Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak na vzteklé a agresivní dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.7.17 07:40
@Janasas píše:
Já mám kamarádku, která je hrozně klidný a hodný člověk… takový ten typ maminky, co neni uřvaná, nervní, a prostě nelíská za každou kravinu.. To samé její manžel..
A narodil se jim kluk a od narození.. Nespal,, uřvaný, nespokojený..
Taky si říkala, že to přejde, a pak ji začal dělat do samé.. Prostě řev, válení, kopnutí plácaní atd. atd..
Neřekla bych, že nevychovává, docela mi přijde, že vychovává, je důsledná, když se něco řekne, tk to platí, na děti je hodná, projevuje city, ale toto… prostě nejde jim odbourat..
Kluk sám o sobě je spíš takový tvrdohlavý, a le neni to nějaký fakt nevychovanec, ale když je vztekne, a neni něco důležitého pojeho, prostě jde proti ní..
Začne po ní a jde plácnout.., ona mu chytne ruku a křikne, že tak ne a on ješte víc..třeba znovu bouchne..
Ted už půjde do druhé třídy. a je to pořád stejné.. ve vzteku.
Nevím, jesltineni chyba spíš v manželovi.. Když jsem viděla jeho reakci, tak první co bylo, tak ho omlouval, že ho děti vyprovokovali. NO, nic se tam nestalo, jenom 3 letý si jezdil s autíčkem a on jako pomalu druhák se vzteknul, že tam jezdit nebude.. Což me přišlo na 8letého kluka divné, řešit 3leté dítě..předtím si kluk seděl bokem a začal zpívat a on na něho začal řvát, že zpívat nemá..
Prý byl vyprovokovaný..Příspěvek upraven 20.07.17 v 07:36
Ano tady je videt chyba v manzelovi, nevychovava, dite alibisticky omlouva, diteti se posiluje sebevedomi nespravnym zpusobem a to se stava spratkem…To delaj casto napriklad babicky a maminky po vikendu u nich sve deti pomalu nepoznavaji. Tady uz by mel jit k psychologovi, hlavne vzit tatu s sebou aby mu to tam vysvetlil nekdo treti, jinak si uzijou..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 07:40
Tak jako objevi (a objevil) se nazor, ze mlatis dite, bude mlatit tebe, rves na dite, bude rvat na tebe.. mam taky ukrutneho vzteklouna, taky placnu, taky rvu.. kdo nezazil dlohodobou histerii, kdy je maminka uz total odrovnana, nepochopu. Zda se mi, ze se zklidnuje, je ji 2,5 roku. Uz vi, ze kdyz se bude dlouho hadat, vztekat, prskat, plyvat, dupat a nevim co jeste, reknu oukej, kterou hracku odneseme detem do detskeho domova?? vyber si.. a kdyz nic, vezmu nejakou aktualne oblibenou a zeptam se, tuhle?? a kdyz nic, tak ji capnu a jdu s nalezitym „tak paaa.. jdu jim dat tu opici“.. Vetsinou pribehne, rekne „ja hodna“ a dobry. Kdyz je fakt tezko, jsme venku a vazne uz je zle, dostane na zadek, naposledy, kdyz jsem s ni pul hodiny obihala u nakupaku auto, abych ji dostala dovnitr. Premlouvam, vysvetluju, s laskou ukazuju, ale kdyz vbehla pod auto, dostala na holej zadek jednou plesk. Nafoukla se, jak bublina a zalezla do sedacky. Je to tezky obdobi, ale prejde. Zkus upoutat pozornost, nejak zmenit tema, navest jinam, taky obcas funguje.. U nas taky pomaha, ze za trest nepujde do skolky 
Hodne stesti a pevnych nervu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.7.17 08:22
Tady obnovitelka z února. U nás se to hodně zlepšilo a srovnalo.
Psát u dvouletého dítěte, že v patnácti matce naliska je dost mimo. Je to malé dítě. Musí se vychovávat, ale do určité míry musí dítě dospět.
