakt - i z toho důvodu, že jsme se báli, že pak ho v pokojíku prostě neudržíme.
Makýš a tygříci (Vašek 20 měsíců a Jirka 2 měsíce)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.06 22:41
Ahoj holky,
sama zadne deti nemam, takze zadne prakticke zkusenosti se svyma detma. Chci vas jen upozornit na knizku Maly tyran myslim pani Prekopove. Je v ni jasne napsano, ze deti potrebuji stanovit sve hranice. A pokud neposlechnou, je nutne, aby prisel trest. Ne zadne biti, ale placnuti, aby si uvedomili, ze porusili mez. A i docela male deti dokazi pochopit… A jak to muze dopadnout, pokud dite rodice berou jako rovnocenneho partaka sem mela moznost zazit v Nemecku pri hlidani deticek. Hlavou rodiny 5-ti lety chlapecek, ktereho sme kazde rano premlouvali, jestli milostive dneska pujde do skolky. Ale to uz je extrem.
Co sem tim chtela rict - placnout s mirou a opravnene urcite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.06 07:29
Ahoj holky
Moji dcerku taky občas plácnu přes zadek, když zlobí. Žádné vysvětlování nemá cenu, jediné co mi pomáhá, je dobře mířené plácnutí a taky včas. Jak tady někdo psal o týrání. Většinou tohle píší zahraniční autoři a znáte ty jejich rozmazlené děti, které neustále křičí? Znám pár doktorů a ti mi řekli, plácnutí pokud možno přes zadek, je ta nejlepší léčba na neposlouchání. My jsme taky přežili bez újmy a taky nás rodiče občas plácli. Samozdřejmě nemlátit, jen plácnout. Můžu říci, že dcera poslouchá. Taky má občas výlevy vzteku, to jí taky posílám do pokoje. Pak příjde úplně vyměněná, prostě na to zapomene.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.06 07:44
no, u nás se domlouvání považuje za legraci, stejně jako plácnutí po ruce, zadku - to už musím sakra přitlačit. co je spolehlivé, tak plácnutí po papuli - stačí náznak. snažím se seč můžu nebít - musela bych ju asi utlouct - ono i ta domluva pomůže, pokud trvá dostatečně dlouho a jsem připravena na ignorování dceřiných argumentů. někdy ovšem domluva není možná - např včera jsem ju načapala v knihovně, stála na polici , metr a půl nad zemí a oběma rukama se držela skleněných dvířek (přistrčila si křeslo). pochopitelně několikrát předtím slyšela, že se tam lozit nesmí.....ona domluva pomůže v momentální situaci (ted něco uklid, nedělej, přines…), dlouhodobý efekt zatím není. nebudu přece čekat až se zabije…
elda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.06 13:26
AHoj,
taky to u nás občas jinak nejde. K placání dojde, když opravdu úmyslně lumpačí, tj. dobře ví, že se to nedělá (někdy si i sama říká nesmím, nemůžu..) a zkouší to - napomenu ji, znova, znova, pak napočítám do 3 a většinou přestane. Když ne, tak ji malou šupnu. Většinou ale stačí napomenout, event. začít počítat. Vždycky ale musí vědět, že dělá něco špatně. Dále se ji snažím „nevychovávat“, když je přetažená, nemocná… Ani tak ji samozřejmě nenechám dělat, co se nemá, ale nedostane, spíš jí odnesu…
Faktem je,že někdy má den a pořád lumpačí a lumpačí a já pořád jen zakazuju, napomínám…Pak jsem z toho taky zničená. Naštěstí to není často.
Pevné nervy.Petra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.06 13:47
Myslím, že musíš sama uvážit.
Snažila jsem se, aby maximum věcí, které byly pro malou lákadlem, které zkrátka nesmí, nebylo v dosahu. Pak jsou ale věci, který neovlivnim (např. zásuvky mam zaslepený, ale stejnak tam nesmí, protože když někam jdeme, všude je nemaj) a prostě fakt je nemůže. Navíc si začala už přistrkovat židli a leze tam, kam nesmí a fakt už nemam kam věci schovávat.
Nebo jsou i situace jako naprosté vzteknutí.
A plácnu. V 99% případů se jedná o plácnutí přes ručičku, ale občas i přes zadek (přes plínu), jednou dostala na místo mezi zadečkem a stehnem na holou, jednou mě kousla, dostala facinku (spíš pohlazení) a tuhle mě rvala za vlasy, tak jsem jí zatahala taky.
Svoje dítě bezmezně miluju, ale nechci být její otrok a všechno má svý hranice. Každej máme jiný hranice, každýmu vadí něco jiného.
Myslím, že citem sama poznáš, jestli jsi udělala dobře. Sice tě to pak třeba mrzí, ale víš, že to tak je lepší. Prostě to cítíš.
