Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Rhoda Moje dcera si taky v tomto věku nehrála v klidu 20 minut sama
Ona se sice sama zabavit uměla, ale stylem, že všechno vyházela ze skříní, pak se tím chvilku přebírala, pak přes to přelézala, házela a vršila věci na sebe, pak začala vylézat na židle, gauč, stůl,…
Prostě musela být neustále pod dozorem…
Až tak ve 2 letech si třeba v klidu seděla a skládala z kostiček nebo čmárala si nebo se koukala na pohádku. Podle mě některé děti holt musí k takové té pěkné klidné hře dozrát ![]()
Dcera jako mimino vydržela pod hrazdičkou, zabavila se sama krásně, do roka pohodové mimčo. a pak už vyžadovala pozornost, a teď tak měsíc, byli ji 3 v červnu, si občas hraje sama v pokoji, až je děsivé ticho… ale začala až teď skládat skladáčky, puzzle, kuchynka atd.
U nás si kluci začali hrát sami až tak ve třech letech.
mám asi divný děti. Nenaučila sem je to nijak. A kluci mi přijdou nějak horší než ty holky, nebaví je moc malovat, cancat si panenky asi nebudou a ani moc ty vyrabeci věci. Čest vyjimkam.
vydrz, nejlepší období začne až budou starší a budou si hrát spolu.
Dokud vzdycky nekdo vymekne a zacne si s nim hrat, nebude mit nejmensi duvod zabavit se sam. Az mu nezbyde nic jinyho, hrat si zacne.
@ka2ka píše:
No na to aby si hrál sám půl dne je ještě malý
Chmm, ja nepisu nikde o pul dni
Neco takovyho by me ani nenapadlo. Pisu o 20 minutach. Neudelam s nim totiz nic, visi mi porad u nohy. Je to sice narocne, ale zatim to jde, kdyz na nej ten cas mam, i kdyz domacnost trpi. Az se za pul roku narodi druhe, nedovedu si to predstavit a proste se zacinam bat. Ja s nim ani neodepisu na sms. Hned po mne splha a chce pozornost.
@Rhoda Ja dceru od narozeni ucila, aby si vystacila sama. Nejdriv to bylo po par minutach, ted je ji 20mesicu a je celkem samostatna. Samozrejme, ze chce i bavit, ale kdyz treba varim, tak ma svuj hrnec, sedi a micha si nebo si sama prinese knizku a listuje si… Obavam se, ze pokud ho chces naucit samostatnosti, bez nejakeho knourani se to neobejde
Dokud vzdycky povolis a budes se mu venovat, tak nema duvod, aby se zabavil sam…takze moje rada je zkouset to, a kdyz zacne knourat, tak nereagovat hned a postupne prodluzovat intervaly. Pokud na to mas nervy ![]()
@Rhoda a co zkusit třeba na půl den detskou skupinu, aby se naučil být s dětmi, hrát si a celkově měl jiné podněty? Ty bys mela aspoň pár hodin klid. Pak s miminkem ti může pomáhat, donést plenku, vanicku apod. Prostě bych ho zapojila do domácích činností (může dávat prádlo do pračky, zametat a pod., teda jestli mu to jde a chce se mu).
Příspěvek upraven 07.08.19 v 13:11
@Rhoda Podle mě to chce čas… Možná mu zkoušej dávat úkoly: např. ať poskládá puzzle (třeba 6 dílků) a pak ho pochválit
Nebo ať naháže různé tvary do vkládací kostky a pak zas pochválit… Ale otázka, jak bude spolupracovat ![]()
Ja mam 5 leteho, k cinnosti vzdy potrebuje nekoho dospeleho nebo jine dite a to pak ma silene napady. Je to jeho povaha, nezmenim ji.
@Rhoda píše:
Chmm, ja nepisu nikde o pul dniNeco takovyho by me ani nenapadlo. Pisu o 20 minutach. Neudelam s nim totiz nic, visi mi porad u nohy. Je to sice narocne, ale zatim to jde, kdyz na nej ten cas mam, i kdyz domacnost trpi. Az se za pul roku narodi druhe, nedovedu si to predstavit a proste se zacinam bat. Ja s nim ani neodepisu na sms. Hned po mne splha a chce pozornost.
bože to byla ironie i dvacet minut je moc i pět minut je na takový dítě moc prostě se budeš muset naučit dělat věci i s ním a naučit se u toho ho zabavit
Je to problém dnešní doby. Stojíme naším dětem neustále za zadkem, aby se náhodou nebouchly, nespadl, když se učí chodit a aby náhodou neutrpěly psychickou újmu, když si chvilku pobrečí, když není po jejich. Pak z nich vyrůstají,, malí teroristi " a my se hroutime, co s tím. Já jsem v tomhle začala být neoblomná od jeho roka. Malému je 20 měsíců, máme třítýdenní miminko. Prostě teď nemůžu a může se vztekat a na hlavu stavět. A taky to zkouší. Hraju si s ním dost, věnuji se mu, co to jde, chodím ho uspávat. Ale prostě musí pochopit, že se vše netočí jen kolem něj. V životě to je úplně stejně.
Jé u nás se to zlepšilo teď ve 2,5 letech. Do té doby jsem byla nonstop v jednom kole. Nám pomohlo to, že se rozmluvil. Dříve jsme spolu museli všechno i vařit, když nemohl míchat tak jecak. Teď vařím sama i v autě když řídím je klid, prostě mu stačí že si s ním povídám. Dáme i cestu skoro 2 hodiny sami na jeden zátah. Dříve jsem stavěla třeba třikrát a cesta pak trvala tři hodiny. Prostě to přijde časem
@Aduš8 Po pravdě si myslím, že je celkem risk si dělat děti s menším věkovým rozdílem než 2 roky. Leda pokud je to starší dítě úplně zlaté a nenáročné. Moje máma nás měla s rozdílem něco přes rok a upřímně mi řekla, že to bylo psycho a že mi to nedoporučuje. A to bývaly jiné výchovné metody… Ale pokud je dítě živel, na některé věci není mentálně zralé, apod. tak ho můžeš řezat, jak chceš… A stejně to pohodička nebude. Možná až tak od určitého věku, kdy to dítě začne pobírat rozum ![]()
Jinak k zakladatelce: do 18 měsíců může být ve hře ještě separační úzkost…
Mám doma 20.mesíčního a nebaví ho absolutně nic. Kostky, dřevěné puzzle, provlékačka, zvukové knížky, prostě nic.. Jen kramovat se v mámině veteši.