U nás je problém, že syn má vyvojovou dysfazii. Přizpůsobili jsme se. Snažím se předcházet krizovym situacím. Ale jsem pořád důsledná. Od psycholožky máme doporučené vyhnout se tělesným trestům. Pokud se vzteká, máme ignorovat a to klidně hodinu a víc. Jen musíme dávat pozor, aby si neublížil, což už ho taky přešlo.
Aktuálně máme nejhodnější dítě pod sluncem. Ale není to zadarmo. Má na všechno víc času, mluvíme na něj stejnými slovy, pouzivame kratke věty, mluvim adresně, pojmenovavame pocity, hodne mluvim ve drepu primo na něj. Dělala jsem to vždy, teď v tom jsem vic důsledná… Od září nás čeká školka, tak uvidíme, jak to půjde tam.
Zakladatelko, na tvém místě bych si vypsala, kdy jak jedna a hledala společného jmenovatele. On tomu ani nepomáhá hlad a únava. Nečekala bych, že změna přijde hned. My si počkali od roku skoro do 3. A myslím, že nejvíc pomohl čas. Doteď má sice občas snahu mě bouchnout, ale většinou už to neudělá, nebo bouchne jen jednou a hned se rozpláče a omluví.
- Citovat
- Upravit
20.7.17 08:50
@Anonymní píše:
Ahojky, mám 2 letého syna.. a mám chuť ho…
Vzteká se, řve, v metru je odstuda s ním jet..Mlátí mě..
Plácnu ho - nezájem..
Zařvu - nezájem Řeknu že odejdu - nezájem
Dělám že ho nevidím - nezájem
Vyhazuje jídlo.. Doma mi nechce jíst ale vsude jinde jí..
Zacal na me " prskat ".. neco reknu ze ne a on prskne nebo plivne..
Kouse jak pes.. bije me pres oblicej.. presto nechapu proc.. doma se nehadame.. s manzelem stojime pri sobe.. Nebijeme se.. Nevim. Ale mam chut ho…aaaaa!!! A cekaz nez z toho vyroste? To se pujdu povesit..
Doporučuju nastavit režim vojna dokud se nezklidní a dát mu jasně najevo kdo je tady pánem. Nejprve nastolit pevný režim. Ráno ho nenechat vyspinkat dorůžova ale prostě ho probudit každý den ve stejnou dobu, dát si malou rozcvičku ( takovou tu školkovou typu předklonit se s výdechem a ruce nad hlavu s nádechem, upažit, předpažit, zkusit stát na jedné noze a tak), k snídani bílý jogurt - nechceš? tak smůla - nic jiného není. Pak jít do parku tam mu dát jablko - nechceš? tak smůla. Pak domů na oběd, pak spaní - po hodině a půl vzbudit. Pak odpolední aktivity a ve stejnou dobu večeře, sprchování, ve stejnou dobu leží v posteli a poslouchá pohádku, pak zhasnout a spát. Dodržování přesných časů u klíčových denních záležitostí, určení náplně dne hned ráno a pak to dodržet to vzbuzuje v dítěti pocit klidu a jistoty. Vynechat jakýkoliv cukr - způsobuje neklid. Být důsledná. To znamená řekneš aby dítě přišlo - nejde, tak to řekneš důrazněji - nejde, tak se sebereš, djdeš k dítěti a prostě ho odtáhneš tam kam jsi chtěla aby přišlo. Dát mu najevo že jsi tady pánem ty a bude prostě vždy po tvém. Že se vzteká? Zakaž mu to - nepřestane se vztekat? Tak mu řekni že na jeho výlevy nejsi zvědavá, že se na to nechceš ani dívat ani to poslouchat a pošli ho se vztekat někam kde to nebude nikoho obtěžovat - třeba do pokojíčku, v parku ho pošli ke vzdálenějšímu stromu na který uvidíš ale bude prostě dál. Postav ho ke stromu a řekni mu že až se vyvzteká tak ať přijde - ono ho to brzy přestane bavit a naučí se tak zvládat své emoce. Kousne tě? Kousni ho víc - s citem, opatrně ale klidně až do modřinky - pak mu řekni: Bolí mě to stejně jako to bolí tebe - nebudeme to už nikdy dělat, nebudeme si ubližovat. Jestli to udělá zase tak chytnout za ruku a říct mu: Chceš abych tě taky kousla? Říkala jsem že tohle se nedělá! Plácnout symbolicky přes ruku a víc neřešit. Musíš nastavit pevný režim a pevné hranice: Ne znamená ne. Rodiče se neplácají ani se nekousají! Ty jsi silnější než dvouleté mrně a rozhodně se nenecháš od něj terorizovat jen protože ho miluješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.7.17 09:09
@Lynette s tím kousnutím, jak bys zareagovala, kdyby tě dítě kouslo a hned nastavilo s pláčem ruku, že ho máš taky kousnout? Tam jsme to dotáhli my. On prostě nechápal, co je špatně a myslel, že to bude v pořádku, když ho pak teda kousnu. Na staršího jsem toto taky úspěšně použila, na malého ne.