Bohužel i já vidím, že je den, kdy na holku křičím od rána do večera Ne, to nesmíš, to nedělej, na to nesahej, kdy jí plácnu i víckrát po sobě. Určitě mě to štve, ale vnitřně vím, že jsem udělala dobře. Pak jsou dny, kdy není třeba žádného zásahu.
Nikdo ti neřekne, za co můžeš a za co už ne. Teda samozřejměnemá cenu dítě mlátit a dávat za všechno, záleží na situacích.
Extrém je, že strejda kluka mlátil tak, že už mu to pak bylo i jedno. To je extrém a myslím, že ktomu často nedochází.
Naše děti jsou malé na to, aby některé věci pochopily, když je vysvětlíme a občas jednoduše není jiné řešení než to ukázat jinak. Je to blbé, ale je to tak.
Takže si myslím, že je fajn určit, co se dá řešit jinak, které situace plácnutí vyžadují (nikdo ti tu neřekne, jestli to, proč to děláš, za to stojí, protože to záleží n apostoji každého) a které ne.
Určitě nejsi špatná máma.
Gabča a Bára
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.06 14:13
Ahoj,
ja som sa zaprisahala, ze placat nebudem. Precitala som si tento clanok 
Netrestajuci rodicia (fakt vrele odporucam!) a povedala si, ze ked to zvladli ine, tak preco nie aj ja?! Takze sa snazim predychavat, odnasat, odputavat pozornost, najma si dookola vravim, ze je Danko je este maly na to, aby dokazal posluchnut (a to plati aj o tvojom synovi). Samozrejme, ze nie som svata, takze obcas (no, na moj vkus prilis casto) kricim 
Snazim sa to nejako riesit, ale niekedy mi tie nervy proste prasknu. No neplacam. Povedala som si, ze tento sposob vychovy neexistuje, takze musim hladat ine riesenia. Vies, ako ked nemas auto a potrebujes sa niekam presunut, tak musis najst ine riesenie (autobus, pesibus a podobne). Ufff, je to sakra tazke, ale co nam uz ostava, len sa s tym popasovat. Zelam pevne nervy!!!!
Na tie konkretne situacie, co popisujes:
- spanok - pytala si sa ho, preco chce spat inde? A preco mu inde nedovolis? Vies, ak chce spat ja neviem na gauci, tak mu povedz, ze je to tam nepohodlne, ze tam neni perina a vankus a atd, a nechaj ho tam, nech si lahne a zisti, ze mas pravdu…
- spotrebice - ja to riesim tak, ze odnasam prec a zatarasim (zavriem dvere), aby bola dana vec nepristupna. Zide z oci, po case zide aj z mysle. Za toto urcite neplacam, pretoze chcem, aby moje dieta malo stale tu prirodzenu zvedavost. Pre nas je pracka o nicom, ale pre decko je to desne zaujimave (u nas po vysavaci snad najoblubenejsia hracka
).
A to, ci si dobra alebo zla matka - to je jednoduche. Snazis sa robit pre svoje dieta to najlepsie a robis vsetko, co je v tvojich silach. Nie je toto snad definicia dobrej mamy? Ze ti ujdu nervy? No, zial, stava sa to. Ale pracujes na tebe a trapi ta to. Takze sa ti to urcite podari prekonat. Uvidis!!! Drzim palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.06 14:49
stazka píše:
Chci vas jen upozornit na knizku Maly tyran myslim pani Prekopove. Je v ni jasne napsano, ze deti potrebuji stanovit sve hranice. A pokud neposlechnou, je nutne, aby prisel trest. Ne zadne biti, ale placnuti, aby si uvedomili, ze porusili mez. A i docela male deti dokazi pochopit… A jak to muze dopadnout, pokud dite rodice berou jako rovnocenneho partaka sem mela moznost zazit v Nemecku pri hlidani deticek. Hlavou rodiny 5-ti lety chlapecek, ktereho sme kazde rano premlouvali, jestli milostive dneska pujde do skolky. Ale to uz je extrem.
Co sem tim chtela rict - placnout s mirou a opravnene urcite.
S tymto absolutmne nesuhlasim!
Deti sa narodia s tym, ze vsetko je pre ne nove. A tak ako chodit napr. na nocnik, ci citat a pisat sa musia NAUCIT aj posluchat. Za to, ze to este nevedia, ich predsa nesmieme trestat, ale im pomoct sa to naucit (pomohlo by ti sa naucit pisat male „a“, ak by ta rodicia placali za to, ze ti to nejde?). To sa da aj inak, nez placanim. Mamy, ktore to tak robia, su dokazom, ze sa to da.