Zakázat vztekani je dost vtipná představa. My to řešili s psycholožkou a ta doporučovala nechat být. Ona i negativní pozornost je pozornost. V danou chvíli nekazat, protože to je zbytečné, dítě té stejně nevnímá.
S režimem souhlasím. Ale nebrala bych to jako vojenský režim, jen děti mají rády, když jdou veci stejně.
Zrušení cukru je dobrá věc, ale není to snadné, pokud mas v okolí lidí, co to nesdílí. Ale hodně to pomáhá. Když už ne celodenně, tak aspoň odpoledne.
Jo a s tím vojenským režimem. Psycholozka doporučila pevné mantinely, ale tak, aby dítě nebylo utaple. Musí mít prostor i pro sebe. Popisovala jsem ji, jak to funguje u nás, tak mi to odsouhlasila.
Obnovitelka z února.
- Citovat
- Upravit
20.7.17 09:34
@Anonymní píše:
@Lynette s tím kousnutím, jak bys zareagovala, kdyby tě dítě kouslo a hned nastavilo s pláčem ruku, že ho máš taky kousnout? Tam jsme to dotáhli my. On prostě nechápal, co je špatně a myslel, že to bude v pořádku, když ho pak teda kousnu. Na staršího jsem toto taky úspěšně použila, na malého ne.
Zakázat vztekani je dost vtipná představa. My to řešili s psycholožkou a ta doporučovala nechat být. Ona i negativní pozornost je pozornost. V danou chvíli nekazat, protože to je zbytečné, dítě té stejně nevnímá.
S režimem souhlasím. Ale nebrala bych to jako vojenský režim, jen děti mají rády, když jdou veci stejně.
Zrušení cukru je dobrá věc, ale není to snadné, pokud mas v okolí lidí, co to nesdílí. Ale hodně to pomáhá. Když už ne celodenně, tak aspoň odpoledne.
Jo a s tím vojenským režimem. Psycholozka doporučila pevné mantinely, ale tak, aby dítě nebylo utaple. Musí mít prostor i pro sebe. Popisovala jsem ji, jak to funguje u nás, tak mi to odsouhlasila.
Obnovitelka z února.
No právěže bych ho kousla jen jednou aby pochopilo že to bolí a že se to nemá - pak už ne. Prostor pro sebe mít musí ale to souvisí s tím že mu taky člověk vytvoří nějaký program. Zakázat vztekání? Proč ne. Každý je někdy naštvaný ale musí se naučit ty emoce nějak zpracovávat. Kdyby každý kdo se naštve se válel po zemi, kopal a řval to by to na světě vypadalo jako v blázinci. Ve dvou letech se dítě teprve učí s emocema pracovat a naučit se samo se uklidnit je dost důležité. Pochopit jaké projevy vzteku jsou akceptovatelné a jaké už jsou přes čáru. A ano, dusit to v sobě není dobré ale mělo by se učit jak s emocema pracovat a právě poslat dítě vyvztekat se jinam je dost dobré. Rozdíl mezi tím když se dítě válí po zemi kde sebou pláclo a dělá scénu je v tom že dítě se rozhodlo že tady a teď se bude takhle chovat a vy nad ním bezradně a bezmocně stojíte a čučíte nebo mu domlouváte. Když určíte prostor kde bude s tím že tam se může vztekat ale válet po zemi se nebude protože pak je špinavý jak prase tím náhle celá věc dostává jiný rozměr. Je to najednou pod vaší kontrolou - vy určíte místo dáte najevo že vám na čase nezáleží a že jste v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 10:13
Vtipné, leč nerealizovatelné.
@Lynette píše:Vstává mezi pátou a půl šestou, na kolikátou bychom si podle tebe měli nastavit budíka?
Doporučuju nastavit režim vojna dokud se nezklidní a dát mu jasně najevo kdo je tady pánem. Nejprve nastolit pevný režim. Ráno ho nenechat vyspinkat dorůžova ale prostě ho probudit každý den ve stejnou dobu
dát si malou rozcvičku ( takovou tu školkovou typu předklonit se s výdechem a ruce nad hlavu s nádechem, upažit, předpažit, zkusit stát na jedné noze a tak)Jaké popruhy či přístroje doporučuješ k donucení dvouletého dítěte k takovým úkonům? Protože obyčejné vyzvání „upaž“ se setká jenom se vzteklým „NE!“, útěkem a hysterickým řevem
…ve stejnou dobu leží v posteli a poslouchá pohádkuJak donutit k poslechu pohádky? Nesmím zpívat, nesmím vyprávět - okamžitě mě zastavuje „NE!“
…to dodržet to vzbuzuje v dítěti pocit klidu a jistoty.Jojo, donucování přísného režimu a jeho vynucování třeba i násilím vyvolává doslova harmonii
Být důsledná. To znamená řekneš aby dítě přišlo - nejde, tak to řekneš důrazněji - nejde, tak se sebereš, djdeš k dítěti a prostě ho odtáhneš tam kam jsi chtěla aby přišlo.Samozřejmě, akorát pak následuje 30-60 minut hysterického záchvatu, vřískání a zpravidla bývá nálada zkažená po zbytek dne.
Dát mu najevo že jsi tady pánem tyJá bych raději byla maminkou…
pošli ho se vztekat někam kde to nebude nikoho obtěžovat - třeba do pokojíčku, v parku ho pošli ke vzdálenějšímu stromu na který uvidíš ale bude prostě dál. Postav ho ke stromu a řekni mu že až se vyvzteká tak ať přijde - ono ho to brzy přestane bavit a naučí se tak zvládat své emoce.A jak donutit dítě, aby do toho pokojíčku nebo za ten strom fakt šlo?
Kousne tě? Kousni ho víc
Ale to už si děláš pr*el, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 10:20
@kdochcekam To je jediná metoda, která funguje. Pokud to teda stihnu, než se dostane za ten bod, odkud není návratu. A bohužel ne vždycky se mi podaří něco vtipného honem vymyslet, aby to zafungovalo (patnáctkrát denně lechtání nefunguje - to má pak o důvod víc se vztekat, že ho chci zase lechtat nebo že si vůbec dovoluju na něj sahat) a ne vždycky na to mám sílu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 10:28
@Icestar Píšeš že bys radši byla maminkou. Co to podle tebe znamená? Ty jsi hlavně rodič. Každý by chtěl být usmívající se maminkou která pohladí, dá pusinku, koupí hračku, upeče koláč, se kterou je legrace a která jen a jen miluje, ale takovým přístupem dítě jen pokazíš. Musíš být taky přísná, vychovávající, motivující. Jestli ti dítě na vše řekne NE tak ho dej do školky. Co s ním jiného chceš dělat? Cokoliv navrhneš to zavrhne, vše sabotuje, mlátí tě - takhle se šťastné dítě nechová. Třeba prostě jen potřebuje pevnou ruku, které ty nejsi schopná a kolektiv který mu půjde příkladem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 10:31
@Icestar Jak donutím dítě aby šlo tam kam chci? No řeknu mu to a když neposlechne tak ho chytnu za ruku a odtáhnu ho tam Přijde mi to docela jednoduchý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 10:38