Suhlasim s Prekopovou, ze treba detom stanovit hranice, ale nesuhlasim s tym, ze sa to da len trestami za ich nerespektovanie. Kazdy jeden psycholog ti povie, ze najlepsia motivacia je odmena, nie trest. Nasou povinnostou je detom nedat prilezitost za nedodrzanie hranic a za dodrzanie ich odmenit. Takze moje dieta nesmie k sporaku, ale to pre mna znamena, ze ho tam jednoducho nepustim. A ked sa tam dostane, tak poviem, ze sa to nesmie, odnesiem prec a robime spolu nieco ine. Ak potrebujem byt pri sporaku, lebo varim veceru, tak prekracujem zabranu, ale neplacam dieta len preto, ze chce po mne prirodzene opakovat. Po case ho prestane bavit stat pri tej zabrane, vie, ze nepovolim (hranice su pevne dane) a ide sa hrat.
Este otazka - co spravis, ak dietko po placnuti cez plienku aj tak nereaguje? Capnes znova? Silnejsie? Co to teda znamena placnout s mirou ? Vies, je ok, ak si niekto vyberie sposob vychovy ten, ze za neposluchnutie placne. Nemam pravo nikomu vraviet, ci to robi dobre alebo zle. Ale nesuhlasim s tym, ked sa vravi, ze to inak nejde. Ide. Vzdy sa da zvolit aj nieco ine. Ako som uz pisala - ak nemam auto, tak nim nechodim. Ak vychovavam bez trestov, tak trest jednoducho nepoznam, nemozem ho pouzit.
A k 5rocnemu chlapcovi ti dam iny riklad, rovnako extremny. Teraz bola reportaz v telke o sikanovani na skolach. Odbornici sa zhoduju, ze ti sikanuju, co musia doma celit nasiliu zo strany rodicov…
Vazne, odporucam precitat si ten clanok, co som nan davala odkaz vyssie, je to suhrn velmi praktickych rad, overenych praxou nejednej maminy 
Alebo dalsie clanky: Cas na premyslanie uputavka na J.Graya: Muzi su z Marsu, zeny su z Venuse a deti z neba metoda Son-Rise aj pre neautisticke deti - Najkrajší vianočný dar, aký som kedy dostala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.06 15:20
Ahojte,
s dovolením bych sem dala odkaz na deníček, kde jsme toto probíraly:
https://www.emimino.cz/modules.php?…
Jinak mám podobný názor jako Schamka. Opravdu to jde i bez plácnutí. Někdy si tedy tu ruku musím hlídat, ale řeším to tak, že malého pevně chytnu, když provádí něco nežádoucího .
Snad to tak půjde i dál, aniž bych z něj vychovala malého tyrana.
Hodně trpělivosti
Hana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Gabika
30.1.06 19:34
Ahoj,
pridavam sa k nazoru Schamky a Kostky, ze sa to da aj bez placania (ani po rucickach). Nechcem tvrdit, ze u vsetkych deti, pretoze vsetky nepoznam 
, ale u nas to funguje. Nehovorim, ze nikdy ho neplacnem, ale zatial to slo a placnutie si „schovavam“ pre tie najhorsie prilezitosti. Mna k tomu motivovalo hlavne to, za najprv clovek placne raz, potom viackrat, potom placa cely den, prestane to ucinkovat, tak pritvrdi, a potom este viac, a odrazu zisti, ze mlati dieta ako zito.
Je to casovo narocnejsie, ale zase si hovorim, ze si setrim nervy, pretoze sa snazim nekricat, nerozculovat sa, proste nerobit dietatu „predstavenie“. A tym padom som usetrena vycitiek svedomia, ktore by u mna zakonite hned prisli.
Laura, ako pises, ze zvysovanie hlasu je nanic, tak to proste nerob, snaz sa vydrzat, vysvetlit to ako dospelemu (deti toho chapu omnoho viac, ako si myslime), teda, co nejjednoduchsimi slovami, niekolkokrat zopakovat a tak. A pokial pokracuje v zakazanej cinnosti, tak ju od toho proste odtiahnut, preniest inam a tam znovu vysvetlit, preco si ju odtiahla.
Ja viem, s jednym dietatom to este ide, uvidime, ake to bude, ked budu na mna dvaja, ale verim, ze trpezlivost ruze prinasa.
Gabika
- Citovat
- Upravit
30.1.06 20:06
Laura: já bych možná poradila to, zakázat hrát si s nabezpečnými el. spotř. vůbec, ať jsou v chodu nebo ne. (sporák, pračka atd) to nejsou hračky, a doložit nějakým varujícím příběhem, co by se mohlo stát…tím si myslím, že by to bylo pro dítě jednodužší. To jestli ho plácneš přes ručičku, jestli to funguje, jako potrestání ostatně poznáš sama, znám děti které opravdu vyžadavali plácnutí, u nás funguje zase pouze domluva, popř. okřiknutí..
Iriss + 2kluci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