@Lynette Být maminkou znamená mít ve své blízkosti bytost, která ti aspoň občas věnuje úsměv, pohladí tě, obejme tě, dá ti pusinku nebo zkrátka nějak projeví svou náklonnost. To u nás momentálně takřka vůbec není. Souvisí to i s malou - během mého pobytu v porodnici si zvykl na tatínka a má v hlavě galimatyáš. Já jsem nepřítel, co ho nutí převlékat, umývat, jíst, chovat se slušně…
Chytnout za ruku a odtáhnout - jojo, už jsme takhle skončili v Motole s vykloubenou paží 
Když ho totiž chytneš, sype se bezvládně na zem jak hromádka karet. Takže je nutno brát ho jako pytel brambor. Lidi docela koukají 
@kdochcekam Díky. Snažím se, jak to jde. Pořád doufám, že jakmile začne mluvit, leccos se vyřeší - ty jeho stavy podle mě hodně souvisí s tím, že mu nerozumíme a on si není schopný říct.
Ad školka - ano, už má sjednané místo od srpna. Moje rodina se ovšem zhrozila, co jsem to za mámu, že děcko šoupnu takhle malé do školky, když navíc teď přibylo doma mimčo. Že mu tím strašně ublížím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 10:43
@Icestar Jestli má sjednanou školku od srpna tak bych počkala. Srpen je za chvíli tady a vsadím se o co chceš že za dva měsíce školky to s ním bude daleko lepší. Jestli do rodiny přibyl nový člen tak to chápu jak tebe tak i jeho. Je to zápřah pro všechny. Chápu že s malým miminkem chceš hlavně klid a vše řešit cestou nejmenšího odporu, že nemáš energii na to jít s ním do boje a snažit se ho zlomit aby začal sekat latinu. To stojí moc energie a nervů. Být na tvém místě prostě bych počkala až jak se změní s nástupem do školky. Podle mě bude líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 23:20
@Icestar u nás to bylo dost podobné, teď je synovi pět a záchvat vzteku (ten s ležením na zemi a hysterickým řevem) už poslední dobou mívá „jen“ třeba dvakrát za den
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.17 17:36
@dalmati píše:
Synovi budou za měsíc 2 roky a vzteklý je taky. Osvědčuje se mi ho přes den chválit za drobné činnosti (zanes to do koše, vrať knížku do knihovny) s širokým úsměvem a ještě pohladit po hlavě a když něco vyvádí, co nemá, tak krátce okřiknout, zatvářit se přísně.Já když našeho vzteklíka pochválim, tak ho to vytočí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.6.18 10:55
Už jsem to psala i jinam. Zkouším to i tady, protože hledám víc zkušeností. Řeším problémy se 4 letým. Má opožděný vývoj řeči. Od batolecího věku je agresivní a vzteklý. Prošli jsme si obdobím, kdy ubližoval sobě i nám - byl to způsob jeho komunikace a nakonec jsme to více méně odbourali.
Aktuálně se víc rozmluvil, ale vzteklý je pořád. Často je tzv. na první našlápnutí - něco mu nedovolím, nedám, chci po něm, nepovede se mu… Okamžitě se naštve a křičí na nás - většinou vulgární a velice nepěkné věci, občas i kopne nebo plácne. Hází věcmi, hračkami. Ví, že se to nesmí, dělá to v návalu emocí, které neumí ovládnout. Pokud je v pohodě, vyspalý, najedený, tak se chová naprosto jinak. Uklízí po sobě, mazlí se, neubližuje, snaží se o domluvu, v rámci možností i poslouchá.
Neptám se, jak to řešit, ale těch, které to zažily s dětmi, přešlo to? Kdy? Občas mám strach, co z něj vyroste, když se takto chová.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
